11/01/2008
Jan Macháček: Bulvární policie
HN, názory

Česká policie a bohužel i justice opět názorně předvedly svou neschopnost a poddajnost poptávce bulvárních médií. Součástí inteligence je schopnost rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným, důležitým a nedůležitým. Českým represivním složkám se této schopnosti zjevně nedostává.

Ano - Barbora Škrlová byla zadržena také norskou policií. Záhy však byla propuštěna, pouze se před eskortou do Česka musela zdržovat na předem určeném místě. Na ruzyňském letišti se ale konaly policejní manévry srovnatelné s přípravou na příjezd masového vraha, albánského drogového barona či kmotra z Cosy Nostry. Ano je to ona - nese si medvídka a knížku! Zločinná stvůra, která zlovolně mění vizáž a snad nějak i pohlaví! Šup s ní do soudní vazby!

Je zjevné, že Škrlová je psychicky nemocná paní. Diagnózu ponechme na psychiatrech, stejně jako léčení. Možná je jí třeba hospitalizace, možná ne. Na odlehlý kout ruzyňského letiště jí měla ve vší diskrétnosti přijet vyzvednout sanitka a odvézt rovnou do Bohnic. Tím to končí, to je tak všechno. Škrlová měla poškodit brněnský Klokánek, nevíme však jak. Rozbila tam okno? O její aktivní účasti na týrání dětí není známo vůbec nic.

Milí šéfové české policie! Důležité není, co si myslí Blesk a Aha! Začněte se věnovat podstatným věcem! Zatočte s korupcí, věnujte se pořádku na silnicích! Milá veřejnoprávní média! Za bulvární zpravodajství Vás, my koncesionáři, neplatíme.





**************


Petr Fischer: Na vlně poslechovosti plujem


Nový rok, nový Radiožurnál! A veřejná debata má říz. Liberálně zprava viděno je posun, který do nejposlouchanější stanice Českého rozhlasu přinesla Barbora Tachecí, vyloženě pozitivní (konzervativci naopak úpí). Rozhlas musí jít s dobou, má lidi informovat, nikoli in-formovat neboli vtiskávat myšlenkovou formu. Veřejnoprávní rádio si nemá nic myslet, dodává především servis - kde odbočit na dálnici, kdy si vzít deštník, jak zhubnout, kdo koho kde přejel, co řekl premiér, kdo vsítil gól...

Analýzu a názor si každý udělá sám (proto se tyto žánry odsunuly na pozdní hodiny) - pokud na to v hluku předělů a podbarvení bude u rádia čas, zapochybuje liberál levý, na něhož se preventivně zapomíná a jenž spílá všem, kteří chtěli veřejnoprávní rozhlas rozpohybovat a paradoxně se tak schází s ryze konzervativním posluchačem.

Zkušenost ucha

To vše jsou hodnocení od stolu, předpojatá tvrzení počítající s tím, že věci posuzujeme podle vlastní ideologie. Existují ale i chvíle, kdy z dotěrného názorového obleku vystupujeme, aniž by vůle chtěla. V případě sporu o Radiožurnál se takové okamžiky objeví, jakmile člověk - odstřižen od civilizace - chce s médiem navázat přímý kontakt.

Ale jak na horách, daleko od města "po uchu" poznat, že mám naladěný Žurnál a ne Evropu 2, Frekvenci 1 či některé zábavní regionální rádio? Po několika minutách ladění se to jeví jako neřešitelný úkol. Éter splývá v jednu mladistvě optimistickou diskotéku písniček, hlasů, jinglů, oznámení a hlášek. Mizejí rozdíly, zůstává jednolitá zvuková mlha, dokud ladicí knoflík na přístroji nenarazí na vyčnívající "mramorovou" Vltavu.

To není hodnocení, ale empirie. Zkušenost ucha, neideologická pravda. A navíc, a to je výhoda z nedocenitelných - tuhle empirii dostanete do hlavy zprava i zleva naráz. Mizení odlišnosti, nivelizace formy, s níž přichází i postupné zestejňování obsahu, je typická pro mediální svět posledních patnácti dvaceti let. Nová ředitelka Radiožurnálu nepřišla s žádnou radikální změnou, jen přizpůsobila veřejnoprávní vlny většinové mediální komerci. Na jedné vlně poslechovosti spolu plujem...

Liším se, tedy jsem

Rezignace na odlišnost je rezignací na osobitost, zbavení se možnosti nabídnout jedinečnou verzi světa, jinou než ostatní. U veřejnoprávního média možná překvapivé, ale jen do chvíle, než promluví zkušená manažerka, která ví, že v současném světě nelze jinak.

Zábavné informování, proslavený infotainment, je prý poznanou nutností. Informací je moc a bez svižného obalu, veselých souvislostí a historek je každý přehlédne. Platí to i pro Radiožurnál a jakékoliv jiné veřejnoprávní médium, které tím rozhodně nerezignuje na kvalitu. Ovšem, zapomněla dodat nová ředitelka, vždy a všude visí ve vzduchu otázka míry. Zábava je pouhý pomocník, užitečný sluha, nesmí se stát účelem o sobě, zábavou pro zábavu. A to se na Radiožurnálu eufemisticky řečeno moc nepovedlo.

Zábava pro zábavu

Důkazů je dost. K čemu třeba přispívá hyperklipovitost příspěvků? Vplují snad na kousky rozsekané do hlavy lépe než když jsou souvislé? Nebo nekonečně otravná identifikace vysílání se jménem moderátora a pomalá banalizace příspěvků zahraničních zpravodajů, kteří mají hledat veselé příběhy ze života a méně žhavé politiky.

A dál: moderuje-li Zápisník zahraničních zpravodajů herec Alexej Pyško, který takřka ochotnicky deklamuje, dělá školácké chyby a marně předstírá zájem, pak se míra snesitelnosti naplňuje rychle. Samoúčel. Z rozmaru? Z osobní známosti? Pro vyšší kvalitu rozhodně ne.

Infotainmentový Radiožurnál nerovná, neusměrňuje ani neprohlubuje informační proud. I proto irituje a vyvolává i hysterické reakce. Pozitivní je jediné - hraje hudbu, která přímo neuráží. Kombinace Queen, Rolling Stones, Dylan, Mišík, Support Lesbiens se při troše dobré vůle dá občas vydržet.