Jakou ja mam smulu...

Vzali jsme se v nasich 36 a 33 letech. Mame dve male deti. Byt za bolsevika jsem nedostal - nebyl jsem ani zenaty, ani politicky spravne angazovany. Tesne po revoluci se uz uz naskytla sance ziskat maly byt ve skole, kde jsem pusobil. Dostala ho byvala svazacka funkcionarka. Ted uz k bytu neprijdu, na novolmanzelske programy jsme stari, na podporu mladym rodinam taky (ac jsme novolmanzele a mame dvouleta dvojcata). Zbyva jenom platit trzni najemne a nadavat. Protoze mame celkem slusne prijmy, mirne nadprumerne, nedosahneme ani na zadne davky. Vysledkem je, ze zijeme z ruky do huby, protoze onen mirne nadprumerny prijem se ve svetle povinnosti starat se o zdarny vyvoj dvojcat se zenou na materske pekne smrskne. Pak me vzdy dojme, ze se z mych dani podporuji vsichni ti potrebni. V nasem dome jsme jedini, kteri plati neregulovany najem, protoze ostatni maji jeste puvodni stare smlouvy. Zavidim jim, ty usetrene penize by nam zajistily slusny zivot. Nekdy v noci mam desive sny, co bude s detmi, kdybych treba onemocnel a nas tak napnuty rozpocet by sel do kytek... Radsi na to nemyslet...

Socka, 160.218.48.2

Neprovedená deregulace nájemného je ostudou všech polistopadových vlád včetně Klausových

Je to nemorálnost a velká ostuda celého Česka. S tržními principy to nemá společného vůbec nic, se sociální starostlivostí o občany také nic. Byly to přece výhradně přehnané ohledy na pražské voliče (tvořící těžiště podpory ODS) a bydlící z velké části v těchto bytech, které zabránily provést deregulaci Klausovi. Přehnané ohledy na StBácké kamarády a bolševické prominenty sedící v regulavaných hnízdečcích, z nichž část podporuje ČSSD, to brání udělat socanům. Deregulace nájemného by následným zlevněním bytů nejenže ušetřila státu náklady na půjčky mladým, ale zároveň by zbavila stát povinnosti dotovat nájemné ve státních bytech prominentům bývalého režimu, kteří v nich většinou bydlí - že soudruhu Hofmane? Po deregulaci by se řada spekulativně držených bytů uvolnila, mladí by se dostali k levnějším bytům i bez zatížení splátkami za zbytečné půjčky a stát by, jak už bylo řečeno ušetřil dvakrát. Kdo by na tom prodělal? Jedině milión Čechů neoprávněně dotovaných s kapes nás všech z nichž většina rozhodně nejsou sociální případy, takže ani pomoc těm potřebným z nich by stát moc nestála. Chytněte se za nos socani i se svým starostlivým soudruhem Křečkem, že trpíte už 6 let takový bolševický anachronismus. A chytněte se za nos i vy soudruhu Klausi, že jste tento komunistický přežitek trpěl 6 let předtím, za svých vlád, než jste vládu socanů v tomto státě sám instaloval!

F. Čech, 195.178.91.39

-----------------------------------------------------------------------------------------

27.9. NÁZOR: Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu
Zuzana Chlumská

V touze vychovat děti co nejlépe, rozhodli jsme se, nechat to na nich, v neposlední řadě i proto, že to vyhovuje naší lenosti. Ovšem mláďata většiny druhů učí se životu napodobováním dospělých, nad čímž nepřestáváme setrvale žasnout. Zejména nás fascinuje rychlost s jakou si již v útlém věku dokáží osvojovat naše nešvary a pitomosti.

Zařazení do společnosti odjakživa bylo záležitostí identifikace, což zřejmě pro mnohé je překvapivým zjištěním a nejvíce pak pro ty, kteří by se identifikovat měli.Jak se však identifikovat, když maminka je tatínek, tatínek je maminka, tu některých přebývá a jindy zase chybí. Pod záminkou svobody snažíme se zatajit, že sami si nevíme rady.

Imperativem doby je přizpůsobení světu, kde se nepracuje, neuklízí a nestárne, za to ale vydatně souloží a banky jsou tu od toho, aby bylo kde brát peníze. Vzhledem k realitě máme při uvádění tohoto imperativu do praxe značné potíže.

