Kůl v plotě
Tak sa vola Miloušek, pretože bol zatíčkom rodinného podniku, ktorý sa volal strana s vežkým S. Nepochopil, že skutočnú moc nedrží niekto preto, že ho zvolili, ale pre svoje schopnosti. Nemal ich -
bol to nomenklatúrny slaboch, navyše bez informácií. Dnešný postsocializmus nie je kapitalizmus - ten je o osobnej zodpovenosti. Dnešný kapitalizmus nie je kapitalizmom 19. storočia a jeho možnosti
sú vyčerpané. Dnešný kapitalizmus je o zbavovaní sa zodpovednosti a o lízingu služieb, t.j. je pokračovaním leninskej cesty - neexistuje nikto zodpovedný, neexistuje právo. Zodpovedná je korporácia,
o ktorej miestny štát (najsilnejšia lokálna mafia) nevie ani kde má sídlo, nieto ešte, kto sú akcionári držiaci kontrolný balík, teda, kto naozaj rozhoduje (aj zahraničný riaditež nadradenej
nadnárodnej spoločnosti može byť len platená bábka), právo je tak pomalé a tak finančne náročné, že je žahšie skrumpovať advokáta (sudcu), aby sa za vás leninsky k vine prihásil a vás odsúdili
korešpondečne, resp. aby ste až do konečného rozhodunutia (čo trvá aj u jednoduchších sporoch, kde ide omiliardy) považovali za nevinných než sa dočkať spravodlivosti od súdov. (Súdy rozhodujú podža
zákonov, o zákonoch rozhodujú politici a politici sú najnedôveryhodnejšia skupina obyvatežov (preto tie neustále prieskumy dôveryhodnosti:) ). Nemáte právo nazývať zlodeja zlodejom, nemáte právo
kritizovať "čekistov". Dnešní čekisti sú rovnako morálne opotrebovaní ako za Stalina, len už nevraždia priamo, ale viac sa starajú o svoje plné vrecká. Reálny socializmus padol, lebo gerontokracia
umožnila prevziať lokálnym mafiám finančné toky až rozsah čiernej ekonomiky položil ekonomiku oficiálnu. Kriminálne živly sa spojili s "vormi v zakone" a demontovali režim, ktorý im už nevyhovoval.
Ilúziou Reiniša a jemu podobných je, že sa nejaká revolúcia konala. Nekonala sa. Prebehla len reklamná kampaň s troškou folklóru na námestiach. Poctiví somári boli odstránení a šťuky si zlegalizovali
znárodnenie transferom do svojich vreciek - volá sa to privatizácia. Morálny profil budovateža kapitalizmu je neodlíšitežný od morálneho profilu budovateža komunizmu. Obe spoločnosti sú
dvojtretinové. Za reálneho socializmu boli nespokojné dve tretiny obyvatežov. Dnes je spokojná tretina obyvatežov, zväčša mladých. V EU pribúda gerontov, pribúda byrokracie. Nie je ďaleko doba
poukazov na rekreácie pre sociálne odkázaných. Dnes sú sociálne odkázané skoro dve tretiny obyvatežov EU. Každý z nich poberá nejaké dotácie, dôchodky, prerozdežovanie. Na úkor koho?
Riešenie - príde samo. Až bude väčšina obyvatežov vytlačená do sektoru služieb (SZČ osoby) a dôchodcov pribudne, ukáže sa, že bude treba siahnuť na majetky, aby dôchodcovia prežili. O kríze EU svedčí
natalita populácie - vo väčšine štátov je záporná reprodukcia obyvatežstva a deti rodia len žudia nevedomí (z náboženských, vzdelanostných, asociáli, t.j. sociálne odkázaní).
