30.8. AMERICKÝ STAV VĚCÍ 2: Hnědnoucí a žloutnoucí
Ota Ulč

Po mnohaletém, téměř již beznadějném přežívání v thajském uprchlickém táboře, do USA začíná přijíždět větší počet bezprizorních horalů z Laosu, příslušníků kmene Hmong. Pomáhali Američanům ve vietnamské válce a pak Čas na ně zapomněl. Teď se jim dostává instruktáže o překvapeních v západním světě. Mnozí budou mířit do Minnesoty, státu s obyvatelstvem hodně skandinávského původu a s pořádnými zimními mrazy. Jak si protinožci z tropů mají představit sníh? Instruktoři se svěřili s potížem, například s vysvětlením splachovacího záchodu, proč že takový bizární vynález. V této souvislosti jsem si připomněl interview s antropology a jejich zkušenost v severochilské poušti Atacama, rekordně vyprahlé, kde nikdy nezapršelo. Marně se tam snažili vysvětlit domorodcům úkaz deště, jak že vzácná voda odněkud z hůry padá. Však já bych také nevěřil tvrzení, že ze zamračené oblohy se na mou hlavu budou řítit třeba dětské kočárky.

Tito hmonští imigranti mají značný problém s ponětím času - novinkou, na kterou si nutno zvyknout, jí se řídit a podřídit. Nejsou ovšem ti jediní na této planetě. Za mého dost dlouhodobého pobytu na lahodném jihopacifickém ostrově Rarotonga jsem byl konfrontován tvrzením a přesvědčením, že hodinky nejsou od toho, aby sloužily v roli biče, že od budíků si poroučet nedáme. Kromě pozdravu Kia Orana nejčastěji slyšeným slovem je tam Apopo ve smyslu "někdy příště, až se to bude hodit." Na dveřích obchodů visely cedulky s dvojí informací o otvíracích hodinách: European Time, což tedy mělo platit, a též Maori Time, jedna hodina nebo dvě, plus, minus, však on se svět nezboří. Tytéž instrukce obsahovaly pozvánky na oficiální recepci. A pak si přivezte chronometricky nezotročeného ostrovana, aby on si snadno zvykl na dodržování pracovní doby a jízdního řádu.

Maorské Apopo je obtížně odlišitelné od mexického Maňana. V USA španělsky mluvící menšina těchto Hispanics, zvaných též Latinos, hojně se katolicky rozmnožujících a navíc mohutnících přistěhovalectvím legálním i ilegálním, již svým počtem přetrumfla místní americké černochy. Za deset let vzrostla o 60 procent a při prozatím posledním sčítání lidu v roce 2000 jich už bylo napočítáno 38,8 milionů.( Dle původu: Mexiko 26 mil., střední a latinská Amerika 5,4 mil., Portoriko 3,2 mil., Kuba 1,4 mil., ostatni Hispánci jako např.z Dominikánské republiky 2,4 mil.). Již se stali tím nejpočetnějším etnikem v Kalifornii a Texasu. Na úplně nejnižším stupni socio-ekonomického řebříčku jsou ilegální příchozí ze střední Ameriky - zejména to El Salvador, Nikaragua a Guatemala. Naprostá většina se dostaví bez znalosti angličtiny a jakéhokoliv užitečně použitelného vzdělání.

Dochází k disharmoniím, o jedné takové s titulkem "Cizinci v cizí zemi" podává zprávu týdeník Time (1.5.2000): Stát Colorado, kraj Eagle, kde tito Hispánci tvoří téměř třetinu obyvatelstva, městečko Edwards, doba nočního klidu. Moc se ho ale nedostává, poněvadž ulicemi se řítí auta s vyřvávající hudbou, s posádkou pivem nasáklých mladíků, z nichž ani jeden nemluví anglicky a nezdá se, že by pociťoval potřebu takové znalosti. Každý z provinilců již absolvoval nějaký ten konfklikt se zákonem: řídí auta opilí, bez řidičského průkazu a bez povinného pojištění, policii se představují falešnýmni jmény, předvolání k soudu ignorují. V naprosté většině to jsou ilegálové, jimž ale deportace nehrozí. Zastávají totiž práce zahradníků, posluhovačů, myčů nádobí, což rozeným Američanům nevoní. Nezbedným vetřelcům ale taková kariéra vyhovuje, denně si vydělají sto dolarů, kdežto doma by jim to vyšlo na dolarů pět. Co si s tím počít? Dochází k pokusům vysvětlovat předěl mezi jejich předchozí zkušeností a nynější situací. Že teď vskutku nelze spoléhat na řešení konfliktu úplatkem na místě, že uzavírání se v kruhu, bez zájmu se seznamovat s místními pravidly a s angličtinou, je z místa nepohne.

