30.11. SPOLEČNOST: Manželství, sex a lži
Jarmila Kubáta

Antropolog Jaroslav Skupnik ve své knize Manželství a sexualita z antropologické perspektivy zveřejnil tyto nejnovější vědecké poznatky: Manželství je v zásadě nepřirozená instituce. Ale jelikož pro výchovu dětí neexistuje nic lepšího, měla by společnost nadále tuto instituci všemi prostředky podporovat. Nestačí totiž pouze děti plodit, rodit a živit, ale je důležité, aby vyrůstaly v harmonickém rodinném prostředí. Společnost, která je složena ze stabilních rodin a která dodržuje pevně stanovená pravidla, obvykle dobře prosperuje, neboť má smysluplný ŘÁD. Pokud však společnost nastaví špatné podmínky, kde není možné chování ostatních rozumět a bezpečně je předvídat - vzniká CHAOS.

Kultura je vždy nejsilnější, když se převlékne za přírodu. Právě kultura však odjakživa záměrně manipulovala nesmírně plastickou lidskou sexualitu. To proto, aby jí bylo využito pro sociální cíle. Obecně lze totiž i manželství chápat jako jeden z univerzálních mechanismů, kterým kultura regulovala a reguluje lidskou sexualitu tak, aby byly zajištěny podmínky a činnosti nezbytné pro přežití a reprodukci společnosti. Dodnes například pevně věříme, že jsou to muži, kteří mají „přirozeně“ vyšší sexuální kapacitu a jejich sexuální nabídka převyšuje „přirozenou“ poptávku ze strany žen. Opak je pravdou: To co je skutečně dané přírodou, to je neměnný fakt, že žena má vyšší sexuální kapacitu, kdežto muž má vyšší reprodukční kapacitu. To znamená v reálu, že ženy si mohou hypoteticky dopřát neomezený počet pohlavních styků, kdykoliv si zamanou. Muži ale musí být nejdříve psychofyziologicky vzrušeni, aby se u nich dostavila erekce, a pak mohou vykonat jen určitý omezený počet sexuálních styků - mají ovšem velké reprodukční schopnosti. Takže opět čistě hypoteticky by jeden muž mohl oplodnit obrovské množství žen. Kdyby sexuální kapacita žen, nebo-li jejich větší pohlavní výkonnost a i jejich sexuální apetence nebyla omezena celou řadou společenských norem a tuhých pravidel, zřejmě by se ukázalo, že nabídka ženské sexuality vysoko převyšuje jakoukoliv možnou poptávku ze strany mužů. Čili bez tohoto kulturního manévru by mohli muži začít být k sexu lhostejní a pak by spíše ženy bojovaly o muže. I z těchto důvodů byla mužům přenechána iniciativa v namlouvání.

Aby rodina dobře fungovala a byla zajištěna kvalitní péče o děti, musí se žena i muž dobrovolně ve své sexualitě kulturně omezit. Jednoduše řečeno, ten kdo se chce oženit či vdát, musí svému manželství vědomě něco obětovat. Žena se vzdává své velké sexuální a muž své velké reprodukční kapacity. Odměnou za tuto oběť získávají oba manželé mnoho jiných výhod. Muž má především právo na monopolizovanou sexuální aktivitu své ženy- stejně jako ona recipročně má monopol na sexualitu jeho. Sex může být využit tímto způsobem právě proto, že každá společnost dbá, aby byl a zůstal nadále vzácným. Manželství je jak řešením, tak příčinou nedostatku sexuálních partnerů. Jedinci se podřizují nejen kulturním pravidlům definujícím jejich sexuální chování, ale také celé řadě dalších pravidel vztahujících se k fungování společnosti. Ti, kdo tato pravidla respektují, jsou odměněni úspěchem v získání manželského partnera. Nakonec je tedy manželství součástí systému odměn, které dostaneme za práci, rozmnožování a výchovu dětí, což jsou všechno činnosti nezbytné pro přežití společnosti. Společnost prostě svými kulturními manipulacemi se snaží dosáhnout toho, aby se jedinci vzdali svých individuálních výhod ve prospěch celku.…

