Proč to vzrušení:
Autor: Standa IP: 62.177.73.xxx Datum: 23.12.2005 10:23
vždyť na celém světě to je stejné. "A" kvalita podniká. vydělává peníze a platí daně, "B" jde do státní správy za plat a penzi a "C" se věnuje politice, politikaření a inkasu úplatků neboli podvoluje se lobbingu skupiny "A".


Nesu vám noviny, poslouchejte.:
Autor: maYda IP: 85.71.117.xxx Datum: 23.12.2005 08:38
Venku není sníh, vánoční přání budu teprv posílar, místo otáčení v kuchyni jedu na stavbu, kde má zítra klient bydlet a včera tam bylo ještě staveniště, v lednici se na mně šklebí těsto,m které se dávno mělo proměnit v dozlatova vypečené křehounké hvězdičky.
Muž koupil málo kapra ( prý to stačí - ví houby, kolik stačí) a nemám ještě všechny dárky. Ale většinou čím hůř před vánocemi, tím víc jsme pak na ně vzpomínali.
Paroubek, JAhn, Špidla ? Co je to za pány Přijdou mi pomoct s úklidem nebo spečením vánočky? Ne? TAk v tom případě mi jsou totálně buřt!
HEZKÉ VÁNOCE VŠEM PSÍM DEBATÉRŮM PŘEJE MAyDA



Pan Martin Jahn:
Autor: Rýpal IP: 193.86.244.xxx Datum: 23.12.2005 06:14
nemá tak docela pravdu, politika je také o řešení praktických problémů. Tak např.: co slíbit voličům, aby dali straně ve volbách co nejvíce hlasů; jak zamést pod koberec skandál významného exponenta strany tak, aby preference utrpěly co nejméně; jak zajistit co nejvíce černých peněz na volební kampaň; jak přimáčknout koaliční partnery, aby podpořili naše návrhy; jak zajistit teplá místa v dozorčích radách soukromých společností pro ty, kteří vědí příliš mnoho. Toto všechno jsou dozajista ryze praktické problémy vyžadující ohromnou politickou zkušenost a obratnost:-)


UDÁLOSTI: Z posledních dnů
23. prosince 2005

Tématem dne je „zrušení“ (přesněji řečeno zákaz) pořadu Bez obalu. Premiér Paroubek považoval za nutné ujistit veřejnost, že on se zrušením nemá nic společného (formálně jistěže ne, udělal to za něj Janeček a jeho lidé) a svolal k věci tiskovku. Je dobré, že v tom šlape jako slon v porcelánu, kdyby dělal jakoby nic, mohlo by mu to třeba projít. Na tiskovce se mimořádně sprostým způsobem obul do Karla Steigerwalda. Označil ho za bývalého bolševika (on, kdysi funkcionář potěmkinské pastrany, která měla za totáče pro nejhloupější individua ze Západu nabuzovat iluzi demokracie), za „normalizačního scénáristu“ (on, náměstek ředitele RAJ, bolševické obdoby koncernu Tricatel z pěkného filmu nebožtíka Luise de Funése Křidýlko nebo stehýnko) a vytkl mu nevhodnou manželku – pan redaktor Franěk z Práva zde má pěkný příklad toho, co je „kádrování“. Navíc tvrdil, že za „politickou pornografii“ neoznačil inkriminovaný pořad, ačkoli lze doložit, že v pořadu BBC tak expresis verbis učinil. Pan Paroubek pro argumenty nechodí zbytečně daleko, ví, že terazky je premiér. Kdyby se mu to bylo víc hodilo, byl by věnoval pozornost mé maličkosti (psal jsem o zákazu pořadu v MfD předevčírem) a nepochybně by mne označil za agenta sudetoněmeckého Landsmanšaftu (čímž by si získal srdce vedení ODS a pana Zahradila). Autora velmi pěkného článku z dnešních Lidovek Vladimíra Bystrova by zase mohl charakterizovat jako bělogvardějského synka, jeho kamarádu Filipovi by se to jistě líbilo. (Mimochodem, Paroubek Lidové noviny napadá neprávem, zařídily to vyčůraně, Bystrovovův článek daly do rubriky, která nemusí vyjadřovat stanovisko redakce a samy si po pilátovsku myjí ruce). Pan Paroubek je zkrátka přesvědčen, že je v podstatě jedno, co plácne. Je věcí zásadního významu přesvědčit ho o opaku. A předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Pospíchal by měl vysvětlit, proč není podstatné, kdo si u jeho instituce na Bez obalu stěžoval. O tom, zda to je nebo není podstatné, rozhodne veřejnost.

