Proč je vláda ODS lepší než ČSSD
Vydáno 29. 10. 2006 (4362 přečtení)



Tak máme po dalších volbách. Tentokrát do senátu a městských zastupitelstev. ODS v nich naštěstí opět zvítězila a bude moci zase prosadit o něco více pravicových reforem.

Bohužel je v naší zemi stále hodně lidí, kteří volí ČSSD nebo dokonce KSČM. Tito levicoví voliči bohužel nechápou určité ekonomické zákony, které platí stejně jako fyzikální. Proto se touto cestou pokusím těmto levicovým voličům vysvětlit, proč je pro blaho nás všech, aby nám vládla pravice a ne levice.

1. Minimální mzda je cesta do pekel

Spoustu levicově smýšlejících lidí zastává názor, že potřebujeme zákonem stanovenou minimální mzdu, aby ti nejchudší na tom nebyli tak moc špatně. Tento omyl, který zastává jak ČSSD, tak KSČM, je ovšem právě pro lidi s nejnižšími příjmy fatální. Proč je stanovení minimální mzdy naprosto špatné, uvedu na příkladu. Představme si, že jistý Venca, dělá u malého podnikatele na vesnici a má minimální mzdu, stanovenou vyhláškou vlády, čili nemůže mít míň. A najednou si levicová vláda řekne, potřebujeme si zvýšit oblibu u lidí (u těch, co jim to baští, čili ti méně vzdělaní, s nižšími příjmy, starší a z menších měst- dle seriozních sociologických průzkumů a učebnic politologie) a naplnit státní pokladnu. Tudíž se rozhodnou, že zvýší minimální mzdu. Pochopitelně lidem neřeknou o tom zvyšování obliby, ani, že potřebují peníze do státní pokladny, ale řeknou, že jsou sociálně smýšlející, a že myslí na ty nejchudší a proto nařídí podnikatelům „vykořisťovatelům“, aby platili svým zaměstnancům vyšší mzdu. Čili Venca si řekne super, ti socani jsou ale hodný, že zvedli minimální mzdu, to mi zaměstnavatel bude muset přidat. Ale ono to často dopadne opačně, Venca přijde do práce a zaměstnavatel mu řekne, hele Venco, je to blbý, musím ti platit vyšší mzdu, ale já na to nemám a ani se mi to platit nechce, tak ti dám na výběr, buď ti to budu platit jenom jako, na výplatní pásce a ve skutečnosti dostaneš míň a nebo ti dám prostě padáka. A Venca jenom kouká, jak je to možný. Dejme tomu, že Venca měl minimální mzdu, hodně štědrou, 9000 Kč, a vláda nařídila navýšení o 1000 Kč, čili minimální mzda je teďko jako 10000 Kč. Čili Venca z té tisícovky odvede 4,5% zdravotní pojištění a 8% sociální pojištění (podle současných zákonů. Procenta pro lidi spadající do kategorie nejnižších příjmů, což je vždy ten, co dělá za minimální mzdu). Zaměstnavatel odvede ze svého za Vencu navíc 9% na zdravotní pojištění a 26% na sociální pojištění. Když to sečteme, tak zjistíme, že Venca by měl zaplatit 125 Kč a jeho zaměstnavatel 350 Kč. Ovšem ve skutečnosti, protože podnikatel nechce navíc platit ze svého 1000 Kč Vencovi, 260 státu a 90 pojišťovně, tak Venca bude muset zaplatit ze svého 125 Kč za sebe a 350 Kč za podnikatele a samozřejmě rovněž z té imaginární tisícovky zaplatí státu daň, která je dnes pro nejnižší příjmy 12%, čili počítejme, že těchto 12% zaplatí i z té tisícovky, čili dalších 120 korun. Když se na to tedy celkově podíváme a sečteme tyto částky, tak Venca bude muset zaplatit 125 + 350 + 120 = 595 Kč. Čili dostane přidáno na výplatní pásce 1000 Kč hrubého, ale ve skutečnosti bude mít o 595 Kč méně, než předtím. Je zde ovšem zmiňovaná druhá možnost, Venca s tím nebude souhlasit a dostane padáka, pude na úřad práce, dostane dávky a stát bude mít zase o něco méně peněz a nezaměstnaných bude zase o něco více. Tak takto funguje v praxi minimální mzda. Samozřejmě musím přiznat, že jsou podnikatelé, kteří rozhodnutí vlády respektují a svým zaměstnancům normálně platí, to co mají, ale jestli rádi přicházejí o zisky, tím si jist zrovna nejsem. Jinak je rovněž pravda, že lidí pracující za minimální mzdu je dosti málo, ale někteří jsou a při zvyšování této mzdy jim hrozí výše popsané.

2. Soukromé nemocnice nevedou ke snížení zdravotní péče

Druhý mýtus, který levicové strany rádi rozšiřují, je, že když zprivatizujeme nemocnice, zhorší se dostupnost zdravotní péče a celkově tato péče bude nekvalitní. Jak ukazují zkušenosti z nemocnic, které tak podle uchvátili podnikatelé „vykořisťovatelé“, tak to vcelku funguje. Je to prosté, i když si levicově smýšlející lidé myslí, že se zdravím se nemá podnikat, je to podnikání jako každé jiné. Soukromí vlastníci, vlastnící nemocnice, chtějí pochopitelně na nemocnici vydělat. Proto, aby na tom vydělali, musí do nemocnice investovat a nabízet kvalitní zdravotní péči. Je to prosté, když toto nebudou dělat, nikdo z pacientů (zákazníků) k nim nepůjde a oni zkrachují. Řeči o tom, že soukromé nemocnice budou provozovat akorát plastickou chirurgii, jsou opravdu k smíchu, protože jsou zde stále lidé, kteří potřebují operaci žlučníku nebo slepého střeva atd. Jestliže by tyto soukromé nemocnice nenabízeli tyto standardní zákroky, tak jsme přeci v tržní ekonomice, vznikne konkurence, která zaplní mezeru na trhu a bude tyto „produkty“ nabízet. A protože jsou si tohoto aspektu bezpochyby zájemci o nemocnice vědomi, tak žádné plošné rušení „nezajímavých“ oborů nehrozí. Naopak se tyto soukromé subjekty budou snažit nabízet co nejlepší péči, aby přilákaly pacienty právě do jejich nemocnice a měli tudíž právo na proplacení péče od pojišťovny a měli tudíž i zisk. Jak je tedy zřejmé, i ve zdravotnictví je prospěšné všem, aby nemocnice byly soukromé a jejich majitelé se „honili“ za ziskem, protože oblast zdravotnictví, je z tohoto pohledu podnikání jako každé jiné. Vydělá na tom majitel nemocnice, stát, který získá peníze z daní, které majitelé nemocnicí platí ze zisku, a hlavně na tom vydělá pacient, protože nemocnice si ho budou předcházet, aby šel s oním „slepákem“ právě k nim.

