24.3. SPOLEČNOST: Svoboda je, nebo není?
Lanny Rosický

Jednou z nejsmutnějších zkušeností mého návratu na rodnou hroudu je, že se neustále setkávám s názory, že se vlastně nic od dob, kdy tato země byla členem tábora míru, nezlepšilo. Těchto zkušeností nabývám v denním styku s řemeslníky, taxikáři, holiči - s lidmi, kteří mi svoje pocity sdělují nestylizovaně a bez komplikovaných politologických přesmyček. A ani já se zde nepokouším o hlubokou filozofickou rozpravu, chtěl bych spíš předložit malou glosu angažovaného pozorovatele.

V diskusích vždy narážím na obvyklá klišé o vychytralých tunelářích, nenažraných podnikatelích, zprofanovaných politicích a blbých šéfech. Mne ale více zajímají konkrétní lidské názory než něco předvařeného, abstraktního a neustále opakovaného, tak se vyptávám dál. Jedna velmi nedávná rozprava by mohla být blízce parafrázovaná asi takto:

Za komunistů jsem platil za byt 163 korun a teď je to 6000, polovina mojí výplaty. Stejný byt? No to ne, ale pořád je to moc drahé. Svoboda cestování? No já už jsem byl všude, kam jsem chtěl jet, a stejně na to nemám. Možnost pro děti studovat co chtějí? Ale prosím vás, kdo na to má; mladí o to stejně nestojí. Svoboda projevu? To je pro intelektuály, mě nikdo neomezoval. Svoboda volby v politice? Vždyť jsou všichni stejní...

Mnozí z vás se možná ptají, proč o tom píšu, vždyť vy to slyšíte každý den, to není nic nového. V tom je ten zakopaný pes, to je, co mě trápí. Zatím co vás to už moc nevzrušuje, pro mne je to zdrcující novinka. Já to nutně srovnávám s tím, když se u nás muselo mluvit při nahlas puštěném radiu, když se mnozí z nás nedostali na školu, protože jsme neměli správný kádrový posudek, nebo když se sousedé ztráceli v kriminálech.

Nechci teatrálně dramatizovat, ale je pro mě nepochopitelné, že lidé mohli za pouhých patnáct let zapomenout na to, jak se jim žilo - byť i v normalizované ČSSR, když už nezažili Gottwalda. Mrzí mne, že nevidí, čeho sami docílili a jak daleko dosáhli. Nedivím se, že je některé věci zaskočily. Já jsem například dlouhé roky nerozuměl tomu, jak je možné, že známí kanadští mafiáni nejsou v base nebo že doktoři stávkují.

Se svobodou není život jednoduchý. Když jsem v Montrealu v šedesátém devátém vystoupil z letadla, taky jsem si uvědomil, že už se nemůžu na nic vymlouvat - žádné umístěnky, žádné "právo" na práci - zkrátka, že mám svobodu růst podle námahy a podle svých předpokladů, bez regulovčíků a inženýrů lidských duší. Svoboda je spousta starostí - starostí o zítřek, starostí o správnosti volby z mnoha možností. Mnohým z nás, emigrantů, trvalo chvíli, než jsme se s těmi starostmi uměli vypořádat.

Jestliže nerozenáváme nesporný přírůstek svobody posledních patnácti let, hrozí nám, že si ani nepovšimneme, až nám ji někdo bude brát. Toho se obávám z všeho nejvíce.

Lanny Rosický
Webové stránky: www.czechback.org

---

tady se hodi to - cim vice se to meni

tim to zustava stale stejne...

pohled na lidskou svobodu skrze moznosti cestovat a rikat/publikovat co si clovek preje a hlave skrze penezenku, to je hodne primitivni pristup kdyz to reknu natvrdo.

K te Kanade by jen rekl, ze tam sice clovek nemusel pracovat jako tady v komunismu, ale regulovciku a inzenyru lidskych dusi tam vzdy bylo napechovano, jako ostatne ve vsech zapadnich zemich do vetsi ci mensi miry a to spise vetsi nez mensi.

