10.3. EVROPA: Bude to stát, nebude to stát...
Tomáš Haas

Bude to mít ústavu, ale vlastně to nebude ústava, bude to jen jakási smlouva.
Ta ústava je tak zásadní, že na ní závisí budoucnost Evropy, a musíme ji přijmout, jinak nám hrozí nedozírné následky, ale nemusíme se ji bát přijmout, protože nemění v podstatě nic na stávajícím stavu, jen slučuje několik stávájících smluv do jednoho jednoduchého dokumentu.

Bude to mít všechny atributy státu, ale nebude to stát.

Bude to mít právní subjektivitu a společnou zahraniční politiku, ve které to bude mít výlučnou pravomoc ve všech otázkách, a která se bude vztahovat "na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně", ale to vše jen proto, aby to mohlo podepisovat některé obchodní smlouvy a ušetřit tak inkoust Evropskému společenství, jak nám vysvětlil europoslanec Jo Leinen, který by nám přeci nelhal.

Bude to v některých oblastech mít výlučnou rozhodovací a zákonodárnou pravomoc, ve všech ostatních oblastech to bude pravomoce sdílet s členskými státy, a to tak, že se to rozhodne, které zákony a právní normy to bude přijímat samo a které dovolí přijímat svým členům, a to vše proto, aby se tím posílila role národních parlamentů. Ta bude posílena tím, že budou informovány. Ušetří se tak čas jejich poslanců, protože nebudou muset informace o těch společně sdíleně v Bruselu přijatých zákonech a nařízeních pracně hledat v novinách, ale dostanou je pěkně přehledně srovnané na papíru a budou je moci správně vysvětlovat svým voličům.

Ani ti voliči nepřijdou zkrátka. Ta ústava znamená gigantický skok v demokratizaci Unie. V době předústavní evropští občané psali tolik petic, kterými se na obraceli se svými problémy s evropskými nařízeními, směrnicemi a regulacemi na přetížené úředníky Komise, že je ti chudáci úředníci nestačili ani číst a končily v koších na odpadky, na což si občané právem stěžovali. Ústava celý proces zjednodušuje a dokonce zavádí i nástroj přímé demokracie na úrovni EU. Po jejím přijetí občan, který má nějakou stížnost na evropskou politiku, jednoduše po nedělním obědě vezme tužku a papír, obskočí si milion sousedů v několika státech Unie, ti se mu na tu petici podepíší, on ten papír strčí do obálky, přilepí známku a pošle do Bruselu. Ústava mu zaručuje, že ta petice s milionem podpisů neskončí v koši na odpadky před tím, než ji ti evropští úředníci řádně projednají a zamítnou.

Jste z toho trochu zmatení? Nebuďte překvapení a hlavně nezoufejte. Ti z vás, kteří měli to štěstí a vystudovali VUML, se už, díky znalosti marxistické dialektiky, v té nové poústavní Evropě cítí jako doma, a ti ostatní udělají nejlépe, když nebudou stát v cestě, nebudou se na nic ptát, a pokud se bude konat referendum o euroústavě, jednoduše vyberou a do urny vhodí lístek s velkým ANO.

Sociálně demokratický poslanec ze Sárska pan Leinen už má tu dialektiku zmáknutou, věřte jemu, ne těm domácím skeptikům. Pan poslanec je v ní tak kovaný, že mu jistě nebude ani dělat problém vysvětlit, proč jeho organizace, Svaz evropských federalistů (Union of European Federalists), které už dlouho úspěšně předsedá, ve své resoluci z 21. května 2003 požaduje pro ten evropský nestát pravomoc určovat a vybírat vlastní daně, protože se Unie přeci nebude lišit od jiných stupňů státní a veřejné správy, a ty daně potřebuje pro to, aby mohla být nezávislá na vydírání jednotlivými členskými státy.

Takže jestli se požadavek pana Leinena v budoucnosti splní, ta otázka v titulku je vyřešena.

Bude to stát. A hodně.

A aby se tak stát mohlo, požaduje organizace pana Leinena ještě jednu maličkost, která zabrání tomu, aby některý z těch státečků, jejichž nezávislost snad ústava v jejím dnešním znění dostatečně nerespektuje, zbytečně nestál v cestě.

Ve své pozdější resoluci jeho Svaz žádá, aby byl odstraněna poslední překážka na cestě k Nové Evropě a aby ty malé státečky nezdržovaly a držely krok s hlavním proudem. Podle jeho požadavku by mělo být o budoucích změnách ústavy rozhodováno ne jednohlasně, ale pouhou většinou.