3. Současný „solidární“ důchodový systém je špatný

Podle současného důchodového modelu, každý platí ze své hrubé mzdy na důchodce 8% a jeho zaměstnavatel dokonce 26%, což je celkem 34%, čili z každé vydělané tisícovky shrábne stát 340 Kč a ty přerozdělí důchodcům. Tento stav je vzhledem k populačnímu vývoji logicky neudržitelný a jediné co by tento model zachránilo by byl masový příliv cizinců. Proto se musí tento model změnit, a to čím dříve, tím lépe, jelikož každý den navíc, kdy současný model funguje, znamená výší daně pro zaměstnance a nižší důchod pro důchodce. A´t se to zdá levicově smýšlejícím lidem jako nesociální, ale jako jediný možný a motivační systém je ten, kdy si každý pracující člověk bude sám spořit na důchod. Otázkou je jakým způsobem a zda mu to bude v penzi stačit. Jeden z možných a podle mého názoru snadno proveditelných a efektivních způsobů je, aby oněch 340 Kč z každé tisícikoruny šlo zaměstnanci jako součást výplaty a on si sám rozhodl, co s nimi udělá. Je tedy logické, že by tyto peníze nešli do státní pokladny a stát by tedy ani nevyplácel penzi. Jestliže by se stát přestal starat o důchodový systém, tak se otevře obrovský prostor na trhu s finančními produkty a logicky se finanční instituce budou snažit tento prostor naplnit a pracujícím lidem nabídnout produkty, kterými by se zabezpečili na důchodový věk (obdoba dnešních důchodových připojištění a dalších produktů jako např. investice do různých typů fondů). Jak je známo z ekonomických učebnic a rovněž z doby před rokem 1989, tak stát je nejhorší správce majetku a tudíž soukromé instituce, motivované ziskem, by bezpochyby byly schopny zúročit vložené prostředky lépe než stát a občan by měl v důchodu více peněz. Faktem je, že by stát měl po nějakou, a to asi dlouhou, dobu problém se státním rozpočtem z důvodu výpadku příjmů ze sociálního (důchodového) pojištění. Nicméně na druhé straně by stát ušetřil za úředníky, které by mohl propustit, a rovněž by do státní pokladny přibyli peníze z daní od zmiňovaných finančních institucí. Je tedy poněkud složitější propočítat finanční dopady této reformy, ale rozhodně stojí za zvážení, jelikož je pro každého občana více motivující, když pracuje sám na sebe, než když jsou z jeho peněz placeni nějací „cizí důchodci“. Ještě informace pro levicové šťourali, které zajímá, co se stane, když občan vydělává málo a tudíž si nenaspoří a měl by od „vykořisťujících“ finančních institucí málo peněz na živobytí. Takže v případě prokazatelných nízkých příjmů, by důchod, na nějakou „průměrnou úroveň“, dorovnával stát transferovými platbami, stejně jako to činí v případě rodinných přídavků, přídavků na dítě nebo podpor v nezaměstnanosti. Ještě na závěr přiznávám jednu chybu, které jsem si vědom, když jsem tento problém konzultoval se svými kamarády (tímto vás zdravím a děkuji za cenné připomínky), a to, že v případě, že lidé nebudou muset nějakým způsobem spořit, tak se najdou jisté sociální skupiny lidí, kteří se na to takzvaně „vyprdnou“ a peníze „projí“, a až v důchodovém věku zjistí, že nemají z čeho žít, tak budou dělat „sociální nepokoje“.

4. Regulace nájmů je nespravedlivá a netržní

Regulované nájemné není nic jiného než bydlení vybrané skupiny lidí za výhodných cen na úkor těch ostatních. Byt ve kterém nájemníci bydlí není nic jiného než normální statek, jako je třeba chleba, televize nebo auto. Jestli nájemník nemá peníze na to, aby bydlel v bytě v Praze na Vinohradské, holt by měl bydlet na sídlišti, třeba na Jižním městě. Naprosto chápu, že se lidem nechce z velkých bytů v centru Prahy, kde platí v porovnání s tržním nájemným naprosto směšné regulované nájemné. Ale mě taky nikdo neprodá nový mercedes za zlomek ceny, jenom proto, že na to mám nějaký papír. Rozumím tomu, že osmdesátiletá babička, která celý život bydlí ve Vinohradech, se teď na stará kolena na Jižňák opravdu stěhovat moc nemůže, ale mladá rodina, která pouze po babičce zdědila dekret na byt s regulovaným nájemným, tam holt bude muset. Každý takto postupně bude bydlet tam, kde na to má. Odůvodňování regulovaných nájmů, tím , že jsou lidé sociálně slabý a tudíž musí bydlet za míň než ostatní, asi majitelům nemovitostí peníze na rekonstrukce do peněženek nepřivane, nehledě na to, že spoustu nájemníků, vůbec sociálně slabých není a tyto byty dále pronajímají za tržní nájemné a sami si bydlí za Prahou v satelitním městečku. Kdyby stát zrušil nesmyslnou regulaci, tak se uvolní trh s byty, klesne tržní nájemné, ti co pronajímají, by z toho platili daně a stát by měl příjem, který by mohl použít na transferové platby opravdu chudým lidem, kteří ovšem budou bydlet v adekvátním bytě k jejich příjmu. Tímto nechci v žádném případě říci, aby chudí lidé šli pod most, jenom holt rodina se dvěma malými dětmi, kdy manželé mají celkem do dvaceti tisíc korun měsíčně nemůže bydlet v bytě v centru Prahy, ale musí jít na okraj do sídliště. Spoustu lidí takto normálně bydlí, i když by třeba taky rádi bydleli v centru, akorát nezdědili po babičce dekret na byt s regulovaným nájmem.