Statečně však zatloukáme nos mezi očima a kašírované kulisy prezentujeme jako místo k životu. Honíme prachy a nehoníme zloděje. Babinští pak dnešních dnů stávají se Jánošíky a souseda co si nakrad zdvořile zdravíme s neutuchající závistí v srdci. Být děvkou je povolání, nikoli vada charakteru a jedinou diskusí k problému je, zda platit daně či nikoli. Chlemtáme krev po litrech a to nikoliv v hororových filmech , ale v reality show zvané Televizní noviny. Idolem je vycpané, vyretušované, silikonové panoptikum, kterému voyeursky šmejdíme v poklopci a nočníku. Pod záminkou politické korektnosti obhajujeme neobhajitelné a s úsměvem přijímáme fakt, že je lepší mít dobrého právníka než pravdu. Den strávený v lůně supermarketu vydáváme za rodinnou idylu. Proč se krotit, když „rychlý prachy“ jsou na dosah.

Ve smyslu oněch imperativů snažíme se vylepšit život i našim dětem, zřejmě v přesvědčení, že si ti haranti nic lepšího nezaslouží.

Pro jednodušší zařazení do společnosti jim nejprve zakážeme pracovat, aby se to snad, probůh, nenaučili a nechtěli se živit poctivou prací, ze které se, jak známo, nezbohatne. Nařízení však netýká se „zájmové činnosti“, aby snad nevyschl zdroj celebrit, na kterých se, v kulturně-sportovním byznysu, tak dobře vydělává. Dítě za svou práci peníze dostat nesmí – co kdyby ho zkazily. Honorář se dá ovšem i obejít smlouvou s tatínkem, jako asistentem mladé celebrity.

Za úvahu pak ještě stojí fakt, že i učení je práce. Dítě do deseti by se vlastně nemělo učit déle než tři hodiny denně. S tím je, pravda, trochu potíž, ale na problému se už pracuje. Moderní svět se sice bez matematiky neobejde, ale kde tak najednou sehnat dobré kantory, kteří by tu matiku uměli pořádně vysvětlit. Po zralé úvaze na téma „ my jsme se do toho senátu bez matiky taky dostali“ a s heslem „za blbost věčnou“ smeteny maturity z matematiky ze stolu.

Proč ne, vždyť kalkulačky jsou levné a mačkat čudlíky se naučí i cvičená opice. Krom toho, k pochopení matematické záhady, že nemohu utratit dvě stovky mám-li pouze jednu, se dosud nepropracoval ani ministr financí. Tak jak to máme chtít po dětech, že ano. Další kapitolou pak možná bude tvrdé Y.

Oslnivou logickou úvahou dospěl p. ministr Němec k závěru, že kdo je dost starý na to, aby píchal do babičky nůžkami je už dost vyspělý, aby si mohl také zasouložit. Bůh ho netrestej, snad ho spletl použitý výraz, ale konec konců ať si dítka zaskotačí, proč na to mají na každém rohu jenom koukat. Reklama na lízátka s viagrou je jen otázkou času. Jen s tím orgasmem mívají holčičky problémy, ale to se dá zajisté chemicky vyřešit. Co by vláda pro zvýšení porodnosti neudělala? Pozve-li si vaše čtrnáctiletá dcera domů spolužáka za účelem sexuálního průzkumu, zachovejte klid, nejde vám o krk ani o peněženku. A když jste vydrželi 14 let netrestat, nebudete si to přece kazit.

Pro případy, kdy už o peněženku či krk jde, je stejně pozdě a tak je odsuneme do uzavřených budov, ale nic se neděje, dáme jim novou identitu. A kdyby ne, tak ono se stejně nic nestane, z ostudy kabát má kde kdo a převléknout lze snadno, když máš prachy. A ještě tě vezmou do televize. Pět minut slávy, i když za lumpárnu, přec za to stojí, když jinou cestu neumíme nalézt.

Z žebříčku hodnot staly se „císařovy nové šaty“ a s dětmi hrajeme podivnou hru na fungující společnost. Jsme však nazí, frustrovaní, agresivní a děti mají smůlu. Učí se však dobře. A naše pokrytecké pohoršení je jim „na draka“.

-----------

No,

sepsané je to hezky, což o to. S pár body sice nesouhlasím (neboť je chápu jako plus a nikoli jako mínus), ale o to celkem nejde.
Problém je podle mého názoru v tom, že článek je klasická lamentace a jaksi chybí druhá půlka článku, která by navrhovala jak z toho ven.

V zásadě jsou k dispozici tři možnosti:
1. Nechat to být, protože lidé jsou svobodní a svéprávní a nějak to dopadne.
2. Lidé se změní a sami přijdou na to, že jejich počínání je směšné, komické či nebezpečné a společnost se začne chovat tak nějak uvědoměle sama od sebe.
3. Lidé budou pořád stejní a v zájmu zachování veřejného blaha do nich budeme muset tu uvědomělost tak nějak namlátit nebo je budeme muset vyškolit a ty, co se nechtějí nechat vyškolit budeme muset nějak izolovat a časem vynulovat.