To co Skupnik tvrdí o kulturní manipulaci s lidskou sexualitou v zájmu fungování rodiny a společenského řádu ještě donedávna platilo- teď už to ale bohužel neplatí. Zdá se, že vztahy mužů a žen procházejí v západní společnosti tak rychlou změnou, že je ani antropologové nestačí zaznamenávat a vyhodnocovat. Nejdéle v historii lidstva vydrželo patriarchální manželství, které také bylo nejvíce kulturně manipulované. Bylo to manželství na tehdejší dobu účelné, nevyhnutelné a potřebné. Neexistovala antikoncepce, žena rodila jedno dítě za druhým, byla příliš zranitelná, proto potřebovala svého stálého ochránce a spoluživitele společných dětí. Výměnou za to však přišla o svou svobodu a nezávislost. Patriarchální manželství bylo mohutně kulturně manipulováno hlavně dvěma vlivy:

1. Křesťanstvím (které utužovalo mezi lidmi přísnou morálku)

2. Patriarchálním řádem (který pevně stanovil pro obě pohlaví jejich role)

Kdo se ale domnívá, že v tomto typu manželství byli muži a ženy šťastni, ten je na omylu. Patriarchální manželství bylo postaveno na poručnictví a hrubé síle- proto bylo zřídkakdy šťastné. To jen červená knihovna nám barvotiskově líčí kýčovité idyly, jaké ale v reálu nikdy nebyly. Manželský vztah fungoval tak, že muž byl i podle zákona hlavou rodiny a žena byla jeho poslušná, oddaná poddaná. Muž panovačně poroučel a žena jen tiše trpěla a pokorně snášela všechna příkoří ze strany manžela. Na tomto základě manželství celoživotně fungovala a nerozváděla se. Jenže i tenkrát platila známá zákonitost: tam kde je nešťastná žena, tam je nešťastný i muž a potažmo celá rodina. Muž a žena jsou totiž spojené nádoby, jsou to dvě odlišné poloviny jednoho celku. Když ta jedna polovina utlačuje tu druhou, když chytračí a chce žít na její úkor- stejně se jí její špatné činy vrátí jako bumerang a zasáhnou ji taky. Koneckonců, není třeba sáhodlouze popisovat, jak vypadaly vztahy v patriarchálních rodinách- když v nich půlka světa dodnes žije, především muslimové.

Po druhé světové válce se patriarchální řád ve všech západních zemích rozpadl. V nových demokratických poměrech se již ženy směly svobodně v masovém měřítku vzdělávat a vzápětí mohly poznenáhlu i pronikat do všech oborů lidské činnosti. Téměř všechny začaly pracovat- a tím se staly na mužích ekonomicky nezávislé.V těchto zbrusu nových podmínkách se od základu změnila i forma manželství- vzniklo manželství demokratické. V něm podle nových zákonů muž a žena získali stejná práva i povinnosti. Tato manželství byla na rozdíl od těch předchozích svobodná a dobrovolná- tudíž se i snadněji rozpadala. Již nebyla kulturně manipulovaná patriarchálním řádem, a také náboženství ztratilo svůj dřívější velký vliv.

Častější rozvody v nových demokratických manželstvích se děly hlavně kvůli starým přetrvávajícím předsudkům. Ty totiž tvrdošíjně lpěly na představě, že péče o rodinu a domácí práce náleží jen ženám. A tak ženy, které pracovaly v zaměstnání stejně jako muži si musely odpracovat vždycky navrch ještě tzv. „druhou směnu“ v domácnosti. Byly tedy trvale přetížené- přesto se ta dřívější manželství rozpadala méně často než dnes. Bylo to tím, že se ženy v manželství cítily dobře- v rodině stále nacházely svůj smysl života.Věděly, že je všichni potřebují, že jsou v rodině důležité a nenahraditelné. Tehdejší kulturní klima pevným rodinným svazkům přálo. Ve společnosti se nepřetržitě opěvovala a jako zářný vzor vyzdvihovala velká čistá láska a vzájemná věrnost. Skupnikova definice, že manžel má monopol na ženinu sexualitu a ona na jeho stále platila- protože pořád existoval kulturní všeobecný ideál, že si mají být partneři vzájemně věrni. Tento ideál dával naději všem mladým párům, které vstupovaly do manželství- mladí lidé věřili, že zrovna to jejich manželství vydrží. Nemalé procento lidí se ideálem manželské věrnosti skutečně řídilo a i pro mnohé muže platilo- každý má tu svou jen za jedinou.

