02/03/2005
2.3. EVROPA: Pohádky pana europoslance Leinena
Tomáš Haas

Podle europoslance za německou SPD Jo Leinena jsou argumenty proti euroústavě virtuální či lživé píší Lidové noviny v úvodu k jeho přenesenému komentáři k deseti bodům o návrhu Evropské ústavy presidenta Klause Klaus se ve svém desateru mýlí.

Jenže i když na chvíli pomineme drzost pana poslance a porovnáme znění presidentových bodů a argumentů pana Leinena, skutečnost vypadá podstatně jinak.

Bod 1

Václav Klaus:

Evropská unie se stane státem a bude mít všechny základní rysy státu. Bude mít svou ústavu, své občany, své území, svou vnější hranici, svou měnu, svého prezidenta, svého ministra zahraničních věcí, atd. Bude mít vlastní vlajku, hymnu a státní svátek.

europoslanec Leinen:

Evropská unie se nestane státem. Stát má pravomoc sám sobě svěřit kompetence, zatímco unii mohou svěřit kompetence jen její členské státy a všechny s tím musejí souhlasit. Unie si sama nemůže změnit pole působnosti. To je hlavní rozdíl mezi státem a společenstvím, světě unikátním, kterému se říká Evropská unie. Vlajku, hymnu měnu má EU už dnes a ani tyto symboly z ní nedělají stát.

Můj komentář:

Dovolím si pana presidenta doplnit, Unie bude v případě přijetí ústavy mít nejen jím jmenované, ale všechny základní atributy státu. Většina z nich je v ústavě plně uplatněna, zbylé, např. soudní moc, zahraniční politika, ozbrojené síly (obrana), policie atd. jako evropské instituce již existují, nebo jsou ústavou zakládány, a ústava dává Unii právo jejich pravomoce a jejich výkon rozšířit a převést z institucí a orgánů jednotlivých států na orgány unie, nebo rozhodnutí unijních orgánů nadřadit rozhodnutím orgánů členských států. (pokud jim již nadřazené nejsou).

Viz např.Článek I-15 Evropské Ústavy: Společná zahraniční a bezpečnostní politika

1. V oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky zahrnuje působnost Unie všechny oblasti zahraniční politiky, jakož i všechny otázky spojené s bezpečností Unie, včetně postupného vymezování společné obranné politiky, která může vyústit ve společnou obranu.

2. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a dodržují činnost Unie v této oblasti. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo které snižuje účinnost jejího působení.

Pan poslanec Leinen má trochu pravdy, Unie si sama nemůže změnit pole působnosti, a nemůže sama sobě svěřit kompetence. Po přijetí ústavy to už ale nebude potřebovat, ústava jí všechny kompetence, s výjimkou kompetencí v oblastí školství a zdravotnictví (ale i tam se "Unie může rozhodnout vest koordinační, doplňkovou či podpůrnou činnost - Hlava III, Kapitola V Ústavní smlouvy) již svěřuje, buď je dává do výlučné pravomoci Unie, nebo je zařazuje do sféry tzv. "sdílených" pravomocí.

Sdílené pravomoci ústava definuje takto:

Článek I-11: Druhy působnosti

2. Svěřuje-li v určité oblasti Ústava Unii působnost sdílenou s členskými státy, Unie a členské státy mají v této oblasti pravomoc přijímat právně závazné akty. Členské státy vykonávají svou působnost v rozsahu, v jakém ji nevykonala Unie nebo se ji rozhodla přestat vykonávat.

Znamená to, že o rozsahu "sdílení" kompetencí nerozhodují parlamenty a vlády členských zemí, a není to již ani předmětem jednání mezi vládou členské země a Unií. Kompetence a pravomoci národních orgánů končí v momentě, kdy se je Unie rozhodne převzít. Dokonce i již předtím přijaté zákony a právní normy musí být zrušeny, nebo přizpůsobeny normám Unie:

Článek I-36: Prováděcí akty

1. Členské státy přijmou ve svém vnitrostátním právním řádu všechna opatření nezbytná pro provedení právně závazných aktů Unie.

Znamená to, že sice budeme demokraticky volit své zástupce do našich ústavních orgánů, poslanecké sněmovny a senátu, ale ti budou demokraticky rozhodovat pouze o tom, o čem jim dovolí rozhodovat Unie a její nikým nevolené orgány a její úředníci.

Bod 2

Václav Klaus:

Dnešní členské státy budou v tomto nově vzniklém státě federativního typu pouhými regiony nebo provinciemi.

europoslanec Leinen:

Nebudou. Sama ústava říká, unie respektuje identitu svých členských států včetně jejich vnitřního uspořádání, politických a ústavních systémů, a podobně. Unie nemůže změnit vnitřní uspořádání jednotlivých zemí a nic na tom nezmění ani ústava. Česká republika zůstane Českou republikou i po přijetí ústavy.

