Je StB expoziturou Policie ČR, nebo je tomu již dokonce naopak?

Lidí, kteří se za totality nějak dostali do kontaktu s komunistickou Státní bezpečností, je v Česku nepočítaně. Na tisíce se počítali estébáčtí profesionálové, statisíce dalších křiváků s nimi za jidášský groš ochotně spolupracovaly - fízlovaly pro ně ve svém nejbližším okolí, donášely jim na své známé, přátele, příbuzné, dokonce i na rodinné příslušníky. A konečně tu byli občané, jež zločinná StB nazývala zájmovými osobami. Šlo o nešťatníky určené k takzvanému vytěžení, to jest k práskačství nevědomému či aspoň nedobrovolnému, které profesionálním estébákům mělo posloužit k jejich pozdějšímu vydírání. Vzácné jsou naopak případy, kdy se pokrokově smýšlející individuum do řad komunistických fízlů cpalo horem dolem, ale Státní bezpečnost jeho touhu nevyslyšela. S jedním takovým nás 14. března seznámila Mladá fronta Dnes a jeho hlavním hrdinou není nikdo menší než současný ředitel Národní protidrogové centrály a jeden z nejmocnějších policistů v České republice.

Jiří Komorous odjakživa snil o tom, státi se estébákem. Podřídil tomu vznešenému cíli naprosto všechno už v útlém dětství, jak popisuje ve svém láskou ke komunismu prodchnutém životopise z roku 1987, kdy jako šestadvacetiletý čerstvý absolvent práv marně bušil na estébácká vrata. V jeho šestistránkovém prosebnickém elaborátu se dočítáme věci, které nám dnes vyrážejí dech. Již jako děcko byl malý Jiřík příkladný produkt bolševické víry, kádrová rezerva rudé diktatury jako vymalovaná. Byl postupně pionýrským praporečníkem, svazáckým revizorem na střední škole, ideologem SSM na právnické fakultě, absolventem večerní funkcionářské školy Socialistického svazu mládeže a na vojně předsedou PV (patrně plukovního výboru) SSM. Když se po návratu do civilu jako nejuvědomělejší z uvědomělých svazáků stal příslušníkem Veřejné bezpečnosti, i tam na něho čekala předsednická funkce v základní mládežnické organizaci a také několik metálů za jeho dosavadní angažovanost. Vyvrcholením Komorousovy důsledné přípravy na příští estébáckou kariéru bylo jeho přijetí do KSČ v červnu roku 1984.

Ještě o tři roky později, kdy v Moskvě už prachmizerný, možná dokonce imperialisty najatý bolševik Gorbačov naplno rozjížděl svoji glasnosť a perestrojku a husákovská totalita pomalu začínala mít na kahánku, dokazoval soudruh Komorous sám na sobě, že i za fasádou vysokoškolsky vzdělaného policajta se může skrývat docela obyčejné jelito. Sovětská okupace v srpnu 1968 byla pro Československo požehnáním, prohlašoval odhodlaně. V již zmíněném životopise své komunistické přesvědčení dovedl k naprosté dokonalosti: ťV průběhu let 1968 - 1969 jsem byl ještě mlád, ale s celou problematikou jsem se důkladně seznámil později, jednak z vypozorování očitých svědků (otec, matka, starší sourozenci), jednak vlastním studiem. Problematiku jsem plně pochopil a zcela podporuji a souhlasím se vstupem spojeneckých vojsk. Jsem přesvědčený internacionalista, plně oddaný marxismu-leninismu.Ť

Dnes přesvědčený marxista Komorous pro změnu tvrdí, že byl ve svých šestadvaceti letech ještě nezralý k vytvoření objektivního světonázoru. To bychom mu mohli i věřit. Jednak je určitá míra mentální zaostalosti u bývalých přílušníků SNB poměrně obvyklá, jednak je třeba vzít v úvahu, z jak skvělé rodiny dnešní policajtská hvězda pochází. Tatíček velel zásahovým jednotkám VB, které brutálně potlačovaly každý sebemenší pokus o vyjádření občanského nesouhlasu s komunistickou diktaturou, a paní matka asi také není žádná pravicová oportunistka, když s tím pendrekářem dokázala žít a sdílet manželské lože. Že geny neumlčíš, o tom se můžeme kdykoliv přesvědčit při pohledu do poslaneckých lavic KSČM - i stalinista Grebeníček mladší je věrnou kopií svého otce Aloise, svého času estébáckého sadisty, který se vyžíval v mučení politických vězňů. Je mezi těmi dvěma dokonalými marxisty ale přece jen jeden nepatrný rozdíl: Miroslav Grebeníček nešéfuje ozbrojenému útvaru, který se podle znalců vnitráckých poměrů těší pověsti takřka nekontrolovatelné a také nekontrolované složky policie demokratického státu.