Prezident Václav Klaus se sešel s Královéhradeckým biskupem Dominikem Dukou. Prezident se nesejde ke konci roku s pražským arcibiskupem kardinálem Vlkem, protože Vlk ho ostře kritizoval za jeho postoj ke katolické církvi. Jako člověku nezúčastněnému, pozorujícímu tyto události zvenčí, se mi zdá, že pan biskup Duka, který má s Klausem a s ODS zjevně nadstandardní vztahy, se chová lehce po plojharovsku. Měl by být s kardinálem solidární.

Policie konstatovala, že se expremiér Gross při koupi bytu neprovinil: přesněji řečeno to znamená, že pokud se to skutečně odehrálo tak, jak to vylíčil (půjčil si peníze od strýce Vika, tomu je půjčil pan Rod, směnku spálil pan Simkanič (měl ji správně sežrat, jako to učinil Švejk v Bruck an der Leite / Királyhida s milostným dopisem nadporučíka Lukáše paní Etelce Kákonyiové)), bylo to po právní stránce OK. Nevím, proč se policie ČR zabývá ověřováním právní korektnosti fantastických příběhů.

Premiér Paroubek navrhuje (na rozdíl od českého ministerstva zahraničí a od stanoviska EU) etnické rozdělení Kosova, přičemž albánská část by měla dostat samostatnost. Pro spravedlnost musím zdůraznit, že v této věci je jeho návrh daleko rozumnější, než jak je u nás v tisku prezentován. Je sice pravda, že rozdělení by vyvolalo problémy v Makedonii, ale přesto by to bylo lepší řešení než to dnešní, kdy je formálně Kosovo součástí Srbska, fakticky je protektorátem Unie, Unie nemá na to, aby tam natrvalo zajistila mír, a s nynějším stavem jsou krajně nespokojeni jak kosovští Albánci, tak kosovští Srbové.

Ruský ministr zahraničí uklidnil svůj český protějšek: prezident Putin rozhodně v příštím kvartále navštíví ČR. „Nemusíte se obávat“, vzkázal nám první muž ruské diplomacie. Je to dobře. Náš lid je už po několik let zmítán úzkostnou obavou, zda Vladimír Vladimírovič Putin, Sluníčko jasné, poctí svou návštěvou náš Zapadákov. Uklidňující slova jeho ministra vlévají naději do našich duší. Bohužel jsou tu nějaké problémy se zbraněmi, které jsme kdysi od předchůdce Ruské federace zakoupili. Rusové by je chtěli mít pod kontrolou. To by ovšem mělo jít jen ztuha.

Jiří Paroubek pokračuje v porcelánovém galopu na motivy „zrušení“ pořadu Bez obalu. „Zejména“ deníky MF Dnes a Lidové noviny (opakuji, že Lidové noviny v tom jsou nevinně, chovají se k premiérovi a jeho napoleonským choutkám v oblasti svobody slova krajně ohleduplně) prý proti němu vedou „štvavou kampaň“. To je velmi hezký termín, řekl bych, že po listopadu 1989 zaznívá z úst českého politika (komunisty vyjímaje) poprvé. Zato předtím zněl pravidelně. Štvavé kampaně prováděly zejména západní buržoazní sdělovací prostředky, a namířeny byly proti zájmům naší tenkrát socialistické vlasti a našeho (pracujícího) lidu. Pan premiér prý nikdy nepožadoval zrušení pořadu. Abychom doložili pravdivost jeho slov, přikládáme text dopisu šéfa úřadu vlády Ivana Přikryla vedení České televize.