Vam pripada svobodne prostredi, v nemz je vsechno co se spolecnosti (tedy kolektivu) zda dulezite veskrze kontrolovane vselijakymi byrokraty a na vsechno je treba mit povoleni, stankem s burty pocinaje a velkymi korporacemi jako napriklad Microsoft a jeho soudnimi tahackami konce?? (a to je jeste pocitacove odvetvi snad ze vsech nejmene zregulovane)

Svoboda v zasade spociva ve volnosti uskutecnovat vlastni ideje v dobrovolne spolupraci s ostatnimi lidmi (duraz je zde na vyrazu 'dobrovolna dohoda, ci spoluprace'). Proste kdyz vas napriklad napadne jak lepe montovat vodovodni potrubi nebo jak ma vypadat skola a jeji ucebni osnovy, tak mate mit volnost dohodnout se s ostatnimi lidmi a podniky a bankami atd. na spolupraci a pripadnem financovani a mate mit moznost lidem nabidnout tyto sluzby bez jakychkoli bumazek a regulaci a lide by meli byt ponechani se svobodne rozhodnout zda si od vas nechat zhotovit potrubi nebo dat deti do vasi skoly. To je v principu co ta svoboda cloveka je.

To ze nemuzu napriklad cestovat protoze na to nemam penize nema se svobodou, o ktere je vas clanek a o ktere tu pisu, vubec nic spolecneho. I chudy clovek muze byt plne svobodny, ale na druhou stranu i bohaty clovek napriklad v komunismu (ale i dnes na zapade a v CR) nikdy nebyl svobodny, i kdyz treba byl kapem v komunisticke strane a ve vlade a mohl si cestovat a uzivat jak chtel, nebo se jmenuje Bill Gates.

Lidska svoboda v souvislostech o kterych tady jedname se ve sve podstate tyka volnosti cloveka ve smyslu jeho oprosteni od diktatu kolektivu - spolecnosti. Ne nahodou je komunismus jednou z variaci kolektivisticke doktriny, coz je ideologie zalozena na podrizeni jednotlivce spolecnosti, ktera mu na jednu stranu diktuje, co smi a co nesmi a na druhou od nej nasilim vybira davky na financovani svych socialnich programu...

Z takoveho pohledu na vec najednou neni ten rozdil mezi zivotem v komunismu a dnes tak velky, tedy ne v tom podstatnem. Je samozrejme pravda, ze komunismus byl mene svobodnym prostredim nez co mame dnes, ale v principu jde o to same - kazdy z nas mame obrazne na zadech pomyslneho jezdce byrokrata, ktery nas ridi opratemi a doji nas za ucelem distribuce ovoce naseho usili sirokemu anonymnimu kolektivu. Pokud nas necha jit kam chceme, je to jen proto, ze mu to tak vyhovuje, ci alespon to nenaleza neuzitecne kolektivu.

Nase dnesni tak zvana svoboda je jen svoboda hospodarskeho zvirete, kteremu je dovolen vybeh, komunisti ho omezili na mistni louky, dnes muzeme behat po celem svete kdyz na to pride a mame na to dech, ale nasim hospodarum neuteceme, ti jsou v kazde zemi a tak utek od jednoho hospodare nas donese jen k jinemu. Mozna je lepsi slouzit dnes kanadskemu hospodari nez ceskemu, ale princip zustava, ze clovek je jen to hospodarske zvire, zijici bez prava na zivot podle vlastnich predstav, na milost a nemilost vydany hospodari, tedy spolecenskemu kolektivu.

Vaclav

V, 69.156.13.103


Bingo, p. Rosický!

Svoboda je namáhavá. Dirigismus nás odnaučil být k sobě nelítostní, proto to zoufalé stýskání..

Jaka, 194.212.16.103

čo mi ešte môžu vziať?