Můj komentář:

Ano, je nám dovoleno mít své krajské hejtmany, dokonce, rozhodneme-li se tak, můžeme obnovit okresy a naše města a obce budou i nadále mít svá zastupitelstva, rady, starosty či primátory. Pochybuji, že Unie bude chtít rozhodovat o tom, zda přejmenujeme Navrátilovu ulici v Brně na Novákovu ulici, i když definice "sdílení pravomocí" je tak široká, že to Unii umožňuje, a nic jí v tom nebrání.

Jenže pokud se unie a její orgány rozhodnou, mohou být naše obecní a krajská zastupitelstva a dokonce i naše vláda postaveny mimo rozhodovací proces, Nástroj pro to již existuje, Unie může označit kterékoliv ůzemí jako Evropský region, a může v něm vykonávat "Evropská rozhodnutí" bez ohledu na místní. krajské a dokonce státní (regiony mohou zahrnovat i území více států) orgány.

Evropská komise pak bude respektovat politický a ústavní systém České republiky, a v dopise, kterým starostovi obce protestujícímu proti některému rozhodnutí Unie, jež bude mít negativní dopad na jeho obec, evropský úředník jeho stížnost zamítne jako neoprávněnou, protože rozhodnutí je v pravomoci Unie, ale bude jej zdvořile a s respektem oslovovat "Vážený pane starosto".

Bod 3

Václav Klaus:

Ústava státu Evropská unie bude nadřazena ústavám členských států. I celý právní řád unie bude nadřazen právním řádům členských států.

europoslanec Leinen:

Evropská ústava nebude nadřazena ústavám členských států a totéž platí o právních řádech členských zemí. Pouze evropské zákony z oblastí, kde má Evropská unie pravomoc přijímat právní akty, budou nadřazeny národní legislativě. Tak to ale bylo od počátku integrace a platí to už dnes. Je přeci logické, že když se členské státy společně dohodnou, že nebudou znečišťovat ovzduší, musejí se tím všichni řídit.

Můj komentář:

Pan poslanec Leinen zřejmě nečetl text, který má obhajovat, jako právník by si jistě všiml toho již zmíněného článku I-11 a článku I-36 návrhu Ústavní smlouvy.

Pro pana poslance je ještě jednou zopakuji:

Článek I-11: Druhy působnosti

2. Svěřuje-li v určité oblasti Ústava Unii působnost sdílenou s členskými státy, Unie a členské státy mají v této oblasti pravomoc přijímat právně závazné akty. Členské státy vykonávají svou působnost v rozsahu, v jakém ji nevykonala Unie nebo se ji rozhodla přestat vykonávat.

Článek I-36: Prováděcí akty

1. Členské státy přijmou ve svém vnitrostátním právním řádu všechna opatření nezbytná pro provedení právně závazných aktů Unie.

to už není o smlouvě o znečišťování ovzduší, je to o tom, že o tom jakým způsobem bude na území české republiky chráněno, nebo nechráněno ovzduší nerozhodují suverénní subjekty, vláda a legislativa České republiky, případně mezinárodní smlouvy, které Česká republika vyjedná, nebo ke kterým vlastním suverénním rozhodnutím přistoupí, ale úředníci v Bruselu. Že si pan poslanec jako příklad vybral právě populární subjekt ochrany ovzduší, by nemělo zastřít skutečnost, že stejným způsobem bude rozhodováno, za nás a bez nás i o tisících jiných předpisech. V mnoha případech je tomu tak i dnes, ale pouze v případech, ve kterých jsme se suverenity vzdali ve smlouvách, jejichž článku a podmínky byly předmětem jednání. Od momentu přijetí evropské ústavy budeme přijímat nařízení, aniž se kdokoliv bude ptát na náš názor.

Bod 4

Václav Klaus:

Sám termín "ústavní smlouva" je nepřesný a pouze dočasný. Smlouvou mezi suverénními státy bude tento dokument jen do doby, než bude v členských státech - jako smlouva -ratifikován. Pak se tento dokument stane skutečnou ústavou.

europoslanec Leinen:

Ústava je smlouvou mezi členskými státy, stejně jako byly maastrichtská či amsterdamská smlouva. Má povahu ústavy, protože obsahuje Chartu základních práv, hodnoty unie, její instituce a podobně, a také v politickém slovníku se vžil termín ústava. Po právní stránce však je mezinárodní smlouvou, protože ji musejí ratifikovat všechny členské státy, a smlouvou zůstane také po její ratifikaci.

Můj komentář:

Pokud se dva nebo více států, subjektů mezinárodního práva, rozhodnou přijmout společnou ústavu, je ta ústava samozřejmě přijata mezinárodní smlouvou. Po její ratifikaci, od prvního dne platnosti smlouvy se ale stává ve státech, které jí přijaly, platnou ústavou. V případě Ústavní smlouvy se tak stane, pokud ji přijmou a ratifikují všechny členské státy Evropské unie.

Pan poslanec je právníkem a proto je podivné, že si toho není vědom.