SZČ si osvoja techniky daňovej optimalizácie a oficiálne budú žiť zo životného minima, t.j. nebudú dane, nebude na dôchodky, na štátny aparát bude vždy. Aby dôchodcovia nezomierali, štát urobí to
isté čo vo všetkých vojnách, kým neboli dane - siahne na majetky. Potom naozaj nastane konvergenica kapitalimu a socializmu. Vzorom sa stane čínsky komunizmus - štát sa o teba nepostará, ale keď sa
postaráš ty o štát (zplatíš dane od hlavy (u nás sa to volá povinné odvody)), štát bude spokojný. Asi ako v každej stabilnej diktarúre. Demokracia je ilúzia pre nevzdelancov a vožný trh neexistuje
ani na Miletičke. (Najväčšie trhovisko v
BA)
Dan z Piesku, 147.175.65.30
--------------
To Antonín Hrbek
ad 4.... V šedesátých letech jsem pobýval nějakou dobu v CCCP a řeknu Vám že se podle mne mýlíte. Rusové byli skuteční imperialisté s ultraagresivním světovládným myšlením, skálopevně přesvědčení o
své neomylnosti, šovinisté, alkoholismem promoření až na úroveň nevratné progresivní genetické zátěže. Zločinnost prostě jen nebyla v médiích, takže jakoby opticky neexistovala, ale byla všeobecná.
Realita byla zcela jiná. Lidský život tam (nikdy) neměl žádnou cenu, všemocní komunističtí oligarchové byli přesvědčeni že budou vládnout navždy. To bohužel prakticky vyšlo - oni jsou to, a jejich
potomci, kdo tam má dnes majetek a moc. Situace r.67 co se zločinnosti týče, je dnes umocněna na druhou, a bývalí komunisté kteří byli včas u lizu (věrchuška), dnes majitelé Ruska, se tomu smějí z
oken svých zabezpečených sídel.
V souvislosti s evidentně připraveným převzetím majetků komunisty a jejich bleskurychlým přerodem v kapitalisty u nás, mě vždy pobaví přesvědčení naivů, kteří používají pro listopad 89 termín
"revoluce". Je to smutný důkaz že to divadlo bylo úspěšné. Můj známý z Východních Čech to shrnul : "titíž lidé kteří nás kádrovali za vlažný postoj k socialismu, nás dnes vyhazují z práce ve svých
továrnách"...Žádná demokracie nebo kapitalismus se u nás nekoná, to jen bolševik včas rozkradl co se
dalo.
Kolemjdoucí, qwe@qwer, 83.148.15.231
----------------------------------------------------
26.1. EVROPA: Jakpak bude u nás doma aneb Po přijetí euroústavy
šakal
Dovolte, abych poučen zkušenostmi z dob nedávných nastínil běh věcí příštích:
- Při pravidelném pořadu české televize U nás v Evropě Jiří František Potužník ze Štrasburku informuje o potřebě větší soudržnosti tváří v tvář globalizačním trendům, které se projevují agresivní
politikou americké administrativy, čínskou nenažraností a táním ledovců v Antarktidě. Český prezident ve svém interview pro Handelsblatt na pravidelném setkání Ekonomického fóra v Davosu proti
euroústavě namítá, že existence dvou dokumentů s platností ústavy na území jednoho svrchovaného státu je s praxí mezinárodního práva neslučitelná. Ministr zahraničí Cyril Svoboda k tomu v rozhovoru
pro Lidové noviny poznamenal, že se čistě z právního hlediska nejedná o ústavu, nýbrž o návrh ústavní smlouvy. Dodal, že pokud to pan prezident neví, měl by vrátit diplom. Jiří Pehe píše
počtrnácté v Právu o Klausově posedlosti fiktivními národními zájmy. V rámci mezivládní konference EU v Bruselu na jaře roku 2006, ve chvíli, kdy ještě ratifikačním procesem neprošla ústava v sedmi
členských zemích, přednáší francouzský ministr zahraničí Sarközi návrh přejmenovat současný dokument jménem Návrh ústavní smlouvy pro Evropu na Ústava Evropy. Odůvodňuje to tím, že nový název
symbolicky vystihuje atmosféru rodící se jednoty kontinentu a podpoří tak ducha evropanství. Obě komory českého parlamentu pak změnu názvu dokumentu přijímají v rámci nočního zasedání mezi
projednáváním zákona o tuhých komunálních odpadech a zvyšování platů ústavních činitelů.
- Český ministr zahraničních věcí Jan Kavan, kterému bylo dopřáno další funkční období díky povolební koalici mezi ČSSD a KSČM na začátku července 2006, se při zasedání Rady ministrů EU na jaře 2007
vyjadřuje v tom smyslu, že nemá námitek proti začlenění agendy svého úřadu do hlavního proudu jednotné zahraniční politiky EU. Pod podmínkou, že bude schválen do křesla prvního evropského ministra
zahraničí. Jako doklad toho, že jeho linie celoevropské politiky bude v souladu s představami zemí, které tvoří motor evropské integrace, zúčastňuje se v rámci pravidelných prvomájových oslav
protestního pochodu za propuštění zatčených vůdců Hammásu.