Starost o zachování respektu k menším a slabším členům Unie zřejmně zaměstnává mysl pana poslance Leinena do takové míry, že se omylem vloudila i do jeho repliky na desátý bod Desatera k Evropské ústavě našeho presidenta.

Václav Klaus:
I ty oblasti rozhodování, v nichž členským státům i do budoucna zůstane právo veta, mohou být v libovolné chvíli převedeny pod většinové hlasování (stačí, aby s tím souhlasili prezidenti nebo premiéři zemí EU, tedy bez možnosti toho, aby o tom musely rozhodnout národní parlamenty, o souhlasu občanů ani nemluvě).

europoslanec Leinen:
Toto je absolutně špatně, je to čistá lež. Sama ústava říká, že se změnou hlasování musejí souhlasit jak všichni šéfové států a vlád, tak národní parlamenty. Pokud se národní parlament vysloví proti, změna není možná.

A opakoval to, se vším důrazem, ještě jednou, v rozhovoru pro Radiožurnál:
To je úplně špatně, to je čistá lež. Když se podíváte na článek 444 Ústavy, zjistíte, že tam je jasně řečeno toto: Takový přechod od jednomyslnosti k většinovému hlasování musí schválit všechny národní parlamenty. Takže kdyby český parlament řekl ne, není to možné. Je tu tedy zajištěno, že všichni musí souhlasit, čili není to opět nic proti členským státům a v tomto případě ani proti národním parlamentům.

Od starostlivého a pravdomluvného pana poslance jistě nešlo o lež, ale o omyl. Jen se tak trochu v zápalu boje o práva malých členských zemí nestrefil a odpovídal na něco, o čem nemluvil náš president.

Pan Leinen hovořil o článku 444 ústavy. Ten se ale týká změn v normální ústavní hlasovací proceduře. President Klaus si je, jak je z textu jeho bodu zřejmé, vědom toho, že tomu tak je, že "členským státům i do budoucna zůstane právo veta". Hovoří o tom, že toto v ústavě zakotvené právo může být, na základě téže Ústavy, Článku IV, odstavců 6. a 7. usnesením Rady v určitých oblastech převedeno pod většinové hlasování.

Ve článku 6. je tato pravomoc rady omezena v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky tím, že smí v těchto oblastech jít pouze o evropská rozhodnutí.

Ten odstavec 6. zní:

6. Evropská rada a Rada přijímají v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky evropská rozhodnutí jednomyslně, s výjimkou případů uvedených v části III. Rozhodují z podnětu členského státu, na návrh ministra zahraničních věcí Unie nebo na návrh tohoto ministra s podporou Komise. Evropské zákony a rámcové zákony jsou vyloučeny.

Článek 444 dokonce stanovuje, že všechny takové případy "zvláštního legislativního postupu na základě odstavců 1. nebo 2. článku 444 se oznámí vnitrostátním parlamentům. Vysloví-li vnitrostátní parlament ve lhůtě do šesti měsíců od tohoto oznámení svůj nesouhlas, evropské rozhodnutí uvedené v odstavcích 1 a 2 se nepřijme. Není-li nesouhlas vysloven, Evropská rada může toto rozhodnutí přijmout."

Opět se jedná, jak ty odstavce 1. a 2. Článku 444 stanoví, o rozhodnutí podle části III ústavy.

Ale je zde ještě jiný odstavec, který dává Radě možnost, svým usnesením, bez souhlasu národních parlamentů a bez nějakého omezení, převést všechny jiné právní normy a rozhodnutí Unie z oblasti jednomyslného hlasování na hlasování většinové. Je to odstavec 7.

A ten praví:

Část IV
Článek 444
7. Evropská rada může jednomyslně přijmout evropské rozhodnutí o tom, že Rada bude v případech jiných než uvedených v části III rozhodovat kvalifikovanou většinou.

V případech, které nejsou pokryty Článkem III Ústavy, tedy, a na to pan Leinen v tom fofru zapoměl, ústava pro převod z jednomyslného na většinové hlasování rozhodnutím Rady žádné omezení nestanoví, kromě toho, že Rada sama o převodu rozhoduje jednomyslně.

