8.3. Z MÉHO PODKROVÍ: Proč je únor krátký a ústava EU dlouhá
Albert Salický

Když končil únor, měsíc neobvykle krátký (zejména pro osoby samostatně výdělečně činné, které jsou placené podle vykonané práce a ne podle kalendáře), dozvěděl jsem se, proč má vlastně jen 28 dní, tedy většinou. To když velký César reformoval v roce mínus 46 kalendář, dal únoru k dispozici dní 29. Na otázku, proč neudělal více měsíců třicetidenních, odpovídají historici, že prý Římané neměli rádi sudá čísla. Později však císař Augustus usoudil, že jeho měsíc přece nemůže mít méně dní než má měsíc Césarův, a tak ještě jeden den únoru ukradl. Proto mají 7. a 8. měsíc (ve většině jazyků zvané dosud po Juldovi a Gustovi) stejný počet dní.

Já blbec jsem si vždy myslel, že je únor krátký a červenec se srpnem dlouhé proto, abychom měli kratší zimu a delší léto! No, asi to bylo logicky poněkud nepřesné. Všeobecně je také známo, že i když člověk v únoru méně vydělá, utratí stejně jako jindy. Někde v tom musí být háček.

Rád bych se v souvislosti se změnami kalendáře dozvěděl, jak na to reagovali tehdejší občané a jejich zástupci. Jestli byl zakrslý předseda římských republikánů pro nebo proti, co na to řekl místní spolek zelených intelektuálů, jaké stanovisko zaujala kartaginská menšina, zda mluvčí rudých zkroutil v nesouhlasu ústa víc než jindy a na čem trvaly jihořímské matky. Vedl vůbec César osvětovou kampaň ve sdělovacích prostředcích? Nebo to davu prostě natvrdo nasolil!

Nám také leccos natvrdo nasolili. Například všeobecně nenáviděný letní čas. Některé změny jsou však přece jen rozsáhlejší, a tak sahají politici ke geniálnímu vynálezu, k referendu. To je prostředek, jak prosadit své a zbavit se přitom jakékoliv odpovědnosti za důsledky. Znám pouze jediný případ, kdy politikové referendum totálně zmastili a padli na čumák.

To bylo v době, kdy vláda Bruna Kreiskyho postavila v rakouském Zwentendorfu atomovou elektrárnu. Socialisté měli tenkrát v rakouském parlamentu většinu a vládli způsobem odkoukaným od zmíněného Césara. Po protestech obyvatelstva se polobůh Kreisky rozhodl, že lidem jednou provždy zavře ústa a vyhlásil ke spuštění atomovky lehkomyslně referendum, které ke svému naprostému zděšení prohrál. Nespuštění Zwentendorfu byl v podstatě veliký průšvih, jak ekonomicky, tak politicky. Vede dodnes ke sporům s přátelskými sousedními státy (víme svoje a Slováci také) a zavírá Rakousku řadu cest, jak získat rozumně energii.

Nedávno jsem také sledoval debatu o smyslu školního známkování. V podstatě je už dávno prokázáno, že je známkování metoda zcela nepoužitelná, nepřesná, nevystihující kvality žáka. Všichni by si přáli nahradit známkování nějakým komplexním systémem posuzování schopností. On by v podstatě nebyl problém žáka ohodnotit. Problém je, jak toto hodnocení zdůvodnit před rozlícenými rodiči. A tak se bude nadále známkovat, nejlépe na základě standardních testů. To se to pak zdůvodňuje, že? Podívejte, tady v úseku G2c odstavec A dosáhl váš chlapec jen 66%, tam je třeba zvýšit úsilí.

A stejně jednají politikové, kteří dnes prosazují ústavu Evropské unie. Poučeni z chyb Kreiskyho i z nedostatků školního známkování vytvořili monstrum, které má nějakých 300 stran, s přílohami prý dokonce přes 600, a teď nám to občané schvalte.

Což je stejné sprostý trik, jakým bylo (naštěstí zmařené) referendum o přesunu brněnského nádraží.

Brněnské referendum se ptalo, zda nádraží přesunout, ano nebo ne? Co mám ale zaškrtnout, když moje odpoveď zní: dlouhodobě by bylo fajn tam to nádraží nemít, ale tento projekt přesunu se mi vůbec nelíbí. A už úplně mi chybí záruka, že se na místě nádraží nepostaví betonové nákupní středisko, což by můj důvod k schválení přesunu, totiž rozšíření a oživení městské pěší zóny, zcela znehodnotilo...

A stejně je to s ústavou. Velmi mě dráždí, že komentátoři označili španělské ano za důkaz proevropskosti. To je úvaha podle principu jestli mě máš opravdu rád, tak mi ten kožich koupíš. Hlasuje se přece o ústavě, ne o Evropě. Ostatně Španělům se to schvalovalo lehce, žádná jiná země nedostává z Bruselu tolik peněz, což seňorové a seňority dobře vědí.