Co ale teď s Komorousem? Postkomunistická státní policie si ho asi skutečně nehýčká proto, že proslul jako splachovací kariérista, spíš na něm oceňuje jeho schopnost účinně bojovat s drogovou mafií. Nic proti tomu, ne nadarmo je byvší marný čekatel na estébáckou slávu postrachem hašišáků, zhulených děvek a další toho druhu součásti kriminálního podsvětí. Musí ale hned dřepět na všemocné šéfovské židli? Nemělo by mu stačit honit feťáky a být rád, že smí zůstat schopným řadovým policajtem, když už mu ze sametového dopuštění nevyšla plánovaná fízlovská kariéra? Ještě před dvaceti lety byl skalním bolševikem a zuřivým obhájcem sovětské agrese, na niž si ani kloudně nepamatuje. Co je zač dnes? A čím by byl zítra, kdyby se komunistickému vůdci Filipovi podařilo dovolat Leninovi a uspět u toho bolševického lotra se žádostí o pomoc při zorganizování nového rudého převratu? Zajímá to vůbec někoho? Proč je Langerovo vnitro v takovém klídku a dokonce chrání přesvědčené marxisty na postech, kde už víc než sedmnáct let nemají co pohledávat?

Před loňskými volbami ťjediná pravice v zemiŤ slibovala, že bude-li v nich úspěšná, vymete z vnitra rázně veškerou pozůstalost po levicových ministrech Grossovi a Bublanovi. Ivan Langer se zdál být garantem toho závazku, a hle: sotva půl roku poté zastává nikoli bezvýznamnou funkci v letenské ťkachlíkárněŤ bývalý estébák a specialista na boj s vnitřním nepřítelem Jiří Slanina, zástupcem šéfa pro zahraniční vztahy v příspěvkové organizaci Zařízení služeb pro ministerstvo vnitra je bývalý agent StB Aleš Koleška alias Ondra, tamtéž se ke spokojenosti sametových ťrevolucionářůŤ činí i jistý Jaroslav Šalda, za totality školitel příslušníků Veřejné bezpečnosti. Je to pouhé lajdáctví a nedůslednost ťnových strukturŤ, nebo si máme myslet, že se přesvědčení marxisté zčistajasna stali oddanými služebníky systému, proti němuž byli odjakživa vychováváni, školeni a cvičeni jako nenahraditelný frajer Komorous?

Či snad jde ještě o něco jiného? Třeba o to, abychom už konečně zapomněli a dopřáli všelijakým Komorousům a jim podobným tesklivcům po zmařených kariérách čas na rekonvalescenci, během níž se pokusí vzkřísit své ambice? Není-li ještě Policie České republiky, potažmo estébáky prolezlé ministerstvo vnitra, filiálkou podřimující Státní bezpečnosti, velmi bych stál o to, aby tyto pochybnosti nás, Klausem posmívaných ťprimitivních antikomunistůŤ, zaplašil pan Langer osobně. Nejlépe slibovanými skutky, případně zárukami, jimž se dá věřit. Každopádně však přesvědčivěji, než jak je toho schopen jeho záhadný chráněnec Komorous.

Petr Zavoral



V čem je socialismus lepší než současná demokracie?

Dobrý den

Pokud je "socialismus" sociálně, ekonomicky, životní úrovní, svobodou a demokracií vyspělejší než "kapitalismus", tak proč ho lidé (a celé národy) opustili a proč se tam nevrátí?

Mám pár dotazů, které mne matou: Proč v období 1948-89 byla cenzura? Proč nebyly pluralitní volby? Proč byly zadrátované hranice? Proč byla potřebná výjezdní doložka pro každého, kdo chtěl jet do nesocialistické ciziny? Proč musel vymizet z paměti národa každý, kdo se režimu znelíbil (Voskovec+Werich, Kubišová, Matuška, Seifrt, Foglar, apod.)? Proč se z toho socialistického ráje utíkalo, ale nikdo neutíkal do toho ráje? Proč byl nedostatek všeho (extrém byl ten "toaletní papír") a na televize, pračky, ledničky, apod., musel být pořadník, jinak se to nesehnalo. Proč zely obchody prázdnotou už dopoledne? Proč, když někdo utekl za hranice, byl perzekuován i jeho příbuzný? Proč mu po návratu hrozilo vězení (proto se nikdo nevracel). Proč každý (pokud mohl) sháněl devizy a bony (tuzexové platidlo), aby si mohl koupit lepší zboží v Tuzexu a nebo (když mel to štestí sám nebo přes někoho, kdo měl to štestí) koupit na západě? Proč, když se vedle sebe postavilo auto nebo autobus, bylo hned poznat už z venku co je z východu (socialismus) a co ze západu (kapitalismus)? A to se týkalo jakéhokoliv zboží (elektronika, oblečení, potraviny)- ty z kapitalistického západu byly hezčí, trvanlivejší, dobrejší.


