19.4. POLITIKA: Jak se nám to chová premiér a co se s tím dá dělat
Jiří Pospíšil
Postup, který po nočním jednání koaličních stran použil předseda budoucí bývalé vlády, je dobře znám všem historikům. Nakonec všichni známe staré pověsti české a ti sečtělejší z nás i pověstné
Rukopisy. Je to mimochodem postup, který jsme již nejednou zažili i my na vlastní kůži v nedávné minulosti. Kvůli podobné praxi se v současné době demonstruje například v Číně a v Koreji. Je to praxe
obvyklá tam, kde se přítomnost nebere za danou a je třeba ji měnit. Protože na přítomnosti de facto nic změnit nemůžeme a tím, co činíme v přítomnosti, ovlivňujeme jedině budoucnost, je třeba
pracovat s minulostí, aby se změnila přítomnost. Jak vypadá moderní česká podoba tohoto postupu?
Nechci-li jako politik akceptovat to, že jsem souhlasil se smlouvou, podal jsem si na ni ruku, podepsal jsem ji a připil si na ni, musím označit předchozí jednání za vydírání a musím se tvářit, že
jen na chvilku jsem byl sláb, takže jsem vydírání podlehl. Dosáhnu tím toho, že smlouvu mohu prohlásit za neplatnou, neboť byla uzavřena za nepoctivých podmínek pod nátlakem. Také tím dosáhnu
diskvalifikace svých vlastních spoluvyjednávačů, kteří nejsou schopni slova a jen němě a přihlouple koukají na moji proměnu. Soupeř, se kterým jsem jednal a který taky konsternovaně zírá, je navíc
označen za nečestného a jeho pozice je oslabena. Novináři mají senzaci a rychle zapomenou, že mají moje slova, kterými jsem dohodu oznámil a potvrdil, natočena. O tom, že jsem kompromitoval
prezidenta, mluvit nebudu, o tom ať mluví nemravní vydírající soupeři. Tak překvalifikováním minulosti změním přítomnou situaci. Protože soupeř už zapomněl na to, co se má ve slušné společnosti dělat
v takové situaci, mám vyhráno.
A právě tento postup použil předseda ČSSD a zdá se, že úspěšně. Jedná se s ním dál, jakoby se nic nestalo. Kdekoli ve slušné společnosti by všichni bez výjimky oznámili Grossovi, že od tohoto
okamžiku s ním už nikdy, opakuji nikdy, žádná jednání nepovedou, neboť ho přestávají považovat za člověka se kterým se dá jednat. Kdyby se vetřel na nějaké jednání, byl by ostentativně přehlížen,
nebylo by nijak reagováno na to, co by pravil nebo udělal. Kdyby nešlo o politiku, dostal by navíc při prvním setkání bez vysvětlování pár facek. Jen tak, v podstatě přátelsky, pro poučení, jako
nápravu toho, co v jeho společenské výchově někdo zanedbal. Kdo neumí jednat s těmito starými dobrými návyky, nemá ve slušné společnosti co pohledávat. Pokud se k takovým návykům nevrátíme, všechny
řeči o morálce a mravnosti jsou jen obyčejné kecy. Smlouva se porušuje právě jen jednou. Po druhé ji ten, co ji takto porušil, porušit nemůže, protože s ním už nikdo o žádné podobné smlouvě nejedná.
Vůbec bych se nedivil, kdyby ho prezident s návrhy na odvolání ministrů přijal velmi krátce. Mezi čtyřma očima by mu sdělil, že očekává v dohledné době jeho rezignaci. Po jednání by oznámil
novinářům, že návrhy na odvolání ministrů od předsedy vlády přijme a že se rozhodl poskytnout premiérovi termín na obvyklou změnu názorů, než tomuto návrhu dle ústavy vyhoví.