Chápal bych to, kdyby jej vybírala bývalá paní ministryně Součková, která pro obhajobu našich státních zájmů v případě Diag-Human kontraktovala rozvodového právníka, nebo pan ministr financí Svoboda, který pro obhajobu našeho státu v arbitráži ve sporu se CME kontraktoval právní firmu spojenou s oponenty v arbitráži.

Bod 5

Václav Klaus:

Opouští se v dnešní, staré EU dosud dominantní koncept "sdílení suverenity" a místo toho vzniká suverenita nová, celoevropská. Státy v nové EU ztratí své dosud výlučné právo tvořit si své vlastní zákony.

europoslanec Leinen:

Princip sdílené suverenity zůstává. Unie může stále jednat pouze v těch oblastech, kde jí k tomu členské státy daly pověření. V ostatních oblastech jsou jednotlivé země suverénní. Tento princip ústava naopak ještě posiluje, protože říká, že unie má konat jen tam, kde je to užitečné. Národním parlamentům navíc dává moc kontrolovat dodržování tohoto principu. A tvrzení, že státy ztratí právo přijímat své vlastní zákony, je absolutní hloupost. Ani český parlament ani německý Bundestag nepřijdou o svoji roli tvůrce zákona. Unie do celé řady věcí nezasahuje, ponechává široký prostor národním legislativcům a ústava na tom nic nemění.

Můj komentář:

Ano, a to pověření dává Evropské unii právě návrh Ústavy. Jednotlivé země jsou suverénní natolik, nakolik se svou suverenitu rozhodne neuplatnit Evropská unie, a tam, kde se Unie zatím rozhodne do věcí nezasahovat. O tom co je užitečné, a o tom, kdy do věcí zasáhnout, bude rozhodovat opět výlučně Unie, a kriteriem budou jen "Evropské zájmy". Národní parlamenty budou "konsultovány", ale rozhodovací pravomoc bude mít pouze Unie. Parlamentům členských zemí bude dovoleno přijímat vlastní zákony, ale ty budou muset být zrušeny a nahrazeny evropskými právními předpisy, pokud se Unie rozhodne vykonat svou pravomoc, nebo se budou muset přizpůsobit zákonným normám a rozhodnutím Evropské unie. Aby byl zachován princip "sdílené suverenity", jmenuje se to "sdílení pravomocí"

Jinými slovy, pokud si s partnerem založíte společné konto, vložíte do něho 1000 Kč a použijete stejný princip "sdílení pravomocí", pokud se váš partner rozhodne, že ho konto ještě nezajímá, disponujete zatím s penězi vy. V momentě, kdy se ale partner rozhodne rozhodovat o použití peněz z devadesáti procent, máte smůlu. Partner určí, o čem bude rozhodovat on, a vám zůstane pravomoc sám rozhodovat o sto korunách z celkové částky. A pokud se partner rozhodne, že bude disponovat celým kontem sám, máte ještě větší smůlu, rozhodujete o ničem. Utěšit vás může to, že jste repektovaným smluvním partnerem a nesete spoluodpovědnost za to, jak s penězi partner naloží.

Bod 6

Václav Klaus:

Občané jednotlivých členských států se stanou občany státu Evropská unie, s právy a povinnostmi přímo vůči institucím tohoto evropského státu.

europoslanec Leinen:

Občanství Evropské unie není nic nového. Zavedla ho už v roce 1992 Maastrichtská smlouva. Je to ale občanství doplňkové - dává občanům členských států například právo volit v místních volbách jakékoli země Unie - a nenahrazuje například české občanství.

Můj komentář:

President Klaus neřekl, že občanství Unie je něčím novým. Hovoří o změně jeho charakteru. Práva a povinnosti občana stanoví právní řád. Pokud bude přijata Ústava, stane se právní řád Unie nadřazeným právnímu řádu členského státu, a občanství státu doplňkem občanství Unie. Přijetím ústavy se z dosavadního doplňkového evropského občanství stává občanství primární. Není to, jak nám tvrdí pan poslanec, jen o volbách do místních zastupitelstev. Je to o celé škále věcí, ve kterých je evropské právo nadřazeno českému právu - od toho, jak se Unie rozhodne upravit vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, až po povinnosti, které občanu vyplynou z článku I-15 Evropské ústavy, který dává Unii právo určit nakolik se rozhodne uplatnit své "sdílené" pravomoci "v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, která může vyústit ve společnou obranu".