Harvardský profesor Samuel P.Hungtington, který se v roce 1996 proslavil svou přímo prorockou knihou o střetu civilizací, teď způsobil novou kontroverzi ve vlivném časopisu Foreign Policy tvrzením, že tito přistěhovalci, zejména z Mexika, se odmítají stát součástí amerického společenství. Huntington vznesl fundamentální otázku, zda Spojené státy zůstanou zemí s jedním národním jazykem a přetrvávající anglo-protestantskou kulturou.

Jestliže dochází k disharmoniím s většinovou společností (která se ale postupně stává menšinovou), jak vypadá vztah mezi menšinami? Černoští předáci skutečnost mohutnících hispánských řad zprvu vítali, propagovali tzv.Rainbow Coalition - jednotnou frontu "lidí barvy" jako protiváhu vládnoucímu bělošskému establišmentu.

Tyto dvě nejpočetnější menšinové skupiny - Hispánci (12,5% celkového počtu obyvatelstva), kteří již uzmuli primát černochům (12,3%) - mají společná některá negativa: vysokou kriminalitu a nezaměstnanost, zejména mezi mládeží, řádění jejích gangů, a vesměs ubohé výsledky ve vzdělání. Hispánské rodiny jsou ale soudržnější, děti se vesměs rodí do a nikoliv mimo manželství. Odlišuje je ale zásadní hodnotící pojítko: zatímco pro černochy nejdůležitějším společným jmenovatelem je rasa, pro Hispánce to je jejich španělská řeč, tento nástroj komunikace jak pro spíš konzervativní, antikomunistické Kubánce na Floridě, tak pro Portorikánce v New Yorku a Mexikány v jihozápadních oblastech země. Španělsky mluvící bankéři z Kuby, stejně jako negramotní bezzemci, plahočící se na plantážích.

Na jižní Floridě ,s metropolí Miami, v šedesátých letech Hispánci tvořili pouhých pět procent obyvatelstva. Teď tam mají většinu a leckdo, včetně černochů, si stěžuje, že se tam občas nelze anglicky domluvit. Černoši, donedávna ta nejpočetnější minorita, je stále preferovaná mediálně i politicky - však k důkazu postačí řady černošských starostů, kongresmanů, a pozornost, jakou jim věnují tisk, rozhlas, televize.

Otázky imigrace jsou v centru politického zájmu Hispánců, kdežto pro černochy to spíš jsou preferenční požadavky v rámci Affirmative Action a neutuchající nářky o údajně nevymýtitelném rasismu. Přednostní zacházení vedlo k nepoměrně vysokému procentu černochů ve vládních službě v hlavní městě Washingtonu, nyní již jen z 30 procent bělošském. (Zájemci nechť se přeptají kteréhokoliv federálního byrokrata - pokud ovšem bude ochoten odpovídat - o jeho zkušenostech se zaměstnáváním líných, neschopných černošek, notně arogantních, vědomých si své nedotknutelnosti.Však na jakoukoliv kritiku jejich výkonu reagují obviněním z rasismu.) Hispánci si rovněž činí nárok na výhody Affirmative Action a těch by se jim ovšem dostalo na úkor preferencemi již obdařených černochů. Část krajíce lze získat jen ukrojením od nynějších zvýhodňovaných.