Tyto čtyři problémy, které pálí naší společnost, jsou pochopitelně pouze částí toho, co se v tomto státě musí vyřešit a hlavně, co je třeba řešit po vzoru ODS, čili pravicově a ne po vzoru ČSSD, čili levicově. Jestli mají někteří levicově smýšlející (eventuálně i pravicově smýšlející) lidé k některým věcem a názorům v mém článku připomínky, nechť mi je klidně zašlou na mail: pavel.kratochvil007(zavinac)seznam.cz

Já si rád přečtu věcné připomínky a poučím se.

******************************************************************************************

Newspeak autobazarních zmrdů
Vydáno 15. 08. 2004 (27979 přečtení)

Tento část seriálu o zmrdím newspeaku věnuji poněkud netradičně zvláštnímu druhu polodivoce žijích zmrdů, totiž tzv. autobazarního xindlu.

Tento část seriálu o zmrdím newspeaku věnuji poněkud netradičně zvláštnímu druhu polodivoce žijích zmrdů, totiž tzv. autobazarního xindlu.

Autobazarní xindl sice za běžných okolností budí dojem osaměle žijích zmrdů polodivokých, kteří se na rozdíl od kancelářských kariéristických zmrdů spokojí pouze s okrádáním klientů o peníze a nervy a jejich pracovní místa ponechávají na pokoji. Pokud jste ovšem viděli tolik autobazarních zmrdů jako já (mám takový perverzní koníček navštěvovat autobazary, i když tam právě nehodlám nic kupovat), zjistíte, že autobazarní zmrdi vypadají, mluví a myslí všechny stejně a tudíž že asi mají nějaký ústřední orgán, nějakého centrálního megaksindla sedící v nějakém hyperautobazaru ve vysoké věži a jen tahá za provázky, podobně jako Bin Ládin dál řídí Al Kajdu a nikdo s tím nic nenadělá.

Typická autobazarní buzna je postavička s vyholenou nebo plešatou hlavou, s řetězem na krku případně náušničkou v uchu. Čím tlustší řetěz, tím hustší ksindl. Kráčí zvláštní kolíbavou chůzí a našlapuje na paty, jako když jde sedlák za pluhem. Chová se poněkud přezíravě a zdánlivě nejeví o nic zájem, ve skutečnosti je ale ve střehu a číhá, jak koho odrbat. Velké popularitě se u autobazarních xindlů těší volné strakaté kalhoty a teplákové soupravy s pruhy, kombinované se sportovní obuví. Většinou vzhledem k neupravené ploše jeho provozovny vypadá, jako by právě dorejpal zahradu.

Je-li autobazarní xindl na něco tázán otravným klientem, zpravidla napoprvé prohlásí, že nemá čas. Ono to lepší vypadá, dělá to dojem, že má velkej votoč a právě sepisuje pořadník na patnáct let starou rezatou vectru s utočeným tachometrem, a ne že celý den sedí v boudě a znuděně kouká, koho jak oholit. Když pořád ještě otravujete, tak se laskavě obtěžuje k veteránovi, který se vám zalíbil, a obšťastní vás obvykle nějakým hlubokým moudrem. Třeba „no jo tyhle Toleda turbodýzly to byly držáky jak sviň“. Po takové informaci máte dojem, že se sám polobůh a automobilový génius v jedné osobě sklonil k vaší bídné existenci a zabývá se Toledem z šestadevadesátého, na kterým má dvacet litrů vejvar. Prostě je to debil.

Některé velké autobazary se rozhodly činnost autobazarních xindlů povýšit na manažerskou úroveň. To znamená, že zmrd sedí někde v kanceláři a na placu se pohybují kinderzmrdi, které nejen že nic o autech neví, ale je to na nich ještě na první pohled poznat. Tento systém je mnohem dokonalejší v tom smyslu, že u klasické přímé komunikace s blbou autobazarní buznou jí sem tam ujede nějaká stěžejní informace, zatímco kinderzmrdi nic neví a tak jim nic neujede. Posouzení technického stavu auta je tak pouze na vás a děj se vůle Alláhova.

Malá exkurze do tuzemského práva. Řečeno autobazarnicky je to vo tom, že v ňákým tom občanským zakoníku nebo kterým stojí že prodávající je jako povinej kupujícího tedy asi jako vás jo seznámit se stavem předmětu prodeje, no ale na to my tady v baziši nehrajem hele vole rozum, kam bysme se to dostali, dybysme měli každýmu kořenovi vykvákat co si to kupuje za kýbl ne? Kaštan nám tu hodí fajfku že jako seznámenej byl a tim to pro nás hasne. Vůbec nejlepčí je brát káry jako do tý komise ne to za to odpovídá předchozí majitel a my jsme jen ten zprosť… zpras… zprostředkovatel, shrábnem vejvar a ať si to ty dva řešej mezi sebou jo.

Co je to vlastně autobazar? Autobazar je instituce, která se má zabývat nákupem a prodejem aut. Do bazaru můžete svoje auto prodat, jenom ho tam za poplatek postavit nebo si tam auto koupit. Zejména poslední možnost představuje adrenalinovou zábavu, kterou provozují lidé, kteří mají dost peněz a nebojí se riskovat. Pravděpodobnost, že si koupíte v autobazaru levně dobré auto, tedy takové, na kterém není třeba hned něco drahého opravit, je zhruba taková, jako že skočíte z Nuseláku přímo na nákladní automobil vezoucí peřiny jedoucí pod ním, odrazíte se a vletíte oknem krásné blondýně přímo do postele. Kromě obchodu s auty mají některé autobazary ještě vedlejší provoz spočívající s kšeftování s kradenými koly, rádii a slouží jako klubovna pro různé zmrdy a ksindly, ve které se slézají a dělá jim to dobře.