Bod 7

Václav Klaus:

Členské státy budou moci vykonávat jen ty pravomoci, které jim ústava EU ponechá, nikoli opačně, což byla původní myšlenka evropské integrace. Odvozené (sekundární) právní akty EU budou nadřazeny původním (primárním) právním aktům členských států.

europoslanec Leinen:

Už bylo řečeno, že členské státy budou dál vykonávat pravomoci tam, kde si to budou přát a kde nemá výlučnou pravomoc unie. Zásadu takzvané subsidiarity, tedy toho, že EU má zasahovat jen tam, kde je to ku prospěchu věci, ústava opravdu velmi posiluje. Jakákoli nová legislativa EU projde dvojí kontrolou: v Radě ministrů a v národních parlamentech. A ty budou moci říct stop, pokud dojdou k závěru, že unie překročila svoje pole působnosti. A co se týče nadřazenosti sekundárního práva nad primárním: to je právní nonsens. Sekundární právo, tedy zákon, nemůže být nadřazen primárnímu, tedy ústavě.

Můj komentář:

Není pravdou, že vnitrostátní parlamenty mohou říci "stop" čemukoliv. Ústava nedává v tomto směru vnitrostátním parlamentům jedinou pravomoc (kromě pravomoci odmítnout změnu způsobu hlasování v EU). Vnitrostátní parlamenty "dbají na", "podílejí se", jsou “informovány", dokonce někdy "široce konsultovány", ale o ničem nerozhodují.

(Jen o málo lépe je na tom konec konců i Evropský parlament, ten smí pouze "kontrolovat" rozpočet Komise, a schvalovat evropské zákony, které ale nesmí navrhnout, a smí volit předsedu Evropské komise).

Přijetím ústavy se výlučnou pravomocí Unie fakticky stává i to, co Ústava nazývá "sdílenou pravomocí", rozhodnutí Unie je nadřazeno právu členských států. Ústava velmi posiluje zásadu subsidiarity v tom, že deklaruje pravomoc Unie zasahovat "jen tam, kde je to ku prospěchu věci", ale o tom, co je "ku prospěchu věci" bude, podle tytéž ústavy, výlučně rozhodovat Unie.

Pokud to opět převedeme na vztah dvou smluvních partnerů, uzavřeme smlouvu, kterou na mně přenesete právo rozhodovat o "některých" věcech společného zájmu, a její první článek "ochrání a posílí" vaše práva tak, že "omezí" mé rozhodovací právo na právo rozhodovat pouze tam, kde je to ku prospěchu věci.

Druhý článek smlouvy pak stanoví, že o tom co je ku prospěchu věci rozhoduji já.

Bod 8

Václav Klaus:

EU, nikoli členské státy, bude uzavírat mezinárodní smlouvy s jinými státy.

europoslanec Leinen:

Evropská unie bude podepisovat mezinárodní smlouvy, ale jen v oblastech, kde má výlučnou pravomoc jednat - například v zahraničním obchodě. Platí to ale už dnes. Rozdíl je jen v tom, že zatímco doposud podepisuje smlouvy Evropské společenství, napříště to bude unie, protože unie získává ústavou právní subjektivitu.

Můj komentář:

Kromě těch oblastí, které vyjmenoval pan poslanec,

existuje v Ústavě ten zpropadený článek I-15, na který pan Leinen zapomněl:

Společná zahraniční a bezpečnostní politika

1. V oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky zahrnuje působnost Unie všechny oblasti zahraniční politiky, jakož i všechny otázky spojené s bezpečností Unie, včetně postupného vymezování společné obranné politiky, která může vyústit ve společnou obranu.

2. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a dodržují činnost Unie v této oblasti. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo které snižuje účinnost jejího působení.

Nejen, že Evropská unie bude za členské státy podepisovat smlouvy “v oblastech, kde má výlučnou pravomoc” (a o tom hovoří president Klaus), ale Üstava zavazuje členské státy podepisovat jen takové smlouvy, které “bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie”, a o tom, co je v působnosti unie, bude opět rozhodovat pouze sama Unie

Bod 9

Václav Klaus:

Ústavní smlouvou se v hlasovacích procedurách snižuje váha menších členských států, tedy i České republiky (oproti dnešnímu stavu, vycházejícímu ze smlouvy z Nice).

europoslanec Leinen:

Ústava zavádí princip dvojí většiny při hlasování: států a občanů. Pro méně lidnaté země obsahuje několik pojistek, kdy nebude rozhodující populační hledisko, ale právě počet zemí. A z celkového počtu pětadvaceti států jich je devatenáct menších a středně velkých. Navíc téměř nikdy při hlasování proti sobě nestojí menší země na jedné straně a velké na druhé, koalice se tvoří podle tématu. Je to proto takový virtuální argument.

Můj komentář:

Ten argument pana presidenta není virtuální, je založen na tvrdých číslech a faktech. Ano, existují určité pojistky, podle druhu hlasování více či méně efektivní, ale to nic nemění na skutečnosti, že váha menších členských států je v hlasovacích procedurách Unie oproti smlouvě z Nice snížena.

Bod 10

Václav Klaus:

I ty oblasti rozhodování, v nichž členským státům i do budoucna zůstane právo veta, mohou být v libovolné chvíli předvedeny pod většinové hlasování (stačí, aby s tím souhlasili prezidenti nebo premiéři zemí EU, tedy bez možnosti toho, aby o tom musely rozhodnout národní parlamenty, o souhlasu občanů ani nemluvě).

europoslanec Leinen:

Toto je absolutně špatně, je to čistá lež. Sama ústava říká, že se změnou hlasování musejí souhlasit jak všichni šéfové států a vlád, tak národní parlamenty. Pokud se národní parlament vysloví proti, změna není možná.

