Je důležité povídat si s prodavači
Ivan Kytka
Radní v Barnetu, londýnské čtvrti kterou zastupovala dlouhá léta v britské Dolní sněmovně Margaret Thatcherová, si v minulých dnech odmítli potřást s neviditelnou rukou trhu.
Když se jim ocitla na stole žádost o stavební povolení k novému "minimarketu" společnosti Tesco, dali obrovi s miliardovým obratem zdvořile najevo, že o jeho přítomnost na barnetské hlavní třídě
jaksi nestojí. Žádost se vší slušností
zamítli.
Mohlo by jít o téměř bezvýznamný administrativní krok, kdyby neodrážel znepokojení byť zatím menšinové části britské společností nad rozpínavostí řetězců britských supermarketů a nad jejich mocí.
Barnetští radní zdůvodnili své rozhodnutí tím, že přítomnost Tesca na hlavní třídě by poškodila místní obchodníky a podnikatele. Pokud by v konkurenci neobstáli, zúžilo by to konec konců výběr a
nabídku
zákazníkům.
Supermarkety mění také tvář příměstské krajiny a - jak upozorňují jejich odpůrci - tím, že ničí síť tradičních obchodů a obchůdků v centrech britských měst a maloměst, likvidují také předivo na ně
navazujících lidských a společenských
vztahů.
I v Británii bývalo zvykem zastavit se občas "na kus řeči" u svého řezníka či pekaře. Zatím jsem neslyšel o nikom, kdo by se kvůli tomu vydal třeba právě do Tesca.
Což samozřejmě neznamená, že prodavači a pokladní v supermarketech nedokáží být přívětiví a neumějí konverzovat se zákazníky nad rámec úsečných pokynů či nevyžádaných rad.
Nepatřím k zapřísáhlým odpůrcům supermarketů, kteří nad nimi automaticky ohrnují nos. Vyhovuje mi šíře sortimentu, briskní vyřizování reklamací a také možnost bezhotovostní platby.
Nicméně je dobře, když mamutí řetězce nechávají žít a prosperovat i ostatní. Před časem otevřeli na "naší" hlavní třídě malý krámek podnikaví Poláci. Jmenuje se "Červené prase" a jeho logo i
sortiment jsou nepřehlédnutelné.
Stejně jako o kus dál otevřená restaurace "U vrány". Křídou na černé tabuli nabízí vepřové s knedlíkem i se zelím nebo svíčkou se všemi háčky i čárkami. Občas se tam zastavím na kus řeči.