19.1. PRÁVO: Litera zákona aneb "Švarcsystém"
Medvěd Brtník

Mám překladatelskou agenturu.
Překladatelé pro mne pracují na živnostenský list.
Dělají pro mne můj hlavní předmět činnosti.

Dočetl jsem se o strašných sankcích za porušování paragrafu 13, našel jsem si ho, přečetl a zesinal. Já jej porušuji! A neexistuje pro mne způsob, jak bych ho mohl neporušovat.

Posuďte sami: Smím provádět svůj hlavní předmět činnosti buď:
a) sám nebo prostřednictvím
b) svých partnerů nebo rodinných příslušníků nebo prostřednictvím
c) svých zaměstnanců nebo prostřednictvím
d) pracovníků poslaných pracovní agenturou nebo prostřednictvím
e) zaměstnanců dodavatele (rekurzivní princip).

Takže musím skončit se svou firmou. I zavolal jsem na Ministerstvo práce a sociálních věcí, kde jsem si povídal přes hodinu s navýsost vstřícnou, milou a přátelskou právničkou z právního oddělení ministerstva a společně jsme se snažili dopídit, zda dostanu nebo nedostanu pokutu ve výši dvou milionů.

Agentura: Dobrý den, já volám kvůli tomu zákonu na potírání Švarcsystému.
Právnička: Dobrý den, aha, a co máte za problém.
Agentura: Pracuji jako překladatelská agentura a všichni překladatelé pro mne pracují na živnostenský list.
Právnička: To je v pořádku.
Agentura: Jak to, díval jsem se na text zákona a podle něj je to nezákonné.
Právnička: Aha, ale díval jste se na Metodický pokyn, který jsme k tomu včera vydali?
(Chvíle domlouvání, pár kliknutí na internetu a oba společně jsme si metodický pokyn přečetli.)
Agentura: Jak to tady stojí, pořád se do toho nevejdeme.
Právnička: To asi nevejdete. Poslyšte, co pro vás ti překladatelé dělají?
Agentura: Překládají.
Právnička: Jenom?
Agentura: No, ještě máme korektory a tlumočníky.
Právnička: Aha, tak to taky nepůjde.
Agentura: No právě!
Právnička: A nemůžete z těch překladatelů udělat svoje zaměstnance?
Agentura: Někteří pracují třeba pro osm agentur. Ty to ani nenapadne. A pak tam jsou jiní, kteří pracují jen pro mne, ale chtějí mít svobodu pracovat, kdy se jim zachce. A ti se také nenechají zaměstnat. A pak tam máme Američana, kterého si chceme udržet, aby mu nezbýval čas na ostatní. Ten zas žije tři měsíce tady a tři měsíce ve Státech. To mu mám dávat neplacené volno na každý výlet? To to můžu rovnou zabalit.
Právnička: No, to je srozumitelné. Vy je moc nutit nemůžete. Ale vy sám pracujete, ne?
Agentura: To ano.
Právnička: Aha, takže většinu práce děláte sám a oni vám jen trochu pomáhají.
Agentura: Jistě. Mám obrat xx milionů a osmdesát opravdu aktivních překladatelů a jen mi trochu pomáhají. Ne, promiňte, já si dělám legraci. Ne, bohužel, většinu práce dělají oni a já se to snažím organizovat.
Právnička: Aha. No to dá rozum. A poskytují vám jen práci?
Agentura: A co jiného?
Právnička: No, používají někdy tužku?
Agentura: Každý ji snad občas vezme do ruky…
Právnička: Výborně, tak to vám ji mohou prodat! A to bychom měli vyřešené překladatele, takhle z nich budou dodavatelé!
Agentura: Co prosím?
Právnička: No, tím, že vám neposkytují jen práci, ale i něco hmotného, už z nich není zneužívaná námezdní síla, ale stávají se obchodními dodavateli tužek a doplňkové práce.
Agentura: Ale já od nich nechci kupovat tužky!!! Já od nich chci nakupovat služby a ty pak prodávat svým zákazníkům. Vždyť se službou se dá také obchodovat.
Právnička: Jen když ta služba není práce! Tak, a co uděláme s tlumočníky… Jak to funguje?
Agentura: Vyzvednu kolegu autem u něj doma, dojedeme do firmy, tam čtyři hodiny sedíme v kabině a tlumočíme, pak ho hodím domů a on jde spát.
Právnička: Tak do tohohle opotřebení asi nenacpeme.
Agentura: Jaké opotřebení? Tlumočníkovi se opotřebovávají jen hlasivky.
Právnička: Vždyť říkám, že to nepůjde. Budeme muset vymyslet něco jiného, abychom to mohli do toho metodického pokynu dát. Proti agenturám ten zákon namířený není.
Agentura: Jak prosím?
Právnička: No, on je to hlavně zákon pro stavební firmy, a tak ho ještě musíme doladit tady v té metodické příručce. Ale nebojte, my tam dostaneme, že je to v pořádku, i když je to proti tomu, co je v tom zákonu.
Agentura: Prosím pěkně, jaký je účel tohohle zákona? Není to vlastně blbost, že to tak říkám?
Právnička: To je naprosto klíčový zákon, který vychází ze základní listiny práv a svobod, která zakládá právo na to být zaměstnán.
Agentura: Aha, a není ten zákon trochu nepřesně formulovaný?
Právnička: Kdepak, ten vlastně platí už hrozně dlouho, jen se nevymáhal a nikdo o něm vlastně nevěděl. A mohlo to tak taky zůstat, kdyby kolem toho televize a novináři neudělali takový humbuk. Teď, když se něco objeví, hned se toho chytí a dělají kolem toho kdoví co.
Agentura: No, to je tedy podlé.