Můj komentář:

Ano, a to je jediný případ, kdy je na názor národního parlamentu brán zřetel. Skoro se nabízí myšlenka, že tento jediný úkon byl ponechán v pravomoci národních parlametů aby měl pan poslanec Leinen alespoň jeden argument. I když použit proti argumentu presidenta Klause se míjí účinkem, protože se netýká toho, na co náš president v bodu 10. poukazuje. Týká se pouze změny způsobu hlasování.

Kromě jeho stanovisek k jednotlivým bodům presidenta Klause uvádí Lidové noviny ještě tato prohlášení pana Leinena:

“Tvrzení Václava Klause, že státy ztratí právo přijímat své vlastní zákony, je absolutní hloupost. Ani český parlament, ani německý Bundestag nepřijdou o svoji roli tvůrce zákona. Unie do celé řady věcí nezasahuje, ponechává široký prostor národním legislativcům a ústava na tom nic nemění.

Ústava říká, že unie respektuje identitu svých členských států včetně jejich vnitřního uspořádání, politických a ústavních systémů, a podobně. Unie nemůže změnit vnitřní uspořádání jednotlivých zemí a nic tom nezmění ani ústava. Česko zůstane Českem i po přijetí ústavy.”

Státy Evropské unie samozřejmě ztrácí právo přijímat své vlastní zákony. Bude jim pouze v některých případech propůjčeno Unií, tam kde to budee vyhovovat zájmům Unie, a jen do té doby kdy to vyhovuje zájmům Unie. Jakmile Unie přijme jakýkoliv závazný předpis, ať už je to zákon, či jiná, i třeba podzákonná, závazná právní norma Unie, musí být náš zákon přizpůsoben tomu Evropskému předpisu, nebo zrušen.

O tom, jak bude ten prostor, který nám Unie “ponechávᔠširoký, bude rozhodovat Unie.

A navíc, vzhledem k postavení Evropského parlamentu a jeho pravomocem, to co zde pro zkrácení jmenuji Unií, jsou ve skutečnosti ve většině případů jen nikým nevolení a nikomu odpovědní úředníci Evropské Komise.

O tom, jakou váhu má v Nové Evropě národní stát, vypovídá nejlépe to, že v replice plné nepravdivých prohlášení, falešných argumentu a zavádějících obezliček pan poslanec Evropského parlamentu klidně nazve hlavu našeho státu lhářem, aniž se nad tím kdokoliv pozastaví, a jeho podivný a urážlivý “příspěvek do diskuse" o Evropské ústavě převezme a na svých stránkách bez komentáře přetiskne vláda České republiky.

(http://www.euroskop.cz)

Takto si zřejmě naše vláda představuje diskusi o Evropské ústavě, a takto vypadá “respekt” který nám svým poslušným postojem v Evropské Unii získala.

Tomáš Haas

1.3.2005


---
autorovi

Autorovi : díky, článek je skutečně zajímavý. Otázku , kterou si v souvislosti s EU kladu já, je nakolik mi bude stát (jakýkoliv CR či EU) "kecat " do mých věcí. Možná , že je to deformace technokrata, ale věci jako národní identita, svoboda, volnost nepovažuji za atributy jakékoliv organizace, ale za ryze vnitřní pocit každého jednotlivce. Základní věci k životu, s kterými zápolili moji prarodiče, tedy boj o holou existenci, o jedno jídlo denně a postel ke spaní, ty si myslím, že ohroženy nejsou. (na rozdíl od jiných částí světa). Takže to o čem diskutujeme se dá považovat za problém míry solidarity, míry zasahování státu do života jednotlivců atd.
Zatím EU připadá silně socialistická svými snahami regulovat kde co. Ale současná vláda se nechová jinak.
Z toho plyne otázka, co si vybrat??


milan007, 217.66.167.222

--------------------------------------------

2.3. ZÁBAVA: Všem starším ročníkům
Chechtavej tygr

Tento textík je určenej všem starejm figurám. To znamená těm, kteří se narodili před rokem 1985. Většina studentů, kteří letos nastupujou na vysokou a jsou teda více-méně dospělí, se narodila v roce 1985....

......... teda v době, kdy jsi ty už dávno uměl násobit a dělit, někteří z nás dokonce už řešili i rovnice.... Oni už nepamatujou komunismus.

