Velký chaos

Část 4. kapitoly románu Arthura C. Clarka Návrat Rámy. Doufám, že v tomto se A.C.C. spletl – i když pokud se pozorněji podíváme na tendence, možna ani ne tak moc. Bohužel.


Všude zavládl blahobyt, který předtím neměl obdoby, a výsledkem bylo krátkodobé, ale výrazné zlepšení životní úrovně téměř všech příslušníků lidského rodu.
Do konce roku 2133 bylo některým zkušenějším znalcům historie nade vše jasné, že „rámanský boom“ vede lidstvo přímo ke katastrofě. Příšerná varování o blížící se ekonomické sebezáhubě světa pozvolna nabývala převahy nad nadšeným křikem milionů, které se teprve nedávno prodraly na společenském žebříčku mezi střední a horní vrstvy. Byla to doba, kdy návrhy na vyrovnání rozpočtů a omezení úvěrů ve všech oblastech hospodaření nebral nikdo na vědomí. Namísto toho se většina tvořivého úsilí vyplýtvala na objevování nových a dalších způsobů, jež by poskytly více kupní síly nejširším vrstvám populace, která si nedokázala říct už ani „počkej“, natož pak „ne“.
Na celosvětové burze s akciemi to začalo skřípat v lednu roku 2134, což byla předzvěst blížícího se krachu. Pro většinu lidí, jak na celé Zemi, tak v koloniích roztroušených po Sluneční soustavě, byla pouhá představa něčeho takového nad možnosti jejich chápání. Konec konců, vždyť světová ekonomika více jak devět let prožívala období růstu, který měl v posledních dvou letech takové tempo, které prostě uplynulých dvěstě let nemělo obdoby. Světoví pohlaváři se bezostyšně holedbali tím, že konečně nalezli mechanizmus, který navždy odstraní recese v kapitalistických ekonomikách. A lidé jim ochotně věřili až do začátku května roku 2134.
Během prvních měsíců tohoto roku začaly akcie na celosvětových burzách nezadržitelně klesat. Nejprve pomalu, později v obrovských skocích. Mnoho lidí v té době věřilo na komety, což posledních dva tisíce let nebyl trend nijak neobvyklý, a nacházeli jistou souvislost mezi problémy na burzách a návratem Halleyovy komety. Poprvé ji bylo možno spatřit v březnu a byla mnohem jasnější, než kdokoli očekával. Vědci se opět mohli celé týdny předhánět v teoriích, čím byl tento neobvyklý úkaz vyvolán. Když se pak vlasatice koncem března přehoupla za perihelium a v půlce dubna začala být viditelná na noční obloze, její obrovský ohon dominoval nebesům.
Hvězdné úkazy brzy zatlačila do pozadí dominující světová ekonomická krize. 1. května roku 2134 oznámily tři největší mezinárodní banky insolventnost vinou neuvážených investic. Vlastníci cenných papírů se prostřednictvím více než miliardy domácích terminálů snažili rychle zbavit svých zásob. Komunikační zatížení Světové informační sítě bylo obrovské. Její počítačový systém byl soustavně přetěžován daleko za únosnou mez původně předpokládané kapacity. Docházelo ke zpomalení přenosu dat, což jednotlivé transakce pozdrželo nejprve o minuty, později však o celé hodiny. To ještě více vyhrotilo rostoucí paniku.
Do konce týdne byly jasné dvě věci: že dobrá polovina akcií na celém světě ztratila jakoukoli hodnotu a že mnoho jejich držitelů, malých i velkých bez rozdílu, kterým až dosud přinášely pouze zisk, se ocitlo doslova a do písmene na mizině. Na počítačových displejích dvaceti procent domácností celého světa, kde se jindy objevovaly pouze zprávy o stavu bankovních kont a informace o automatických převodech finančních zisků, zlověstně blikala oznámení o bankrotu.
Ve skutečnosti však byla celá situace ještě horší. Do těchto počítačů se fakticky dostalo pouze malé procento zpráv o veškerých uskutečněných transakcích, protože celá síť byla zahlcena množstvím informací, které nikdo předtím nemohl předvídat. Celosvětový finanční systém se dostal do stavu, který je počítačovou hantýrkou označován za „cycle slip“. Miliardy a miliardy informačních přenosů menšího významu byly „odloženy“, zatímco zprávy významnějšího charakteru byly počítačovou sítí předkládány jako první.
Následkem těchto zdržení v přenosu dat byla skutečnost, že většina jednotlivých elektronicky řízených bankovních kont nebyla vedena celé hodiny, mnohdy i dny, takže nedocházelo k vyúčtování ztrát z klesajících akcií. Jakmile si jednotliví investoři uvědomili, co se vůbec děje, snažili se šíleným tempem prodat vše, co jim na kontech ještě zbylo, aby to stihli dřív, než počítače uskuteční veškeré transakce. Než vládám a finančním institucím došlo, co se děje, a než učinily opatření mající za cíl zabránit této zběsilé aktivitě, bylo příliš pozdě. Celý finanční systém se zhroutil.


Označeno v Společnost