Jakže to říkal pan president?

stačí, aby s tím souhlasili prezidenti nebo premiéři zemí EU, tedy bez možnosti toho, aby o tom musely rozhodnout národní parlamenty, o souhlasu občanů ani nemluvě.

Tomáš Haas

--------------------------------------
The Federal Committee of the Union of European Federalists (UEF) chaired by Jo LEINEN, MEP, met last weekend in the European Academy Otzenhausen (Saarland). The UEF Federal Committee adopted a resolution which among other points:

- demands that the EU should acquire – like every other level of public power – a taxation power to become independent from the blackmail by individual member states that has often been witnessed during talks on the long-term financial perspective of the EU;
--------------------------------------
European Constitution now ! Adoption without veto, was the topic of the European Congress of the Union of European Federalists which gathered about 250 delegates, observers and guests from 19 until 21 March in Genova (I).

The Congress re-elected the social-democrat MEP Jo LEINEN (Europa-Union Deutschland) as UEF President. “In view of the steps towards a genuine federal Constitution, it is essential that the member states overcome the national veto. If one or more countries are not ready to accept the draft Constitution, those states which are willing should sign it”, declared Jo LEINEN. In its political resolution with the title “Continuing the fight for a federal European Constitution”, the UEF :
...
4. to agree that future amendments of the Constitution should take place on the basis of the majority principle rather than unanimity.




CLOUSEAU!...zde vizte:

Smlouva o evropské Ústavě... je nezbytná... A konečně text je korunovací toho, co můžeme nazvat francouzskou vizí Evropy stojící proti vizi anglo-saské (týkající se svobodného obchodu, státní svrchovanosti a mezivládních vztahů). Jacques Chirac zdůraznil: 'Francie si přála tuto Ústavu, která byla Francií široce inspirována.' Žádná jiná země nehrála větší roli při její koncepci a realizaci, žádná politická rodina se na ní nepodílela více než evropská EPP, a její člen UMP. Přesto žádný jiný text doposud nezískal tak široký konsens napříč celou Evropou.
Francouzům se klade tato otázka: Chceme dát EU prostředky k tomu, aby mohla bránit naše hodnoty, naši identitu, naše zájmy a vliv Francie v éře globalizace?
Pro nás je odpovědí kategorické 'ano'."
(Alain Lamassoure, euro poslanec a vládní sekretář pro EU)

Jestli toužíte opravdu po takovémhle svinstvu, které nám tu pan vládní sekretář prezentuje, tak je to samozřejmě Vaše věc...a já dodávám - i ostuda (7:- /)

šéfinspektor šakal dreifuss (7;- ))

šakal, 62.245.94.119

--------------------------------------------------------------------------------------

10.3. POLITIKA: Na Kalouska i Grosse stejný metr
Eva Tylová

V článku Ondřeje Neffa Podobnost čistě náhodná (LN, 5.3.) jsou aféry Kalouska hodnoceny jako méně významné než aféry Grosse. S tím nemohu souhlasit. Z mého pohledu Kalousek pochybil stejně jako Gross. To, že se pochybení udála před delší dobou nebo jejich aktéři jsou mrtví, není pro mě omluvou. Stejně tak nesouhlasím s hodnocením afér jednotlivých pánů podle toho, jak jsou pro média "vyčpělé". Politici jsou odpovědni občanům, kteří je zvolili, nikoli médiím. Úlohou novinářů je informovat pravdivě občany, nikoli hodnotit politiky podle toho, jak jsou jejich kauzy atraktivní pro média.

Podívejme se na aféry Kalouska brýlemi občana. V první kauze působil Kalousek jako náměstek na ministerstvu obrany. Řada jeho bývalých podřízených nyní čelí trestnímu obvinění, stát byl okraden o desítky milionů na zmanipulovaných řízeních. Kalousek nechce za jejich práci převzít odpovědnost, byť za ni bral mzdu. Ano, není trestně odpovědný, ale je odpovědný z titulu svého pracovního poměru. Znamená to, že své podřízené správně nevedl a nekontroloval. Mně jako občanovi je jedno, zda to bylo pro neschopnost, nedbalost nebo z jiných důvodů.

V další aféře si Kalousek půjčil na rodinný dům 860 tis. Kč. od příbramského podnikatele Kašáka, který je podezříván z machinací s nebezpečnými odpady a z ovlivňování rozdělování stavebních zakázek. Zemřel za podivných okolností těsně před předáním trestního obvinění. Kalousek se do poslední chvíle snažil vyhnout zveřejnění, od koho má peníze na byt půjčeny. Zřejmě tušil, že osobou Kašáka veřejnost nadšena nebude. Na půjčku jako u Grosse neexistuje žádný doklad. Obě aféry s bytem se shodují v tom, že neexistují doklady ani hodnověrní svědci.

