4.4. POLITIKA: Komunisté venku z izolace
Jakub Vosáhlo

Příliš bych se nedivil, kdyby v pátek večer v sídle KSČM bouchaly zátky od šampaňského. Komunistické straně Čech a Moravy se totiž tímto dnem podařilo definitivně vystoupit z politické izolace. Jen několik dní před šedesátým výročím jmenování první vlády Národní fronty (za předsednictví revolučního sociálního demokrata Zdeňka Fierlingera) se stali relevantní politickou silou, kterou ne všichni milují, ale všichni jí berou vážně. Že je během tohoto volebního období čeká tento velký comeback bylo téměř jisté od chvíle, kdy se po minulých sněmovních volbách zjistilo, že někdejší státostrana získala 41 poslaneckých mandátů. Jenže novináře tehdy zajímalo spíše to, že "nový" Špidla porazil "starého" Klause. Potom přišly povodně, Špidlovy balíčky, první aféry nové vlády a jednačtyřicet komunistických poslanců se zatím ve Sněmovně asimilovalo a téměř nikoho už poté nenapadlo se velikostí rudého parlamentního koutku příliš zabývat. A tak jsme v pátek kolem poledne dostali, co jsme chtěli.

Komunističtí poslanci si byli velmi dobře vědomi své "historické role", kterou mohou v tomto hlasování sehrát. Tomu odpovídalo i neustálé měnění názorů v posledních dnech před hlasováním. Prostě chtěli premiéra Grosse nechat trochu "vycukat". Jejich vystupování při samotné rozpravě jen potvrdilo zvýšené sebevědomí KSČM. Předseda strany Miroslav Grebeníček se vehementně pustil do současné vlády, zejména do ČSSD, kterou označil za "trochu sociálnější pravici". Přesto se ale ve vystupování komunistického lídra něco změnilo. Miroslav Grebeníček udržel po celý projev výraz zodpovědného státníka, kterému neobyčejně záleží na budoucnosti této země. Je to dost významná novinka a na tuto pózu předsedy KSČM si asi budeme muset zvyknout. Bezprostředně před hlasováním na něj navázal předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. Ten si také náležitě vychutnal roli jazýčku na vahách a ve svém dost pateticky laděném projevu rovněž pohovořil o zodpovědnosti (kterou jeho strana za posledních patnáct let neměla a velmi výrazně z toho dnes těží) o nechuti k současné vládě, ale na druhou stranu také o strachu z "nějakého úředníka, kterého by jmenoval prezident" (tím byla patrně míněna úřednická vláda). Kováčikův projev mě dlouho nechával v napětí, jak se vlastně komunisté chtějí při hlasování zachovat- musím uznat, že v tomto směru byl jeho projev napsán skutečně mistrovsky. Dlouho to vypadalo, že odejdou ze Sněmovny, ale pak pan Kováčik s odkazem na výše zmíněnou zodpovědnost prohlásil, že poslanci KSČM ze Sněmovny neodejdou. Nakonec se rozhodli zdržet hlasování - prakticky to bylo totéž, ale vypadalo to "zodpovědněji". A zde se již potřetí během jediného půldne ukázala ona největší změna v chování KSČM. Komunisté prostě nyní chtějí hrát na strunu státotvornosti, která jim může přihrát další voliče. Chtějí, když už se stali respektovanou politickou silou, vzbudit iluzi, že jsou víceméně standardní stranou, pevnou součástí současného estabilishmentu.

Ostatní parlamentní strany vypadají, jako by se s novou, zdánlivě kultivovanou a státotvornou KSČM smířily. Nic výrazného proti dalšímu růstu jejího vlivu nedělají, jen se mezi sebou hádají, kdo tuto situaci způsobil (jak české!). Sociální demokraté budou tvrdit, že jim tuto bránu otevřel Václav Klaus svým vyjednáváním před prezidentskou volbou, občanští demokraté budou asi už vždycky zastávat názor, že o legitimizaci KSČM se zasloužil svým jednáním s jejich špičkami Stanislav Gross. Obě strany se budou takto překřikovat a KSČM, nově hrající zodpovědnou, státotvornou stranu, se bude jen smát.

Není ovšem vůbec jisté, zda tato nová image standardní politické strany KSČM prospěje. Sice jí možná získá nějaké nové voliče, ale možná jí odebere jiné, kteří chtějí KSČM vidět jako stranu antisystémovou, negující všechny prvky současné politiky. Tito lidé touží po úplně jiném režimu a mají dostatek jiných stran, které se svým antisystémovým zaměřením nijak netají. Všichni ti všemožní Štěpánovci (nebo Zifčákovci?- v peripetiích tohoto spolku se příliš neorientuji), Sládkovci či Národní aliance nabízí široké spektrum možností pro tyto "rozhněvané". KSČM, která toleruje současnou vládu a s největší pravděpodobností jí bude pomáhat se schvalováním některých zákonů je pro tyto voliče absolutně nezajímavá. Ti totiž kašlou na státotvornost a chtějí stejnou KSČM, která tu byla doposud a kterou snad nejvýstižněji charakterizoval vtip, který mi nedávno přišel internetem. Jistý čtenář se v něm ptá sexuologa, jak vypadá poloha "na Grebeníčka". Lékař mu odpoví: "To je velmi jednoduché. Vaše manželka se vyspí se svým bývalým přítelem a Vy nad nimi budete stát a tvrdit, že byste to udělal mnohem lépe."

Těžko říct, co tato nová image přinese KSČM. Sociálním demokratům v každém případě přinesla dalšího potenciálního spojence, na kterého se dnes, bez ohledu na stále platné Bohumínské usnesení, mohou už víceméně bez obav obrátit, se kterým je to ovšem úplně stejné jako s ohněm. Bude dobrým sluhou, ale moc špatným pánem.


Kdo pomohl komuistům z isolace?

Každá vláda po roce 1989, jejímž cílem nebylo neškodit, ale která svou samolibostí, nenažraností a mlžením vypudila voliče z volebních místností bez pocitu odpovědnosti.
Gross do toho mostu z isolace zatloukl poslední hřebíky. Síla komančů je ve slabosti ostatních stran, v jejichž čele přetrvávají podivné omšelé figurky s máslem na hlavě. A je fakt, že komanč v televizi už dávno není isolován.

Xaver X.X., 81.19.46.66