Slobodu, kde si človek nedokáže ani po 40-siatke našetriť na byt si môžu strčiť ... Vzali mi sociálne istoty, relatívne dobré zdravotníctvo a školstvo, za každý pohyb musím platiť alebo chodiť pešo. Noviny sú dnes ešte prázdnejšie než Pravda pri návšteve Brežneva a v najvyšších pozíciách už nie komunisti ale rovno ŠTB-áci :) Výber zo stovky zlých riešení nie je výber. Nie neplačem za mliekom za dve koruny, ale serie ma, keď moje náklady na "bývanie" sú polovicou čistého príjmu, keď narastá arogancia moci na otrokársku úroveň. Moje príjmy i vzdelanie sú nadpriemerné a pocit slobody je asi ako pri výsluchu na polícii. Denne sa ma niekto (i ten, kto má v depozite moje peniaze i ten, kto je z nich platený) snaží legitimovať (na čipové vstupy som si už zvykol, za každým je počítač a legitimujem sa v nich niekožkokrát denne). Počet kontrolórov všetkého druhu neustále rastie - väčšina z nich je ozbrojená a zásadne zabúda na slušné správanie. Rozsah právneho poriadku európskej džamahírie nepoznajú ani právnici. (Páči sa mi napr. slovenský autorský zákon, má síce len 16 strán, ale na poslednej je celá strana zákonov, vyhlášok a predpisov EU, ktoré sa jeho schválením stávajú jeho súčasťou. Väčšina z nich ani nebola preložená do slovenčiny!!!)

Ďalšia revolúcia bude krvavá. Ja som pripravený. Mám svoje ciele a viem o rizikách. Hajzlíkov je len pár percent populácie. Bohatých hajzlíkov je oveža menej. Žiadnu ríšu ešte žoldnieri nezachránili pre vlastným obyvatežstvom. Obyvatežstvo nemá blbú náladu, obyvatežstvo je naozaj nasrané. Na Slovensku máme pred Čechami pár rokov náskok. Za pravicové kydy sa na niektorých miestach fasuje.:) Problémom postkomunizmu je chýbajúca stredná vrstva, rovnako ako v latinskej Amerike. Úroveň demokracie a slobody je v latinskej Amerike dokonca vyššia. Demokracia je s otrokárstvom plne kompatibilná ... Aj antická, aj americká. Prečo by "socialistická" mala byť iná?

Synáčík, čím chceš byť až vyrastieš?
Rakytierom! Ale akreditovaným!


Dan z Piesku, 147.175.65.30

Otrok netouží po svobodě ale touží se stát dozorcem otroků .Jerzy Lec

Otrocká povaha obyvatelstva žijícího v zasmrádlé české kotlině je obecně známá. Magoři, kterých zde žije asi největší procento na světě nebudou spokojeni nikdy s ničím. Měli by si na chvíli čichnout zpátky k totalitě, aby si uvědomili co už zapoměli. Stejní burani, kteří za komunistů před výplatou chodili vracet sklenice, aby se najedli a stávali před Vánocemi fronty na kokosovou moučku, banány a toaletní papír, dnes před sebou tlačí přeplněné vozíky v hypermarketech a aby si od té dřiny odpočinuli, na chvíli se zastaví, otřou si z čela pot a nadávají na poměry. O tom, že např. kilo šunky stojí pořád 12 Kč jako za komunistů (při současných pětinásobných příjmech) nemluví. Nemluví ani o tisíci dalších pozitivních věcech. Stálé zálibě českých křupanů v cizím neštěstí, kterou komunisté uspokojovali malým odstavečkem "černé kroniky" v novinách, dnes využívá populistická televize a zásobuje je denně, na jejich vlastní přání, nevídanými katastrofami a zločiny, které budí dojem, že se ani nedá vylézt na ulici. Za komunistů to bylo jiné, že soudruzi? Veselé televizní noviny plné pracovních úspěchů, kdy každoročně "Boj za každou tunu uhlí" - našeho černého zlata, střídal "Boj za sklizeň chmele" - našeho zeleného zlata. Končívalo to bojem za sklizeň cukrové řepy - našeho bílého zlata. Zkrátka všude samé zlato - jen jsme ho shrabovali. Občas sice bylo nutno uspokojit touhu Čecháčků po nenávisti a uspořádal se " Boj proti mandelince bramborové" ale hned po něm následoval radostný "Boj o zrno" kdy jsme denně se zatajeným dechem monitorovali přesuny kombajnů z jihu na sever republiky. Pak jsme už jen dychtivě sledovali cestu Dědy Mráze z Čukotky do Československa a tím rok končil. Dnes obraz Česka vytváří sterjně jako za komunistů hlavně televize. A opravdu se činí aby lidem vše zprotivila. V televizi teď máme pravidelnou Orwellovskou hodinu nenávisti vždy na dobré zažití po nedělním obědě. To je ta chvíle, kdy naši politici navzájem jeden druhému dokazují jací jsou škůdci a idioti. Obvykle je to žel Bohu pravda. Divák jejich sugestivnímu osočování rád uvěří a pokládá je za škůdce všechny. Pokud se nezmění politická a žurnalistická kultura v Česku a hlavní zprávou v televizi bude strašlivá informace, že nějaký surovec ve Zlámané Lhotě zabil lopatou psa, s detailními záběry psa i lopaty, nečekejme, že se budou lidé v Česku cítit dobře.