- Evropská komise při zasedání v říjnu 2008 podle doložky o flexibilitě navrhuje převést veškeré kompetence v oblasti daňové politiky do vlastní působnosti, protože program lisabonské agendy se ani
přes vytrvalé úsilí nedaří splnit a fiskální harmonizace je považována za poslední nástroj jeho záchrany. Analytik Pavel Kohout v Hospodářských novinách píše o nepružném systému centrálního řízení,
ale komisař pro dohled nad hospodářskou soutěží svým vhodně načasovaným článkem ve Financial Times uklidňuje poněkud zkoprnělé finanční trhy, že větší akceschopnost společenství znamená lepší ochranu
před výkyvy ekonomického cyklu a spekulacemi z Wallstreetu. Český parlament nemá možnost se k dané problematice vyjádřit, protože dokument byl jednomyslně schválen na zasedání Rady ministrů EU. Za
českou stranu s ním vyjádřil souhlas nový ministr financí za KSČM Vojtěch Filip, který prý má brzy vystřídat na postu zástupce Evropské investiční banky Ivana Pilipa.
- Z iniciativy komisaře pro společnou bezpečnostní politiku se v rámci upevňování přátelských vazeb mezi ozbrojenými složkami států EU vytvářejí takzvané kohezní jednotky dislokované ve vybraných
vojenských újezdech členských zemí. Jejich složení je mnohonárodnostní a v rámci mírové spolupráce mají pomáhat při odstraňování následků přírodních katastrof a zajišťovat územní celistvost
Společenství. Václav Klaus dokládá právní expertízou, kterou si prezidentská kancelář dala pořídit, že přítomnost cizí armády na území ČR bez souhlasu českého parlamentu odporuje mezinárodnímu právu.
Tomu oponuje JUDr. Zdeněk Kühn Ph. D. z pražské právnické fakulty UK na stránkách časopisu Respekt poukazem na to, že území ČR není ve vztahu k EU cizím teritoriem, neboť Unie je po přijetí Ústavy
pro Evropu vyzbrojena všemi zákonnými pravomocemi, které z ní činí svrchovaný stát. Dokladem dobré vůle české strany je skutečnost, že vnitrostátní parlament ČR tento návrh přes protesty ODS vzal
na vědomí, a do Milovic tak dorazí první brigáda kohezních jednotek v březnu 2009.
- Evropská komise v reakci na nedostatečné výsledky v oblasti vnitrostátní soudržnosti a na podporu přátelského soužití mezi regiony vydala návrh Radě ministrů na rozšíření působnosti evropského
zatýkacího rozkazu o trestný čin eurofobie a podněcování k trestnému činu eurofobie. Jelikož je takovým protizákonným jednáním vážně dotčen zájem Unie, plánuje se na rok 2009 vznik policejních
jednotek rychlé evropské reakce. Ty by mohly své poslání posléze rozšířit i na dohled nad celkovou zákonností v daném evropském regionu. KSČM svůj původně váhavý postoj změnila za slib, že ušetřené
peníze na udržování vlastní policie budou věnovány na podporu sociálně slabých skupin. V rozhovoru pro Český rozhlas to mimo jiné Miloslav Ransdorf vysvětluje odkazem na Leninovu tezi, že zločin je
pouhou sociální chorobou. Redaktoři Petr Nováček a Jan Pokorný to oceňují jako projev toho, že komunisté si začínají uvědomovat svou odpovědnost za integrační proces a vyrovnávají se se svou
minulostí mnohem lépe než ODS. Z pravomoci nově ustavené Policejní prefektury pro Českomoravský region bude vyčleněna zvláštní policejní jednotka Mühl, aby zajišťovala osobní bezpečnost členů
Evropského místodržitelství v Praze.
