Proboha lidi, návrh ÚEU je jasným příkaznickým návodem, jak tzv řídit Evrpou. Každý však, kdo má jen základní znalosti teorie

spontánních řádů ví, že jejich sebepořádací, sebezáchovné, sebečisticí a seberegulační účinky jsou tak neuchopitelné lidským rozumem a tak neodstranitelné ničím, že pokoušet se je nehradit řízením tohoto řádu je smrtelná chyba. Cožpak Vám nestačily první a druhá světová válka, komunistická svinstva po celém světě, socialistická neduživost západu v dobách, kdy kolektivistické tendence měly navrch? Socialismus je sofistikovaná, ze začátku jen studená, ale potom vždy ohřívající se až k horké válce, snaha o odpor civilizaci. Civilizace je čistě technická vlastnost vývoje světa a je nezničitelná. Tato emancipace od divošského života lidí, je tažena obchodem a nikdo z nás nemáme nejmeší šanci ji přerušit. Můžeme si ji jen tak zhnusit a pokazit, že nás to stojí trápení a lidské životy. Jedinou cestou k likvidaci civilizace je vnější zásah nebo totální zákaz obchodování. Což, proboha už to uznejte, nejde. Vždyť Vy sami, socialističtí snílkové, byste byli proti. Návrh evropské ústavy musí být postaven jen a jen na zákazových pravidlech, protože jen tak jsou podporovány tři nejvyšší lidské hodnoty. A schválně nenapíši které, dougám, že si to už většina z Vás pamatuje.

Kajan, 212.80.64.66

MHC, víš o tom, že jsi hňup? Proti vstupu do EU by mohl být jen ten, kdo nevidí, že jsme ve středu Evropy

a že nebýt v EU nemůže být pro nás dobré. Ale vstoupili jsme do úplně jiné EU. Návrhem ústavní smlouvy se z nás, ale také ze všech občanů Evropy, aníž by to spousta z nich dokázala domyslet, stávají vazalové evropských socialistů. Pokud nerozumíš tomu, na čem socialismus stojí, tak jsi socialista nebo si jednoduše doplň relevantní vzdělání. Dzp.

Kajan, 212.80.64.66

************************************************************

29.4. SVĚT: Vražedná revoluce po novozélandsku
Jindřich Plzák

Dvě desetiletí revolučních změn stačila, aby se Nový Zéland stal blahobytnou zemí. Žádná z rozvinutých průmyslových zemí nevykazuje takový růst jako země ptáka kiwi. Na ostrovech panuje téměř stoprocentní zaměstnanost. Co by se mohly Čechy přiučit od Nového Zélandu? Samozřejmě nic, přece nebudem napodobovat nějaké opice na druhé straně zeměkoule!

Před jedenadvaceti lety zruinovala novozélandská vláda téměř dokonale farmáře Johna Hopkinse. Ještě dnes je jí za to vděčný. ´´Viděno dnešníma očima, bylo to, co se stalo v roce 1984 pravé požehnáni,´´ říká dnes pětašedesátiletý John. Spokojeně objíždí terenním Mercedesem jedno ze svých stád a zároveň vypráví, jak vláda tenkrát bez milosti seškrtala sedlákům všechny subvence. Ze dne na den seděli vsichni na hromadě dluhů. Nekteří propadli alkoholu – na to v Čechách nemusejí nikomu brát subvence -, někteří se i oběsili a větsina začala dělat. John patřil k těm posledním.

Přeměnil zaostalý statek v průmyslový podnik, kde je vše zaměřeno jen na bídný mamon. Stalo se neuvěřitelné. Sedláci vyšli i bez subvencí a začali dokonce vydělávat. Celkem ze čtyřiceti tisíc statků zkrachovalo jen sto. Poněkud to připomíná socialistickou pornografii, jak Lydia Korabelniková dojila a dojila a jestli neumřela, dojí dodnes.

Dnes vlastní John Hopkins deset farem, vládne osmi tisícům krav, má 7000 hektarů a je za vodou. Hopkins je muž volného tržního hospodářství – bez přívlastků. Nový Zéland ukazuje názorně, jak hospodářství může být všelijaké, vždy ale prosto přívlastku sociální.

Ve farmářově životě se zrcadlí osud celého souostroví na druhém konci světa. Neexistuje na světě druhý stát, který by prodělal tak radikální a bolestivou změnu jako Nový Zéland. Ze socialisticky dirigovaného státu se stala jedna z nejliberálnějších zemí světa. Na počátku to byli sociální demokraté, kteří osvobodili hospodářství z pout dirigismu. Pak přišli konservativci a odstranili vetšinu socialistických sociálních vymožeností.