Proč mám takové pochybnosti o sortimentu nabízeném autobazary? Pokud někdo prodává auto, děje se tak zpravidla z těchto důvodů. Buď je na něm něco rozbitého nebo se to co nevidět rozbije, anebo už zastaralo, nebo obojí. Dobrá auta se prodají jaksi sama a za cenu průměrnou, ne podezřele nízkou. Třeba ho od vás za solidní cenu vykoupí dealer, u kterého kupujete nový vozík, nebo ho prodáte známým případně v rodině. V autobazarech lze proto najít auta:

- zánovní a rozbitá
- zánovní, co se co nevidět rozbijou
- zánovní a opotřebená (třeba firemní)
- stará a rozbitá
- stará, co se co nevidět rozbijou
- stará, že je známí ani příbuzní už nechtěli

Kromě toho jsou ještě automobily, které by sice technicky byly OK, ale mají jakousi právní vadu. Třeba je Vasja Ivanovič Chuj štípnul nebo patří někomu jinému, než je prodává, třeba leasingové společnosti. K mému výčtu přistupují ještě auta:

- zánovní a kradená
- stará a kradená

Samozřejmě si říkáte, že jakožto slušný člověk byste prodávající, kteří vám jsou vnutit technicky nebo právně vadné auto, poslal někam. Pak byste asi neměl co prodávat. To je právě ten okamžik mezi slušným obchodníkem a autobazarní buznou. Jenže … u těch vadných aut můžete stlačit kupní cenu a víc na tom vyvařit, takže kdo by neodolal. Zde se samozřejmě předpokládá, že i vadné auto prodáte za cenu bezvadného a k tomu právě slouží newspeak autobazarních zmrdů.

Podobně jako u zmrdů musíme brát v úvahu, že autobazarní zmrdi neříkají, co si myslí a co si myslí, to neřeknou. Musíme dávat pozor nejen na to, co říkají, ale jak to říkají a proč to říkají.

Na začátek něco jednoduchého.

V newspeaku autobazarních buzen se počet ujetých km nazývá stav tachometru. A tam se může nastavit, cha chá, co chcete. Počet předchozích majitelů se zase vyslovuje jako počet držitelů podle technického průkazu. Když se vystaví nový TP, pak se toto číslo resetuje na hodnotu 1. Pokud jezdilo auto mimo ČR, pak bylo přivezeno do ČR a zde je prodáváno, je rovněž po prvním majiteli, jedno, kolik lidí mu říkalo mein Schätzchen v cizině.

Voňafka je auto, které sice může být rezaté a téměř nepojízdné, ale vevnitř nesmrdí, tzn. nevyteklo tam mlíko ani jej nepozvracel pes. Pojem „akorát zajetej turbodýzl“, který už na tomto webu jednou padl, pak znamená „starej ojetej krám, GO motoru a turbodmychadla zapotřebí“.

No, koukám že vás nudím, tak přejdeme rovnou na celé věty.

Autobazarnewspeak: K našim vozům dodáváme unikátní certifikát PPNP, kterým prohlašujeme, že auto je technicky i právně bez vad.

Překlad: Až vám dojde toaletní papír, vemte si tenhle dokument a vytřete si s ním prdel. Jakýkoli certifikát k čemukoli, vydá-li ho prodejce sám a ne nějaká certifikační autorita, má hodnotu smrkové šišky.

Nyní něco velmi častého.

No vod těch pytlů jako ta kontrolka že nesvítí je tim že proče se spálila žárovička. Vidíte, u ABS je spálená taky. Voňy tady u těch tédéíček hodně hořej, protože jak to má tu turbínu vole, tak to hodně dobíjí.

Překlad: Automobil má vystřelený airbag. Aby to nebylo poznat, je odpojená kontrolka, takže nesvítí. Do smlouvy vám písmem Arial velikosti 5 napíšeme poznámku „vadný airbag“, abyste nás potom nemohl popotahovat. Tedy, vlastně, ona taky někdy pitomě problikávala kontrolka ABS, asi vadný senzor, tak když už jsme rozdělávali tu palubku, tak jsme ji vyndali taky.

Teď něco složitějšího.

No výbava tam je f plný palbě. Klíma, metla, kůže, ksenóny a značková muzika.

Doslovný překlad: Automobil má vyšší stupeň výbavy. Klimatizace, metalický lak, kožená sedadla, xenonové světlomety a značkové stereo.

Správný překlad: Auto má nějakou nespecifikovanou vadu. Bylo bourané, má utočený tachometr nebo je s ním jiný problém, takže vám budeme kolem dokola blábolit o tom, co stejně vidíte sami dost dobře, abyste si nevšimli, že teče olej z motoru a kapalina ze servořízení. Z této ukázky plyne, že autobazarštinu nelze překládat slovo od slova, ale je nutné se na ni dívat tak nějak komplexně.

Pak máme celou řadu replik obsahujících slovní spojení „lehce ťuklej“.

Lehce ťuklé je každé auto, ve kterém není mezi sedačkami zaražený strom po frontální kolizi. Takové auto je pak už jen „ťuklý“.Tak například „lehce ťuklej na dveře“ překládáme jako „auto bylo havarované z boku a opraveno tím, že byl vyříznut B-sloupek včetně kusu podlahy a na jeho místo jsme navařili jiný B-sloupek z jiného auta, které bylo lehce ťuklé zase z jiné strany. Pak jsme to zatmelili, nastříkali a teď je z toho tahle "perfektní kára f metle a f plný palbě“.

Pokud je stav automobilu natolik zjevný, že by pohádku o lehkém ťuknutí neakceptoval ani pacient s čerstvě implantovanou necertifikovanou rohovkou z prasete, pak se říká „eéém ááááh úúúh no ňáký poškození tam asi muselo bejt, ale asi ňyc vážnýho, jezdí to v pohodě“. Slovo poškození svojí neurčitostí ideálně zapadá do autobazarního newspeaku, protože poškození je odřený lak od odlétnuvšího kamínku stejně jako kolozubý hřeben řízení. V podstatě všechna auta jsou proto „poškozená“, podívejte se do smlouvy, tam dolů, psáno písmem Arial 4pt., jinak známým jako Arial AAA CZ.

