POLITIKA: Šašci ze Strakovky to berou za špatný konec
27. prosince 2005

Není nad to, když se předseda vlády a potažmo jeho úřad rozhodnou, že i sranda musí mít svoje meze a stanou se jejími soudci. Jakým právem? Co je vám, vy pitomí voliči, kteří jste nás zvolili do úřadu kvůli něčemu úplně jinému, do toho? My víme, co je pro vás nejlepší, a jestli si to nemyslíte s námi, máte smůlu. Viz cintát z jedné písničky pánů Voskovce a Wericha:

Teď jsem já u kormidla
já vám ukážu
nadělat z vás povidla
to já dokážu.

Úřad pana předsedy a hlavně pan předseda vlády sám se nade vše nadání cítí být osobně uraženi údajně břitkou satirou televizního pořadu Bez obalu. Jejich starosti na moji hlavu - a Rothschildovy peníze k tomu. Zda je ten pořad vkusný, inteligentní či dokonce snad zábavný, je pro tuto chvíli otázka pohříchu vedlejší. Pro tuto chvíli je důležitější, že ten pořad o sobě nikdy a nikde a nikomu netvrdil, že by se chtěl zabývat seriózním zpravodajstvím o věcech veřejného zájmu. To snad ani žertem ne. Ani jeho autoři se nikdy a nikde a nikomu ani slůvkem nezmínili, že by měli snad takový záměr nebo snad dokonce schopnost nebo, nedejbože, třeba i ctižádost. O věčnosti a vyrovnanosti komentářů ani nemluvě. Zda je to tak za současného stavu české společnosti v pořádku, to je také pro tuto chvíli zcela vedlejší. Důležité v tuto chvíli je pouze to, že autorům pořadu Bez obalu, zdá se, šlo spíše o to, aby našli v tom každodenním kolotoči smrdutých výkalů, který si v České republice bůhvíproč přezdívá do politiky, nějaký bod, který lze zachytit (rukama v patřičných ochranných rukavicích, samozřejmě, a s pořádně nepropustnou plynovou maskou přes obličej) a udělat si z toho srandu.

To samo o sobě není vůbec lehký úkol. Naopak. Politická satira je obor velice nevděčný. Ten, kdo ji dělá dobře, se může těšit, že dostane velice brzo ode všech stran a skupin politického dění po hubě. Všechny politické strany a všechna politická či občanská hnutí se budou (celkem právem) domnívat, že satirik má na myslí právě je. Zkuste se potom ale vzít do kůže takového satirika, kterého mají rádi pouze členové jeho vlastní rodiny, a ani tohle nemusí být vždycky pravda, zatímco celý zbytek světa ho zdravě nenávidí.

V demokratické společnosti ovšem ti, ze kterých si utahuje, takového satirika berou jako nutné zlo a jenom doufají, že bude vtipkovat víc o těch jiných než o nich. Ne tak v České republice. Pořad Bez obalu si udělá legraci ze setkání premiéra Jiřího Paroubka s bývalým prezidentem Václavem Havlem a vzápětí má na stole rozezlený dopis od úřadu vlády, že tudy cesta rozhodně nepovede. Šéf České televize Jiří Janeček svoji odpověď zahájí sdělením, že věc neprodleně prozkoumal, pročež pokračuje tím, že pořad Bez obalu brání.

Správně měl poslat obálku zpět do Strakovy akademie se stručnou poznámkou, napsanou rukou poslíčka z podatelny, že ten dopis nepatří jemu. Kdyby byl ohromně laskav, mohl by ještě třeba dodat, že chce-li se úřad vlády, který asi jinak nemá vůbec nic jiného na práci, o tom pořadu bavit, bude se muset smířit s tím, že se bude muset bavit se šéfem redakce, v jejíž péči Bez obalu vznikal. A pakliže by úřad vlády šel ve své zhovadilosti tak ohromně daleko, že by tu jemnou narážku nepochopil, takže by změnil adresu na obálce a v záhlaví dopisu, aby jej mohl poslat šéfredaktorovi, šéfredaktor by býval měl odpovědět tak, aby vláda, včetně svého šéfa, konečně pochopila, že leze kam nemá. Ta odpověď by ve své jednoduchosti a strohosti mohla vlastně vypadat až sprostě, ale byla by přiléhavá a na místě:

Dobrý den.
Dostal jsem Vaše psaní.
Děkuji Vám.
V nebetyčné (či jakékoliv) úctě,
klikyhák

Místo toho se český divák dozví, že pořad Bez obalu se od této chvíle stal minulosti, že Česká televize ten pořad zrušila, a to tak, že rozhodně nikoliv jako predposranou odpověď na nátlak vlády a jejího úřadu, leč jedině proto, že na něj (najednou, z ničehožnic) přestala mít peníze, a kromě toho, jeden z autorů se dopustil klamání tělem a byl ve střetu zájmů.

