7.3. POLITIKA: Premiérova "omluva" před státní vlajkou
Jiří Wagner
V sobotu večer vystoupil Stanislav Gross na vlastní žádost v České televizi a na Radiožurnálu s projevem, který všechna média interpretují jako omluvu(sic!).
Ministerský předseda se však ve svém prohlášení dotkl svých problémů a událostí z poslední doby jen okrajově, třemi větami:
...chtěl bych se vám omluvit za vysvětlování svých osobních záležitostí, která mohla v některých případech působit zmatečně. Musím se přiznat, že jsem necítil zprvu ochotu vysvětlovat záležitosti,
které jsem mylně považoval za soukromé. A za toto se omlouvám a omlouvám se i za to, že jsem tím zavdal příčinu k určitým politickým půtkám a šarvátkám, které sice byly možná zneužity, ale prvotní
příčina byla v tomto mém přístupu.
Bohužel, více slov na vlastní obranu jsme od něj neslyšeli, nezmínil se ani o podivném původu peněz určených na zaplacení jeho bytu, ani o propojení jeho manželky Šárky s nyní nejznámější pražskou
bordelmamá Libuší Barkovou - pro manželku premiéra dost obskurním kontaktem. Svým vystoupením dal náš ministerský předseda najevo, že celou záležitost považuje za vyřízenou a v mnoha dalších
souvětích se rozhovořil o nutnosti majetkových přiznání a dík jakémusi zvláštnímu myšlenkovému pochodu varoval před zneužíváním situace a před tím, abychom nepodléhali různým populistickým pokušením,
protože je před námi mnoho výzev a úkolů. Česká republika se totiž urputně dere na špičku Evropské unie, a to jen díky úsilí jeho Strany, pročež se chystá během nadcházejícího měsíce předložit novou,
blíže nespecifikovanou společenskou smlouvu. Vcelku jednoznačně tento Grossův myšlenkový postup charakterizoval příspěvek Kdo nesouhlasí, tak ať táhne? na serveru Bleskově.cz, v němž autor napsal:
Co má proboha Evropská unie společného s jeho bytem na Barrandově, strejdou Vikem a s bordelem paní Barkové? Už samotný fakt, že svůj soukromý problém místo jednoduchého vysvětlení převtělil do
vládní krize a pasoval ho na útok na celou rodnou stranu, celý národ přinejmenším udivil. A teď se navrch dozvídáme, že naše země má našlápnuto stát se světovým ekonomickým tygrem, zatímco EU
zaostává, a my jí z toho srabu pomůžeme jedině v čele se Standou Grossem.
Grossův projev, prezentovaný nám jako omluva, byl do značné míry slátaninou - několik slov jakoby omluvných a řídká, leč mnohoslovná omáčka o našich úkolech, o Evropské unii a o tom, že "kdo nejde s
námi, jde proti nám".
Je vcelku pochopitelné, že Grossovo vyjádření přivítali potleskem a pochopením pouze jeho soukmenovci, kteří si udrží svá koryta, a nepřekvapí ani to, že předseda přicmrdávající miniUnie svobody
Pavel Němec se vyjádřil v tom smyslu, že je to pozitivní signál pro stabilitu současné koalice - udržení vládního uskupení v nezměměné formě je totiž jedinou možností, jak ještě pár měsíců chránit
Unii před pádem do propasti politického zapomnění.
Úřadující předseda ČSSD a bohužel stále ještě premiér České republiky nám vzhledem k naprosté absenci zvážení souvislostí a skutečných příčin současné vládní krize ve svém pětiminutovém proslovu
neřekl vůbec nic. Jeho Mým národům nás přesvědčilo o jediném - že se bude své funkce držet zuby nehty. Při jeho vzdělání, intelektuálním vybavení, naprostém nepochopení pojmu politická kultura, moci-
a ziskuchtivosti se tomu ani nemůžeme příliš divit - co jiného než politiku by taky mohl
dělat.