Saddám Husajn před soudem prohlásil, že on i všichni jeho spoluvězni byli brutálně mučeni. To je důsledek hysterie kolem údajného porušování lidských práv americkými vojenskými a vyšetřovacími institucemi. Skoro bych si přál být teroristou – tolik lidí by se staralo o má lidská práva. Mám pocit, že jako obyčejný penzista v postkomunistické ČR jsem na tom hůř.

Vracím se k jedné zprávě, kterou jsem zanedbal. Bývalý disident Stanislav Penc byl obviněn z trestného činu pomluvy, protože se na tiskové konferenci zeptal: „Můžete potvrdit, nebo vyvrátit, že jeden z řídících důstojníků policie, František Pachl, spolupracoval nebo byl kmenovým příslušníkem StB?“ S názory pana Pence na legálnost Czech Teku a na policejní zásah proti technařům absolutně nesouhlasím, ale nad takovýmhle obviněním zůstává rozum stát.

Jiří Hanák se v Právu nevyhnul kritice premiéra Paroubka za jeho útok na Karla Steigerwalda. Bohužel, jak mu to bylo nepříjemné, při tom semlel příliš mnoho věcí dohromady: „Jiřího Paroubka opravdu neomlouvám, jeho ujetí se však snažím pochopit. Prasácký novinářský útok na jeho ženu je začátkem dosud nekončícího řetězu podlostí typu: Všichni víme, jakým asi způsobem dělal kariéru v Restauracích a jídelnách! Tahá do vlády komunisty! Podporuje znárodňování nemocnic!“ Paroubkovu manželku v tisku hrubě urazili. Nevšiml jsem si, že by někdo Paroubkovi vyčítal, že tahá do vlády komunisty – nýbrž vyčítá se mu, že s nimi už teď potichu spolupracuje a totéž bude dělat po volbách. Pokud jde o kariéru v Restauracích a jídelnách (dělal ekonomického náměstka podniku, to byl po řediteli nejdůležitější post), jde jen o to, že na jeho místě bych zrovna já šetřil obviněními typu „normalizační dramaturg“ a že zastávat takový post bylo přece jen už cosi povážlivého. A to, že podporuje znárodňování nemocnic, je čistá pravda.



ZDRAVOTNICTVÍ: Úvaha lékaře
23. prosince 2005


Motto:
Pomni, že přijde den, kdy budeme muset vydat počet z jednoho každého ze svých činů. Jedna z prvních otázek, kterou dostaneme, bude znít: Jednal jsi vždy poctivě ve svém podnikání? Bylo by záhodno mít na tuto otázku připravenu dobrou odpověď.
Rabín Eli Teitelbaum

Přemrštěnosti první poloviny 90. let, oscilující mezi Orlickou přehradou, Pankrácí a Bahamami, se zprvu nemocnicím vyhnuly. Regionální špitály byly dány na deset let k ledu a teprve vznik krajů vypustil nečekaně džina z láhve. Poslední velký majetek, který lze rozchvátit. Poslední příležitost. Ukončete nástup, dveře se zavírají. Bratrstva kočičí pracky nemohou přehlédnout řeku sto šedesáti miliard, valící se každoročně krajinou.

