u nás v ulici kde bydlím se jednomu sousedovi
daří v podnikání. Žádné tunelování, žádné rozkrádačky, žádné nesplacené úvěry - prostě začal z "garáže", teď má firmu, která mu šlape a dost dobře vydělává. Přesto že by ji mohl lehce prodat (zájemci
jsou) a užívat prachy, tak maká dál.
Sekundárním efektem podnikání je, že si zgruntu opravil barák, pořídil dvě auta (on firemní, manželka soukromé), dobře se obléká, děti má na dobrých školách.
A teď proč to tu zmiňuji - dobrá polovina sousedů, většina od 55 výš se už několik let trápí tím, že má lepší auto než oni, že má novou fasádu a že ho ještě nikdo nezavřel. A těší se na to, jak malí
kluci na autíčko. Sami ovšem (v roce 89 jim bylo mezi 40 až 50) nikdy nic nezkusili, část z nich je na podpoře poté, co je propustili z místních fabrik, část v důchodu, navštěvují místní hospodu a
meditují nad posledními katastrofickými zprávami z televize.
Tohle budou vždycky voliči Paroubka (nedávno jsem byl v místní hospodě na jednom a Paroubek je jejich současný favorit) nebo Grebeníčka a znárodnění všech s majetkem na 500 tisíc by jim udělalo
největší radost od roku 90.
Paroubek není blbec, tohle moc dobře ví a chová se podle toho.
Bubik, 212.71.152.42
Jestli se ODS nebude umět postavit k momentální paroubkovskokocourkovské situaci v myslích Čechů, kteří se zase z nějakých neznámýc důvodů krátkodobě zbláznili do nicneříkající a prázdné figury,
Paroubka, který je jen tlustším a spocenějším představitelem téhož, co znamenal Gross a Špidla, pak nemá na vítězství v příštích volbách právo! Jestli ODS nedokáže horním 80% procentům velmi
úspěšného a nadaného českého národa vysvětlit, že relativní úspěšnost České republiky není zásluhou ČSSD, ale jich samotných, a že pokud jim svou Modrou šancí ODS odbrzdí nesmyslné socialistické
regulace, socany nastavené doslova jako zlomyslné podrážecí nohy, pak bude vývoj k lepšímu dvakrát i vícekrát rychlejší, bude to důkaz neschopnosti ODS komunikobat s tzv. svými. ODS musí nechat 20 %
kverulantů, flákačů a příživníků na pospas ČSSD a KSČM, neboť 80% Čechů, tedy potenciálních voličů pravice, která jiné skutečné zastoupení, než ODS nemá, řádně se chová a řádně se živí, je na
pracovní smlouvě, tedy obchodním vztahu, jako přítoku své nesilnější adaptační osobní zásoby, tedy soukromého vlastnictví.nemá s flákači a příživníky co do činění a jejich politcké zastoupení v
parlamnetu, musí být dominantní! ODS se musí stát jejich majetkem! A politickou silou! Jinak volby nesmyslně ODS prohraje a další 4 roky si budou muset aktivní a úspěšní na akceleraci svých úspěchů
počkat! Úplně zbytečně! Dzp.
Karel Janyška - Kajan, 85.70.239.42
další 4 roky si budou muset aktivní a úspěšní na akceleraci svých úspěchů počkat...no...
Aktivní a úspěšní. Akcelerace úspěchů ? Jakpak úspěšní,snad živořící, ne. Že je to živoření baví, že se na ně nevykašlou. Cožpak je možné být podnikatelsky úspěšným pod socialistickou vládou ? Praxe
ukazuje, že ano. Že sice pod socialistickou vládou socialisticky prudící, nicméně ve fungující tržní ekonomice. Ona ta socialistická vláda sakra dobře ví, kdo vytváří hodnoty aby je mohla
přerozdělovat a nezařízne ovci, kterou může stříhat. Diskuse se vede o míře stříhání té ovce. Ovce, přirozeně, nechce být stříhána vůbec. Ti, kteří z ostříhané vlny mají živobytí, by ji nejraději
ostříhali dohola. Lecktrým z nich to nestačí, požadují maso z té ovce aniž by se zabývali tím, že pak nebuce z čeho stříhat. To je nezajímá, protože sami si tak počínají a nejsou nedají si vysvětlit,
že proto jsou neúspěšní. To odmítají a mimo to vydávají různá nařízení, jak, kde a kdy se ovce mohou, či lépe, musí pást a jak, kde a kdy mohou, či lépe, musí bečet.
