18/02/2005
18.2. EVROPA: Proč je evropská ústava tak objemná aneb Jak feministky k euroústavě přišly
Jiří Zahrádka

Člověk by si mohl myslet, že v základním zákoně (chcete-li v základní smlouvě) Evropské unie by měl být jen výčet obecných pravidel, z kterých by se později mohly odvozovat běžné zákony a precedenční výroky Soudního dvora. Jedním z takových pravidel by jistě měla být zásada rovnoprávnosti a nediskriminace. A tak bychom mohli souhlasit s článkem I-2 euroústavy, který říká: "Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin." Mohli bychom namítnout, že právní stát samozřejmě dodržuje "lidská práva, včetně práv příslušníků menšin," a je tedy zbytečně rozvíjet věty typu "dřevěné dřevo, které je ze dřeva."

Ale nebuďme malicherní a kývněme i na další část uvedeného článku: "Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů." Upřímně, pojem "rovnosti" se nám začíná zbytečně opakovat, navíc se významově překrývá s "nepřípustností diskriminace" a sám o sobě, spolu se zákazem diskriminace, obsahuje rovnost žen a mužů - i bez jejího výslovného uvedení. Můžeme se proto ptát, čeho chtěli autoři euroústavy dosáhnout vyzdvihnutím jednoho druhu rovnosti (mezi ženami a muži), když jiné druhy rovnosti (na základě vyznání, politického názoru, barvy pleti atd.) konkrétně neuvedli.

Ústava pro sklerotiky?

Ale nebuďme malicherní, přijměme tyto kosmetické vady a pojďme po stopě rovnosti dále. Hned v následujícím článku nám euroústava připomene, že mezi cíle Unie patří kromě jiného rovnost žen a mužů. Euroústava je zřejmě v rámci principu nediskriminace přizpůsobena extrémně sklerotickým čtenářům, chce se říci. Ale nebuďme malicherní...

Přijdeme k článku II-81, který nás znovu ujistí, že se “zakazuje jakákoli diskriminace založená zejména na pohlav텔, ale přidá také další kritéria, od majetku přes sociální původ až po sexuální orientaci. Proč jen se autoři ústavy stále opakují a proč – když už chtějí pozitivně vymezit všechny druhy diskriminace, které je zrovna napadly – tak neučinili hned u úvodního článku, který rovnost a zákaz diskriminace zmiňuje?

Ale nebuďme malicherní a pohleďme dále – na článek II-83 s nadpisem… “Rovnost žen a mužů.” Ten nás ujistí, že “rovnost žen a mužů musí být zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci,” ale zároveň dodá, že je možné přijímat opatření ke zvýhodnění “nedostatečně”(???) zastoupeného pohlaví. V části III nás ještě několik dalších ústavních článků informuje o tom, jak se EU ve svých politikách zaměří na boj proti diskriminaci na základě pohlaví, sexuální orientace, náboženského vyznání a jak může k tomuto boji vydat evropské zákony. A abychom se vrátili k tématu rovnosti mezi muži a ženami, stanoví článek III-214 s detailností, hodnou speciálního zákona (nikoli ústavy) principy “stejné odměny žen a mužů za stejnou nebo rovnocennou práci,” přičemž podrobně definuje termín “odměna”, vysvětlí rovnost v odměňování při časové či úkolové mzdě a zaváže Unii k přijetí zákonů ve prospěch rovnocenného postavení mužů a žen v otázkách práce a zaměstnanosti. Neopomene samozřejmě zopakovat, že je možné zvýhodňovat nedostatečně zastoupené pohlaví.

S feminismem na věčné časy

Mohli bychom se ptát, jak to, že ústava vychází z jednoho konkrétního ideového proudu (feminismu), místo toho, aby respektovala smluvní svobodu zaměstnance a zaměstnavatele na stanovení odměny a přijímání žen či mužů (žena – bodyguardka objektivně nezmůže tolik, jako dvoumetrákový kulturista, který zase nenabídne ženskou citlivost třeba v oblasti sociální péče). Především je však otázkou, proč se jedno téma se stejnými termíny několikrát opakuje v jednom dokumentu, a proč ústava obsahuje podrobné definice, které by měl obsahovat spíše zvláštní zákon.

Ale nebuďme malicherní!…?

Jiří Zahrádka
Eu.ePortal.cz

----------------------------------------------------------------------------------------------

18.2. SPOLEČNOST: Evropo – tvoje jméno je Zbabělost
Mathias Döpfner

„Evropo“ – tvé jméno je „Appeasement“ – „Usmíření“, napsal před několika dny Henryk M. Broder do „Welt am Sonntag“. To je věta, která nejde z hlavy, (nedá se zapomenout) poněvadž je strašně správná.