Právnička: Pravda je, že ten zákon a zejména tenhle paragraf je od začátku drobátko nešťastný. (Shodou okolností má číslo 13). Ale my to v tom Metodickém pokynu vyladíme a uvedeme na správnou míru.
Agentura: Ale ten metodický pokyn přece nemůže říkat pravý opak toho, co říká zákon!
Právnička: A proč ne!?
Agentura: Cožéééé!
Právnička: Vy jste překladatel, že?
Agentura: To jsem.
Právnička: Tak mi neříkejte, že nevíte, kolik významů může mít jedno slovo!
Agentura: No jo, ale co když mi nějaký úředník živnostenského úřadu udělí pokutu dva miliony? To se můžu jít rovnou oběsit, protože mi všechno vezmou.
Právnička: Ale tu vám uložit nemůžou.
Agentura: Jak to, když někdo bude postupovat podle zákona, tak mne přece MUSÍ pokutovat.
Právnička: To sice ano, ale on musí postupovat především podle metodického pokynu.
Agentura: A co když nebude postupovat podle metodického pokynu? U nás jsou úředníci, který se neřídí metodickými pokyny, protože o nich třeba ani neslyšeli a když slyšeli, stejně vědí jen to, co se o nich řeklo v televizi.
Právnička: No, to máte pravdu, máme i úředníky, kteří se nedrží ani zákona, že jo.
Agentura: No právě!
Právnička: Tak to je jednoduché, odvoláte se proti pokutě!
Agentura: A kam?
Právnička: No přece k nám, na ministerstvo, a my vám tu pokutu zase zrušíme.
Agentura: A co když mi ji nezrušíte?
Právnička: Nebojte, zrušíme, už jsem vám říkala že to není zákon proti agenturám, ale proti jiným.
Agentura: No, ale co když mi ji přezevšechno nezrušíte? To bych se pak musel bránit u soudu, ne?
Právnička: Proč?
Agentura: No přece soud je konečný arbitr.
Právnička: No to sice je, ale víte určitě sám, jaké jsou dneska doby projednávání věcí u soudu. Než na to dojde, tak už to bude všechno jinak.
Agentura: Jak to?
Právnička: No přece bude nový zákoník práce. A ten v tomhle bude mnohem přísnější.
Agentura: Aha, a kdy bude?
Právnička: Tak za rok a půl.
Agentura: A kdy budou volby?
Právnička: Za rok a tři čtvrtě.
Agentura: A pak to už zůstane tak?
Právnička: Kdepak! ODS chce naopak Švarcsystém uzákonit jako legální. Víte, oni s ním bojují v podstatě bez úspěchu v celé Evropě.
Agentura: Ach jo, já mám pocit, že nežijeme v právním státu, když zákon může říkat pravý opak, než prováděcí předpis a tomu se říká jen doladění. Když je zákon psaný "proti" někomu.
Právnička: Ale tak to nesmíte brát. Je to právní stát.
Agentura: Podívejte se třeba na dodatky americké ústavy. Jak jsou jednoduše formulované. Jedna dvě věty a je to. Na jejich znění se i laik může u soudu odvolat nebo jim alespoň rozumí. (Asi jsem to s tím optimismem kapánek přeháněl, ale ne až zas tak moc.)
Právnička: No to je ale Amerika. Tady jste ale v Evropě!
Agentura: No jo. Máte pravdu. Tak co mi poradíte?
Právnička: My se tady poradíme, jak to tam nacpat a vy si zavolejte třeba v pondělí večer, to už budeme vědět, jak to udělat.
Agentura: Víte, já mám pocit, že žádné právo na zaměstnání neporušuji. Oni ti překladatelé se u mne neucházejí o práci nebo zaměstnání! Oni si navzájem konkurují a ucházejí se o to, stát se mými dodavateli služeb. Takže kdyby mi podepsali prohlášení, že prací pro mne nejsou dotčena jejich práva na zaměstnání v zaměstnaneckém poměru, protože se o zaměstnání neucházejí, byl bych před účelem zákona chráněný, ne?
Právnička: No to asi jo. To by mohlo fungovat. Oni se nechtějí nechat zaměstnat, takže jim v ničem nebráníte a tudíž jejich práva nekrátíte. To by mohlo jít, my se tu o tom poradíme.
Agentura: Ale to by se mohlo vztahovat na všechny profese, ne? Dokonce i na ty kopáče.
Právnička: No to asi ano…
Agentura: Takže já to ještě shrnu: Když mi překladatel prodá tužku a k ní doplňkové služby, není vykořisťovaným ubožákem zaměstnávaným podvodným Švarc systémem, ale plnohodnotným dodavatelem tužek, zatímco když pouze překládá, jsem já kapitalista vykořisťovatel a zasloužím si pokutu.
Právnička: Podle zákona ano. Ale podle metodického pokynu, který doplníme příští týden…
Agentura: Chápu. A když kopáč s živnosťákem prodá svůj krumpáč s obsluhou, je dodavatel, zatímco když kope s krumpáčem patřícím stavební firmě, jde o skrytou zaměstnanost.
Právnička: Přesně tak.
Agentura: Aha. A když podepíše, že se nechtěl nechat zaměstnat, ale chtěl jen dodávat služby svých opálených paží, nejspíš to projde.
Právnička: Asi ano.
Agentura: Takže celý ten zákon je vlastně na…
Právnička: Kdepak! Ten zákon je hrozně důležitý, protože bojuje proti zneužívání skryté zaměstnanosti a chrání ústavní právo vycházející ze Základní listiny práv a svobod.
Agentura: Děkuji mnohokrát za pomoc, tak já si zavolám v pondělí odpoledne.
Právnička: Ano, a my do té doby s kolegy vymyslíme, jak to zařídit.
Agentura: Nashledanou.
Právnička: Nashledanou.