A teď k tomu jak se máme teď špatně.

Opravdu si myslíte, že by se nechalo 10 miliónu štastných a spokojených lidí oblbnout pár desítkami ( maximálne pár stovkami ) drtivé vetšine národa neznámých lidí? Kdo znal před revolucí HAVLA? Vážne si myslíte, že i když by se (opět zdůraznuji 10 miliónu!) tolik lidí nechalo oblbnout, tak že by se při sebemenší změně k horšímu, opět nevrátili při nejbližší príležitosti (měli na to nekolik parlamentních voleb- 1992, 1996, 1998, 2002, 2006) do ráje - volbou KSČM? Opravdu si myslíte, že by se lidi (10 miliónu) nechali dál oblbovat čekáním na lepší zítřek, když by bylo naopak cím dál hůř? Že by vás komunisty nevolili hned, ale dál by čekali co přijde ? Vážně si myslíte, že pokud by chtěli lidi návrat k socialismu, tak by místo jít k volbám, volili cestu nejít k volbám? V roce 1990 lidi změnu chtěli a vyjádřili to 96% účastí ve volbách. A nakonec: Myslíte si, že kdyby komunisté v roce 1946 slibovali místo ráje, popravy, deportace a doživotní zákaz návratu do rodného kraje, zabavování majetku, zbavení jakýchkoliv práv (z počátku i práva na život) u nepohodlných osob režimu. Zákaz cestování, nesvoboda tisku, projevu, shromažďování. Vyhazování ze zaměstnání a škol, s doživotním zákazem ci omezením práce či studia (včetne potomků) u nepohodlných osob režimu. Doživotní pronásledování nepohodlných (vcetne potomku). Myslíte si, že by komunisté v tom roce 1946 vyhráli volby? Opravdu si to myslíte????

Může te mi na tyto otázky odpovědět?

Zvedavá holka



Komoušci

vysvětlete mi, proč ten váš totalitní rudý blok zkrachoval, rozpadnul se a zaniknul? Co podle vás bylo skutečnou příčinou tohoto rozpadu a zániku?

Proč jen z Československa z vašeho bolševického ráje uprchlo během let 1948-89 do pekla kapitalismu několik stovek tisíc lidí, často celých rodin?

Proč peklem kapitalismu vykořisťovaný a zbídačelý proletariát ze západní Evropy a USA nikdy neprchal do toho našeho socialistického ráje? Proč se prchalo zásadně a jedině opačným směrem?




Mladý nezkušený komunisto.

Kdo se vás tady bojí? K vaší drzosti a blbosti je nutné se veřejně vyjadřovat. Ti, co manuálně opravdu "pracují" často doma PC mají. Ti co manuálně berou podporu asi ne. Mám jen tak tak na bydlení a obživu, PC ale mám také, je to totiž dnešní nezbytná součást sebevzdělávání. Vzdělávání dětí je stále bezplatné, drahá je jejich obživa (to byla vždycky). Lidem dochází trpělivost s tím, že zákony protlačené s komunisty tady stále šikanují všechny pracovité a chytřejší, ani nemusí být fanoušky ODS. Náš český "kapitalismus" po socialisticky, kde největšími kapitalisty jsou většinou bývalí vexláci, komunisti a STbáci je skutečně silná káva. Už aby rozumným lidem ta trpělivost konečně došla.



Jak legalne nabyt aspon nejaky majetek?

1) Zdedit ho. Na to musite mist stesti a je to u nas pomerne malo pravdepodobna vec. Casem se to bude zlepsovat.

2) Byt ochoten ucit se nove veci, umet nejaky cizi veci a pripadne i dalsi veci, kterou jsou poptavany zamestnavateli. Najit si dobrou, nadprumerne hodnocenou praci a mit se lip nez vetsina lidi.

3) Podnikat. Najit volne misto na trhu a delat neco, o co je zajem a lidi jsou ochotni to platit. I z niceho se da vybudovat solidni firma. Par jich ze sveho okoli znam, vam by nazvy asi nic nerikaly.

4) Mit stesti pri privatizici, vyhrat ve sportce, apod. - z hlediska pravdepodobnosti zanedbatelne moznosti.

Chapu, ze po shlednuti zprav jsou vice na ocich lide, co ziskali majetek vice ci mene nelegalne, ale jeste to neznamena, aby neexistovala ani jina skupina.