Pak už bychom všichni v klidu vyčkali následného odstoupení premiéra. Že je to pomalý postup? Vždyť za ty už skoro tři měsíce jsme si zvykli na to, že vláda není až tak bezprostředně potřebná. A co
se týče důležitých, jak jsme se naučili říkat reformních rozhodnutí? Na ty přece čekáme už roky, těch pár měsíců to také vydržíme. Co je jisté, že i kdyby přestavbu vlády Gross dokončil, stejně by
žádné reformy nepřišly. Změny, které by prováděl Gross jako případný předseda vlády, by stejně nikdo nebral vážně, pokud by nebyly opravdu škodlivé. Takže vlastně žádná moc velká změna proti situaci
doposud by nenastala.
Tento článeček jsem napsal v konkrétním čase v noci na 18. 4. 2005. Bude-li vám připadat 19. 4. mimo čas, bude to tím, že mezitím někdo zase změnil přítomnost a není to moje vina.
Jiří Pospíšil, senátor
-------------
Juro
máte naprostou pravdu. Problém je ale v tom, že vy víte, a cítíte, co je správné.
Jste totiž gentlemen. V tom starém smyslu slova, jako v tom anglickém výrazu "officer and gentleman". Pro takové platí podání ruky jako psaná smlouva. Jenže, a v tom je kámen úrazu, pan premiér (a
bohužel nejen on) gentleman není. U takových jako je on, to platí opačně, a ještě navíc pokřiveně, dokonce i psaná smlouva pro ně není závazkem, a není nic lehčího než jí odbýt mávnutím ruky.
Tomár Haas, thaas@rogers.com, 65.50.83.135
-----------------------------------------------------------
19.4. POLITIKA: Česká specifika
Jakub Vosáhlo
Přinejmenším od minulého čtvrtka, kdy Stanislav Gross odpoledne popřel vše, co nad ránem dohodl, musí mít snad každý z nás pocit, že naše vrcholná politika se už zcela vymyká normálu a nelze o ní
uvažovat ve standardních politických kategoriích. Grossova vláda má z osmnácti členů sedm v demisi, další dva (možná tři - postoj ministra kultury Pavla Dostála je dost ambivalentní) o ní uvažují a
dost dobře nechápu, proč se k nim doposud nepřipojil vicepremiér Martin Jahn, jehož dokonce i jeho kolegové z vlády označují málem za modrého agenta a nijak se netají, že do případné nové vlády ho
nepozvou ani omylem. Předsedové dvou nejsilnějších koaličních stran se zcela otevřeně nesnášejí a nedávní kolegové z vlády si před televizními kamerami navzájem nadávají do zrádců. Máme koaliční
vládu a přitom už vůbec nemáme dotyčnou koalici (Stanislav Gross v nedělní Sedmičce důsledně označoval KDU-ČSL a US-DEU bývalými koaličními partnery). Prezidentu republiky, který už snad jediný může
tohle klubko rozplést aniž by potrhal vlákna, je vyhrožováno Ústavním soudem a předseda vlády je ochoten pro zachování své funkce podvést i své nejbližší spojence a spojit se s kýmkoliv, kdo bude
chtít. Zdůvodňuje to tím, že si nechce nechat zúžit manévrovací prostor v rámci demokraticky zvoleného parlamentu. (Ještě že se v tom demokraticky zvoleném parlamentu neudrželi republikáni - to už
by doktor Sládek nejspíš seděl v Černínském paláci). Současné dění na naší politické scéně, to už není ani krize, to je, jak řekl Ondřej Neff, obyčejná bramboračka.
Dnes se ukazuje, že hlavním (ovšem nikoliv jediným) kuchařem téhle bramboračky je předseda vlády Stanislav Gross - už proto, že je spolu s Miroslavem Kalouskem hlavním subjektem osobních animozit,
bránících jakékoliv dohodě. Na rozdíl od Kalouska k tomu ovšem ještě přidává opojení mocí a zřejmé odhodlání udržet si své premiérské křeslo dokud to bude jen trochu možné. Bez ohledu na následky.