Záměrně neuvádím jméno právničky z Ministerstva práce a sociálních věcí, protože se mi opravdu upřímně snažila pomoci a všechno mi vysvětlit. Ne vše, co v tomto záznamu cituji je ocitováno přesně, ale přísahám, že vše je čistě v intencích řečeného. Nic jsem si nepřimyslel, nic jsem nezatajil.


Myslím, že rozhovor nevyžaduje žádný komentář.

==================================================================
Je to opravdu zákon pro srandu?

Myslím, že kdo opravdu chce, musí přiznat, že tento zákon pro srandu není. Ten český jsem nečetl, znám podobný v USA. Ale podle několika komentářů se mi zdá, že jeho výklad až tak složitý zase není.
Byl jsem kdysi malým živnostníkem. (Ve stavebníctví) Poznal jsem některé stavitele, kteří chtěli obejít zákon a ušetřit tak na daních a problémech, které sebou nese zaměstnávání pracovníků.
Řekněme, že jsem podepsal kontrakt na provedení instalace koupelen, záchodů a kuchyní. A řekněme, že jsem měl jiné zakázky v chodu a potřeboval jsem výpomoc. Mohl jsem buď:
získat jiného instalatéra (firmu) a za smluvenou částku jí to nechat provést.
nebo, přijmout nové zaměstnance, platit za ně pojištění, a řadu poplatků, papírování atd.,
nebo najít instalatéra (bez živnostenského listu) a nechat mu to zainstalovat a zaplatit mu smuvenou částku.
Tato poslední volba je nezákonná. Myslím, že není třeba universitního vzdělání k tomu abychom zjistili proč.
Tento zákon v USA, polopaticky říká, pokud pro mně někdo pracuje tak, že dělá to, co od něj vyžaduji na základě mých příkazů a pod mou kontrolou, je mým zaměstnancem, i když třeba má svou firmu.
V případě té překladatelské agentury, pokud zadá překlad nějakému živnostníkovi na základě řádné smlouvy, nechápu, proč by si měl někdo myslet, že je porušen zákon. Živnostník musí zaplatit daň z případného zisku a totéž musí udělat ta agentura.
A o tom to je.

Vlastimil Obereigner, t.č. v Oregonu, 4.11.48.88