Ženy jsou schopny pro rodinu nekonečných obětí když cítí, že ta jejich obětavost má hluboký smysl. Pokud ale zjišťují, že jejich oběť smysl nemá, manželství se rozpadá, nebo vůbec nevzniká. A taková situace dnes nastala -manželství ztrácí v očích žen svůj smysl. Již třetina dětí se rodí svobodným matkám a polovina dětí vyrůstá v rozvedených rodinách. Čím je to způsobeno?

Asi před dvaceti lety se vynořili v západním světě tzv. evolucionisté, kteří rozšířili mezi populací nové, údajně vědecké poznatky: evoluce předurčila chování mužů a žen tím způsobem, že ženy si hledají pro své budoucí děti kvalitního živitele a jsou spíš monogamní, kdežto muži jsou promiskuitní rozsévači, kteří mají potřebu šířit své geny do co největšího počtu žen. Tato teorie ovšem nemá s vědou ve skutečnosti nic společného- je odshora až dolů lživá. Evolucionisté jednak protiřečí antropologům, kteří vědí, že lidské jednání je určené především kulturou, a také protiřečí zdravému rozumu: vždyť i u všech živočichů v přírodě platí, že tam kde jsou promiskuitní samci, tam jsou pochopitelně promiskuitní i samice. Jsou to obyčejné kupecké počty- a v pravěkých tlupách lidí tomu nebylo jinak. Novodobí kulturní manipulátoři, či inženýři lidských duší chytře pomlčeli o ženské velké sexuální kapacitě a naopak vysoko vyzdvihli velké mužské reprodukční schopnosti. Pod pláštíkem vědy jen ale prostě, či spíše sprostě obnovili tisíciletou pokřivenou patriarchální morálku měření dvojím metrem: ženám přísně, mužům mírně. Ženská promiskuita je fuj, je proti přírodě, kdežto mužská promiskuita je normální, přirozená a žádoucí. Asi doufali, že se ženy s nejnovějšími „vědeckými poznatky“ smíří, promiskuita mužů jim časem přestane vadit a ve vztazích se zaměří hlavně na finanční efekt. Jenže to dopadlo jinak. Ženy totiž nikdy nehledaly a ani dnes nehledají jen kvalitního živitele. To je lež. Ony především hledají kvalitního, spolehlivého, partnera pro život, na kterého se mohou ve všem spolehnout. To samé, ale hledá recipročně i muž, který se chce oženit- i on si pečlivě vybírá partnerku pro život! Vztah muže a ženy v celé historii lidstva nikdy nebyl vztahem- parazit a jeho živitel. Milióny let to byl vždy a odjakživa vztah- vzájemně prospěšná koexistence, nebo-li SYMBIÓZA. Prostě vztah, který přinášel oběma stranám užitek. Ženy nikdy neměly ruce nečinně v klíně a nikdy se nenechaly živit jak nějaké včelí královny. Odjakživa vedle rození dětí pracovaly stejně tvrdě jako muži. Dokonce i ty ženy, které byly v domácnosti nelze považovat za „živené“. Muž pracoval venku a žena pracovala doma- a to byla ta užitečná symbióza. On donesl peníze a ona mu za to poskytla veškerý domácí servis. Nedávno redaktoři MFD spočítali, že kdyby se práce v domácnosti a péče o dítě zadala firmám, tak by ta nejlevnější verze stála měsíčně 31 000 Kč. Čili i domácí práce se dá vyčíslit v penězích. Proč se mužská práce vyzdvihuje, zatímco o ženské práci se mlčí, jako by neexistovala? Správná definice tedy zní: muž i žena jsou spoluživitelé svých dětí.

