Daniel Gladiš: Trh se řídí strachem a chamtivostí. Z toho vycházím

PODNIKY A TRHY, moje peníze

Dvakrát větší průměrný roční výnos než světové akciové trhy dokázal za tři roky získat Daniel Gladiš. Je profesionální investor, který založil vlastní hedgeový fond. Spravuje v něm peníze asi 80 dalších investorů. Je autorem knihy Naučte se investovat, která má v Česku tisíce příznivců.


HN: V čem tkví tajemství vašeho úspěchu? Jakou máte strategii v investování?

Nekupuji trh jako celek. Celá řada akcií je podhodnocena, ty kupuji. Nevěřím teoriím, které předpokládají, že trh je efektivní a že člověk je schopen akcie přesně a neomylně oceňovat. Tyto teorie považují lidi za dokonalé stroje bez emocí. Oni ale takoví nejsou, dělají ve svých odhadech chyby a podléhají emocím. Toho využívám.


HN: Máte nějaké zásady pro rozložení portfolia?

Snažím se, abychom neměli příliš mnoho investic jenom v několika oborech. Vyhýbám se odvětvím, jimž nerozumím, třeba biotechnologiím. Společnost vyvíjející něco, čemu nerozumím, pro mě není dobrou investicí. Preferuji jednoduché obory, například lodní dopravu nebo těžbu surovin - ropy, plynu, kovů. Mám blízko i k finančním společnostem, protože v nich léta pracuji. Dokážu posoudit zemědělství, máme i chemičky.


HN: Navštěvujete firmy, jejichž akcie kupujete?

Ano. Jezdím po celém světě - často do Hongkongu, Koreje nebo Švýcarska. Pokud jde třeba o velké firmy, není to tak nutné. S menšími je ale důležité se dobře seznámit.


HN: Jaké jsou nejčastější chyby v investování?

Lidé často investují na základě tipu nebo povrchní analýzy. Někdy příliš riskují. Často podléhají emocím, nedrží se strategie, kterou si stanovili. Když akcie padají, leknou se a začnou prodávat. Já je v té době kupuji. Jsem rád, když padají. Jednotlivé akcie mají běžně během roku cenové rozpětí 35 procent. Vím, že jejich skutečná hodnota se zdaleka tolik nehýbe.


HN: Řídíte se intuicí?

Snažím se dát na tvrdá čísla. Trh se řídí dvěma základními emocemi - strachem a chamtivostí. Emoce je třeba co nejvíce odbourat. Pokud se člověk dívá objektivně, dokáže nakupovat v období paniky, která panuje dnes, a prodávat v období velké euforie. Řekl bych, že spíše než intuicí se řídím zkušeností.


HN: K té zkušenosti - říkal jste, že se vám vyplácí kupovat podhodnocené akcie. Jak je ale poznáte?

To je těžké. Každý na to má jiný názor. V účetnictví firmy, do které investuji, sleduji, za jaký násobek svého zisku a vlastního jmění se obchoduje. Zda platí dividendu, jak vypadá rozvaha společnosti, kolik má dluhu v poměru k vlastnímu jmění. Posuzuji stabilitu zisku, velikost firmy, její management a perspektivy.


HN: Jak ale dojdete ke konkrétnímu číslu?

Mám na to jednoduchý model, do kterého zadávám parametry z účetnictví. Vyjde mi hodnota, kterou si myslím, že akcie má. Není to však objektivní číslo. Každý analytik dojde k jiné hodnotě. Jejich odhady se někdy dost liší.


HN: Ve své knize kritizujete strategii podílových fondů. Co podle vás tedy dělají špatně?

Řídí se zpravidla teorií efektivního trhu. Jejich portfolio manažeři kupují celý trh - tedy celý index. Rozloží tak sice riziko do co největšího množství aktiv, zprůměruje se pak ale i jejich výnos. Podílové fondy rezignují na možnost vydělat více. Jejich investoři jsou vydáni napospas tomu, co trh dělá. Pokud klesá, je to jako jízda bez brzd.


HN: Ale řada odborníků tvrdí, že jsou bezpečnější, vhodné pro investory, kteří nechtějí moc riskovat a spokojí se s menším, jistým ziskem.

Hodně záleží na tom, jak si definujete riziko. Pokud ho spolu se zastánci teorie efektivního trhu stanovíte jako volatilitu, tedy kolísavost, pak máte pravdu. Tradičně se má za to, že čím větší má akcie výkyvy, tím je riskantnější. Pokud akcie o skutečné hodnotě 100 korun stojí 70 a pak klesne na 50, stala se podle této teorie riskantnější. V mém světě je za 50 méně riskantní než za 70. Když akcie padají a já se domnívám, že hodnota společnosti se nemění, její akcie přikupuji. Pokud je skutečná hodnota akcie výrazně nižší než její cena, je to bezpečná investice. Říká se, že má dostatečně velký bezpečnostní polštář.


HN: Na kterém trhu byste investoval? Co nyní často zmiňovaná Čína nebo Rusko?

Bubliny jako například Čína hrozí splasknutím. Současná cenová úroveň akcií je neudržitelná. Rusko je drahý a navíc hodně riskantní trh. Závisí především na komoditách, a je politicky nestabilní.


HN: Záleží vám na tom, v které zemi investujete?

Je mi téměř jedno, jestli je akcie v Česku, v Koreji či Austrálii. Musí být zkrátka levná. Hledáme levné akcie na různých trzích. Trhy jako celky jsou pro nás téměř irelevantní. Samozřejmě, když spadnou třeba o 10 procent, jak se to teď stalo v listopadu, padají všechny akcie. Naším cílem ovšem není investovat v horizontu roku, ale třeba tří a více let.


HN: Své portfolio ale přece rozkládáte do různých zemí.

Samozřejmě.


HN: Kolik času stráví člověk investováním, když se mu věnuje profesionálně?

Nepočítám to přesně. Trávím tím veškerý pracovní čas. Je to práce jako každá jiná. Investování je ale pořád v podvědomí. Když vstávám, vím, že australské trhy téměř zavírají. Večer se už zase obchoduje v Americe. Kromě víkendu to běží non-stop.