Během války v Zálivu byli na hrnci.
Sametová revoluce je pro ně asi tak stejně vzdálená jako Únor 48.
Nikdy pro ně neexistoval jinej papež než Jan Pavel II.
Když Garcia-Marquez dostal Nobelovku za literaturu, ještě ani neuměli číst.
Bylo jim 8, když se rozpadl Sovětskej svaz. Nepamatujou studenou válku, znaj jenom jedno Německo, i když ve škole jim tvrděj, že byly dvě. Fronta na banány je pro ně sci-fi. AIDS pro ně existovalo odjakživa. Nikdy nehráli hry na Atari nebo na ZX Spectrum.
Cédéčka se začaly prodávat, když jim byl sotva rok.
Nikdy si nepouštěli pravé desky a nehráli pacmana.
Hvězdné války jim přijdou fakt out a speciální efekty v nich jsou fakt dost trapný.
Někteří dokonce nikdy neviděli černobílou telku.
Nedokážou pochopit, jak někdo mohl žit bez dálkového ovládání.
Narodili se tři roky po vstupu walkmanů na trh a kolečkový brusle podle nich vždycky měly kolečka srovnaný do jedný lajny uprostřed. To už ani nemluvím o tom, že mobil nebo pécéčko jsou pro ně samozřejmostí.
Nikdy nekoukali na Studio Kamarád a nečetli Ohníček.
Neznaj detektiva Štiku! Michael Jackson byl podle nich vždycky bílej. Myslej si, že Charlieho andílci a Mission Impossible jsou nový filmy.

A teď si představ, že tyhle lidí teďko nastupujou na univerzity, voni jsou teď ty mladý...

Pokud mi pořád ještě nevěříš, že jsi starej, uvádím několik příznaků stárnutí:

1. Rozumíš předcházejícímu textu a usmíváš se.
2. Jsi muž, který je schopen ŽENĚ bez výčitek říct, že se ti nechce.
3. Jsi žena, která je konečně schopna říct muži ANO a bez výčitek.
4. Když sportuješ, každýmu o tom vyprávíš a jsi na sebe hrdej.
5. Na nočním stolku máš léky.
6. Panictví už přestalo být aktuálním konverzačním tématem.
7. Děti, se kterými jsi až donedávna měl takovej pocit spiklenectví, tě oslovují pane a ještě ke všemu ti vykaj.
8. Potřebuješ víc než dopoledne na to, aby ses dál do pořádku po propařené noci.
9. Dokáže tě naštvat, když někdo nechá otevřenou zubní pastu.
10. Kámoši se ti začínaj ženit, aniž by přímo museli.
11. Desetileté děti z příbuzenstva ti říkaj o cigára.
12. Tví synovci se v informatice vyznaj líp než ty.
13. Můžeš klidně strávit celej den na pláži, aniž by ses šel vykoupat.
14. Na koncerty se díváš v televizi, místo abys na ně zašel.
15. Na oslavu narozenin vždycky přineseš oslavenci dárek.
16. Na sport si kupuješ oblečení, který leccos skreje, místo aby odhalovalo.
17. S kamarádem se radši sejdeš, než abys s ním trávil hodiny na telefonu.
18. Dobře víš, co chceš.


---
Aj ja skúsim pridať ( žial )

1. Telka ešte nebola
2. Keď vznikla NDR a potom bola kórejská vojna nechápal som prečo ,,taraz sú nemci s nami a američania proti nám"
3. Hokej s rusákmi sme počúvali len cez rádio
4. Keď v rádiu ohlásili Zátopkovu tretiu zlatú a potom hrali Československú hymnu môj otec plakal a ja som nechápal prečo
5. Keď zomrel Stalin a potom Gotwald tak sme v škole stáli čestnú stráž.
6. V našej ulici boli len 4 autá
7. Telefóny neboli v každej domácnosti
8. Neboli mobily, PC a v kinách hrali len ruské vojnové filmy.
Ale aj tak to boli krásne časy a rád na ne spomínam.


fero, 217.67.24.178

Časopisy pro děti a mládež

ABC mladých techniků a přírodovědců
Sedmička pionýrů
Pionýrská stezka
Ohníček
Mateřídouška
Sluníčko
Mladý svět
Murzilka
Agaňok
:-)

V roce 1968 nebo 1969 vyšla v Mateřídoušce básnička "Lapkové" a rázem se to číslo stalo zakázanou literaturou a lidi se mohli přetrhnout, aby ho sehnali:

Žije, žije ve stepi,
jeden v suché otepi,
druhý v díře pod pařezem,
třetí v roští mezi bezem.
Ať si jsou, kde si jsou,
ať sem na nás nelezou!



Tomáš X., 195.113.160.10

----------------------------------------------------------------

2.3. CHTIP: Typologie mužů podle informační technologie
Chechtavej tygr

Typ Virus
Ani nezpozoruješ a už se ti nastěhuje do bytu; všechno si přivlastní.

Typ Internet
Musíš zaplatit za přístup.

Typ Server
Když ho potřebuješ, vždy je obsazený.

Typ Windows
Je plný chyb, ale nedokážeš si bez něho představit život.

Typ Powerpoint
Je atraktívní, můžeš se s ním pochlubit, ale sám o sobě nemá hodnotu.