Autobazarní newspeak v kombinaci s vrozenou šikovností příslušníků národa Přemka Podlahy se dovede spolehlivě vypořádat i s takovým jevem, jako je oxidace železa neboli koroze. Takže věta „my sme to vyspravili, je to nastříkaný bodýčkem a mělo by to ňákou dobu vydržet“ znamená „zalepili jsme ty prorezlé díry nějakým tmelem a přestříkali je nátěrovou hmotou Motip Body Protector“, v regionálním dialektu jednoho nejmenovaného velkého autobazaru na Praze 10 to pak znamená „zalepili jsme tu díru několika vrstvami papírové lepící pásky a přetřeli to asfaltovou barvou, máte hezké nezkorodované auto a přejte si, aby nepršelo“. Jiný velký pražský autobazar mě při ohledávání jednoho durch prohnilého formana obšťastnil větou, že „no jo fakt hele, tady je to ňáký odentovaný“. Přemýšlel jsem nad tím asi hodinu a překlad je následující: „Ano, také jsem nyní podobně jako vy zaznamenal, že lem blatníku je prorezlý a vypadá jako okousaný od králíka“, přičemž slovo „odentovaný“ si s sebou přinesl Anthony Deny ze země, kde klokani dávají dobrou noc.

Cenových vyjednávání se týče pojem „dobírat“. Dobíráním nemyslí autobazarní buzna, že si z vás udělá srandu. Ale vlastně ano. Je to činnost, kdy záhy po prodeji auta za částku X Kč zavolá prodávajícímu, že „auto mi tu furt eště straší na bazaru. Vodvezte si ho. To víte, tři roky stará fyjesta v turbodýzlu bez klimačky, vo to nikdo nemá zájem!“ Kupující, který zpravidla propadne panice, protože potřebuje peníze třeba na další auto, poněkud vyměkne. Autobazarní buzna mu pak prozradí, že by byl „na ten pekáč zájemce, kterej požaduje deset klacků slevu“. V překladu do jazyka Palackého to všechno znamená: „Auto už je prodané, nyní se pokusím z vás vymámit slevu deset tisíc korun českých, kterou nikomu dalšímu neposkytnu, peníze si ponechám a vám vyplatím částku X mínus smluvní provize mínus 10.000Kč.“.

Pokud jde o číslovky, základní přehled měnových jednotek a názvů bankovek v autobazarštině:

1.000,- Kč = jen litr
2.000,- Kč = dva papouchy
5.000,- Kč = pět litrů vole
10.000,- Kč = deset klacků

Při placení se můžete setkat s pojmem „na lízačku“. Zde nejde o to, že vám autobazarníkova ženuška, původní profesí kurva z E55, dnes ozdoba kosmetických salónů a solárií, jako prodejní bonus vykouří dýmku míru, ale chce se tím řici, že můžete nakupovat na leasing, správně česky na splátky. Takže opět celá věta, „no líznout to tady s tím cé es té cé bé to je to navýšení podle tadydle tohodle“, což překladu znamená, že u společnosti CSTB leasing dojde k navýšení splátek oproti platbě za hotové podle tabulky uvedené v letáčku.

Mluva autobazarních buzen je natolik komplikovaná, že nemá speciální výrazy pro pohlaví a stáří člověka. Proto v autobazarech najdeme pouze auta, se kterými jezdila ňáká žencká (zde zmrd předpokládá, že automobil po dámě bude mít méně najeto a může utočit více km na tachometru), nebo „to mňel ňákej děda f stodole“, (překlad: Senior vozidlo garážoval), z čehož má být zřejmě usuzováno na šetrné zacházení s vozidlem. Protože mi autobazarní buzna nikdy neřekla, s tímto vozem jezdil dvacetiletej pošuk, předpokládám, že taková slova autobazarní newspeak neobsahuje.

Autobazarní newspeak má i odlišnou gramatiku. Například má jen čtyři pády, podobně jako němčina. 1. Kdo, co (tohle skvělý auto) 2. (bez) koho, čeho (bez servisní knížky, bez záruky, bez STK) 3. komu (prodám vám) 4. (ne)(vidím) koho, co (problém). Pátý pád byl nahrazen citoslovci (hele, vole…). Má jen dvě osoby, a to sice první a druhou jednotnou, vykání ani účast více osob v dialogu, například vašeho automechanika, se nevyžaduje. Třetí osoba se vyskytuje jen v kombinaci se středním rodem (to uhnilo a upadlo, to je tam jen tak naaranžovaný, to nebylo bouraný, to bylo jen trochu ťuklý, to je tak prohnutý už z fabriky, to rádio nemá ustřihaný dráty).

Mohl bych tímto způsobem pokračovat ještě dlouho, protože newspeak autobazarních buzen je velmi rozsáhlou a minimálně zmapovanou oblastí zmrdího newspeaku. Nebylo účelem tohoto článku vyřešit, kde sehnat levné a dobré ojeté auto, případně na jaké vizuální znaky při jeho koupi dávat pozor. BTW všechny články na toto téma jsou víceméně pro kočku, protože na moderním autě je velmi zatěžko najít mechanickou vadu, o nemožnosti diagnostiky motoru a načtení chybových hlášek z pamětí ECU auta v prostorách autobazaru ani nemluvě. Navíc připravuji test několika tuzemských autobazarů, na který se můžete těšit od příště.

Účelem bylo poukázat na to, že představa obchodníka ojetými vozidly, kterou nám nutí americké filmy, totiž toho výmluvného sympatického pána v obleku, je mylná a zavádějící, protože naše autobazarní buzny jsou jiného ražení. Jsou to zlodějský zmrdi hovořící divnou řečí. To, že občas někdo mívá s autem z bazaru problémy, není pak tím, že byla narušena práva kupujícího, ale tím, že tu máme komunikační problém spočívající v chybném překladu ze zmrdího newspeaku do češtiny.