Tím se Stanislav Gross čím dál víc začíná podobat jinému středoevropskému politikovi, který také vystudoval práva, také začal svou politickou kariéru podivnými čachry na ministerstvu vnitra, také byl
prvotřídním populistou, také dokázal v případě potřeby popřít jakoukoliv dohodu, také dokázal, když mu teklo do bot, zorganizovat předvolební kampaň plnou hvězd (dokonce i zahraničních), také
zneužíval literu Ústavy zcela proti jejímu duchu, také vyhledával mezi svými nejbližšími spolupracovníky zrádce , také v poslední fázi svého premiérování úplně ztratil nervy a nakonec se také stal
obětí mediální štvanice kvůli svému příbytku. Rozdíl nejspíš bude jen v tom, že Stanislav Gross nám na rozloučenou nezazpívá - nedávno se ve sněmovně přiznal, že to vůbec neumí. Zmíněný politik,
jemuž se Gross blíží, proslavil termín slovenská specifika. Češi si z tohoto spojení dělali legraci a jeho autora považovali za politického dobrodruha. Dnes slovenský deník Pravda píše o politickém
suterénu v České republice a nám nezbývá než smutně přikyvovat.
Máme vládu, které reálně hrozí, že nebude usnášeníschopná (k tomu je třeba nadpoloviční většiny všech členů) a její torzo bude moct ve Strakově akademii tak maximálně hrát karty. Máme premiéra,
který, ač právnicky vzdělán, nerespektuje základní právní principy, například všude ve světě uznávaný princip pacta sunt servanta - dohody jsou platné. Ale co také čekat od právníka, který nijak
netají, že zásadní mezinárodní smlouvy podepisuje bianco? Máme (zaplať pánbůh už v demisi) ministra spravedlnosti, který by se kvůli moci pro sebe a svou marginální straničku spojil snad i s NSDAP a
který si honí popularitu v laciných nováckých talk show, kam doposud žádný jiný politik nevkročil - už jen čekám, kdy ho uvidím zpívat v Gogoshow. Máme vicepremiéra pro ekonomiku, který podle
představ svých vládních kolegů nemá podávat žádné návrhy, jen dělat živý štít ztřeštěným návrhům jistého právníka z ministerstva financí. Máme ministryni zdravotnictví, která chce v podmínkách tržní
ekonomiky budovat socialistický systém zdravotnictví a která místo práce píše výhružné dopisy autorům nevinných recesí. Máme ministrem pro místní rozvoj arogantního burana, který svým oponentům v
diskusi suverénně sděluje Vy nevíte nic! a který si tuto neděli pro svůj nenávistný monolog usurpoval téměř celé Otázky Václava Moravce. Máme ministra zemědělství, který létá do Jižní Ameriky
ukazovat domorodcům, jak se sází stromky (a není to Jára Cimrman). Také máme možná designovaného premiéra, který se již v době, kdy neměl důvěru nikoho jiného než svého zkrachovalého předchůdce,
nijak netajil tím, že jeho hlavním cílem je stůj co stůj (třeba i navzdory všem) schválit evropskou ústavu a který své někdejší hříchy omlouvá stupidními báchorkami. Máme tu parlamentní stranu, která
nás na čtyřicet let zatáhla do RVHP a Varšavské smlouvy, dvacet let tolerovala a všemožně podporovala milionovou okupační armádu na našem území a dnes káže o servilitě k mocným a suverenitě v
zahraniční politice. Máme v čele nejsilnějšího parlamentního klubu politického turistu, cestujícího nejen mezi stranami, ale dokonce i mezi režimy, s vyjadřovacími schopnostmi na úrovni Miloše
Jakeše. V ústavně-právním výboru sněmovny, zodpovědném za právní stránku všech zákonů, máme biologa (Robin Böhnisch z ČSSD), zatímco právník Bohuslav Sobotka řídí ministerstvo financí, ačkoliv o
národním hospodářství má povědomí přibližně na úrovni středoškolské učebnice ekonomie. To všechno jsou opravdu česká specifika, ovšem chlubit se s nimi rozhodně nemůžeme.
Prezident USA George Bush je proslulý svými mezerami v politickém zeměpise. Přesto mám v poslední době někdy pocit, že kdyby Českou republiku umístil kamsi na Balkán, příliš by se nespletl.