Typ Excel
Říká se, že ví kdeco, ale ty ho používáš jen pro základní úkony.

Typ Word
Vždy má pro tebe překvapení, ale v podstatě mu nikdo nerozumí.

Typ DOS
Kdysi ho měli všichni; dnes o něho nikdo nemá zájem.

Typ Scandisk
Všichni vědí, že je užitečný a chce jim pomoci, ale nikdo neví, co vlastně dělá.

Typ Screensaver
Nehodí se na nic, ale aspoň tě zabaví.

Typ Kabel
Je dobrý, jen když je zastrčený.

Typ Infraport
Chce udržovat přátelství bez kontaktu.

Typ Microsoft
Záhadně "padá" v tu nejnevhodnější chvíli a za nic na světě nevíš proč.

---
Typ OS/2

Spolahlivy a nenarocny, splni kazde Tvoje prianie... Problem je akurat v tom, ze vsetky zeny su presvedcene, ze uz vymrel a tak sa vrhaju na Typ Windows

Zet, somewhere@net, 62.245.100.197

---

seznam chyb - pardon je to poněkud s hvězdičkou

400 Bad Request - Aspoň dones kytku, když už něco chceš.
401 Unauthorized - Vdaná...
402 Payment Required - Večeře při svíčkách.
403 Forbidden - Dáš tu ruku pryč!
404 Not Found - Šla jsem ven s kámoškama.
405 Method Not Allowed - Ne, zezadu ne!
406 Method Not Acceptable - Měl by být tvrdší...
407 Proxy Auth. Required - Musím se zeptat mámy.
408 Request Timeout - Kruci, víš, jak dlouho už jsi nezavolal?
409 Conflict - A co je tohle za ženskou?
410 Document Removed - Tak to bude rozvod.
411 Lenght Required - TOTO ma být ta velká věc?
412 Precondition Failed - Eh, ty nemáš kondom?
413 Request Entity Too Large - Tak TOHLE se tam nevejde...
415 Unsupported Media Type - Ve čtyřech? Nemám zájem.
500 Internal Server Error - Mám své dny...
501 Not Implemented - Tak tohle jsem ještě nikdy nedělala...
502 Bad Gateway - Kruci, je to nějaké slané...
503 Service Unavailable - Bolí mě hlava.
504 Gateway Timeout - A to jako mělo být všechno?

-pp-), 132.188.32.100

-----------------------------------------------------------------------------------

1.3. SVĚT: Případné proměny nepředstavitelného v realitu
Ota Ulč

Obdržel jsem z Washingtonu e-mail od amerického přítele, veterána tajných služeb a nadále zdroje zajímavých informací. Tentokrát upozorňoval na osobu jménem Dr. Jack Wheeler, tvůrce webové stránky s reputací „oázy pro racionální konzervativce“, zabývající se zpravodajskými tématy .

Získaná novinka ale nevypadala ani trošku racionálně. Začala otázkou, proč po víc než třech letech nedošlo k opakování teroristického útoku na území Ameriky, a končila odpovědí, že Osama bin Laden a jeho fanatici z Al-kájdy zchladili svůj zájem pod pohrůžkou odvety nukleárně zasáhnout a rozprášit Mekku, nejsvatější místo islámu.

„Co tohle je za kravinu!“ byla má první reakce, než jsem začal uvažovat směrem k doporučení Jamese Bonda „Never say never“ – předem automaticky nevylučovat jakoukoliv alternativu. Lépe si napřed položit otázku, proč se v USA od 11.září 2001 nic zkázonosného nepřihodilo. Měli jsme prozatím tak značné štěstí nebo že by islámští teroristé byli takoví neumětelové? Vždyť americká hranice má neprodyšnost ementálského sýra, ročně sem dorazí odhadovaný počet tří milionů ilegálů, nemáme tu občanské legitimace, vůbec žádný systém jednotné identifikace a obhájci záruk občanských práv znemožňují proti teroristům úspěšně zakročovat.

Je tu ve hře nějaká konspirace? Jak známo, její předností, ne-li přímo půvabem, je její nevyvratitelnost a pro přemnoho lidí zdaleka míň důležité je její nedokazatelnost.

Lze se poučit v historii, ověřit si, že nepředstavitelné se stane někdy až apokalyptickou skutečností. Hitler psal svůj scénář a svět křiklouna s chaplinovským knírkem nebral vážně. V roce 1998 Osama bin Laden vyhlásil válku Americe, symbolu veškerého zla západní civilizace, a vyzval do boje zabít všechny Američany včetně nemluvňat k potěše Alláha. Tehdy málokdo hrozbu zaznamenal, po 11.9.2001 pozornosti však notně přibylo.

Dočetl jsem se, že v době studené války za Reaganova prezidentování, kdy Bill Casey šéfoval C.I.A., v tamějších kuloárech se na přetřes dostal nápad vyslat letadlo se sovětským označením, jež by z výšin svrhlo několik prasat na Mekku, na náměstí, kde je kaba, to nejposvátnější, co islám má. A nebezpečí eventuality arabsko-sovětského přátelství by bylo bezpečně odvráceno.