Jaký způsob řešení problému je vhodný ponechme na diskusi.

Pavel Kořenský, pavel.korensky@dator3.cz, 194.108.196.98


Alčo

Pokusím se jít víc do detailu.
Supermarkety –osobně v nich nenakupuji vzhledem k nízké kvalitě. Sójové salámy, škrobové jogurty atp. jsou jednak předražené a jednak svou dceru nebudu živit podobnými srágorami. Podepsalo by se to na jejím zdraví, imunitě, fertilitě, o kvalitě a délce života nemluvě. Chápu ale, že někomu, z finančních důvodů, nic jiného nezbude. Co mně ale neskutečně irituje jsou rodinné celodenní výlety do supermarketů a tento způsob lidového kulturního vyžití považuji za, na dětech páchané, zvěrstvo.
Matematika – Počítačová civilizace se bez ní neobejde. Je to jiný způsob myšlení, bez něhož sebe lepší počítač zůstává jen lepší kalkulačkou. Já sama nejsem žádný velký odborník, ale i to co vím, stačí, abych už teď občas narazila. Byť třeba jen v rozhovoru o způsobech řešení problému s někým, kdo počítač neovládá, nebo jen málo. To zaostávání lidí, kteří většinou mají z počítačů zcela zbytečný strach, by mělo být varováním. Vývoj směřuje ke zlomu –
Počítačově gramotní a negramotní. Pokud bych volila srovnání, tak je to jako řekněme novinář denně píšící články versus někdo, kdo se dokáže aspoň podepsat.
Problém porozumění matematice je, z velké většiny, problémem špatného výkladu a neochoty to zprostředkovat i méně nadaným.
Zákaz práce si někdo popletl se zákazem zaměstnávat děti. Trvám na tom, že kdo se do 15 let nenaučil, že práce = odměna, už se to bude učit jen těžko.

Zuzana Ch., 62.141.25.1


Paní CHLUMSKÁ...aneb MATEMATIKA PŘEVÁŽNĚ NEVÁŽNĚ...

Mám dojem, že jste se k té matematice lépe vyjádřila teprve v dalších komentářích pod článkem. Jádro pudla spočívá v tom, že výuka tohoto obtížného předmětu neleží přečasto v těch správných rukách.
Matematika mi vždy činila značné potíže a tak jsem měl možnost velmi důkladně poznat, co to znamená, když ten obor vyučuje člověk bez skutečného zájmu, s povýšeneckým přístupem ke druhým, nebo když vám o těch věcech trpělivě vykládá "učitel od Pána Boha".
Z vysokoškolského prostředí pak vím, že i tak složitý obor, jakým je statika, lze při středoškolsky pečlivé výukce nacpat do hlavy "hloupým humanitně zaměřeným architektům".

Dobrý učitel...
- Nesmí předpokládat u žáků žádnou inteligenci!
- Musí počítat se všemi nepříznivými eventualitami špatného řešení!

Proto...
- Vysvětlí i to, co sám považuje za naprosto samozřejmé a následně se ujistí, že je to samozřejmé všem bez výjimky!
- Předvede veškerá možná úskalí problému, ačkoliv jemu samotnému na nich nic zrádného nepřipadá!

Ten, kdo tohle nadlidské úsilí věnuje svým žákům po tisící první, má naději, že i ti, kdo se jeho oboru nebudou věnovat profesionálně, získají o něm alespoň ucházející přehled.

Jinak se ale obávám, že dávat do souvislosti "počítačovou gramotnost" s matematikou je hodně odvážné. Navrhoval bych, abyste si s počítačovou gramotností nedělala valné starosti. Do problému dokážou lehce vniknout i dítka, která ještě ve škole neprobírala velkou násobilku. To, co 99% uživatelů PC potřebuje, lze bez obtíží zvládnout intuitivním přístupem a s pomocí zdatnějších přátel, čehož jsem zářným dokladem i já...bývalý počítačový ignorant a negramota (7;- ))

Jinak Vás mohu ujistit, že ačkoliv jsem zažil maturitu, jejíž součástí byla i matematika, prošel jsem dvěma smestry vysokoškolské matematiky, deskriptivní geometrie a statiky, ze všech těchto oborů jako architekt nevyužiju prakticky vůbec nic. Většina tlačítek na mé vědecké kalkulačce je zanesena letitým prachem a nejsložitější funkci, kterou používám je druhá odmocnina.
Uznávám, že už sám princip výuky matematiky, je-li dobře vedena(!), stimuluje v osobnosti určité kvality, kterých se jinou cestou dosahuje obtížněji, ale nemyslím, že je dobré kvůli tomu ten obor tolik přeceňovat, jak se tady na Psu často děje. Ale chápu, že tam, kde je koncentrace technicky vzdělaných lidí vyšší, tahle tendence vždycky bude...Každá liška svůj ohon chválí...a šakal jak by smet! (7;- ))

S pozdravem: ZA POČTY LIDŠTĚJŠÍ!