Zatímco počet těchto španělsky mluvících Latinos se za posledních deset let víc než zdvojnásobil, padesátiprocentní vzrůst zaznamenala minorita asijského původu - Korejci, Vietnamci, Filipínci a zejména Číňané. Ti se poprvé do Ameriky dostali v polovině 19.století, době zlaté horečky, jako důkladně diskriminovaní a vykořisťovaní kuliové na stavbě transkontinentální železnice. Tvorové stejného vzhledu (všichni ti žlutí v očích ostatních vypadají stejně, že ano), ale nikoliv stejného jazyka. A všichni se do Ameriky dostali s notným handicapem - potýkat se s anglickou řečí.

A také se potýkat s všelijakými nepříjemnostmi. Vietnamci, kteří mínili v Louisianě pokračovat se svou dřívější existencí rybářů, se mnohdy stali obětí násilí místní konkurence. Pilní Korejci, kteří se úspěšně prosadili zejména v maloobchodě s ovocem a zeleninou, nashromáždili hodně nepěkných zkušeností se zejména černošskou částí veřejnosti. Ta jim v Los Angeles spálila - a v případě prodejen lihovin napřed vyrabovala - jejich majetky. Pogrom v tradici těch protižidovských na šíré carské Rusi.

Asiaty a černochy nejvíc odlišují kulturní hodnoty - tvrdá práce, šetrnost, rodinná solidarita a zejména důraz na vzdělání. Zatímco mezi mnohými černochy se snahou vyniknout ve škole opovrhuje, je dokonce pokládána za "výprodej" (sellout) většinové společnosti, v asijském ponětí hodnot to je ta nejsprávnější cesta vpřed a vzhůru. Těmito nebetyčnými rozdíly se kriticky zabývá několik odvážných vědců ( například černoch Thomas Sowell), kdežto převažující názor liberálních intelektuálů spíš charakterizuje Lawrence H.Fuchs (v knize The American Kaleidoscope, 1990:138), racionalizací, že Asiaté - kteří se, na rozdíl od černochů, musejí potýkat s jazykovou bariérou - mají obrovskou výhodu ("tremendous psychological advantage"), že vlastně zásluhou v rodinách pěstovaných hodnot zvýhodňováni jsou. Jakoby nebylo preferenčního zacházení v rámci Affirmative Action, teď už v platnosti čtyřicet let, dobu dvou generací. Sluší se poznamenat, že Asiaté nárok na tyto preference nemají, podle kritérií AA menšinou vůbec nejsou. (Badatelé například tvrdí, že nebýt systému AA - pro některé preferenčního a tudíž pro jiné diskriminačního - na nejnáročnějších kalifornských univerzitách by většina studentů byla čínská.)

A ne že by se přednostního zacházení domáhali, takových berliček jim netřeba. Srovnávací studie inteligence potvrzují, že jejich I.Q. je vyšší než u jiných rasových kategorií. Na studiích zdaleka předčí všechny ostatní a polovina této mládeže dokončí aspoň bakalářská studia. Dopad tohoto úsilí se odráží na materiálním stavu pilných Asiatů. Centrální statistický úřad (Census Bureau) zveřejnil výsledky o průměrném ročním příjmu domácností: v roce 2000, Asiaté 57.313 USD; běloši 46.896, Hispánci 34.094, černoši 30.495.

Ve státě Hawaii jsou Asiaté většinou obyvatelstva.. V Kalifornii, státě s největším počtem (33 milionů) obyvatelstva z celé unie, je jich 12 procent. V regionu San Franciska tvoří víc než třetinu (35%) a největší jejich soustředění je v jižní části státu, v oblasti Los Angeles. Východním směrem, v San Gabriel Valley, Monterey Park se stalo prvním městem v USA s většinou asijského obyvatelstva.. Žádný to pitoreskní Chinatown s hospůdkami, prádelnami a výrobou nudlí. Hrnou se tam mnohamiliardové investice, zejména z Taiwanu, Hongkongu a též z Číny, té lidové. Investují její novodobí milionáři a chudobou rovněž nepostižení vládní činitelé země, socialismus oficiálně stále budující. Víc než dvacet bank je tam v asijském vlastnictví. Na rozdíl od dřívější vlny japonských nákupů, způsobivších značný mediální rozruch (třeba případ Rockefellerova centra v New Yorku, filmových studií v Hollywoodu či exkluzivního golfového klubu Pebble Beach - investic, z nichž nejedna skončila fiaskem), Číňané jsou opatrnější, konzervativnější, publicitě se vyhýbající. Roste jejich nabývání činžovních domů, nákupních středisek, skladišť, supermarketů, do nichž přiváží mnoho zboží z domoviny.