A tomu má český divák věřit.

Zvláště, když se dozví, že pan premiér Jiří Paroubek, místo aby si po dni drsné práce spojené s oráním (ne voránim, oráním!) národa role dědičné hodil dvacet, navíc sepsal článek o tom, že on zajisté s žádnými sdělovacími prostředky neválčí, a poslal jej redakci Mladé fronty Dnes.

Jeho podržtaškové, kteří pracují dle zásady, že jaký pan, takový krám, se ani neobtěžují tou nejjednodušší slušností, aby napsali, že tady ve vší skromnosti přikládají článek od pana premiéra, o němž se domnívají, že by mohl čtenáře listu možná zaujmout, a proto doufají, že redakce uzná za vhodné jej obtisknout. Ne. Redakce Mladé fronty Dnes ten textík dostala se stručným a vlastně velice drzým sdělením, že se jí posílá článek k otištění. Tady už jen chybělo závažné sdělení, že článek má být na levé stránce shora na první stránce, že jeho titulek má znít tak či onak, a že má být (ten titulek) vysázen v té či oné velikosti tím či oním druhem písma.

Ne, neříkám, ani nepíšu, že české novinářství je zářným příkladem, jak správně sledovat nejdůležitější dění dne, jak je srozumitelně a přehledně sdělovat a vysvětlovat tak, aby čtenář, divák či posluchač byli řádně informováni a mohli si ze svých znalostí udělat podložené závěry. Jedním z podložených závěrů by totiž bylo, že ti, kdo se snaží krotit šašky, nemají nárok na to, aby je samotné kdokoliv měl za šašky. Už proto ne, že být šaškem je velice úctyhodné povolání, které ten, kdo chce být dobrý, musí umět.

Aniž bych se snažil jakkoliv na ni odpovídat, položím otázku:

Co, kromě dryáčnických pokusů o krocení nezkrotného, dovedou Jiří Paroubek a jeho parta?

Petr Adler

*****************************************************************************************************

Re: cenzura:
Autor: A.D. IP: 194.212.204.xxx Datum: 27.12.2005 12:08
To je zajímavé, že když bere zedník, účetní nebo prodavačka za svou práci peníze, nikomu to divné nepřipadá. Když bere peníze za svou práci manažer, ozývá se už plno závisti, ale přece jen nikoho nenapadne žádat, že by měl pracovat zadarmo, čistě pro potěšení.
Dokonce když v reklamě hraje neznámý účinkující, je stále ještě v pořádku, že dostane honorář. Ovšem přijme-li účinkování v reklamě známý herec, zpěvák nebo jiná známá osoba, najednou je to ztráta kreditu a ubohé rejžování peněz. To jako hraní v reklamě není práce? Stejná práce, jako role ve filmu, ať už dobrém nebo špatném? Když je někdo herec, tak holt hraje, popř. moderuje. Kdyby byl pekař, bude péct housky. Plat za stálé angažmá v divadle je mimochodem často menší, než průměrný plat toho pekaře, ale když si pekař bude přivydělávat v komparsu, bude to v pořádku. Herec vydělávat peníze nesmí, herec je umělec a sluší se mu třít ušlechtilou bídu, asi aby naplnil přísloví "mít hlad jako herec"?
Nějak to nechápu..........

******************************************************************************************************

ZÁBAVA: Povánoční průzkum
27. prosince 2005

Slečna v telefonu byla podle hlasu mladičká a nejspíš i půvabná.
Tady je agentura Befelemepeseveze dobrý den. Mohu se zeptat, jestli máte auto?
Samozřejmě. Mám dvě.
A smím se zeptat jaké značky?
Smíte. Oba vozy jsou značky Matchbox.
Mečbox? Okamžik prosím, jenom se podívám - - říkáte Mečbox? Ještě moment - - to je divný, tak to tu nemám. Jak je to možný? Nevadí. Mohu se zeptat, jestli už máte zimní pneumatiky?
Jistě. Mám na obou jenom zimní obutí.
A jaké značky?
Michelin. Na obou autech.
A nechtěl byste zkusit jinou značku? Změna je život. Máme velmi výhodné povánoční slevy!
Děkuji, ale všech osm kol i obě rezervy jsou ještě naprosto perfektní. Nejezdím žádné dlouhé štreky.
Tak snad někdy příště. Nezlobte se, že jsem vás zdržela.
Vůbec ne. Rád jsem vás slyšel. A mohu-li poradit něco já vám, kupte si Matchbox. Vynikající vozy. Absolutně nejbezpečnější. Zaručuji, že budete spokojena.
Dík. Určitě se po nich podívám. Tak zatím nashle.
Nashledanou.

(Psáno pro Virtually)

Pavel Landa