Od podnikatele Kašáka Kalousek získal další výhodu, a to pronájem luxusního bytu za nájemné 15 tis.Kč, což je několikrát nižší částka, než je za obdobný byt obvyklé. Kdyby Kalousek oproti tržnímu nájemnému ušetřil každý měsíc 20 tis. Kč, tak za rok ušetří 240 tis. Kč. Z pohledu občana Kalousek získával výhody od Kašáka, osoby stejně pochybné, jako je známá Grossovy manželky. Kalousek není nevýznamný politik, např. již druhé období zastává funkci předsedy Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, proto i pro něj by mělo platit, že na něm nemá spočinout ani stín podezření z korupce.

Kalousek požaduje odchod Grosse, to jistě může, ale pokud je zásadový, měl by jít také. Vždyť jeho aféry jsou stejně závažné jako ty Grossovy.

---

Kalouskova Kariéra

Zde, na http://www.zvedavec.org/pohledy_1122.htm jsou všechny zásluhy páně Kalouskovy velmi dobře přehledně a chronologicky popsány. Je to dobrá inspirace pro investigativní novináře.

Wallygator, 62.141.24.145


------------------------------------------------------------------------------

Lidovecký hroch Kalousek
Richard Král
(více o autorovi=>>)
9.3.2005

Z předsedy KDU-ČSL se v posledních týdnech stal vzor morálního politika, který je zhrozen aférou předsedy vlády Stanislava Grosse a ohnivě jej vyzývá k odstoupení, vyvození odpovědnosti a roli politiků v civilizované zemi. Je však Miroslav Kalousek skutečně člověk, který může bez uzardění pronášet podobné soudy? Není, je jeho přesný opak.


Úvodem nebudu pana Kalouska hodnotit a používat silná slova. Není třeba, jsem si jist, že si čtenář udělá názor sám. Začněme začátkem Kalouskovy zářné politické kariéry. Do politiky vstoupil již v roce 1984, kdy se stal členem Československé strany lidové (ČSL), která po boku vedoucí KSČ v jednotném politickém šiku Národní fronty hájila a budovala socialismus. Již tehdy byl aktivní a snažil se stoupat výše, ale vzhledem k jeho nízkému věku a členství jen v okrajové straně Národní fronty si musel na skutečný start kariéry teprve počkat. Vzhledem ke své minulosti v komunistické Národní frontě nemá pan Kalousek rád označení "lidovci" a všechny, kteří tento termín použijí, opravuje podrážděně na "křesťanské demokraty". Roztomilé.

Ihned po roce 1989 vycítil mladý Kalousek příležitost a v únoru 1990 nastupuje na Úřad vlády ČR jako ekonomický poradce, a od roku 1992 začíná odboru poradců šéfovat. Připomeňme, že stejně jako žena vystudoval Kalousek Vysokou školu chemicko-technologickou.

Čas žní přichází v lednu 1993, kdy je Kalousek za ČSL jmenován ekonomickým náměstkem ministra obrany. Je to čas velkých změn, prodeje armádního majetku bývalé federace a Kalousek má na starost právě výběrová řízení a akviziční procesy. Zde je konečně ve svém živlu. Rozhoduje o miliardových zakázkách. Dodávky materiálu armádě, modernizace tanků T-72, štábní informační systém, padáky. Jen střípky toho, co se dostalo ven. Některé případy jsou skutečně pikantní a zaslouží si alespoň pár vět.