Následovat budou Portugalci a Holanďané, ale opravdu napínavé to bude teprve až se bude rozhodovat ve Francii a Británii. Německo je ze hry, stejně jako v Rakousku tam bude o přijetí rozhodovat parlament. Z 25 států EU budou probíhat referenda v 11 zemích a Velká Británie z nich bude poslední. Co se stane, když některá země řekne ne, to v podstatě nikdo neví. Pokud to bude malá země, bude nejspíš nějakým způsobem masírována tak, aby se to příště nestalo. V krajním případě penězi. Ale ti velcí? Ústava je záležitost moci a tam sedí velké státy přímo u pípy. Bude na davu, jestli nechá politiky, aby za něj čepovali.

Britové mají z negativní odpovědi samozřejmě strach (představa, že bych mohl uškodit EU, má v UK pozitivní náboj) a doufají, že jim to definitivní rozhodnutí ještě před referendem někdo odejme. Například Francie. Protože Unie bez Spojeného království je představitelná, bez Francie samozřejmě nikoliv. Je to pravděpodobně pouze francouzské ne, které by mohlo vést k přepracování ústavy. Což je dost pochmurná vyhlídka.

Jak ale lidi k referendu zmanipulovat? Tuny knih a brožur leží na regálech, nikdo je nechce. Peoplemetry televizních analytiků jasně dokazují, že v okamžiku, kdy se v televizi objeví pojem Evropská ústava, lidé přepínají na jiný program. Je to měřitelné v sekundách a rychlost přepínaní se kontinuálně zkracuje.

Účast ve volbách i v referendech v posledních letech potvrzuje známou tezi, hlásanou už za totality, že lid vládne, ale lidi na to kašlou. A tak je váš autor sám zvědav na čtenost článku, který má tu odpudivou Evropskou ústavu odvážně i v titulku. Ale co má chudák dělat, nazvat to Gross miluje Šárku, ale Vaňkovou, to by mu zase nejmenovaný komentátor vytkl, že přehání. A kromě toho by mu téhle Šárky bylo líto.

Salzburg, březen 2005

***

Nejhorsi na tom Euro-hujerismu je to priserne lhani!

On clovek by nemel byt apriori skeptikem. Je fakt ze nic neni dokonale a asi vetsina lidi je schopna pochopit ze tak komplexni vec jako integrace s moznosti budouciho vytvoreni "super-statu" se neobejde bez chyba a vezme cas.

Z tohohle pohledu by se take dalo souhlasit s namitkami ze Euro-Ustava je sice nedokonala ale ze je obtizne vytvorit dokonalou vec v takovem rozsahu. A asi by se na to tema dalo akceptovat nejake referendum ktere by reklo - chcete pokracovat v integraci unie smerem k federaci nebo chcete zustat jen u hospodarskeho spolecenstvi a suverenich statu? (+ vysvetleni moznosti)

Realita je ovsem takova ze se lze! Euro-hujeriste a Euro-lobiste nevahaji sahnout k jakekoliv lzi a manipulaci ve snaze presvedcit "lid" aby udelal co oni chteji.

Na jedne strane je dle nich strasne dulezite "drzet hubu a krok" v zajmu vyssich idealnu, a vedome se lze o tom ze nedokonalost dokumentu se vlastne casem odstrani. Na strane druhe se vyhrozuje o tom co se stane tem kteri nepochopi a tento zasadni krok neakceptuji.

Za nejhorsi lzi povazuji:
- umyslne skryvani smeru kam euro-ustava evropu posouva (pricemz sam proti tomu smeru tak uplne nejsem!)
- umyslne lzi a manipulace s fakty - (viz dopis onoho euro-poslance)
- sproste lhani o tom ze se referendem prijaty dokument pak proste dodelat !! (jak asi!!!!!)
- lhani o vyznmu prijete ci neprijeti dokumentu


Bylo mozna pri hlasovani o clensvti u unii vychazet z myslenky dlouhodobeho zajmu - protoze tam bylo opravdu nutne rict ano ci ne (nelze zustat na puli cesty). Spatny dokument ale prece musi byt odmitnut - protoze souhlas se spatnym dokumentem jen znamena ze je dokument akceptovan!

(Opravdu bych rad videl nekterho z euro-hujeru jak me podepisuje pro nej nevyhodnou smlouvu o tom ze ode mne neco kupuje na zaklade meho prislibu ze tech "par" nejasnosti se prece casem opravi.)

zalozak, 202.5.6.33

***

Geniální!!!

