Chyba je v zákoně, ne ve firmách.

Chudáci v marketingové agentuře, kteří nemohou zpeněžit údaje, jež jsou proti své vůli a proti svým zájmům nuceni zveřejňovat soukromé firmy!
Povinné zveřejňování účetních závěrek všech firem v rejstříku je naprostá právní a ekonomická zvrhlost. Je to projev typické komunistické nadutosti a snahy státu strkat nos do všeho. V USA a v řadě dalších zemí se striktně dělí firmy na public a private, veřejné a soukromé. Veřejné jsou obchodovány na burze případně na nich existuje zváštní veřejný zájem, soukromé jsou všechny ostatní. Veřejné firmy musí zveřejňovat nejen účetní závěrky, ale i spoustu dalších informací včetně třeba platů ředitelů a to dokonce zpravidla kvartálně. Soukromé firmy nemusí zveřejňovat vůbec nic. A patří mezi ně často i obrovské mezinárodní kolosy (např. potravinářský MARS vyrábějící známé tyčinky, který je rodinným podnikem), o jejichž ekonomických výsledcích za celá desetiletí neví veřejnost ani ekonomičtí analytici a obchodní partneři vůbec nic. Přesto tyto ekonomiky prosperují podstatně lépe než česká, kde mezi soukromým a veřejným zatím rozlišovat neumíme.
Co je komu do toho, jak hospodaří firma, kterou má napůl Mařenka s Jeníčkem? Kulové! Nikdo nikoho nenutí, aby s firmou Mařenky s Jeníčka obchodoval. Jestli se ti dva chtějí svým obchodním partnerům pochlubit, jak se jejich firmě dobře daří, nechť mají možnost uložit závěrky v rejstříku dobrovolně. A obchodní partneři pak klidně mají možnost neobchodovat s těmi, kteří své závěrky nezveřejňují. Tomu se říká svobodné podnikatelské prostředí!!
Ale tady stát nutí všechny, aby zveřejňovali i to, co nechtějí a nemohou, protože zveřejnění může ohrožovat jejich samotnou existenci. Jak má například česká firma splnit smluvní povinnost utajit cenu transakce, když ta je jednoduše zjistitelná z účetní závěrky? Českým firmám tak stát háže klacky pod nohy, zatímco zZahraničním zákazníkům a konkurentům ze zemí, kde taková povinnost zveřejňování často neexistuje, tak náš stát ke škodě českých firem poskytuje obrovskou výhodu. Tomu se říká státní tyranie.
Veřejně dostupné by měly být pouze údaje o veřejně obchodovaných firmách, bankách, pojišťovnách, investičních společnostech a fondech, obchodnících s cennými papíry, přirozených monopolech a síťových odvětvích (elektřina, plyn, teplo, voda, železnice) a o firmách, v nichž má podíl stát, kraj nebo obec. Možná ještě u těch, které dostávají dotace z veřejných rozpočtů. Ale u těch ostatních na tom žádný společenský zájem neexistuje. Přesněji řečeno: v zájmu ekonomiky je, aby přestaly být státem touto informační povinností šikanovány.