V okolních městech s jmény Alhambra, Arcadia, Rosemead, Walnut, Hacienda a Diamond Bar asijský živel se zdárně rozrůstá.. Nejen černoši a Hispánci, ale i někdejší bělošská většina nemůže reagovat s nadšením.

Antonín Novotný neblahé paměti doporučoval řešení nacionalistických rozmíšek v manželské posteli. Češi a Slováci nechť se vzájemně žení a vdávají. V současných USA již tak učinilo aspoň deset milionů zájemců. Důraz na etnické výlučnosti a loajalitě prošel mnohými změnami, které poskytují příležitost k celoživotnímu zaměstnání řady analyzujících mudrců. Zjišťovat například, proč většina osob židovského vyznání vstupuje do manželství s outsiderem. Proč značná tradice ale přetrvává v korejské komunitě. Zcela odmítavou, intolerantní výlučnost projevují nábožensky posedlí extrémisté. To je pak spíš případ islámských komunit v západní Evropě, kde integrace jako cíl je rezolutně odmítána a naopak se dokonce občas prosazuje arogantní nesmlouvavý požadavek takové menšiny vnucovat své mohamedánské hodnoty dosud se nepodrobivší většině. Při pohledu do budoucna, důvod k optimismu mohou mít nejspíš jen ti, kteří věří v racionalitu lidského plemena.

K O N E C

---------------------------------------------------------------------------------

30.8. NÁZOR: Basa tvrdí muziku
Jan Krejčí

Rudá kapela má nového dirigenta. Starý dirigent jede na podzim do Bruselu. Bude hrát druhé housle v tamním orchestřišti, kde má opci na pravidelné sólo v Písni práce. Evropu bude učit vyluzovat sociální flažolety ne nepodobné skučení zrádných východních větrů. Pan ex dirigent však uvažuje, že změní styl a z Ej Úchněm přejde na La Marseilleise, že prý dobře parlé fransé. A jak se u nás na zasloužilé umělce a hvězdy patří, hvězda padla vzhůru. Prý snad dokonce proto, že měla hrát Ódu na radost, ale z jeviště spustila Osudovou a to i pro organizátory koncertu a všechno zúčastněné publikum. Zlí jazykové tvrdí, že pan dirigent rozdal špatně noty. Jiní říkají, že hráči nedostali vhodné nástroje. Někteří z nich prý dokonce ani neabsolvovali lidovou školu umění, nemají hudební sluch, cit pro sociální přednes, třídní kontrapunkt a často vypadají z platebního rytmu a finanční kázně. Mnozí prý dokonce během produkce trpí rachotem ve skříních a šumem svistu ve šrajtoflích. Všem napříč orchestrem se pak třesou paličky o budoucnost sociálního státu. I proto prý fantom opery (duch starého dirigenta) stále obchází Strakovkou, snad aby dohlédl na dodržování proevropského taktu.

