Achte radujte se, já vás poučím! Slyšte rudého muže.
Snaha o vyváženost v každé situaci, hledání vždy toho optimálního středu, to je dobrá cesta pro filosofy. V praktickém životě vede do p..ekel. Nakonec se vždy musíte rozhodnout i s tou jistotou, že
svého rozhodnutí budete v budoucnu litovat. Nabídnu vám své soukromé schémátko:
A. Nejsnadnější je rozhodnout se jednou provždy a pak cválat rovnou za nosem. Je to sice poněkud omezené, ale aspoň se netrápíte pochybnostmi, jestli jste se tenkrát rozhodl dobře. Taky si můžete
nechat poradit od nějaké autority a dál hlavně nepřemýšlet. Autorita to může být táta nebo učitel, šéf party nebo partaje, farář. Nechat si život jednou provždy nalinkovat někomu vyhovuje. Řeknete
si, že Bůh tomu tak chce, Klaus že to před volbama přece říkal anebo že Hemingway to taky tak psal a jaký to byl machr... Pak po letech možná zjistíte, že váš idol, váš rádce, váš fýrer byl
stejně vedle. Ale když máte dostatek štěstí, tak se toho krutého poznání nedožijete.
B. Kam to vede, chtít jít za všech okolností zlatou střední cestou, o tom už zpívali VaW. Četl jste Merleho Ostrov? Já to četl mnoho let furt po sobě. Nejprve kvůli příběhu o vzpouře na Bounty, pak
kvůli erotickým představám o Tahiťankách, které po mně jely. Nakonec kvůli tomu poselství, jak nejvíce zla napáchal ten, který chtěl zůstat nestranný. Tvářit se naprosto vyrovnaně a říkat jen: Chceš
doprava, chlapče? To je špatně! A doleva? To už vůbec ne! Podívej se na mě já vím, já jsem za vodou, já jsem prozřel. Velice často to je taky jen póza a ten pan vyrovnaný si jenom lže do vlastní
kapsy.
C. Nejhorší je rozhodovat se bolestně tisíckrát v životě a zároveň si být víc než jist, že to bude rozhodování mezi špatným a ještě horším. A přesto jít k volbám v současném Česku, například... Na
vrcholku Sněžky potkal jsem tři ježky. Všichni tři šli pěšky
.. Život je holt těžký. ;-))
Hong-peh-te-keh, 194.108.5.169
----------------------------------------------------------------------------------
19.8. SPOLEČNOST: Nebe, peklo, ráj
Jan Krejčí
Socialisté věří, že je možné vytvořit ráj pro všechny, třeba i proti jejich vůli. Jejich ráj je zde, na zemi, a socialisté mu říkají sociální stát. Lidovci věří v boha. Věří, že podle toho, jak se
kdo chová na zemi, čeká ho po smrti buď peklo (kdoví kde?) nebo ráj v nebi. Unionisté nevěří v nic. Nebe je příliš vysoko, peklo i preference daleko a sociální stát pro ně rozhodně není rájem pro
všechny, ale pouze příležitostí, jak sebe sama odměnit.
Podle nejnovějších poznatků jisté skupiny osob, dosahují lidé věřící, kteří mají strach z pekla, nejvyšší produktivity práce a mají tak největší šanci dožít se blahobytu a bohatství již za své
pozemské existence: Fear of Hell Might Fire Up the Economy
Nebyl jsem vychován k víře v boha, ale věřím, že pokud někde bůh a ďábel přebývá, je to v člověku. Věřím, že pokud je bůh, pak sídlí především v lidech samostatných a žehná lidem aktivním, těm, kteří
se o sebe chtějí postarat a neustále se o to snaží. Ne nadarmo prý bůh vyrazil člověka z ráje a pro nic za nic se asi neříká: "Přičiň se a pánbůh se ti odmění!". Věřím také, že pokud existuje ďábel,
pak okupuje převážně bytosti líné a nesamostatné, vyžírky, kteří jen koukají, kde by koho obrali a na čem by se přiživili. Pozor! Satan se nevyhýbá ani místům nejvyšším.
Naše podivuhodná trojkoalice, Lidovecké nebe, Unionistické peklo a Socialistů ráj, teď přichází s opravdu ďábejským řešením, chtějí motivovat lidi k chudobě, k tomu, aby se spokojili s nízkými příjmy
a holými zadky pod heslem: "Buďte chudí, budete se mít lépe."
Správce místního pekla, ministr Belzebub Zdeněk, s čerchmantským úsměvem vychaluje své nejnovější mámení pekelné - odměny za bídu s nouzí a postihy za slušné příjmy. O co mu jde, přátelé? O co mu
vlastně jde? O duše, můj ty bože, o duše, o co jiného! Nestačí, že už jich má přes pětsettisíc, usiluje o další! A to všechno za peníze daňových poplatníků, za peníze zbožných - pracovitých lidí! Čiň
čertu dobře a peklem se ti odmění, dej socialistovi peníze a už nikdy nikdá žádné neuvidíš a do konce života budeš dřít bídu! Satanův sluha Belzebub tvrdí, že chce pomoci, ve skutečnosti však svádí
lidi k hříchu a našeptává jim jen sladké lži: "Nic nedělejte, nepracujte, vyplatí se vám to! Budete chudí, budete žít v bíbě a to je přeci dneska tvrdá, evropská valuta! Budete bohatě dotováni!"
Přitom za zády sumíruje pekelnické úpisy - formuláře pro nezaměstnané a otevřeně propaguje nástrahy proti bohabojným aktivním lidem, protože ďáblem svedená lůza si toho žádá.
Kníže spojených pekel a děr evropských, doktor a komisař v jedné osobě, Vladimír Visarionovič Lucifer Špidla mu spokojeně kyne z Bruselu a přitakává: "Dobře činíš starý brachu, dobře činíš učedníku
můj! Budeš se ale muset více snažit, aby jsi dosáhl takové produktivity v nárůstu úpisu duší, jako kdysi já, když jsem začínal spravovat svoje první malé české peklo!" brumlá si pod nos. "Nezapomeň
rovněž, že být kvalifikovaně, po pekelnicku vyhozen z práce, znamená, být vykopnut kopytem na vyšší pozici! K tomu budeš potřebovat všeny síly pekelné a veškeré ROHaté umění tak, jako nedávno já!"
Dodá, zahrabe prackou pod sebe a vyrazí ze sebe: "Cha cha, hhh..ha! ... Cha cha, hhh..ha! ... A ha: Je to inženýrský problém, to by jsi měl zvládnout. Jsi přece inženýr?!"
Nedejme se! Na volební hranici s kacíři a pekelníky! (Jinou by nám hasiči nepovolili.) Buďme zbožní, buďme pracovití, bojme se pekla, ale nebojme se nakopat satanovi pod ocas! Je to taky práce!
Možná, že naši evropští přátelé nikdy nepřijdou na to, že nejde o kníže, že se jedná jen o potrhlého Trepifajxla a několik vší v jeho kožichu, ale vytrvejme a kopejme! Pravda a bůh v nás zvítězí nad
rudým peklem a nenávistí k činorodosti
ostatních