Sch. v opozici, 194.213.41.2
****************************************************************
29.7. SVĚT: Válka civilizací a mýtus o mlčící většině
Miroslav Košťál
Úporná snaha politiků západního světa přesvědčit veřejnost ve svých zemích o tom, že sílící potíže s islámským terorismem nejsou předzvěstí konfliktu civilizací, je místy až dojemná. Avšak zdá se, že
dojetí ani shovívavost nejsou na místě. Na první pohled je úsilí západních lídrů předejít eskalaci nenávisti vůči muslimům, zejména vůči menšinám, žijícím na území Evropské unie i v Severní Americe,
zcela chvályhodné. Nejprve je však třeba si trochu ujasnit pojmy.
Naši politikové nám vytrvale opakují, že nenávist vůči západu hlásají a šíří jenom nepříliš početní muslimští radikálové ať už v mešitách promluvami k věřícím, nebo na ulicích západních měst
pomocí bomb. Většina muslimského obyvatelstva tvrdí političtí vůdci křesťanského světa však patří k umírněným vyznavačům islámu, kteří si žádné násilí či dokonce válku se Západem nepřejí.
Možná. Opravdu to tak může být, ale dokázat to nelze. Skutečnost je taková, že bomby v západních metropolích vybuchují, imámové hlásají nenávist a vyzývají k džihádu a umírnění muslimští věřící se
nanejvýš občas zmohou na krotké obecné prohlášení v tom smyslu, že islám násilí zavrhuje a že je jim líto obětí na životech a zraněných. Zatím se nestalo, že by takzvaná většina umírněných věřících
šiřitele nenávisti rázně okřikla či dokonce jim tak či onak zabránila pokračovat v jejich nebezpečných aktivitách.
Připomíná to dobu krátce před rozdělením Československa, kdy se oblíbeným mýtem v českých zemí staly vyprávěnky o mlčící většině Slováků, kteří si rozdělení nepřejí. Je pravda, že ještě dnes se v
Česku i na Slovensku mnoho občanů nechává slyšet, že se jich tehdy nikdo nezeptal a kdyby se zeptal, oni by byli proti. Přesto, jak se zdá, rozdělit federaci asi nebyl tak hloupý nápad, obě strany
se zbavily mnoha důvodů i malicherných záminek k nevraživosti, jakož i nejrůznějších předsudků a komplexů, a vztahy mezi oběma nyní již samostatnými částmi dříve společného státu jsou trvale na velmi
dobré úrovni. Mýtus však přežívá: Většina lidí by byla proti, jen kdyby se jich na to někdo zeptal.
Realita našeho světa je však jiná; budu-li ve věcech, které se mě zásadním způsobem dotýkají, čekat, až se mě někdo zeptá, jestli se mi líbí svět takový jaký je, nedočkám se nikdy. Všichni to víme a
když nám někdo opravdu sáhne na bolavé místo, dáme to hned, nahlas a bez skrupulí najevo. Ale dokud se to nestane, setrváváme v postavení mlčící většiny. Je to většina, sestávající z občanů, jimž
se nechce dumat o věcech, které považují za příliš odtažité a nedůležité pro svůj život. Teroristé a lidé, kteří terorismus využívají k dosažení svých politických cílů, dobře vědí, že budou-li oněm
tzv. umírněným věřícím, této mýtické mlčící většině islámského světa, patřičně podkuřovat, nikdy se proti nim jejich souvěrci nepostaví. Určitě ne tak, aby je mohli doopravdy ohrozit.