Appeasement stál miliony židů i lidí ostatních konfesí život, protože spojenci v Anglii a Francii dlouho jednali a váhali, až zjistili, že Hitlera se nedá vzít „do spolku“, nýbrž musí se udělat něco proti. Appeasement stabilisoval sovětský komunismus a Německou demokratickou republiku (NDR) v tom, že části Evropy proměnili v ideologii nelidského státu utlačující své občany. Appeasement ochromil Evropu, když v Kosovu řádilo vraždění národů, debatovalo se tak dlouho, až tam Američané naši úlohu vyřídili. Evropský Appeaement, zakuklený v mlhavém výrazu „aequidistanz“ se omezuje jen na sebevražedné atentáty přísně věřících - fundamentalistických Palestinenců, místo tu jedinou demokracii na středním východě ochraňovat. Appeasement razí mentalitu Evropy, která přehlíží 300.000 Saddamem v Iráku mučených a zavražděných obětí a kritisuje Georg Bushe nejhoršími posudky za jeho pohnutky k nastolení míru. Appeasement se jeví ve své groteskní formě, jestliže reaguje na stupňující se násilí islamistických fundamentalistů v Holandsku, či jinde, tím že se v Německu navrhne přece jen zavést do kalendáře muslimský svátek.

Co se musí ještě stát, než evropská veřejnost a političtí vůdci si uvědomí: že jde o křížové tažení, podle vedené, systematicky řízené fanatisovanými moslemy, mířící proti civilistům, namířené proti našim svobodným, všeobecným, západně orientovaným společnostem. Konflikt, který pravděpodobně potrvá déle, než všechny ty velké vojenské události posledního století. Konflikt vedený protivníkem, který nezná toleranci nebo někomu vyjít vstříc, nýbyž který taková gesta nerozumí a pojímá je jen jako výraz slabosti.

Dva američtí presidenti nedávné doby, měli tu odvahu rozhodnutí „Anti Appeasement“ (proti usmíření): Reagan a Bush. Reagan ukončil studenou válku, Bush, podporovaný sociálním demokratem Tony Blair, poznal nebezpečí islamistického boje proti demokracii. Jeho historická role bude teprve v několika letech ohodnocena.

Evropa si žije ve svém pohodlí, na svém mnoha-kulturním „písečku“, namísto aby se znač-ným sebevědomím chránila hodnoty liberální společnosti a působila jako atraktivní střed síly na tom poli napětí světových mocností – Amerika a Čína. My se zatím ukazujeme jako světoví mistři v toleranci proti těm netolerantním, tak jak to dokonce právem již kritisoval Otto Schilly. Proč vlastně? Protože jsme tak morální? Spíše je k obavě, my jsme tak materialističtí.

Bush riskuje pro svoji politiku snížení ceny Dolaru, vysoké zadlužení státu, výrazné trvalé zatížení amerického národního hospodářství – poněvadž jde o všechno.

Zatím co ti údajně materialističtí kapitalističtí dravci znají v Americe své priority, my si opatrujeme své „ďůlky“ našeho úzkostlivě ochraňovaného sociálního blahobytu. Jen se nevmě-šovat, to by mohlo něco stát! To raději diskutujeme o 35 hodinovém týdnu, nároky na ošetřování chrupu a posloucháme televisní pastory, kteří chtějí „podávat ruku vrahům“. V těchto dnech připomíná Evropa spíš stárnoucí tetku, která své třesoucí se ruce klade na své poslední šperky, zatímco se právě zloděj dobývá do bytu sousedů. Evropo – tvoje jméno je zbabělost.

Co se musí ještě stát, aby si evropská veřejnost uvědomila: jde o druh křížového tažení proti naší svobodné, otevřené společnosti západního charakteru.

Die Welt

Mathias Döpfner (ředitel nakladatelství Axel Springer)

Přeložil: Miloš Kutina


Pokud jde o evropský appeacement, nelze než souhlasit s autorem. Kde jinde by měly islámské teroristické buňky tak vyborné podmínky pro svoji "bohulibou" činnost nežli v Německu? Bývalý terorista ministrem zahraničí - je jistě stále plný porozumění pro své následníky. Nejhorší je, že Evropa dokázala rozvrtat celé kontinentální oblasti Asie (Kambodža, Laos, Vietnam), Afrika (od severu k jihu), kde se to morduje s krátkými přestávkami už přes 60 let... A nad tím zní jen hraběcí rady intrikujících Francouzů, a Němců toužících po uznání... Je zaděláno, těsto už kyne. Ukřivděných, nenávidějících i zavistivých a toužících po pomstě je mnoho. Evropa ze všech sil dává na jevo, že už přišel čas, kdy si mohou zchladit žáhu. V tom má autor v zásadě pravdu.

Loki_F, 217.75.213.10