-------------------------------------------------
7.3. POLITIKA: Staník, ne státník
Jakub Vosáhlo
Když moderátorka Událostí na ČT v sobotu večer oznámila, že k národu promluví předseda vlády České republiky, člověk neznalý poměrů by nejspíš očekával perfektně vycizelovaný projev charismatického
státníka. Jenže místo toho se na obrazovce objevil nervózní třicátník vzbuzující spíše soucit než respekt a přečetl neslaný nemastný projev, který nezaujal ani svým obsahem, ani způsobem podání.
Divák, který si právě odskočil uvařit kávu, v podstatě o nic nepřišel. Rozhodně se nedá říct, že by předseda vlády něčím zaujal.
Není žádnou novinkou, že Stanislav Gross navzdory fotogenické tváři a perfektně zvládnuté mediální komunikaci není charismatická osobnost, což ho dost handicapuje při jeho snaze napodobit svůj velký
vzor, supercharismatického Tonyho Blaira. Nemá to ale žádnou souvislost s jeho věkem a nevyzrálostí, jak se někteří lidé snaží tvrdit. Například vícepremiér Martin Jahn, Grossův vrstevník, se velmi
rychle stal respektovanou osobností a když si ministryně zdravotnictví Milada Emmerová dovolila prohlásit, že Jahn by jí neměl mluvit do reformy zdravotnictví, protože je mladý a nezkušený, řada lidí
to právem považovala za nehoráznost nejhrubšího zrna. Jahn si skutečně během krátké doby vybudoval velmi slušné renomé (to je hlavní rozdíl mezi Jahnem a Grossem před nástupem do funkce premiéra -
Jahn je respektovaný, kdežto Gross byl jen populární) a jen tím dokazuje, že věk v tomto směru není překážkou. Z toho vyplývá, že Stanislav Gross navzdory až 70% popularitě (někdejší pozn.red.)
prostě nemá státnické charisma a nebude ho mít ani v šedesáti letech.
Zdá se, že to pochopili už i premiérovi mediální poradci a v poslední době se rozhodli radikálně změnit styl prezentace Stanislava Grosse na veřejnosti. Názorně jsme to mohli vidět při rozuzlení
poslední vládní krize. Sociálními demokraty nám byly tyto události naservírovány tak, že předseda vlády je jakýsi roztomilý popleta, který doplatil na to, že se nevyzná v zákulisních handlech (!!!) a
celá vládní krize vznikla proto, že premiér svými nešťastnými výroky udělal z běžné lapálie obří aféru. Takže se vlastně nic nestalo, premiér se prostě jenom uřekl a zlá mediální klika z toho udělala
skandál. Tuto hypotézu podpořil i Alexander Mitrofanov v sobotním Právu, když ve svém článku ocitoval dopis jednoho čtenáře, který došel k pozoruhodnému závěru - pánové Tlustý a Kalousek jsou
podvodníci, protože si na své finanční transakce opatřili alibi. Stanislav Gross nic takového neudělal a proto je tak křišťálově čistý, že ani křišťál křišťálově čistější být nemůže! Kdyby podváděl,
tak si na to přece také opatří alibi. Tento nesmysl cimrmanovského formátu jen potvrzuje novou image beránka mezi vlky, do které se premiér poslední dobou stylizuje. Tomu by odpovídalo i sobotní mdlé
televizní vystoupení. Jenže co působilo věrohodně u plachého intelektuála Vladimíra Špidly, to občané těžko uvěří Stanislavu Grossovi, který až doposud vždy prokazoval, že se v kuloárových hrách cítí
jako ryba ve vodě.
Těžko říct, zda je nová image premiéra Grosse jeho pravým já nebo jen dalším účelovým divadlem. Stejně tak není jasné, zda si premiér střihl roli naivního zmatkáře jen v této krizi, nebo zda se jedná
o dlouhodobější proces. Podstatné ovšem je, že předseda vlády se v krizové situaci neprojevil jako státník, ale spíše jako roztomilý šmudla Staník. A to ho v mých očích velmi výrazně
diskvalifikuje.