V roce 1994 uzavřel Kalousek smlouvu s firmou Anex-Cirus Jiřího Andrlíka na dodávku 2310 kusů padáků pro českou armádu. Jak se později během soudního řízení zjistilo, firma nebyla v době uzavření smlouvy ještě ani zapsána v obchodním rejstříku. Zkrátka to nestihla, zakázka byla přidělena bleskově. S padáky neměla Anex-Cirus samozřejmě žádné zkušenosti, její padáky byly nekvalitní a při pokusných seskocích zahynuli nevinní vojáci. Na veřejnost proniklo jediné jméno - Roman Prinich, a to jen díky tomu, že se jeho rodina razantně a soudně domáhala odškodnění a potrestání viníků. Na rukách pana Kalouska, bývalého ředitele odboru nákupu materiálu ministerstva plukovníka Josefa Fabiána a člena ministerské komise, která vybírala dodavatele padáků, plukovníka Rudolfa Zapletala (mimochodem, oba později pracovali právě pro firmu Anex-Cirus), ulpěla krev. Když se informace o kvalitě padáků od firmy Anex-Cirus dostaly na veřejnost, podala firma na ministerstvo trestní oznámení a začala se soudit o úhradu stovek milionů korun. Smlouva byla však uzavřena velmi dobře. Konečná cena nebyla přesně stanovena a ministerstvo se jí později v letech 1998 - 1999 snažilo několikrát neúspěšně vypovědět. Soud však vzhledem ke znění smlouvy nařídil odebrat ministerstvu další nefunkční padáky za 114 milionů korun. Celkově zaplatil stát za smrtelně nebezpečné padáky řádově stovky milionů korun. Přesné číslo ministerstvo tají.

Samostatný článek by zasloužila kapitola "modernizace tanku T-72", která spolkla celkem neuvěřitelných 19 miliard korun! Smlouva italskou (s izraelským kapitálem) firmou Oficcine Galileo a izraelskou firmou Nimda byla uzavřena v roce 1995 na megalomanských 353 kusy tanků. Smlouvy byly opět uzavřeny velmi chytře, termíny se beztrestně prodlužovaly, náklady zvyšovaly a stát jen bezmocně přihlížel. Nakonec bylo v roce 2001 rozhodnuto o modernizaci 30 strojů. No comment.

Dalším z řady tunelů jmenujme např. proslulý štábní informační systém, který zadalo ministerstvo obrany firmě EDS (Electronic Data Systems) v roce 1997. První kolo výběrového řízení vyhrála konkurenční firma Unisys. Kalousek byl tedy nucen výběrové řízení zrušit a vypsat nové. Ani tehdy si komise netroufla vybrat EDS a vyhrála opět společnost Unisys. Nezbývalo, než zasáhnout a označit nabídku EDS za "výhodnější". Představitelé Unisys se poté obrátili na policii s žádostí o ochranu, neboť byli údajně vydíráni, aby se nebránili a nenapadli výsledek soutěže. V červenci 1998 prohlásil pracovník EDS Jan Březovský, že firma byla nucena jako provizi za udělení zakázky zaplatit lidoveckým činitelům 50 milionů korun. Dodávka systému za více než miliardu korun byla oficiálně ukončena v roce 2002, přičemž tento systém nebyl schopen předávat informace na takové úrovni, jaké zadání požadovalo, a je v tomto smyslu nefunkční dodnes.

V roce 1997 stihl Kalousek sjednat a podepsat (za souhlasu Klausovy vlády) kupní smlouvu s developerskou firmou EPF, která koupila rozsáhlý areál kasáren u pražského Náměstí republiky. Kupní cena činila asi 900 milionů korun. Zajímavá cena. Nicméně smlouva byla uzavřena tak, že stát tyto peníze posléze firmě EPF nejen vrátil, ale přidal dalších asi 500 milionů jako odškodnění. Říkáte neuvěřitelné? Tak to neznáte smlouvy, které podepisoval pan Kalousek. Smlouva zaručila EPF plné odškodnění, nebudou-li budovy prázdné. V budovách sídlila tehdy Akademie věd. Na to pan Kalousek zapomněl, smlouvu podepsal a stát vyplatil na odškodném zhruba stejnou sumu jakou dostal jako kupní cenu. Dalších asi 500 milionů vyplatil stát jako náhradu za nepřímé škody, resp. za škody, které na firmě EPF vymohli její smluvní partneři jako náhradu za zpoždění projektu.

Kalouskovi zlomila jako náměstkovi vaz vládní krize v roce 1997 a také vyvrcholení aféry s firmou Zeman&Zeman, která získala zakázku na dodávku potravin armádě v hodnotě miliard korun. Výběrové řízení samozřejmě obešli. V souvislosti s touto zakázkou byla na ministerstvu obrany uplácena řada důstojníků, a jeden neopatrný je, zřejmě na základě udání policii, přistižen při přebírání statisíců korun od zástupce firmy Zeman& Zeman. Tehdejší ministr obrany Michal Lobkowicz se vyjadřuje, že "má indicie, že to není jednotlivec, ale více lidí, kteří jsou v aféře zapleteni." Zeman&Zeman přichází o zakázku, okolnosti začíná vyšetřovat policie a firma je vzápětí vytunelována a uzavřena. Reakce na sebe nenechává dlouho čekat. Prokurista a spolumajitel firmy Zeman&Zeman David Petrovický, zeť dalšího spolumajitele Jindřicha Zemana, je unesen ozbrojeným komandem ze své vily u Havlíčkova Brodu a beze stopy mizí. Jeho těhotnou manželku únosci ušetří.