Ale nepoužitelné. Ale budu hlasovat ne, ať to bude tak nebo tak. Tak blbou otázku, jakou stvořili Brňáci, už nikdo nedokáže opakovat.

(Už teď je to z Role k Meďanovi šíleně daleko. Než borec donde po štrece od Medvěda do Komecu na novó Rolu, aby hodil chálku u Padovca. Pak samé betón, knajpa žádná. Gdo tam povalí šórem? Pré pěší zóna.)

A ta ústava je taky hodně pitomý podnik.

jura-p, 85.160.13.146

Evo F.

Rola je nádraží. Když s velkým R, tak Hlavní nádraží. Štreka bylo korzo od tohoto nádraží po Masarykové přes nám. Svobody (Svoboďák) ulicí Českou na její konec, kde se postávalo u knihkupectví na kterém byl neon Medvídka. Padovec byl velký buffet v prvním domě v Masaryčce vlevo při pohledu od nádraží. Těm, co měli potřebu být každý den ve městě k vidění se říkalo "štatlaři" a chození po štrece a pobývání u Medvídka, kde se tvořily skupinky se říkalo "štatlování". Lidé ze středu města byli "ze štatlu". Čili "štatlař" a "ze štatlu" není totéž. Jedno je o způsobu trávení volného času, druhé označuje bydliště. Každé předměstí mělo své z němčiny přejaté jméno. Např. "Oltec" - Staré Brno, "Kénig"(é vyslov ö) - Královo Pole, "Šimice" - Židenice, "Komec" - Komárov. Jména ulic se vyslovovala jako jména vlastností, na Merhautové, na Štolcové. V Brně se bydlelo na ulici, ne v ulici. Svět se dělil na dvě místa na Brno a lont. Lidé z lontu byli lonťáci, ze vzdáleného lontu Cajzli a jejich zvlášť odporná část byli Cajzli z Práglu.

jura-p, 85.160.9.166


***********************************************************************************************************
25.4. EVROPA: Samozřejmě by si to přečetl, než by to schválil, to nebyl žádný blbec!
Jiří Pospíšil

Jako samozřejmé se začíná brát to, že návrh evropské ústavy nebude přece nikdo číst. Je příliš dlouhý. Někdy se délka zahrne do součtu jejích jiných vad. Jindy se délka obhajuje tím, že tato smlouva je souhrnem jiných, ještě delších předpisů, které většinou už stejně platí.

Ale jen málokdy se zmíní, že délka smlouvy je nejspíše promyšleně taková, aby ji jen málokdo přečetl. Mezi vzácné výjimky patřil Albert Salický se svým skvělým článkem Proč je únor krátký a ústava EU dlouhá (Neviditelný pes, 8. 3. 2005). Je starou taktikou úředníků napsat cokoli tak dlouhé a nudné, aby to vlastně nikdo nepřečetl a v případném hodnocení se zabýval úvodem, závěrem a souhrnem. (Vědci navíc prohlédnou poznámkový aparát, aby zjistili, zda jsou citováni.) Vypráví se, že skutečně existoval pracovník, který přibližně ve dvou třetinách vkládal do dlouhých textů poznámku: "Kdo to dočte až sem, má u mě stovku." K legendě patří i to, že se mu nikdy nikdo o výplatu slíbené částky nepřihlásil. Na takto dlouhý text se pak může každý odvolávat, prakticky bez nebezpečí, že se najdou šťouralové, kteří budou odvolávku ověřovat. Do úvodu se pak napíší proklamace, proti kterým vlastně nikdo nemůže nic namítat. Dobré je též napsat řadu příloh, které jsou v textu označeny za nedílnou součást, ale obvykle nejsou tak dostupné, jako původní dokument. Když se náhodou vyskytne zájemce o text, nabídne se mu vlastní text, oznámí se mu poctivě, že k němu patří ještě několik set stran příloh, a řekne se mu, že ty přílohy ještě nikdo nechtěl, že jsou k mání na té a té adrese a nebo ať přijde za pár týdnů, že i naše instituce má přislíbeno, že jich pár kousků bude mít k dispozici. Žadatel obvykle uspokojený tím, že dostal nějaký text, poděkuje, řekne že mu těchto 300 stran stačí a odejde, aby si většinou ani ochuzený text nikdy nepřečetl. V diskusích o textu stačí, že má text v držení a může ho ukázat, což je vždy účinnější než pouhé tvrzení, že text zná. Stejně se totiž nenajde nikdo, kdo by to dokázal ověřit.

A právě tímto způsobem se stalo, že se přijalo jako normální říkat, že přece nikdo nemůže po občanovi chtít, aby dokument tak (odpovědně, přehnaně) dlouhý četl. A stalo se z toho tvrzení, které opakují jak přivrženci, tak odpůrci ústavy EU.