Dnes sklízí vláda socialně demokratické Heleny Clark (55) plody předchozí námahy, tak zvané ´´kiwi ekonomie´´. V žádném ze států OECD neroste hospodářství tak rychle, nikde není tak málo nezaměstnaných a stát se může chlubit kladnou bilancí.

Tento týden navštíví premiérka Berlín. Kancléř Schröder se prý chce poučit z novozélandského příkladu. Rozhodující je otázka, zda vláda musí, pokud chce mít úspěch, postupovat tak, jako svého času Novozélanďané. A hlavně, jakou pak má taková vláda šanci být znovu zvolena. Sama ministerská předsedkyně vidí metody svých předchůdců kriticky. Připouští však, že bez nich by země nebyla tam, kde je.

V roce 1984 se země příliš nelišila vedením svého hospodářství od Sovětského svazu. Všechno podléhalo regulaci: Ceny, mzdy, směnné kurzy a dokonce i koberce. Ty musely být z domácí vlny.

„Žili jsme jak u blbých na dvorečku,“ tak popsal bývalý ministersky předseda David Lange tehdejší situaci v zemi. On a ministr financí Roger Douglas (sociální demokraté) převzali v roce 1984 moc. Od té doby neplatilo nic než trh – nabídka a poptávka. Státní podniky byly privatizovány (zda odprodejem do zahraničí není pisateli známo), subvence zlikvidovány,

kontrola toku kapitálu odstraněna, centrální banka se stala svéprávnou, autonomní institucí a měna byla devalvována (zatím ještě můžeme). Bylo zavedeno maximální, třiatřiceti procentní zdanění. Reforma dostala název po svém tvůrci – Rogernomika. Základem bylo provést vše rychle, aby odpůrci neměli čas se zformovat ke společnému boji. Nepřipustit Vaculíky.

O tři roky později byla vláda zvolena znovu. Pak ale došlo ke změně. Země byla obzvlášť těžce postižena celosvětovým burzovním krachem. Nezaměstnanost prudce stoupla. 1990

převzali ve Wellingtonu moc konzervativci. Tím začala druhá, tvrdší část reforem: Kolektivní smlouvy byly zlikvidovány, odbory taktéž. Vláda snížila sociální dávky a nemocní si museli na léky i úkony začít připlácet. Návštěva lékaře doma stála 20 euro, zubaře si každý musel platit sám.

Lid se rozohnil, „banda hrdlořezů“, vláda, zůstala tvrdá. Shořelo par figurín znázornňujících politiky a bylo vymalováno. „Měli jsme odvahu a tu musí politik mít,“ říká dnes Jim Bolger.

„Průzkumy veřejného mínění je nutno ignorovat, jsou zkáza reforem.“

„Žádný politik nemůže očekávat, že bude chválen svým nástupcem,“ říká Bolger obrácen směrem k vládní budově, kde dnes sedí jeho politická odpůrkyně. Paní Clark převzala těžké dědictví. V podstatě se jí, jako sociálni demokratce, příčí metody zděděné po svých konzervativních předchůdcích. Je na tom stejně, jako Tony Blair v Británii. I jeho ekonomické úspěchy mají své kořeny v politice - socialisty a intelektuály tolik nenáviděné - Maggi Thatcher.

**************

29.4. CHTIP: O mrtvých koních
Chechtavej tygr

Přísloví Indiánů z kmene Dakotů:
Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!

Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat:

* obstaráme si větší bič
* vyměníme jezdce
* říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil..."
* založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
* navštívíme jiná místa, abychom se podívali, jak se tam jezdí na mrtvých koních
* zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
* vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně
* založíme výcvikový kurs, abychom se naučili lépe jezdit na mrtvých koních
* vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
* upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
* zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
* zapřáhneme několik mrtvých koní k sobě, aby se jim společně lépe táhlo
* prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo jezdit
* uvolníme dodatečné prostředky na zvýšení výkonu mrtvého koně
* vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
* zakoupíme něco, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
* rozjedeme reklamní kampaň, že náš kůň je "lépe, rychleji a levněji" mrtvý
* založíme kroužek kvality (centrum excelence), abychom našli uplatnění pro mrtvé koně
* přepracujeme výkonové parametry pro koně
* zřídíme nákladové středisko pro mrtvé koně
* nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
* nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
* restrukturalizujeme stáj
* zdvojnásobíme příděly krmení
* prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
* povýšíme jezdce
* budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli
* sedneme si a budeme čekat, až se kůň sám zvedne...
(Jakákoli podobnost s existujícími firmami, projekty TQM, certifikací ISO, procesy QMA a poradci je čistě náhodná, přitažená za vlasy a ostatně úplně mimo...)