- V prosinci 2010 jsou vyhodnocovány na zasedání EP výsledky lisabonské agendy sice jako nepříliš povzbudivé, ale lucemburský poslanec Jean Luc deHaen ve své řeči trvá na tom, že cíle byly
stanoveny správně a prostředky zvoleny adekvátně. Zpravodajské štáby ze Štrasburku přenášejí rozpravu živě, a tak máme možnost vidět, že narušitelé dělné diskusní atmosféry z řad britských
konzervativců a ODS jsou vyváděni parlamentní stráží před hlasováním ze sálu. Předseda Evropských demokratů Jan Kasl, kooptovaný při doplňovacích volbách za Josefa Zielence, jenž na svůj mandát
rezignoval ze zdravotních důvodů po aféře lobbyistické firmy Němec, Kühnl & partner, tento zásah interpretuje jako prostředek kultivace občanské společnosti, který je ve vyspělých demokraciích na
západ od českého regionu běžný. Český komisař Vladimír Špidla absolvuje cyklus přednášek na půdě českých vysokých škol, s tématem: Já jsem Evropan, kdo je víc?!
Pro Neviditelného psa poněkud zvláštní zpravodaj šakal (7;- ))
----------------------------------------------------------------------------
26.1. PRÁVO: Švarcsystém jako fenomén
Zdeněk Holásek
Poté, co nabyl účinnosti nový zákon o zaměstnanosti, se rozpoutalo nové kolo tu méně a tu více vášnivých diskusí kolem ust. § 13 nového zák. č. 435/2004 Sb. Trochu se zapomnělo, že omezení tzv.
švarcsystému již obsahoval několikrát novelizovaný původní zákon o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb., avšak jak podnikatelské subjekty, tak i orgány státu se celkem rozumně rozhodly toto nesmyslné
ustanovení ignorovat a nevěnovat mu větší pozornost. Tím je zřejmé, jaký je můj názor na zákaz najímat si práci od osob, které jsou samostatně výdělečně činné, mají živnostenský list (anebo jiné
oprávnění opravňující k podnikání) a nikoho dalšího již nezaměstnávají v pracovním poměru. Nezvykle agresivní mediální kampaň vedená především exekutivou, vynesení tohoto tématu jako jeden z trumfů
vlády potažmo ČSSD v boji za svatá práva občanů nechat se někým zaměstnat v pracovním poměru je dalším důkazem toho, že socialisty řízená vláda je plně v zajetí starých dogmat a hodlá bránit občany i
tam, kde o to do značné míry ani nestojí. Socialisté prostě trpí obsedantní odborářskou představou, že jednotlivec chce být chráněn státem proti zlým zaměstnavatelům, kteří nejsou ničím jiným než
vykořisťovateli, a touží především po tom být zaměstnáni. Navíc trpí závažnou iluzí o tom, že najímaní samostatně výdělečných osob mimo pracovní poměr vede apriorně ke snižování výnosů z daně z
příjmů.
Jisté je, že okamžikem, kdy padl bolševický režim, který považoval podnikání za zločin, začali podnikaví lidé všeho profesního zaměření rychle zajišťovat tzv. registrace, které byly později nahrazeny
živnostenskými listy a začali s podnikáním. A od počátku začal fungovat švarcsystém v široké míře a vím o tom ze své praxe své. Je mylné připisovat autorství panu Švarcovi, je však jisté, že on jej
nepochybně používal v naprosto nebývalém rozsahu a dovedl jej tak k jisté dokonalosti. Tento způsob najímání pracovní síly je výsledkem vzájemného působení sil, jedněch tlačících na to získávat práci
a zajišťovat si prostředky k živobytí a druhých, směřujících k optimalizaci zisků, daňové zátěže a zjednodušení zaměstnanecké agendy. Poměr těchto sil není konstantní, takže někdy je nabídka vyšší tu
na té a tu na oné straně, výsledkem však je, že práci tak získá (a tím i zdroje příjmů a daní) větší počet lidí, než když bude jedinou cestou uzavření pracovní smlouvy, neboť náklady na pracovní sílu
v ČR jsou enormní a tak zaměstnávání v pracovním poměru znevýhodňují. Jak se obecně ví, švarcsystém se provozuje již druhé desetiletí tu více, tu méně, ale - jak raději sociální inženýři všeho druhu
přehlížejí - švarcsystém se nestal v privátní sféře fenoménem, který by vytlačoval pracovní poměr z trhu práce. Ostatně, statistiky ČSÚ jsou poměrně výmluvné a zaměstnávání lidí v pracovním poměru je
převažující formou ekonomického zapojení obyvatelstva na trhu práce. Že outsourcing formou podnikání v obchodních vztazích zvyšuje mobilitu pracovních sil nikoho ze svatých bojovníků za pracovní
poměr nezajímá a jediným důvodem, pro který se znovu stalo z boje proti švarcsystému téma dne a mantra ochránců pracovního poměru všeho druhu je zájem fisku na příjmech z daní z příjmu ze závislé
činnosti. To ovšem nemůže být žádný důvod pro porušování Ústavy ČR.