Ale není tomu tak. Skrývá se v tom nebezpečí. Dovolte mi stručnou příhodu dokládající, že číst smlouvy, které se nás týkají, je nutné. A že se nás každého ústava dotkne víc, než ústava České republiky, je patrné z toho, že se ústava EU se na rozdíl od té naší zabývá vším, od rybolovu na širém moři, přes peníze a daně, energetiku, životní prostředí, průmyslovou výrobu a organizaci, zdravotnictví, sport, pracovní příležitosti, až k organizaci vnitřního obchodu a dopravy, obranou a zahraniční politikou. Jediné, co EU nechce řídit, jsou folklorní slavnosti, ale i ty chce podporovat. A co nechce EU řídit, to bude koordinovat. Rozumný přístup je hlasovat proti, protože přece nechceme, aby se Evropa řídila předpisem, který nikdo nečte.

Teď konečně ta příhoda. Přišel za mnou jednou starší člověk, kterému sebrali, podle jeho slov, jeho restituční nárok, šlo o desítky hektarů, kdyby restituoval ornou půdu. Svá slova doložil neuvěřitelně dlouhou smlouvou, ve které byla mimo mnoha jiných vět o tom, jak se správně předávají a prodávají restituční nároky obecně, také zcela konkrétní věta, která říkala, že on, pan XY, předává svůj nárok panu YZ, který se stává nabyvatelem tohoto nároku a má právo s nárokem plně disponovat, za to, že se s pánem XY někdy nějak vyrovná. Zeptal jsem se stěžovatele, jestli tu smlouvu četl a jestli o tom mluvil předtím, než to podepsal, třeba s právníkem. Řekl, že ne, že pan YZ působil velmi seriozně a že mu ústně vysvětlil, že nebude v žádném případě škodný, protože když se takto spojí řada restitučních nároků, bude snadnější prosadit zájmy restituentů, takže nakonec dostanou více, než kdyby svůj nárok uplatnil každý sám. No uznejte sami, izolovaný má přirozeně slabší pozici vůči přidělujícímu úřadu.

No a když se dlouho nikdo s penězi nehlásil, na dopisy neodpovídal a telefony nebral, tak se přišel zeptat, co je s jeho nárokem. Zjistit, co je s jeho nárokem nebylo nijak složité. Přestože smlouva neodpovídala zákonu, na jejím základě byl pozemek dávno pozemkovým úřadem vydán panu YZ. Nejen to, panu YZ bylo vydáno na základě obdobných smluv kolem 600 takových nároků. Případ jsme postoupili ministerstvu zemědělství, které podalo žalobu na pána YZ. Dále se zjistilo, že pan YZ je již za mřížemi za jiný podvod. No alespoň nebudou potíže ho sehnat k výslechům a šetření. Pozemky však byly mezitím několikrát prodány, vždy za vyšší cenu, mezitím byly rozděleny a prodány dalším zájemcům, v posledním případě prokazatelně v dobré víře a za cenu obvyklou. Pan XY nemá šanci, že by se na panu YZ kdy domohl jakékoli náhrady, neboť ten nic nemá a byl tzv. bílým koněm.

Pozval jsem pana XY a vše mu řekl. Byl potěšen tím, že podvodník je za mřížemi. Byl spokojen tím, že v jeho věci se vede trestní řízení. Byl hrubě nespokojen s tím, že dotyčného pána může žalovat o náhradu, že na něm pravděpodobně nic nevymůže a že stát mu neposkytne náhradní pozemky. Argumentoval tím, že lidé, kteří dali peníze do bank, je dostali z větší části zpět. Odcházel s výsledkem celkově nespokojen.

Když jsme se loučili, zeptal jsem se ho, zda by jeho otec, původní vlastník pozemků, podepsal takovou smlouvu. Jeho odpověď mě šokovala. "Otec vždy říkal, přečíst musíš, souhlasit můžeš. Samozřejmě by si to přečetl, než by to schválil. To nebyl žádný blbec."

Konsternovaně jsem se zmohl jenom na pokrčení ramen a ne zcela inteligentní poznámku. "No tak vidíte."

Jestli si někdo myslí, že ústava EU a tato příhoda nemají nic společného, nezbývá mi než pokrčit rameny a docela neinteligentně poznamenat:

No tak vidíte. Ale v koutku mysli se krčí naděje, že nebudeme jako pan XY a že jednou naší potomci o nás řeknou: "To nebyli žádní …."

Jiří Pospíšil, senátor.

***

To je pozůstatek reálného socialismu ...

... lidi zlenivěli a otupěli až tak, že jsou už líní i číst a myslet. Co se týče pana XY, dobře mu tak ...

kocour, 80.188.240.199