Do bazaru by s vámi tedy spíše než komise složená z motoráře, karosáře, elektronika, právníka, psychiatra a gastroenterologa (kdyby se vám chtělo blejt…) měl jít jeden překladatel.



Newspeak autobazarních zmrdů: Reloaded
Vydáno 31. 10. 2004 (17312 přečtení)

Minule jsme si řekli, co tvoří základ slovní zásoby autobazarního ksindlu.



Článek se ujal, obíhá vesele internetem a autobazarní zmrdi se mnou vcházejí v mailový kontakt, aby mi nabídli své služby, jako například přelomení páteře nebo oddělení hlavy od těla. Po nasraných fanynkách skupiny Chinaski jsou nyní autobazarní mamrdi druhou nejpočetnější skupinou, která se mnou vchází v mailový kontakt.

Pojal jsem před krátkou dobou myšlenku, že progresívně bude třeba nahradit favorita jiným veteránem, který bych používal jako druhé auto a který mi přinášel určité uspokojení. Na favoritu jsem sice učinil několik zajímavých a přínosných úprav a mohu si s ním občas trochu zablbnout, ale jeho exteriér definitivně sešel, nehledě na pokračující korozi blatníků a jiných kovových částí. Při stavu tachometru 170.000 slyším vůz zpívat labutí píseň, ačkoli téměř všechny jeho části byly vyměněny, někdy dokonce i za úplně jiné.

Po různých peripetiích jsem se rozhodl pro Mazdu 323F, pokud možno ještě staré hranaté provedení s vyklápěcími světly a ne to podivné opuchlé cosi, co se dělalo potom. Není úplně jednoduché tento vozík sehnat v takovém stavu, abych do něj nemusel investovat násobek jeho ceny – součástky na Mazdu nejsou právě levné. Poslední kousky tohoto vozíku však dožívají v rukou různých tuzerů opatřené zběsilým votuningem a nebo jsou již mrtvé.

Chodím tedy sporadicky po bazarech a hledám efko. Nedávno jsem na jedno narazil. Hošík z bazaru kupodivu nebyl zmrd a bez kličkování prohlásil, že mnou vyhlédnuté efko je sice celkem hezké a málo opotřebené, zato však nabourané na zadek a prší do něj zadní výklopnou stěnou, takže abych si rozmyslel, zda ho chci nebo ne. Po tomto nečekaném výroku jsme se dali do asi půlhodinového hovoru, jehož výsledkem je tento článek.

Na rozdíl od tohoto mládence, se kterým jsme si kupodivu porozuměli a nejspíš bychom spolu bývali šli i na pivo, kdybych pivo pil, jsem v jednom bazaru nacházejícím se směrem k letišti v Plané u ČB ztropil úplně jiný skandál. Přihasil jsem si to tam s jedním známým maje v ruce notebook a kabel umožňující připojení na zástrčku OBD-2. Kabel byl originální výrobek naší firmy přizpůsobený výrobkům VAG neboli Volkswagen-Audi Gruppe, jen na notebooku běžel z internetu stažený freeware VAG-COM, protože nosit ven diagnostický software určený k internímu použití mi připadalo háklivé. Obeznámili jsme autobazarního zmrda s úmyslem vyčíst paměti chyb fabie fbenzínu fsedanu, kterou si známý hodlal koupit, a autobazarní zmrd s copánkem byl kategoricky proti. Že prý se tím řídící jednotka může poškodit. Byla to pro mě zcela nová informace. Kromě známého fenoménu odpálení ECU#15 při vyvolání komunikace u VW Golf/Bora z některých sérií v důsledku výrobní chyby v řídící jednotce totiž zásadně řidící jednotka vyčtením chybových dat nijak neutrpí po hardwarové ani softwarové stránce. Pokud by chtěl kontrole vozu skutečně efektivně zamezit, měl říci, že touto cestou můžeme zjistit kód IMMO a pak auto ukrást. Prostě špatná odpověď. Tak jsme mu poradili, aby si tu jeho Fabii vstrčil někam.

Ale vzhůru do světa newspeaku.

Koloušek je zákazník autobazaru. Považuji to za maximálně trefné. Jistě si snadno představíte to zcela bezbranné křehké nohaté plaché zvířátko s velkýma očima. Jedinou šanci pro kolouška v lese plném šelem představuje rychlý útěk a vám to doporučuji taky. Zákazník v autobazaru nemá o mnoho více šancí než koloušek v lese, pokud není odborníkem v oblasti automobilismu, nejlépe karosářem, motorářem a elektronikem současně, je vydán autobazarním zmrdům zcela napospas. Jsme u toho, jak trefně poznamenal jeden diskutující u původního článku, auto se v Czecholandu „musí umět kupovat“ a veškerá zákonná ochrana je zákazníkovi na pytel, stejně jako je pro kolouška irelevantní, že ta liška, co mu právě prokousla krk, loví na území přírodní rezervace.

Sněhulák není v newspeaku autobazarních buzen pandulák ze sněhu. Sněhulák je automobil v bílé barvě. Bílá auta nejsou prý populární, hůře se prý prodávají a jsou tudíž levnější. Pokud chcete prodat do bazaru oktáfku ftédéíčku fkombajnu fsněhuláku, počítejte, že za ní dostanete asi o 10% méně než za oktáfku fkombíku ftédéíčku fmetle. Bílá mazdička 323 fefku fsněhulákoj vyjde asi o deset litrů levněji, což je přibližně částka, za kterou mi sněhuláka přestříkají na jakou chci barvu, což je zajímavý poznatek.