Spousta posluchačů a abonentů státního orchestru má také pocit, že hráč na Ministerstvo sociálních věcí svůj part vůbec nezvládá přesto, že je to mistr, ale prý pouze z fabriky na výrobu nezaměstnaných. Hráč na ministerstvo financí prý místo na finance hraje na vypůjčené flašinety a ty ke všemu tak hrozně ždímá, že měchy pouze kvílí i když prý stačí jen zvolna a pozorně točit klikou, protože jsou vybaveny vyspělou západní technologií pro dohled nad plynulým zvukem cache flow - cinkáním peněz správnými směry. Vedoucí interpreti Ministerstva zdravotnictví se pravidelně střídají, je to těžký nástroj, není temperovaný, bude mít zřejmě přirozené ladění. Hráči na zdravotnictví však zatím předvedli pouze hru na nervy, proto v nejbližší době posluchači pacienti vyfasují příruční zpěvník, aby mohli sledovat, co se v jejich zdraví odehrálo. Ministr pro místní hudební rozvoj píská kudlu a ve školách už přestává platit: "Co Čech to muzikant.", protože došlo zlato na ručičky. Zlaté rezervy byly totiž vyměněny za virtuální bohatství, které se prý dá lépe zabezpečit díky vynálezu Ministerstva informatiky - digitálnímu podpisu. A kdyby bylo nejhůř, dá se prý použít i username a password. Bohužel, administrátor národního virtuálního bohatství zvolil špatnou certifikační autoritu, stále si totiž plete domény eu a ru, a heslo mu bylo zabaveno v ulici Na Příkopě při akci na podporu potulných ruskojazyčných hráčů na upilované brokovnice s albánským přízvukem výměnou za holý život, občanský a řidičský průkaz, hotovost ve výši dvě stě padesát tři káčé, zlatou kartu VISA, dvacet stravenek PapejPapejJupíku, klíčky od služebního vozu Volvo s dálkovým ovládáním značky VE123 (Voroštujto Enterprise), klíče od bytu, stolu, chaty, sklepní kóje č.1088 a vchodu do Národní banky č.457; přišel též o legitimaci Národního spolku střelců do holubů a jiných vycpanin, rybářský lístek na období 15.4 až 20.10.2004, MP3 přehrávač Panasonic s pěti pásmovým eqalisérem, mobilní telefon Nokia, PDA nejisté značky, švýcarský armádní kapesní nožík s manikůrou, zubním prohrabovátkem a ďoubátkem do nosu, vstupenku na koncert Česko hledá super star XI, permanentku do posilovny včetně masáže temene a několik fotek jeho rodiny a nejbližších nadřízených. "Chlape! Nechceš sebou nosit ještě elektrický sběrač žmolků, kulmu na obočí, změkčovač nehtů a ušní depilátor!", zbrunátněl policejní komisař Christhoper Nestíhám, když to všechno musel vysázet po jednom a dvojmo na papír pomocí své oblíbené utility, mechanického stroje Consul 256, kterou stačí denně zpracovat padesát ze tří set obětí pravidelných turistických prohlídek kapes. Administrátorovi zbylo sice username, které měl sevřené mezi půlkama, ale jemu i nám je už k prdu, protože mu ho rozmazal studený pot ze zad a rozfoukal vítr z již zmíněné přejímky zboží při dobročinné akci: "Proletáři se nespojili, poradí si zvýšeným osobním úsilím opakovačkami."

Situaci se snaží zachránit oblíbený estrádní umělec Petr Janda, který o sobě říká, že je starý rocker a proto prý v nejbližší době přeladí horní sněmovnu z neuchopitelně nasládlého kníkání do pevných rokových tónin a tempo opusu Senát zvýší na sto padesát. Hodlá prý v naši konírně provozovat rock'n'roll. Někteří výtečníci mu ovšem jeho záměry předem kazí hlasitými poznámkami: "Co seš to za rokera vole, když ses naučil natahovat struny až za perestrojky, kdy ti to strana laskavě povolila, Stratocastera si pleteš s balalajkou a filling z Mostecké hnědouhelné máš stále ještě zažraný pod nehty." Zapomněl také, že naše rudá kapela místní rockery nepotřebuje, protože si může vypomoci hosted stars z britského království, kde přebývají nefalšovaní, britisch made rockeři, praví královnini mazlíčci a opravdoví fajnšmekři, kteří bravurně zvládají ostrá přerušovaná staccatta, rychlé běhy, překvapivé brejky, vypjatá sóla, pravidelné drásání strun, šílené vazby a jiné úlety.