Kdekdo běží s bandaskou, kanystrem nebo cisternou. Kopou se stružky do vlastních zahrádek. Slušní a kvalifikovaní přestávají být použitelní. Odcházejí a na jejich místech se objevují někdy i docela podivní lidé. Odborné týmy se rozpouštějí. Některé nemocnice možná spějí k divoké privatizaci a parcelaci. O medicínu už vůbec nejde. Do smrti nezapomenu sentenci ředitele jedné nemocnice:
Ta medicínská kritéria mi sem nezatahujte.
Je to dobrý výrok, protože kouzlem nechtěného dokonale vystihuje situaci. Šidélko je z pytle venku. Není co dodat. Na monitoru běží rovná čára, lékař unaveně odchází a sestra teď už beze spěchu odpojuje kablíky a hadičky. Amen. Jistě to tak není a nebude zdaleka všude. Riziko je ale vysoké. Bezbřehá chtivost zatemňuje rozum a způsobuje skoliózu charakteru. Kdo viděl film Sedm statečných, vzpomene si, že i negramotný mexický bandita měl dost filipa, aby vesničanům něco málo nechal na přežití zimy, a mohl je pak obrat znovu.

Nejsem si jist, zda se u našich Calverů najde tolik prozíravosti. Tato země se nestane slušným místem k životu, dokud se nám nepodaří důsledně vést ostrou hranici mezi politikou, státní správou, podnikáním a kriminalitou. Dokud nepřestaneme tolerovat jakékoli průniky těchto sfér na úrovni státní, regionální i lokální. Dokud nezačneme poměřovat politiku i podnikání nejen literou zákona, ale i jeho smyslem, tedy obecnou mravností. Dokud ve společnosti nepřevládne jiná filozofie, než je vulgární utilitarismus. Pak se ocitneme v úplně jiném světě. Do té doby se však stane ještě plno škod a špatností.

Vítej, Evropo. Právě vstupujeme. Usmívej se, ale drž si pro jistotu kapsy. Frontální útok na VZP ještě ne zcela v problematice zorientovaného ministra nebyl dobrým úvodním gambitem. Zákon o DPH se stal skutečnou crazykomedií. Ve čtvrtek ho schválili a hned v pátek ministr financí prohlásil, že ho musejí předělat. Je to zmetek se spoustou nejasností, nesmyslů a děr jak stvořených k daňovým únikům.

Zkrátka zpět a znovu, všechno špatně. Připomíná mi to historku z Alarichovy sbírky:
Pacient si stěžuje lékaři, že mu uřízli zdravou nohu. "Tiše, ať se to nedozví pan docent," vece lékař kradmo. "On by se moc zlobil. Já vám pak večer při službě uříznu tu správnou."
Černý humor? Ale kdepak. Normální styl práce našich volených a námi placených představitelů. Tady končí všechna legrace. Čeho je moc, toho je příliš. Navrhuji stávku daňových poplatníků. Král Václav toho jména Čtvrtý dával tyhle filuty za trest spouštět v koši do Vltavy.

Sama reforma veřejných financí kritiku nepochybně zasluhuje. Ale ta modroopoziční je vskutku nehorázná. Prý je reforma nedostatečně radikální. Ale, ale! Jednak je na sociální demokraty tak strašně radikální, že to možná bude jejich smrt. A jednak pozor na krátkou paměť. Když nám vládli ti druzí, byli také málo zodpovědní, moc utráceli, nechávali volnou ruku tunelům a průšvihy lepili ze státní kasy. Ani Pepa z Hongkongu to se svou igelitkou nevytrhl a skončilo to slavnými Klausovými "balíčky". Tedy velmi nedůslednou, nanicovatou a neúčinnou poloreformou. Ani ona nepostihovala podstatu problému. Chyběly síly i odvaha. Po jalové rétorice o utahování opasků se ukázalo, že i tzv. "pravicová" vláda vydává víc, než si může dovolit. Nečervenají se dnes někteří Špidlovi kritici? Nečervenají. Protože ten, kdo se umí červenat, nemůže být v Česku politikem. Nezvládnuté vegetativní reflexy ho automaticky diskvalifikují ze zdravotních důvodů. Aneb lepší drzé čelo nežli poplužní dvůr. Slušela by se však spíše skromnost a režné roucho kajícníka.