šakal dyskal

šakal, 195.47.75.58




Společným jmenovatelem všech problémů dneška

je to, že peníze na celé čáře ve všech sférách života vítězí nad morálkou. Nejen u nás, ale v celé Evropě byla nastolena TOTALITA PENÉZ.
A tak když své dítě vychováte v duchu těch nejlepších morálních zásad, tak jste ho vlastně vychovali pro život velmi špatně. Takto špatně vychované dítě totiž nemá v konzumní, peněžní společnosti, zaměřené na jedinou hodnotu- peníze, žádné protilátky proti nečestným vychytrálkům, kteří se v honbě za penězi nezastaví před žádnou ničemností.

liška, 160.218.40.135




Autorce: Sice učím matematiku, ale

myslím, že problém mateurity z matematiky je druhotný.
Zásadní problém jste naťukla, ale v poetičnosti Vašeho článku se trochu ztratil, tak to napíšu naplno:
Společnost nejde do kopru proto, že se dost neučí matematika. Matematika se učí dost, ale děti na ni kašlou, protože se nedá ožvanit, musí se pochopit a to je MOC PRÁCE. Stejně jako udělat pořádný výkres na hodině výtvarky nebo pořádný model letadla v zájmovém kroužku. Všechny tyto věci vyžadují soustředění a sebeovládání - A PRÁVĚ TOHLE jde do kopru. Napsal jste "Pro jednodušší zařazení do společnosti jim nejprve zakážeme pracovat, aby se to snad, probůh, nenaučili a nechtěli se živit poctivou prací.." a to je přesně ono. Jen se proboha nenamáhat!
No a kdo se namáhat chce, ten to na trojku z matematiky na gymplu nějak učochtá - i když mu původně vůbec, ale vůbec nešla. Samozřejmě má-li aspoň průměrnou inteligenci. Má-li inteligenci podprůměrnou, nemá na gymplu co dělat.

portwyn, 213.246.107.158





ad Totalita peněz

taky mě to děsilo - ale před časem mi došlo, že hodnotu a množství peněz určuje hlavně poptávka lidí - a že když všichni budou za hodnotu považovat jen a jen peníze, a tedy poptávat jen peníze, systém musí makroekonomicky zkolabovat (nebo se uzavřít do sebe, do stavu kdy peníze obíhají jen pro peníze a motivací všech činností je jen získání prestiže prostřednictvím peněz).

Naštěstí to ale znamená i to, že skupina lidí, která má nepeněžní preference, a peníze používá jen jako nástroj, určuje vlastně cenu peněz daleko víc, než osoby uznávající jen a jen peníze. (Druhá stránka je, že v součastnoti jsou tyto nepeněžní preference směrovány politiky a korporacemi pouze do udržení a zabetonování postů resp. maximalizace moci).

Co s tím? Uvědomit si (a vysvětlit i svým dětem), že peníze jsou jen nástrojem (jedním z nástrojů), nikoli cílem. A že každý nástroj je třeba používat uměřeně, vzhledem k cíli (a ne se snažit bouchat co největším kladivem, protože větší je lepší a protože všichni se musí snažit ovládnout svět - jak jak se nám po podvědomí snaží dnes a denně vtloukat multimediální masáže). Že neplatí "vyhrává ten, kdo měl nejvíc hraček, když umřel".

Nechci tady propagovat konkrétní žebříčky hodnot - to ať si každý musí odvodi a pochopit sám (poté, co jej odpozoruje od rodičů či jiných vzorů). Je ale potřeba si uvědomit, a sdělit ostatním, že hodnotový systém a životní styl, který současná veřejná atmosféra lidem nevybíravě (a přitom jen implicitně, jakoby nepřímo) vnucuje, je vlastně bezobsažný. A je potřeba o tom veřejně mluvit, nerealizovat se jen v soukromí, v odvrácení se od společnosti. K lidství totiž neodělitelně patří i starost o věci veřejné (věc veřejná = res publica!). A věcí veřejnou je i starost o své spoluobčasny a jejich vzdělanost.

To oni totiž chtějí - vytvořit dav izolovaných jedinců (jásavých blbů :), kteří pouze utrácejí za zábavu a zbytečnosti, dorozumívají se hlavně pomocí citoslovců a v jiných kategoriích ani nedokáží uvažovat (díky marketingovému newspeaku, zrušené maturitě z matematiky, nenápadně podporované funkční negramotnosti atd.).


Synkretik, synkretik na seznamu v čechách, 195.47.106.229