Není sporu o tom, že skutečně nezanedbatelné procento práceschopné populace v ČR nemá chuť, odvahu anebo ani schopnosti podnikat a jsou rádi a vděčni za možnost pracovat v zaměstnaneckém, tedy
pracovním poměru se všemi důsledky, které to pro ně má. Není ale také sporu o tom, že stejně nezanedbatelná část naopak po žádném pracovním nebo obdobném poměru netouží, protože chtějí být samostatní
a spatřují v tomto způsobu obživy jedinou cestu. A někteří práci v pracovním poměru prostě sehnat nemohou a tak se pustí do živnostenského podnikání jaksi z nutnosti (takové známe všichni). Je to
pořád lepší, než aby se staly klienty státu, docházející si pro podporu v nezaměstnanosti. Avšak tady nastupuje zákon o zaměstnanosti se svým donucovacím ustanovením, že "právnická nebo fyzická osoba
je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce." Zákon, který dále
stanoví výjimky, pak v § 13 odst. 3 písm. c) ve spojení s odst. 4 říká, že plnění "běžných úkolů" může svěřit fyzická nebo právnická osoba "jen zaměstnavateli, který má činnosti (úkoly), které mu
mají být svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce." Tuto právní úpravu nutno
považovat za protiústavní, protože Listina základních práv a svobod nejen že nestanoví právo na práci ani povinnost pracovat, pouze stanoví, že "Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu
k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost" (čl. 26 odst. 1). Listina sice dále praví, že "zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo
činnosti" (čl. 26 odst. 2), ale použitá dikce "určitých povolání nebo činností" nedovoluje zákonu stanovit omezení obecně pro všechny činnosti, jak činí zákon o zaměstnanosti, protože tím brutálně
omezuje právo na podnikání a svobodu občanů rozhodovat o svém osudu a formě pracovního zařazení na trhu práce.
Jak se u legislativců bez ohledu na pohlaví, náboženství a rasu stává pravidlem, je § 13 zákona o zaměstnanosti navíc špatně formulován a protože MPSV ČR muselo čelit velkému množství dotazů, dne 12.
1. 2005 vydalo na svém serveru www.mpsv.cz tiskovou zprávu, kterou podepsala Kateřina Beránková, tisková mluvčí MPSV. V něm po krátkém úvodu je stručná citace § 13 zákona a potom se uvádí cituji
doslovně:
Paragraf 13 zákona o zaměstnanosti, stejně tak jako tomu bylo do 30. září 2004, umožňuje OSVČ, které budou uskutečňovat dílčí dodávky pro objednatele, aby tyto dílčí dodávky zajišťovaly samy.
Předpokladem je, že se skutečně jedná o obchodní vztah, tedy nikoli o zastřený pracovněprávní vztah. Laicky řečeno (sic!!!), pokud stavební firma uzavře obchodní vztah například s klempířem, nemusí
klempíř na provedení práce zaměstnávat jiného klempíře. Pokud ale bude chtít vedení supermarketu po svých pokladních, aby pracovaly na základě živnostenského listu - bude tento postup protizákonný.
Konec citace.
Panečku, to je sofistika, klempíř ano (například), zedník možná, pokrývač snad taky, mačkář skla nebo chlap u rumplovacího bubnu možná ano, ale možná ne, zámečník - ten určitě, pokladní v
supermarketu ani náhodou, prostě jak tisková mluvčí anebo jiný vykladač zákona v oficiálním výkladu zákon nezákon moudře určí a napíše; případně ad hoc ve správním řízení rozhodne. Právní úprava,
je-li špatná, nemůže vést k ničemu dobrému a také nevede. Pokračuje seriál právních paskvilů, neústavností, nejistot pro podnikající subjekty, jistot pro korupčníky všeho druhu. Kdo byl v armádě tak
ví, že se tomu říkalo "pakárna".
Takže Medvěd Brtník ve svém nedávném skeči v NP fabuloval v souladu s prokazatelnou realitou.
Dr. Zdeněk Holásek