Roland Mahler: Gang evropských důchodců


Autor je generálním ředitelem T-Mobile ČR



Překvapivým televizním hitem v Německu se stala třídílná fikce 2030 - Povstání důchodců o vzpouře zbídačených penzistů, kteří kolem roku 2030 řeší svou tristní sociální situaci přepadáváním lékáren nebo nájezdy na večírky movitých manažerů, kde kořistí jídlo, jež si nemohou ze svého nuzného příjmu dovolit.
Temnou vizi o tzv. Republice starců okamžitě po odvysílání kritizovala většina německých politiků včetně kancléřky Merkelové. Podle nich jde o nedůstojnou diskriminaci budoucích seniorů a nerealistický obrázek života v horizontu 20 let.
Jistě není nic snazšího než odmítnout prognózu, predikovanou na vratkých základech momentálních negativních trendů a dat. To by však předpokládalo vyřazení veškerých pozitivních i negativních vlivů, včetně případných ekonomických reforem, které mají zásadní vliv na míru životní úrovně.
Na druhou stranu je ovšem zřejmé, že není třeba hororových seriálů, aby především dnešní střední evropská generace nepropadala pochybnostem nad perspektivou svého života za pár desítek let. Varujících signálů, které mohou vést ke skepsi, je dost.
Demografický vývoj, kdy se rodí stále méně dětí a i díky vyspělé lékařské péči geometricky přibývá lidí v neproduktivním věku. Rostoucí mandatorní výdaje rozpočtů a hustá sociální síť zatěžují příjmy produktivní generace stále vyššími odvody. To v kombinaci s nerozhodností politiků, kteří zhusta nadřazují svůj krátkodobý zisk (úspěch ve volbách) nad dlouhodobými vizemi a potřebami občanů, vytváří třaskavou směs nejistoty a obav nad budoucností.
Možná by proto stálo za úvahu natočit seriál o tom, jak se v blízké budoucnosti všichni (nejen němečtí) senioři dožívají sta let, zahrnuti tou nejlepší možnou lékařskou péčí, na nejkrásnějších plážích světa, ubytováni v luxusních hotelích.
Pro pochopení mentality dnešních evropských politických elit bychom nemohli udělat více. Vsaďme se totiž, že by se neozval jediný politik s varovně zvednutým prstem, abychom si nedělali iluze, protože jde o přehnaně optimistickou a nerealistickou vizi budoucnosti.