V poslední době rovněž diváky zaslouženě rozčílil jistý činitel Pražského jara, který kdysi svévolně přerušil dodávku oblíbené Písně pro Rudolfa třetího a byl za to zaslouženě uvrhnut v žalář, kde se po čtyři léta musí učit na basu, protože basa přátelé, basa odjakživa tvrdí muziku. Doufejme, že vyfasuje nějakou starou Jolanu a ne třeba Fender Jazz Bass či Gibson Thunderbird, které krásně sednou do pazoury, tak, že vám pak hrají samy od sebe. (Kruci, to by měl ale fešácký krim!)

Konečně máme basistu, ozvalo se z orchestru a v publiku to zašumělo. Následovala vlna aplausu a děkovačky, které se přelily do ulic a lidé se rozpomněli na starý dobrý časy a začali děkovat kde komu i panu Přibylovi z úřadu vlády. Kostlivci ve skříních zarachotili a koncert rudé kapely byl náhle přerušen pro výpadek šťávy. Nový dirigent se snažil situaci zachránit a začal zpívat. Ze středu hlediště však bylo zřetelně slyšet, jak někteří nespokojení posluchači volají: "Zabalte to, šumaři! Kdy už si konečně sbalíte fidlátka, leváci!" (Spřátelené agentury státní kasy ale oponují a tvrdí, že posluchači nevolali "leváci", ale "levičáci", že nevolali "sbalte to", ale "rozbalte to".) Rudá kapela se nedala, držela basu a jestli ji udržela, drží ji milé děti i s naší státní kasou do dnes.

Ano, drazí posluchači! Basa tvrdí muziku a zvláště tu naši. My starší už také víme, že rock, po česku bigbít, do parlamentu, a vůbec do vyšších sfér nepatří. Je to křehké lidové umění pro citlivé duše, neobalené hroší pokožkou, leč vybavené odolnými bubínky, vlastními pevnými názory a pracovitými těly. A proto: "Volume doprava!"

--------------------------------------------------------------------------------
30.8. CHTIP(y): Něco pro zlepšení nálady


Na mezinárodním sněmu navrhne anglický zástupce omezit milování, protože je to hříšné, nehygienické a namáhavé.
Italský zástupce na to reaguje: "Hříšné to není, i Bůh řekl 'Milujte se a množte se'."
Francouzský zástupce se přidává: "Nehygienické to není. Dá se to řešit milováním ve sprše."
A český zástupce dokončí: "Namáhavé to není. U nás to dělají i Romové."

Farmář pěstuje na poli melouny a každou chvíli se mu stane, že mu děti nějaké ukradnou. Tak přemýšlí, jak by těm krádežím zamezil a jednoho dne dostane nápad. Vyrobí ceduli, na které je napsáno: "Jeden meloun na poli je napuštěn jedem!" a zapíchne ji na kraj pole. Od té doby se opravdu melouny přestanou ztrácet.
Farmář z toho má velkou radost, ale jednou takhle jde kolem svého pole, podívá se na ceduli a na ní je neumělou rukou připsáno: "Teď už dva!"

Inspektor přijde do třídy na inspekci, sedne si do poslední lavice za Pepíčka a sleduje cvrkot. Mladá, ztrémovaná učitelka píše na tabuli anglickou větu, přitlačí, křída se zlomi a ona se pro ni ohne. Když dopíše, zeptá se žáků, co to znamená.
Hlásí se jenom Pepicek a řekne: "Překlad zní: To je ale krásná prdelka!"
Učitelka se rozhořči a posadí Pepíčka s pětkou a poznámkou.
Pepíček se otočí na inspektora a povídá mu: "Když to neumíš, tak nenapovídej, kreténe!"