F. Čech, 195.178.91.39

p.Cechu,

asi Vas za chvili sezerou, ale ja sem pastnu komentar z iDnes, je to podobne:

Stát se prohýbá pod socialismem ( Sancho Panza, 24.03.2005 08:55 )
Stát se prohýbá pod socialismem, protože většina národa je líná a chce žít na úkor jiných. Populisti u koryt s tím nic neudělají, jediné východisko je státní bankrot a následný převrat. Nejlepší státní zřízení je osvícený absolutismus.

Evropan (original), 82.99.180.78

Co je to svoboda?

Mám pocit, jako by nikdo ani úvodní článek nečetl! Stesky nad cenou toho, či onoho jsou jenom zástupné a zoufalé výkřiky těch, co se dodnes nedokázali dostat alespoň na přijatelný průměr. Čtyřicetiletá doba komunistického temna vykonala své - zcela obrátila na ruby hodnotové vztahy ve všem, na co se člověk podívá. Od cen za potraviny, přes bydlení až po nadstandardní vymoženosti konzumní společnosti. Každý to chce mít, ale to hlavní - vlastní kvality osobnosti - chybí. Nechci teď mluvit o těch bezohledných, co kvalitu nahrazují svými lokty a hroší kůží (Grošší?). Mluvím o těch, co bohužel sklízejí to, co do nich zasela komunistická vymejvárna mozků. Neumí se o sebe postarat, protože komouši vždy hlásali, že "strana a vláda se o vás postará". A starala se tak, že následky budou odstraňovány ještě hodně dlouho - desítky let ještě! Ale jedině svoboda to umožní!

Milan, 212.158.129.166

Malý český človíček

Především díky panu Rosickému - pěkně napsáno a velmi výstižné.
Bohužel je ve společnosti mnoho těch šedých myšek, které měli za komančů svoje teplé místečko někde ve fabrice. Nebyla to sice žádná sláva s tím platem, ale byla malá domů a taky pár těch známých co potřebovali občas to či ono a dokázali za zařídít různé protislužby. Byla to taková "šedá" ekonomika na výměnném principu.
A hlavně každý měl své mantinely a věděl odkud pokud. No je pravda, že se v hospodě moc rozřikovat nemohl a říct o Jakešovi, že to je darebák a zloděj jak jsem to slyšel na adresu současného předsedy vládnoucí strany, se rovnalo jízdence na pankrác. Ale kdo by se staral o politiku.
Bohužel dnešní stav je smutný. Sám se živím jako OSVČ a každdému kdo mi závidí moji svobodu dávám návrh: Jděte to zkusit sami. Možná se budete divit kdy začne a kdy skončí váš pracovní den... Veřejné mínění je systematicky masírováno od nástupu ČSSD k moci. Jen doufám, že nástup pana Škromacha na post předsedy sociální demokracie bude dostatečně silný hřeb do rakve téhle politické zombie a že se k moci dostane skutečná pravice. A nebude to mít lehké. Získat si důvěru voličů a oddlužit naší ekonomiku (a to si budeme muset všichni tvrdě utáhnout opasek). Sežrali jsme včera co mělo být na zítra, je čas platit.
A jestli si ani teď po všech těch průserech (ekonomických i morálních) s panem Zemanem, Špidlou a Grossem nedáme říct, pak Bůh suď co s námi.


