Žena není automat na rození dětí


Lenka Macháčková pracuje jako učitelka na prvním stupni základní školy
Zdroj: Aktuálně.cz
Lenka Macháčková

Možná to, vážený pane premiére, nevíte, ale děti vznikají jinak než instantní káva z automatu. A je jedno, jestli je s mlékem nebo bez cukru.

Obyčejný automat funguje tak, že když do něho vhodíte příslušný obnos, vypadne vám za chvíli kelímek s kávou. Pokud vhodíte málo mincí, nevypadne nic. Budete-li částku zvyšovat, něco ze stroje obvykle dostanete.

Ale žena (ani rodina) není automat na rození dětí. Nelze vhodit peníze a myslet si, že vypadne dítě.

Jenže z posledních prohlášení vás a dalších sociálních demokratů mám pocit, že vy si to myslíte. Že čekáme jen na to, až přihodíte další peníze. Na displeji svítí 15, dítě "stojí" 60, vy to dorovnáte a ze strojů začnou vypadávat noví Češi.

To je skoro zralé na to se ženám a vůbec všem rodinám za takovou degradaci omluvit. Děti se nedělají pro peníze, to není produkce pšenice, hovězího masa nebo té kávy. Děti chtějí mít lidé proto, aby vytvořili fungující rodinu, aby měli komu předávat své zkušenosti, aby vypravili do života někoho, kdo dodělá věci, jež oni sami nestihnou. A to ne proto, že by byli líní, ale proto, že některé věci vzniknou teprve za několik generací - ovocný sad, vzrostlý les, pohledné náměstí.

Děti máme i proto, abychom se teď starali my o ně a později ony o nás. Tuším, že tam asi míří vaše obchodní nabídka. Za peníze si teď zajistit nové "producenty peněz" do důchodových systémů. Taková věc jde ale udělat jinak, jenže to by bylo potřeba víc důvěřovat rodině.

Jistě, peníze jsou pro fungování rodiny a na výchovu dětí zatraceně potřeba. Jen pokrytec by ohrnul nos nad desetitisícovými částkami, kterými jste, pane premiére, začal deset týdnů před volbami šustit. Řada z nás ty bankovky dokonce osobně zná, chvíli nám patřily, než jsme je my nebo naši zaměstnavatelé museli na daních a povinných pojištěních odevzdat do státní pokladny.

A tady je ten problém. Ve vašem podání je rodinou, tou nejmenší jednotkou, desetimiliónový stát. Tam musíme odevzdávat skoro polovinu výdělků a pozorovat, kolik nám pak "hlava rodiny" vyplatí ve stáří. Co kdyby se ale začalo víc věřit obyčejné rodině a tomu, že rodiče vychovají děti, které se pak o ně ve stáří postarají? Od konce války se žije stále lépe a věřím, že naprosto obyčejná rodina dokáže vyprodukovat v každé další generaci víc, než sama spotřebuje. O přebytky, ze kterých se v rámci solidarity pomůže těm bezdětným, by neměla být nouze.

Rodina k takovému fungování ale nepotřebuje 60, 90 nebo 120 tisíc od vás. Tam ten blok v rozhodování, zda dítě mít nebo ne, není. Nebo vy si opravdu myslíte, že dva lidé leží vedle sebe a říkají si: "No, za třicet tisíc do toho nepůjdeme, ale jestli dají aspoň 'pade', tak to už jo."?

Tam je jiný strach, který váš jednorázový dárek nezažene. Problém je v tom, že rodině nepřeje současný systém. Nechte rodiny samostatně hospodařit. Slovní úloha příliš pečovatelského státu má ale špatné zadání. Vy neučíte lidí řešit rovnici: "Jak a kde pracovat, abych se měl já i moje rodina dobře podle našich schopností?" Vaše úloha zní: "Kde je ten bod zlomu, kdy je lepší čerpat sociální dávky než chodit do práce?"

Jednorázový dárek za dítě není k ničemu. Jak se například podařilo zhodnotit vysoké odstupné vyplácené v ostravských hutích? Kolik snadno nabytých peněz lidé opravdu investovali a zhodnotili a kolik se jen "projedlo" v nákupu spotřebního zboží?

Nechte prosím rodiny hospodařit a motivujte je, aby se snažily být každý o něco lepší.

S dětmi se ve škole čte například knížka Tajuplný ostrov. Napsal ji Jules Verne a popisuje v ní, jak trosečníci měli nejprve jen několik obilných zrn. Vypěstovali z nich klasy a vždy postupovali tak, že část snědli a část zhodnotili v další úrodě. Věděli, že to tak musí dělat, že nemohou všechno sníst hned. Není to nic převratného, oni prostě jen hospodařili a mysleli na budoucnost. Bez státních dotací, přídavků, sociálních dávek.

Vaše nabídka 60 tisíc korun za první dítě a 120 tisíc korun za třetí zní před volbami divně. Skoro jako by bylo slyšet, že dáváte rodinám "120 na stůl v českých". To se už u nás tak bohužel dělá, že když někdo chce prosadit svůj zájem a říká u toho něco jiného, než si skutečně myslí, tak se pokládá na stůl "v českých".

Třeba, pane premiére, nechcete z automatu nakoupit děti. Třeba to jsou, jen deset měsíců před volbami, hlasy voličů, které mají ze stroje vypadnout. To by fungovat mohlo, ale děti..., ty opravdu z žen a rodin tak snadno vypadávat nezačnou.

On i ten automat na kávu je v něčem moudřejší. Můžete do něj naházet peněz kolik chcete, ale když celý systém není v pořádku, třeba že v zásobníku chybí kelímky, tak kávu prostě nevydá. I kdyby ho člověk nakrmil 120 tisíci korunami.