Musíme si ovšem uvědomit, že to, k čemu se ve světě schyluje, není žádnou novinkou z dílny fanatických islámských fundamentalistů. Vůbec ne. Jeden příklad za všechny: Před sedmdesáti lety se v
Německu zrodil nestvůrný, zrůdný nacistický režim. Hlásal rasistické teorie o nadlidech a podlidech a přesvědčoval všechny skutečné Němce, že jsou předurčeni stát se vládci celého světa. Je jisté,
že v Německu třicátých let existovala mlčící většina, které sice pan Adolf nešel tak docela pod fousy, ale na druhé straně přece nebylo nic špatného na tom přihlásit děti do Hitlerjugend, kde se
mohly v kolektivu zocelovat, a občas si poslechnout nějaký pěkně procítěný, vlastenecký projev o tom, jak veliká budoucnost Německo čeká, případně o nepřátelích, které ji Němcům nepřejí. Až docela
nedávno, před několika málo lety se objevila šokující kniha dokumentující podíl obyčejných německých vojáků na zvěrstvech druhé světové války. Nejenom nacisté, nejenom příslušníci SS, ale prostí
hoši, odvedení do wehrmachtu se spokojeně, dokonce s hrdostí nechávali fotografovat s popravenými zajatci a posílali ty snímky domů rodinám, aby jejich drazí viděli, jak dobře slouží své vlasti v
daleké cizině. Také tito vojáci a jejich rodiny byli původně součástí společenství, jež bychom mohli nazvat mlčící většinou Výmarské republiky. O nástup nacismu se sice aktivně nepřičinili, ale
nehnuli proti němu ani prstem a když nacističtí vládci se svými spojenci zatáhli do války skoro celý svět, bojovala za ně drtivá (mlčící?) většina prostých příslušníků wehrmachtu až do hořkého konce.
Ostatně není třeba chodit pro příklady do zahraničí. I naše země má mlčící většinu. Přinesla nám čtyřicet let komunismu a v současné době jí vděčíme za kvalitu naší politické scény.
Představa, že v muslimském světě dřímá jakási v podstatě slušná síla, která se jednoho dne zvedne a zatočí se zlotřilými šiřiteli nenávisti a násilí, je mylná. Ano, možná, že většina muslimů v
současné době netouží po tom vyhazovat města nevěřících do povětří, ale dokud budou byť jen jedinou milióntinou své mysli věřit tomu, že se tak děje pro slávu islámu a pro posílení vážnosti muslimů
(nebo Arabů) ve světě, nic zásadního proti tomu neudělají. A není vyloučeno, že během několika let tato jejich víra ještě vzroste, zvlášť pokud se Západ neodhodlá pojmenovat věci pravými jmény a
začít situaci řešit tak, jak její vážnost vyžaduje: jako stále urputnější zápas o místo na slunci s mladší, méně rozvinutou, ale velmi odhodlanou muslimskou civilizací.
Hlavní charakteristikou politika je snaha vycházet dobře s každým, protože všichni jsou potenciální voliči. Západní politikové by však neměli zapomínat, že snaha vycházet s každým kdysi přivedla
vůdce dvou evropských demokracií až do Mnichova. V tomtéž roce, o něco později, zemřel velký český spisovatel, mimo jiné autor fantastické a zároveň strašlivě realistické vize o lidstvu, které
podléhá v boji na život a na smrt s civilizací mloků, jimž lidé nejprve dovolili se rozšířit po celém světě a později je dokonce i vyzbrojili. Důvodem porážky je neschopnost jednotlivých mocností
dohodnout se na koordinovaném postupu a také přimět některé podnikatele, aby aspoň v okamžiku, kdy se konflikt rozhořel na plné obrátky, zastavili dodávky zbraní a materiálu do mločích továren.
Opravdu z toho jednomu běhá mráz po
zádech