pamětník

Re: Poláci zvolili velkou změnu

Pamatuji dobu kdy i soudruzi informovali veřejnost podobným způsobem, jako ti dnešní rádoby demokraté zprava i zleva a ekonomické ukazatele lidem rádi zamlčovali.
Za socialismu přece vždycky bylo nejdůležitější plnit plán,v létě se provolávalo heslo , ani zrno na zmar,v říjnu se slavila Velká říjnová revoluce,v prosinci se vedla učená debata o tom ,že v zimě nastala zima a hrozí sněhová kalamita,v lednu nás politici a sdělovací prostředky povzbuzovaly k vytvoření nových socialistických závazků…,únor byl přece vždycky Vítězný,v březnu jsme se pěkně socialistický s kytičkou sněženek opili na podnikových oslavách MDŽ,no a květen byl pro mávátka, transparenty ,průvody ,hesla a jiné socialistické reje jako stvořený.
Ale že se ekonomicky propadáme ,že bachaři jako dnešní poslanec Vondruška tříská v komunistických lágrech disidenty ,to už Rudé právo nepsalo a televize nevysílala. Demokracii tvoří lidé svým chováním, vzájemnými ohledy a ochotou tvořit a mluvit o kompromisu, byť se přitom mohou i pohádat. V Česku se o ničem nediskutuje,zprava i zleva protože nikdo nechce slyšet názory a ideje toho druhého.Toho druhého chceme zašlapat, zlikvidovat, otrávit mu v chlívku jeho kozu,protože nás - zpupné a jediné vševědoucí politiky - nezajímá.
A jejich voliči se chovají jako ti politici,které si ti voliči volí.
Středová politika je budoucnost,protože je spravedlivá,nikoho neprivileguje.

*****************************************************************

Jack Welch, bývalý šéf průmyslového a finančního obra General Electric, se svou ženou Suzy, ekonomickou publicistkou, poskytují rady manažerům. HN je exkluzivně přinášejí každé pondělí.

Zasedám ve správní radě spolu se dvěma členy, kteří toho za minulý rok řekli a udělali velice málo. Přesto byli oba právě znovu jednomyslně zvoleni, a to za velké podpory nominačního výboru. Jak se na to díváte?

(Jméno neuvádíme, New York, USA)

Říkáte, že ti dva "zahřívači židlí" byli právě znovu jednomyslně zvoleni členy vaší správní rady. Znamená to tedy, že jste pro ně hlasoval také vy? Jestliže tomu tak je, nevzrušujte se tím. Rozhodně nejste jediným členem správní rady v historii, který toleroval nevýkonného nebo jinak dysfunkčního kolegu.

Proto bychom správní rady neměli zatracovat. Celkově vzato jsou skutečně přínosné. Rady nicméně často tolerují rušivé jednání jednoho či dvou svých členů. Spolyká to spoustu času, ale těžko se to dá vymýtit. A to je bohužel důvod, proč tak příliš mnoho správních rad - ve veřejném i soukromém sektoru - nepřináší plně to, co by mohly nebo měly.

Aby bylo jasné, nehovoříme tu o takovém chování správní rady, které je trestné. Až na nepatrné, leč široce známé výjimky se každá rada zbavuje takového svého člena, který nedodržuje zákony.

Máme tu na mysli jen ty typy členů správní rady, jejichž podíl na práci rady je sice plně legální, ale zároveň může mít i destruktivní následky. Podle nás jde nejméně o pět různých typů takových členů.

Začněme typem špatných členů správní rady, o nichž se zmiňujete ve svém dopise: "nemakačenko".

Někteří z těchto jednotlivců jsou příliš zaneprázdněni svými vlastními podniky, členstvím v dalších správních radách anebo je prostě zrovna ta vaše rada vůbec nezajímá. Někteří z nich dokonce nemají ani tu slušnost, aby autentický zájem o práci alespoň předstírali.

Přitom oněch 25 až 100 tisíc dolarů, které dostávají za to, že mají možnost nakouknout do podnikového světa, mohou být velmi slušné peníze. V soukromém sektoru je často hlavní odměnou za členství v radě prestiž. Nemakačenkové jen zřídkakdy vystupují na zasedání správní rady s nějakou výzvou či problémem.

Jsou sice strašní, ale zdaleka ne tak nebezpeční jako typ číslo dvě v naší klasifikaci. A to je typ, který nazýváme "nosiči bílé vlajky".

Tito lidé žijí ve strachu, aby se osobně nenamočili do jakéhokoli druhu kontroverze, jako jsou například žaloby na podnik nebo protesty akcionářů. Postrádají odvahu, což má být klíčová vlastnost každého člena správní rady. Ať už se narazí na veřejný nebo soukromý problém, otravují zasedání rady vehementním prosazováním toho, že spor se musí urovnat, dokonce i za cenu opuštění principů.

Jistě, správní rada musí příležitostně řešit spory a rozepře, ale nikdy nemá rozhodovat, aniž pozná organizaci tak, že o ní zjistí všechna dostupná fakta. Takový proces vytváří kulturu důvěry mezi managementem a radou.

Třetím typem špatného člena správní rady je "intrikán". Tento člen na zasedání rady tiše sedí, často podporuje převládající stranu, ale pracuje za scénou a vytváří si skupinu vlastních stoupenců, aby prosadil projednávání jiných otázek, než chtějí ostatní, totiž jmenovitě svých vlastních.

V mnoha případech dobří členové správních rad s takovým mistrem palácových intrik skoncují. Jenže někdy dochází k tomu, že rada se stává jeho vlastním výkonným výborem. Výsledkem pak je, že vládnoucí tajnůstkářská rada uvnitř rady mění ostatní její členy v druhořadé občany.

Taková dynamika vyřazuje z účasti na práci rady nejen myšlenkový potenciál většiny jejích členů, ale rovněž podkopává vztahy rady s managementem. Manažeři pak nikdy nevědí, zda člen rady mluví za sebe, za celou správní radu, nebo za svou kamarilu.

Dobří členové správní rady se soustřeďují na závažné otázky, jako jsou následnictví ve vedení podniku nebo strategie. Srovnejme je s naším čtvrtým provinilcem, a tím je "šťoural". Místo aby se seznamoval s potenciálními talenty v podniku a diskutoval s nimi o dynamice odvětví, šťoural se hrabe v provozních detailech. Zapomíná, že členové zasedají ve správní radě proto, aby do ní přinášeli svou zkušenost a správný úsudek, a nevměšovali se do každodenního řízení firmy.

A konečně je tu poslední typ: "kazatel". Je to samolibý suverén, který se nemůže nabažit vlastního hlasu, zejména když se mluví o tématech, jako jsou světové událostí, společenské trendy, historie či specializace podniku. Stejně jako šťouralové, i kazatelé odvracejí pozornost od skutečných problémů, a znervózňují tím své kolegy.

Pro člena správní rady je samozřejmě pohodlnější nechat pár nemakačenků přežít do jejich odchodu na odpočinek a tolerovat několik málo nosičů bílé vlajky. Je pohodlnější snažit se izolovat intrikána anebo ho nadále trpět, či ignorovat šťouraly a kazatele.

Představte si však, o kolik lepší by bylo, kdyby se nominační výbor postavil tváří v tvář právě těmto obtížným typům. Vždyť přece nikdo jiný nemůže zajistit, aby rada dobře pracovala, než ona sama.