Paní učitelka zadá dětem úkol, aby vymyslely větu, která bude obsahovat slova jelikož a pravděpodobně.
Přihlásí se Anička a říká: "Jelikož jsem byla celý rok hodná, pravděpodobně dostanu nové kolo."
Výborně Aničko, pochválí ji učitelka.
Další se přihlásí Toník: "Jelikož jsem se pěkně učil, pravděpodobně budu mít pěkné vysvědčení."
Výborně Toníku.
Jako další se hlásí Pepíček. Když je vyvolán, říká: "Babička jde po zahradě a nese si New York Times."
Všichni na něj koukají a učitelka říká: "Ale Pepíčku, v té větě není ani jedno z těch slov."
To taky ještě není celý, odvětí Pepíček a pokračuje: "Jelikož neumí anglicky, pravděpodobně se jde vysrat."

Policajt si hodinu před štědrovečerní večeří vzpomene, že nemá kapra. Vezme udici, návnadu, sekeru a jde k rybníku. Vyseká díru do ledu, nahodí a čeká.
Najednou se ozve: "Tady nic nechytíš."
Policajt si toho nevšímá.
Za chvíli zase: "Tady nic nechytíš."
Opět si toho nevšímá, ale když už je to asi po desáté, tak se naštve a zařve:
Kdo to tady furt kecá???
To jsem já - správce zimního stadionu.

Potká jedna myš druhou:
Ahoj, 'sem slyšela, že prej chodíš s netopýrem?
Hajzl, a mně řek', že je pilot.

Přijde takhle jednou žába k veterináři a má na hlavě ponožku.
Veterinář na ni: "Jejda, žabko, co se ti to stalo?"
A žabka odvětí: "Drž hubu, tohle je přepadení!"

Malá Monika povídá mamince: "Pepíček mi dnes pořád sahal na ruku, ale já pokaždé ucukla."
To jsi udělala moc dobře. A co na to on?
Nic, zůstal v tom bazénu, kam spadnul, a utopil se.

Zastaví celník na hranici auto a řekne řidiči, ať si vystoupí. Potom prohledá auto a vytáhne sáček s nějakým bílým práškem. Ochutná jej a ptá se řidiče:
Heroin?
Řidič odpoví:
Ne. Jed na krysy.

-----------------------------------------------------------
28.8. POLITIKA: Vstříc zářným socialistickým zítřkům
Martin Stín

Psát pravidelné sloupky je řehole, kterou občas proklínám. Článek musí vyjít stůj co stůj, protože tak jsme se s redakcí dohodli. Ale komentovat týdny tak plné trapností, jako byl tento, není žádný med a s vážnou tváří ani snad nelze.

Bůhvíproč vyvolaná vládní krize skončila. Stanislav Gross se v poslední chvíli zachoval jako pilot horkovzdušného balonu, jenž potřebuje rychle vystoupit výše: odřízl lano zátěže- svého ředitele Úřadu a hodil ho přes palubu. Hezky měkce, s mezipřistáním v Aténách. Uspokojil tak hrstku poslanců, kteří by snad skutečně nepodpořili vládu, pokud by Pavel Přibyl zůstal na místě. Krátkozrací nespokojenci se tím nechali ošálit. Neuvědomili si, že se s nimi hraje stejná hra, jako s býkem při koridě: vyčerpávají se útoky na muletu a při tom jejich pozornosti uniká, že za ní matador dále tančí svůj smrtonosný tanec. Problém není přece Pavel Přibyl, ale premiér, který se lidmi tohoto druhu obklopuje soustavně.