Ač se to nezdá, vztahy mezi partnery fungují podle jistých matematických zákonitostí, mají logiku. V patriarchálních manželstvích to bylo jiné, tam byly ženy nesvobodné. Musely držet ústa a krok a to i v případě, kdy věděly, že jim je muž chronicky nevěrný. Pochopitelně, že ony ale musely být manželovi stoprocentně věrné, jinak následoval tvrdý trest.Teď jsou ale svobodné, proto reagují jinak. Ženy očekávají- přesně v duchu Skupnikových tezí- že když ony jsou zodpovědné a svého partnera nezrazují, tak on nebude zrazovat je. Jenže mnoho současných mužů si rádo osvojilo ideologii evolucionistů a jsou svým partnerkám nevěrní jak na běžícím pásu- vždyť pro své nefér jednání mají vědecké zdůvodnění.Oni přece za své chování nemohou, protože je dané přírodou. Co na tom, že jim vůbec nejde o reprodukci- před množením se naopak pečlivě chrání, ale chtějí si jen ponechat patriarchální výsadu, mít neomezenou promiskuitu.Všichni ti vohnouti se zkrátka domnívají, že mají svaté právo své partnerce kdykoliv zahnouti. Sami ovšem předpokládají, dle poučky evolucionistů, že jim partnerky budou věrné. Svými činy partnerkám sdělují: Tvoje věrnost je pro mě zásadní, ale do mé věrnosti ti nic není. Co je tvoje, to je moje, ale co je moje o to se nestarej. Prostě obětovat v manželství nic nemíní, obětovat má jen žena. Jenže ze svých nevěr mají špatné svědomí a to se projevuje tím, že prožívají permanentní úzkost, že jim žena nevěru oplatí. A zrazené ženy se skutečně řídí zákonem akce a reakce, nebo-li oko za oko, zub za zub: Buď se s mužem rozejdou, nebo jsou mu nevěrné taky. Z toho jsou zase zdrceni muži- a tak se milenecké vztahy i manželství rozpadají dnes ve velkém.

Evolucionisté vlastně hned zkraje vzali lidem naději na hezké manželství, protože z něho udělali strašáka. Obě pohlaví se obávají do manželství vstoupit, mají z něho strach. Mladí muži se bojí mít v dnešní nejisté době tak obrovskou zodpovědnost a být živiteli rodiny a nevěrou zklamané ženy se radši ani nevdávají, protože nechtějí mít doma nespolehlivého, věčně nevěrného promiskuitního rozsévače, který si dělá co chce. Poslední výhoda, kvůli které do manželství rády vstupovaly, totiž to, že byly pro své muže vzácné a jedinečné- i o tu byly okradeny. Manželství už jim nenabízí ani monopol na mužovu sexualitu. I po stránce sexu mají být pro své muže bezvýznamné, jen jednou z mnoha v řadě. Protože ideál lásky a manželské věrnosti byl ve zdegenerované konzumní společnosti nahrazen reklamou na nepřetržité, požitkářské konzumování sexu bez vztahu a lásky. A tak obě pohlaví teď na sebe pohlíží s nedůvěrou a do manželství se ženy ani muži nehrnou. Singl jedinci jsou osamělí, nešťastni a nespokojeni, celá společnost se atomizuje. To jen evolucionisté svou nevědeckou lží mírou vrchovatou přispěli k rozkladu rodin i vztahů. Je to jejich přínos, že místo dřívějšího řádu vznikl ve společnosti CHAOS.

Věnováno kazbundovi

--------------------------------------------------------------

Já bych tyhle nenažrance řezal klackem.

Připomíná mi to jednoho dobytka ze serveru měšec, který vloni touto dobou psal oslavné články o tom, jaký je to super nápad, jít do nějakého kvalitního obchodu osahat si elektroniku a vyptat se prodavače na podrobnosti, a paxi to jít objednat na internetu za levnější peníze. Kdy vám lidi dojde, že ani ty ochutnávky nejsou zadarmo - ale obchodník potřebuje žít z toho co si lidi koupí.
Můj kamarád (pravda bydlí na západ od Aše) například nikdy nevyužil superslevovou nabídku místního obchodníka, i když měl pětičlenou rodinu a vysoko do žlabu. Tvrdil: to by nebylo fér, já chodím nakupovat k jeho konkurenci, tak ho nemůžu jít vyžrat když má superangebot, a pak zase zbytek roku chodit vedle, to by bylo nemorální.

jezevec, 213.151.87.16