Pokud jde o technické názvosloví, autobazarní ksindl nepřejal pojmy obvyklé v motoristických periodikách a vytvořil vlastní. Díky tomu nám v bazarech řeknou o takových motorech, že by pánové Otto a Diesel vejrali jak medvídek koala. O autech fbenzínu nemá asi cenu se bavit. Vozidlo s turbínou není tank Abrams, ale automobil s přeplňovaným motorem. Nehodlám zde pitvat rozdíly mezi turbodmychadlem, turbokompresorem a vynálezem pana Kaplana, takže si raději povíme, že auto fdechtu je tédéíčko bez téčka a íčka, tedy nepřeplňovaný vznětový motor. Tédéíčko je známá věc. Nejrychlejší je tédéíčko fčerveným íčku a úplně nejzběsilejší pak fčerveným íčku i déčku, to je vážně hustý. Červený téčka ještě nezavedli. Auta f tédéíčku můžou mít komín neboli common rail, tedy vysokotlaké vstřikování z centrální lišty, nebo pédéčko, které se vyznačuje tím, že de hodně vocpoda. Tolik asi k technice.

Pak tu máme pojem vražda. Pokud autobazarní zmrd použije tento pojem v souvislosti nikoli s vámi, ale s nějakým autem, znamená to, že sám není o jeho technické spolehlivosti právě přesvědčen. Při známé benevolenci autobazarních zmrdů k technickému stavu je pak automobil zvaný vražda skutečně něčím, čemu je třeba se vyhnout obloukem. Potíž je v tom, že pokud jste koloušek, tak vám samozřejmě předem neřeknou, že auto, které jste si vybrali, je právě akční model vražda-bazišline, takže tato část zmrdí slovesné pokladnice je pro vás veskrze nepoužitelná.

Podobně jako vražda je na tom laple. Laple je zcizený automobil, který nyní smutně stojí v autobazaru a čeká na nového majitele. Laple může pocházet i z lízačky (vysvětlili jsme si minule). To se dělá tak, že předchozí majitel dál platí leasingové splátky, ale automobil strčí do baziše. Tam jej prodají. Pokud je koloušek hustej a požaduje vůz prověřit v databázích různých firem, zabývajících se identifikací vozidel, tak nevyskočí žádná varovná hláška, protože z hlediska zákona je všechno OK. Poté, co je automobil prodán, jeho zmrdimajitel se podělí s jeho zmrdiprodejcem o utržené peníze a majitel, správně držitel nahlásí krádež vozu. Leasingová společnost shrábne pojistku a zdánlivě to tedy vypadá, že všichni vydělali. Kromě kolouška ovšem. Koloušek pak jede se starou a dětma za tetkou do Bukovska. Nejede tam proto, aby nafasoval vejce a brambory a kozí mlíko, ale proto, aby švagra dohnal k zlosti svou skoro novou oktáfkou fkombíku ftédéíčku, snu českých rodin. Zatímco si koloušek připravuje odborné věty, kterými švagra úplně vykolejí, například že to jede dvě kila a žere pět a půl, ho cestou zastavuje obecní policajt starej Bláha, kterého zase kvůli hurá akci XXXYYYXYXYY vyhnali do terénu, aby byl ještě represívnější než minule, když napařil starý Vomáčkový padesát korun pokuty, že vedla kolo po nesprávné straně. Bláha má tu skvělou novou policejní fóbiji, co má na palubě tamten počítač a pomocí něho zjistí, že oktávie je kradená. Koloušek má smolíka pacholíka. Samozřejmě že se vyšetřuje. Pánové od policie se dostaví do bazaru, kde je zmrd bujaře uvítá, podobně jako minulej, předminulej a tak týden, a začne obvyklá hra na téma „já nic, já zprostředkovatel“.

Policajt: - Vy musíte přece vědět, kdo vám sem to auto postavil, máte s ním smlouvu.
Zmrd: - Baže, tady to mám, Josef Novák.
Policajt: - No ale ve velkým techničáku stojí Josef Brabec.
Zmrd: - No von ten Novák měl vod Brabce jako tu plnou moc.
Policajt: - A tu máte uloženou kde?
Zmrd: - Jo to já si neschovávám, milej pane.“

Atd.

Součástí slovníku autobazarních buzen je taky slovo „vybrat“ nebo „vydlabat“. Vydlabáním se rozumí činnost, kdy autobazarní buzny buď s, nebo bez souhlasu prodávajícího z automobilu vymontují veškeré cenné součástky výbavy, které prodají zvlášť. Obzvláště populární jsou v tomto ohledu litá kola a autorádia, tedy hlíny a muzika. Nemusí se nutně jednat pouze o výbavu, například jedna známá z Mekky postavila sice otlučenou, ale technicky ještě ucházející Fiestu do nejmenovaného bazaru na Libeňském poloostrově a tam z ní zmrdi kanibalizovali pumpu hydraulického servořízení. Asi po třech měsících se ukázalo, že auto nikdo nechce (že by mělo něco se servem??) a teď přijde pointa celého příběhu. Při pokusu vyřídit s příslušným zmrdibazaristou vzniklou diskrepanci se ukázalo, že s touto alternativou bylo počítáno už při prodeji vozidla, protože se v zápisu o technickém stavu objevila informace „snížená účinnost posilovače řízení“ – no a paninko, má to auto sníženou citlivost řízení, když tam není pumpa – no má, takže je na tom stejně, jako předtím, ne? Tak nás tady neobviňujte, nebo vás taky můžem žalovat pro újmu na cti…!

Zde je k vysledování ještě jeden fakt. Skoro každý autobazarní zmrd je právník amatér. Zná dokonale všechny možné paragrafy, hlavně ty, kterými lze zdůvodnit, že to vadné turbo je skutečně důsledkem opotřebení a jako na takovou se na tuto vadu záruka nevztahuje, ne, ne, ne a ještě jednou ne, to je skutečně velké nedorozumění.

