Spitfire PR Mk.IV (původně značený Mk.I PR Type D) byl první fotoprůzkumnou variantou letounu Spitfire, která nebyla jen úpravou původně stíhacích letounů, ale vznikla přímo v továrně Supermarine. Byla vybavena křídlem typu D, které místo výzbroje neslo v náběžné hraně integrální palivové nádrže o celkovém objemu 114 galonů (518 litrů) a přídavnou nádrž na olej o objemu 14 galonů (63 litrů) v levém křídle, dva prototypy nesly navíc ještě 29 galonovou (132 litrů) palivovou nádrž v trupu za kabinou, která ale působila posun těžiště a komplikovala pilotáž pokud byla naplněná benzínem. Sériové letouny měly křídelní nádrže zvětšené na 133 galonů (604 litrů) a neměly trupovou nádrž. Dvě svisle zamířené kamery F24 nebo F8 byly umístěny v trupu za kabinou, letouny byly vybaveny silnějším motorem Merlin 45 používaným ve Spitfirech Mk.V a také vytápěním kabiny. Celkem bylo postaveno 229 kusů této varianty. Ačkoliv Spitfire PR Mk.IV lze získat jako stavebnici firmy Sword, rozhodl jsem se pro přestavbu Spitfiru Mk.I/II od Airfixu. Sice to znamenalo pořídit nějaké doplňky a vyrobit obtisky, ale vzhledem k tomu, že řada potřebných dílů mi zbyla z předchozích staveb, dokupoval jsem jen prodloužené konce křídel (a i zde lze diskutovat o nutnosti) a překryt kabiny s kapkovitými boulemi. Nejprve kokpit: kabina zůstane zavřená, takže na palubní desku přijde obtisk, doplnil jsem poutací pásy ze sady Eduard. Překryt kabiny má štítek bez pancéřového skla - myslel jsem, že použiju ze starší stavebnice Spitfiru PR.XIX, ale konstrukce dílu v této stavebnici je jiná a tak jsem štítek vybrousil z dílu stavebnice a poté vylisoval z průhledného plastu. Zadní díl je vytvořen podobnou technologií, střední díl je od Rob-Taurus. Trošku jsem měl problém s dolícováním, ale nakonec se to celkem povedlo.
Křídlo je typu D, takže jsem odstranil veškerou výzbroj a zatmelil příslušné panely, naopak jsem vyvrtal a skly ze sady QuickBoost osadil otvory pro kamery. Rovněž jsem s využitím další sady QuickBoost prodloužil rozpětí křídla, kde ovšem bylo třeba vložit kousek plastu (stejně jako v případě Spitfire HF.Mk.VI). Nejvíc jsem se potrápil s pouštním filtrem Aboukir, který jsem pracně vybrousil z kousku plastu, ale dál už následovalo jen obyčejné sestavování... Jako obvykle jsem se snažil najít něco méně standardního - a nakonec se povedlo: stroj BR416 od No.2 PRU, základna Marbel Arch, Severní Afrika, rok 1942, v kombinaci tmavě modré Royal Blue (použil jsem Humbrol 15 Midnight Blue) na horních a bílé na bočních a spodních plochách, navíc se světlejším provedením výsostných znaků. Obtisky, tedy výsostné znaky na křídlo, trup a číslo BR416, jsem si vytisknul na laserové tiskárně, pod znaky na křídle jsem navíc nanesl kruh z bílého obtiskového papíru; na trupu není třeba, protože ten už je bílý. Vzhledem k tomu, že jak modrá, tak bílá barva byly aplikovány přímo u jednotek, nepoužil jsem žádné popisky, nástřik bílou barvou se navíc začal odlupovat, což jsem se také pokusil znázornit. Rovněž patina je pouze minimální - s ohledem na čerstvý nástřik, pak přišel už jen čirý lak. Relativně bezbolestně další zajímavý Spitfire.