Nápad ovšem pouze zůstal nápadem. Co tedy tato nukleární alternativa? Na otázku lze odpovědět odkazem na obrovskou výhodu islámských teroristů: naše adresa je známa, jejich není. Adresa Mekky ale známa je, tam ročně putují miliony věřících uskutečnit onen hádž aspoň jednou v životě a výkon permanentně dávat na vědomí okolí (v Indii jsem často vídal muslimy s plnovousem na zeleno zbarveným a rozhodně to nebyli Irčané v den svatého Patricka). Oním směrem pětkrát denně padat na kolena, hlavou se dotýkat země či podlahy - a to že by se pak mělo konat ve směru radioaktivního spáleniště?

Taková představa se stává Achilovou patou, Damoklovým mečem nad hlavou sebezakalenejšího fanatika. Jestliže Arabové něco respektují, je to síla plus ochota ji použít. Tak nečinil světec Carter ani prostopášný Clinton, ale třeba by jinak zareagoval texaský kovboj Bush.

V kontextu takového uvažování, onen nápad s jadernou návštěvou Mekky pak pozbývá své nesmyslnosti. Záměrem přece není nukleárně tam bouchnout, rozpoutat takovou zkázu, ale prezentovanou hrozbou tlumit fanatiky v nepřátelských řadách. To aby pacifikovalo i Osamu, krotilo jeho tužby, zálusky s realizací globálního kalifátu a jeho vlády nad celičkým světem. Připomíná to doktrinu MAD - Mutual Asssured Destruction - z dob studené války. Nabízí se námitka, že Al-Kájda je přece decentralizovaná organizace, nesnadno kontrolovatelná síť. Námitku ale devalvuje protinámitka, že závažný zásah proti USA, porovnatelný s úspěchem 11.9.2001, si přece vyžádal dlouhou dobu příprav, plánování a výdajů, což by se nedalo uskutečnit bez podpory a koordinace těch nejvyšších dirigentů v Osamově hierarchii.

Onen Dr. Jack Wheeler se zmiňuje o jiném precedentu takového Damoklova meče, uplatnitelného vzoru k inspiraci, totiž izraelské hrozby Egyptu atomově zasáhnout asuánskou přehradu. Jejím zničením by došlo k biblické potopě Egypťanů, z nichž naprostá většina žije v povodí Nilu. Nejsem vodoměřič, početní odhady bych přenechal odborníkům. Každopádně, vztah Káhiry vůči Jeruzalému je v podstatě neagresivní,

Mír převládá, meč na ničí hlavu nedopadá.

Zpět k Wheelerovi: Podvod, podvrh, provokace nebo legrace? Nemůžeme si být jistí. A nejdůležitějším zůstává skutečnost, že jistí si nejsou ani fundamentalističtí fanatici, což by je mohlo úspěšně krotit.

K O N E C

---
Domino zacina padat

Bomba na Mekku? Setreme strelivem!

Kdo si vzpomina, kdyz byl president Bush nazyvan vsim moznym, kdyz mimo jine mluvil o sve vizi padajiciho domina na Blizkem vychode?Co rikaji jeho povzneseni kritikove na vyvoj veci v Lebanonu? Dovoli si tady jeden z techto sofists tvrdit, ze vlada v Bejrutu by padla, kdyby v sousednim Iraku nesedel byvaly tyran v kleci? Meli by Lebanonci kuraz jit v protestu do ulic, kdyby prednedavnem nevideli, jak Iracane riskovali sve zivoty a sli k volbam? Co meli zmineni antibushovci k nabidnuti lidem v Lebanonu? Proc asi jde i Mubarak v Egypte ke krizku a mluvi o svobodnych volbach a dokonce Saudis delaji, zatim neprilis presvedcive, zvuky podobneho charakteru? Je to z dobroty jejich duse? Nikoliv. Uvedomuji si, ze slova vychazejici z White House maji tentokrat vahu a intelektualy zesmesnovane slovo "svoboda" opakovane presidentem v jeho projevu o Stavu Unie a znovu vysmivane levicaky, ze to slovo "svoboda" ma svuj presny vyznam.

Kdyz vidim nadsene a odhodlane lidi v ulicich Bejrutu, vzpomenu si na den, kdy Berlinska zed prestala byt zdi. Vzpomenu si tez na tolik intelektualy a pitomci vseho druhu opovrhovaneho presidenta Reagana, kteremu se pro jeho vizi o svete bez komunismu tito hlupaci tolik vysmivali.

Rozesmati lide v Bejrutu mi napovidaji, ze pro tu cast sveta nebude bomby potreba. Je to jen otazkou casu, kdy dalsi kostka domina spadne. A pak dalsi a dalsi. . .



P.M., 68.217.82.184