V roce 1998 je zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a získává poslaneckou imunitu. Ve stejnou dobu již probíhá vyšetřování inspekce ministerstva obrany, a brzy na to je k vyšetřování přizvána i policie. Vyšetřování se protahuje až do roku 2001, kdy se Kalousek opět pokouší získat ztracené pozice a usiluje o křeslo ve stínové vládě tzv. Čtyřkoalice. Tehdy se proti němu ostře staví tehdejší předseda strany Cyril Svoboda, který má obavy o diskreditaci celého projektu Čtyřkoalice v případě, že bude Kalousek skutečně obviněn. Svoboda je úspěšný, Kalousek ustupuje a stávají se z nich zarytí nepřátelé.

V době vyvrcholení své aféry prohlásil Kalousek v rozhovoru pro BBC 8. června 2001: "Považuji se za úředníka, který se svými spolupracovníky odvedl obrovský kus práce a dosáhl velmi úspěšné transformace armády, ekonomiky Armády České republiky z ekonomiky armády Varšavské smlouvy na ekonomiku, která byla srozumitelná okolnímu světu i ostatním armádám NATO. Že při této práci došlo k některým chybám, to došlo v každém případě. To při každé práci dojde." Bohužel došlo nejen ke zpronevěrám v řádech miliard, ale také ke smrti nevinných lidí.

Do sněmovny je Kalousek zvolen i v roce 2002 a pečlivě připravuje svůj comeback. Tehdy začíná jeho hvězda znovu stoupat, obsazuje křeslo předsedy Rozpočtového výboru PSP ČR (pan Kalousek byl vždy odborníkem na nakládání s rozpočty).

V září 2002 je v Solenicích u Orlické přehrady zastřelen Kalouskův švagr Lubomír Kašák spolu se svým společníkem Zdeňkem Němcem. Vše se odehrává v době, kdy policie začíná intenzivně vyšetřovat desetimilionové zakázky jejich firmy IDOS od příbramské radnice, které šéfuje Kalouskův přítel a lidovecký kolega Josef Vacek. Úzká spojka z IDOSu vede i k příbramskému "donovi" Jaroslavu Starkovi. Smrt majitelů IDOSu je uzavřena jako vražda a sebevražda s mrtvým pachatelem. Policie má ráda vyřešené případy. Naživu zůstává jediný spolumajitel IDOS, vlastník 5% podílu, kterým není nikdo jiný než manželka Kalouska Radka Kalousková. Jak se nedávno vyjádřila příbramská státní zástupkyně Jana Jahodová, bylo na Kašáka v době jeho smrti již připraveno obvinění a je velmi pravděpodobné, že by byl vzápětí vzat do vazby. A "spáchat vraždu sebevrahem" na vazbě je složitější, než na svobodě.

Rok poté, v roce 2003, využívá vnitřních třenic v KDU-ČSL, poráží Kalousek svého protivníka Cyrila Svobodu a je překvapivě zvolen za jejího předsedu. Kalousek měl již i možnost stát se ministrem v Grossově vládě, ale na jeho oblíbené ministerstvo obrany ho k jeho velké lítosti nepustili. Budou se totiž prodávat další velké armádní nemovitosti a Kalousek je odborníkem na takové transakce. Tak se urazil a zůstává poslancem. Jeho čas určitě přijde v roce 2006 v nové vládě s ODS.

Skutečnost je tedy taková, že v porovnání s tím, co "se ví" na Kalouska a na Grosse, měl by spíše vyzývat k odstoupení Gross Kalouska. Je otázkou, proč tak již neučinil v situaci, kdy se ho Kalousek snaží politicky zničit. Možná Kalousek ví více než novináři, a Gross ví, že Kalousek ví. Proto si Gross netroufne říci, co na Kalouska ví, neboť kdyby promluvil i Kalousek, skončili by oba. Takže v podstatě drží basu a sem tam si nenechají ujít příležitost, aby šlápli druhému na hlavu.