V minulém dílu jsem se dále dopustil určité nepřesnosti ohledně tzv. „dobírání“. Jeden čtenář, shodou okolností nepochybně autobazarní zmrd a majitel bazaru s mnohaletou tradicí, honosící se nadprůměrným intelektem a vrozenou solidností, upozornil, že správný termín je „vyvolávání“. Ať už se tomu říká, jak chce, tento postup je aplikován nejen směrem k prodávajícím, jak jsem popsal, ale i ke kupujícím. Dělá se to takhle: Uzavřete s kolouškem obchod. Že si teda to mondeo fdechtu za sto padesát vezme. V domluvený čas přijde koloušek se stopadesáti kilochechtáky v portmonce. Autobazarní zmrd mu oznámí, že to mondeo fdechtu si bohužel zamluvil nějakej borec, přijel, líbilo se mu, tak že prej dá sto padesát sedm litrů vole leda že byste vy dal sto šedesát to bych mu jako zavolal že vole je pryč, prodávající vole ho jako že stáhnul jo. Deset tisíc čistá ruka za jedno seknutí pyskem, to je celkem dobrá dobrá produktivita práce u zmrda, na to průměrnej podnikovej zmrd dělá celý týden prezentace v PowerPointu. Pokud stejným způsobem dobere alias vyvolá předchozího majitele, má litrů již dvacet a za to při jeho životním stylu vydrží klidně i týden nic nedělat. V tomto ohledu je pak termín „vyvolávání“ skutečně výstižnější, protože zmrd automobil vydraží mezi kolouškem a virtuálním zájemcem.

Tento článek byl vážně míněn jako dodatek a je zřejmé, že třetí díl už nebude. Závěr budu tedy věnovat teoretické úvaze, zda je nějaká šance, aby se obchodu s ojetými vozy věnovali slušní lidé a zda vůbec bazary potřebujeme.

Odpověd na první otázku je jasná. Praxe ukazuje, že asi jeden autobazarník z deseti se chová slušně a nepodráží prodávající ani zákazníky. Například v tomto ohledu mohu udělat reklamu pánovi, který provozuje autobazar v Borovanech u odbočky na Třeboň. Sice jsem si u něj auto nakonec nekoupil, připadal mi však zcela korektní, dopředu a bez vymlouvání mě obeznámil s jeho technickým stavem, dal mi kontakt na původního majitele a vůbec na mě udělal nejlepší dojem. Ještě předtím pomohl otci dobře prodat felicii, přičemž jeho provize za zprostředkování obchodu obnášela pouhých pět tisíc korun. Je to starší rozumný pán, s vedením a fungováním autobazaru má hodně práce, je tam vždy uklizeno, zameteno, auta jsou čistá a rád se tam vždy zastavím. Je však nutno konstatovat, že slušní a poctiví obchodníci budou v tomto oboru vždy v nevýhodě proti té bandě podvodníků v teplákách a s řetězy. Netřeba rozebírat proč.

Druhá otázka je složitější. Kdyby autorizovaní prodejci nepovažovali obchod s ojetými vozidly za jakousi druhořadou fušku, možná by to všechno vypadalo jinak. Protože se však autorizovaní dealeři v Čechách stavějí k celé záležitosti jaksi bokem a auta starší třech, maximálně pěti let jsou pro ně nezajímavá a jejich protiúčet zpravidla odmítají, vhánějí tak zákazníky do rukou autobazarního zmrdstva. Další faktor na trhu představují hyperbazary, především pak AAA Auto Praha, protože další dva významné, totiž Auto Esa nebo Auto Extra, nestojí za řeč. AAA za poslední dva roky hodně zpřísnilo svoji výkupní politiku a když se rozhlížíte po jejich sortimentu, nenajdete tak katastrofální vraky, jako před několika lety ani náhodou. Spíš se jedná o vozy v průměrném až nadprůměrně dobrém stavu, i když s hodně najetými km. Pro zákazníky AAA to je dobře, pro autobazarní zmrdy z no-name bazarů pak ještě lépe, protože se opět rozšířila nabídka vraků, které mohou opticky vylepšit a pak podvodně a s nadhodnocením prodat.

Kdybych byl naivní, dovolával bych se policie a soudů, aby s tím něco dělali. Nabádal bych lidi, aby pokud skočili zmrdibazarům na lep, aby podávali trestní oznámení a civilněprávní žaloby. Jenže tohle taky nikam nevede, zvlášť v Kocourkově ne. Situace je do jisté míry bezvýchodná a řešení musíme vzhledem k právnímu a podnikatelsko-etickému prostředí v Kocourkově hledat každý na svou vlastní pěst.

Asi můžeme vzít jako definici, že stav předmětu koupě, totiž moderního automobilu, není možno zkontrolovat (viz moje příhoda s notebookem, dlužno dodat, že tato kontrola stejně není nic moc platná, autobazar může „měkké“ chyby smazat a vy je už nenajdete, přičemž hodně chyb ať už kritických nebo latentních má povahu sporadické chyby).

O něco lepší vodítko je tracking automobilu. Pokud se nám podaří zjistit, kde byl vůz servisován, můžeme podle VIN celkem snadno a nebyrokraticky, a to i mimo území ČR, zjistit, co na něm kdo kdy opravoval a kolik km mělo najeto. A když poslední garanční prohlídka byla ve 130.000km a na tachometru je 90.000 km, pak to asi nebude tím, že poslední rok jezdilo jen na zpátečku. Smůla je, že některé servisy drží s autobazary basu a odmítnou se s vámi bavit. Zde opět chybí nějaká zákonná úprava, protože takový údaj podle mého názoru souvisí s ručením za výrobek a výrobce by jej měl být povinen uchovat a poskytnout třetím stranám, ale to jsme zase na půdě Kocourkova v oblasti čiré sci-fi.

Nejlepší vodítko je pak paradoxně autobazarní zmrd sám. Pokud tedy stojíme v bazaru s autobazarní buznou, která mluví komickým jazykem, švindluje se smlouvami, manipuluje s vámi, znemožňuje kontrolu vozidla dostupnými prostředky nebo třetí stranou, pak je jasné, že předmět koupě není v pořádku a koloušku, bež, šelmy jsou venku. Kdepak by asi oteplákovaný ořetězovaný zmrd přišel ke kvalitním autům? Koupil je od zmrdů, jako je on sám? Prodávající myslí podobně jako vy a pokud je to slušný člověk, je pro něj lepší prodat auto serióznímu zájemci než podvodníkům z řad šmejdbazarů nebo individuálních podvodníků.

Zkusíme v tomto případě využít diskuse smysluplněji: Máte nějaké reference na dobré autobazary?

***************************************************************************************************