Na vzniku přebujelého sociálního státu dřív, než jsme si na něj vydělali, se tak podílely stejnou měrou všechny dosavadní garnitury. Máme cosi jako sociální stát na leasing. Jenže splátky jsou vysoko nad naše možnosti. Lidé si však snadno zvyknou a couvnout se pak nedá, jinak se staví barikády. Nedávno jsem četl v novinách tento příběh:
Na tichomořském ostrůvku Nauru žije 12 tisíc lidí, kteří dostávali všechno od státu. Vůbec nepracovali, nic neřešili, jen fasovali. Jídlo, pití, auta. Konzumovali, tloustli a byli z toho šťastně nemocní. Cestovali letadly do Austrálie za drahými lékaři. Dokonalý sociální stát. Ideál. Pak došly zásoby nerostu, z jehož exportu žili. Jejich malá komunita se úplně zhroutila. Zavládl chaos. Cesta zpět k normálnímu životu je nemožná. Jsou rozčilení, bezradní a neumějí si pomoci. Uvažuje se o jejich vystěhování na jiný ostrov pod humanitárním protektorátem Austrálie.
Nejsem si jist, kam vystěhují jednou nás. Nebo i celou Evropu?

VZP nedávno neprošel geniální trik. Připomněl mi jeden starý film s Belmondem. Jmenoval se Bezva finta. Bankovní lupič se převlékne za klauna, sehraje úžasnou komedii, sbalí prachy a vezme roha. Ale když myslí, že má vyhráno, začnou teprve skutečné potíže. Zdravotnická zařízení měla vrátit peníze, o které překročila průměrné náklady. Tak tohle je ta slavná pojišťovací matematika! Jenže nás tak snadno nedostanou. I my jsme totiž kdysi chodili do školy. Průměr je střední hodnota, a je proto přirozené, že některé hodnoty leží nad ním a jiné pod ním. Když odřízneme tu horní půlku, nejde už o průměr, ale horní limit. Pokud tento postup několikrát zopakujeme, což lze vyjádřit vzorcem, vznikne funkce, jejíž křivka nelineárně klesá, až se asymptoticky blíží nule. Problém je, že za náklady, jež se asymptoticky blíží nule, nejde léčit. Nakonec to snad pochopili. Nejsem si jist, zda jednou provždy.

Jedním dechem se ale musím VZP trošku zastat, i když to není populární. Buďme však spravedliví. Frontální útok ještě ne zcela v problematice zorientovaného ministra nebyl dobrým úvodním gambitem. Napadá mě spousta lepších. On má ovšem zcela svázané ruce a přitom něco říkat musí. VZP je největší terč, nelze se nestrefit. Snadné body. Stačí si dát malé cíle a úspěch je zaručen. Ale tak, jak jsou karty dnes rozdány (nové rozdání se koná až za dlouhé dva roky), to je jako nadávat průvodčímu, že vlak nejede. Na Divokém západě býval v saloonech nápis: "Nestřílejte na pianistu. Dělá, co může." Takže asi tak nějak.

Roky jsem se tak nezasmál, jako když jsem se dozvěděl o úmyslu zdanit prostitutky. Už vidím ty fígle s různou sazbou DPH podle typu služby. Orál se třeba bude účetně fixlovat jako klasika. Nebo naopak. K tomu bude muset mít chudák holka na zádech krosnu s registrační pokladnou a na zadku taxametr. Páni poslanci, buďte velkorysí a slitujte se nad těžce pracujícími. Mohlo by se totiž stát, že se jednoho krásného dne začne diskutovat o zdanění prostituce politické.

Na závěr už tradičně jedna škromachovská. Tři dny před vstupem do EU přisoudil tento enfant terrible české vlády Němcům kolektivní vinu za naši chudobu. Vskutku skvělé entrée se slámou v botách. Hlavně ať se ten muž nestane nikdy ministrem zahraničí. Jinak bude do měsíce válka. Samozřejmě prohraná.

A teď z úplně jiného soudku: od prvního května je opět možné každoročně volně vyvážet do Němec oněch tradičních sto dvacet volů. Kandidáti, pozor! Sraz v šest hodin u Koně.