Přestali se bouřit i intelektuálové, kteří zorganizovali úterní demonstraci před Úřadem vlády a zaplňovali stránky novin články, plnými jedu. Vzdoruje pouze poslední rozhněvaný muž, věčný rebel John Bok, chartista a předseda občanského sdružení Šalamoun. Na protest proti možnému potvrzení Stanislava Grosse v úřadě premiéra vyhlásil v předvečer hlasování o důvěře vládě „časově neomezenou" hladovku. Má to humorný rys: jeden bývalý strojvůdce jde druhému po krku. Co si John Bok pod pojmem časové neomezenosti hladovky myslí, nevysvětlil. Ve skutečnosti vzdoruje ani ne tolik premiérovi, jehož zřejmě představa možné smrti vyčerpáním organizmu občanského aktivisty nedojímá, ale především svým přátelům, kteří se ho snaží přesvědčit, že několikaměsíční panování Stanislava Grosse nestojí za to, aby si zhuntoval zdraví nebo dokonce zemřel. Tvrdohlavec všechny námitky odmítá, prolévá se minerálkou a hořkým čajem, a ani nezvolnil obvyklé horečné životní tempo. Dokonce se rozhodl kandidovat do Senátu a začal připravovat volební kampaň. Václav Havel se uvolil podpořit ho uveřejněním doporučujícího vyjádření na jeho propagačním letáčku. Charakterizuje ho jako člověka s velkým smyslem pro spravedlnost, avšak občas velmi vznětlivého. Dodal však, že možná právě takového člověka je v Senátu třeba, aby se jeho jednání oživilo. Tentokrát exprezident trefil do černého. Jde teď o to, aby ztráta sil, způsobená hladovkou, nevyřadila Johna Boka z volební kampaně.

Ukončení vládní krize zpestřil skandál kolem domnělého pokusu o uplacení poslance Kořístky. Policie vyšetřuje, ale sotva se dopátrá pravdy, protože nositel děje jí nedal možnost věc od počátku sledovat a obstarat důkazy. V té souvislosti se vzpomínají starší zprávy o pokusech o uplácení poslanců. Sama skutečnost, že se o takové možnosti hovoří jako o věrohodné zprávě, je děsivá a smutná. Ukazuje zákonodárce jako nedůvěryhodnou společnost, které obměna cestou voleb velmi prospěje.Hodně se spekuluje o smyslu Kořístkova příběhu. Mezi mnoha vyslovenými domněnkami chybí jen jedna, nebo jsem ji aspoň nezachytil: že autoři provokace počítali s tím, že ztrapněný poslanec odstoupí, a nezbude čas na jeho nahrazení ještě před hlasováním o důvěře vládě. Změnil by se tak trochu poměr sil ve sněmovně. Je ovšem nepravděpodobné, že by takovou provokaci zorganizovala ODS, kterou aféra různými způsoby poškozuje ve všech myslitelných ohledech. Je na detektivech-amatérech, aby se rozhlédli, komu by taková provokace mohla posloužit.

Hlasování o důvěře předcházela přehlídka řečnických dovedností zákonodárců, mocně puzených k vystoupením přítomností televizních kamer. Před jejím zahájením se ztratil předsednický zvonec a vzápětí byl předseda sněmovny pokárán za to, že na začátku schůze neumožnil novým poslancům složit slib, aby mohli sledovat jednání již ze svých lavic. Takže hned od začátku bylo veselo. Premiérův projev byl dílem nudný, dílem humorný, myšlenek v něm bylo jako nudlí v řídké polévce. Nejvíce mě potěšilo zvěstování, že se musíme začít učit jazyky, abychom se uplatnili v Evropě. Vida, lidový premiér má stejné starosti jako masy! Dokonce ho to činí milejším a lidštějším, protože lidi, kteří nás přerůstají rozumem a vzdělaností, nemilujeme, a tíhneme k sobě rovným. Pod jeho vedením se nám proto bude skutečně dobře kráčet vstříc zářným socialistickým zítřkům. Je v tom ale čertovo kopýtko. Prozíravý člověk se na budoucí úkoly připravuje s přiměřeným předstihem. Ale budiž, lépe učit se jazyky pozdě než nikdy. Přece nám, obyčejným lidem, nelze vyčítat, že jsme nebyli prozíraví a cílevědomí a nezačali jsme se houfně vzdělávat již před lety. Co však vypovídá o premiérově prozíravosti a cílevědomosti jeho jazyková nepřipravenost? Musel přece se vzestupem na vrcholné příčky politiky počítat již pěkných pár let ! A můžeme se spolehnout na to, že o nás, své poddané, bude pečovat prozíravě a cílevědomě, když se neuměl postarat o sebe?(samozřejmě jen z hlediska jazykové vybavenosti, jinak se „otáčí" docela čile).