Martin, 62.209.196.194

ono se totiž pro mnohé nic až tak nezměnilo - a pro mnohé to, co se změnilo, nebylo vždy k lepšímu.

Kdo za bolševika nevyčníval, neměl kádrový škraloup za nevhodné předky, příbuzné či přátele, správně volil, vyvěšoval vlaječky, nevykecával se na nesprávných místech, uznával vedoucí úlohu, semtam poseděl na schůzích a semtam šel na brigádu a tak podobně, měl se relativně dobře; ani nemusel být - zvlášť v dělnických profesích - v partaji. Pravda - nemohl moc do kapitalistické ciziny ani do Jugoslávie, o Thajsku a Kanárech ani nemluvě, ale bez toho se dá žít. Volný čas zaplnilo shánění nedostatkového zboží a náhrada neexistujících nebo nedostupných a nezřídka velice nekvalitních a téměř vždy neúměrně drahých služeb. Platy byly nivelizované, pracující inteligence držená u huby (co programátor jsem měl v jistém strojírenském podniku o cca 4000 zaměstnacích mj. taky na krku mzdy, takže vím, co mluvím), takže ta závist tolik nepálila. Byla podstatně nižší kriminalita - zvlášť ta jaksi pouliční, co se prostého lidu víc dotýká. V dělnických profesích se dalo melouchařit a kdo uměl využít projevů nedostatkové ekonomiky, přišel si na pěkné peníze (řezníci, prodavači nedostatkového tovaru od zeleniny po elektroniku atd., zedníci a tak podobně). Nebyly pravda byty, ale kdo si to uměl obšlápnout a/nebo měl jaksi kádrové předpoklady, přišel k bytu zadarmo. A nástupní plat VŠ po vojně - cca 24 až 25 let - byl za mně (1973) 1350 bruto; ke konci let osmdesátých tuším 1600 brutto. Měsíční platba za družstevní 3+1 cca 400 (státní 150) plus služby a energie.

No a dnes - rozevřely se nůžky, platí se vzdělání, kvalifikovaný dřívější soudruh dělnická třída má poloviční až třetinový plat co programátor nebo lékař (dřív měli v nejlepším případě stejně, v horším inteligent míň), v práci se musí dělat, což leckde nebylo zvykem, soukromí majitelé netrpí fušky, číšníci a prodavači v řeznictví jsou najednou proletáři, je semtam nezaměstnanost a semtam značná, jsou nové požadavky - jazyky a PC - a starší lidé, pokud nejsou extra špičky, to nemají na pracovním trhu lehké. Byty sice jsou, ale zdaleka nejsou zadarmo - a normální člověk obecní nájemní byt zadarmo nemá šanci dostat, životní úroveň mnohých nevzrostla tak, jak si v devětaosmdesátém malovali, ba leckde i klesla (ale jak na zlost jiným podstatně stoupla, takže je co závidět), média se předhánějí v líčení průserů, neboť jen ty jsou zajímavé a zvýší sledovanost, kdežto dřív vysílaly uklidňující reportáže z hluboké orby v JZD. Dřív jsme věděli, že naši politikové jsou lumpové (ovšem tutlalo se to), anžto byli bolševici - a dnes nás děsí, že jsou fakt lumpové a že se o tom mluví i veřejně. A víc si uvědomujeme dopad činnosti politiků - korupce, zmršené, ba přímo zkurvené zákony, policejní a státní zvůle a kriminalita. Že se zlepšila čistota vod a ovzduší, prostý člověk nevímá. Může sice do zahraničí, ale musí na to mít; totéž platí pro konzum zboží dříve nedostatkového a vysněného. Děti se kromě zavedeného chlastu a cigaret dopují drogami dříve exotickými - kdepak byvší pivo s Algenou. Zdravotnictví se sice neporovnatelně zlepšilo, ale jeho průsery se víc ventilují, což lid děsí, a stejně tak prostý lid děsí objev, že není "zadarmo" jako za bolševika.

A subtilní kategotie vnitřní svobody jsou prostému lidu poměrně šumafuk - to je tak hračička pro intelektuály, aby měli o čem mudrovat.


Jura, jurax@seznam.cz, 195.47.14.126