socialni system

Klidne bych socialni vydobytky zrusil. Od nepameti, jako socialni system fungovala rodina. Drive totiz lide ctili krestanske prikazani "Budes ctit otce i matku svou". Dnes je vyhodi z kvartyru do duchodaku a zastavi se tam 1 za mesic pro duchod. Penize odvedene statu na duchodove a socialni zabezpeceni (superhruba mzda) by v pripade jejich ponechani obcanovi zpravidla stacily na zabezpeceni rodinnych prislusniku v nouzi (pod podminkou, ze alespon nekdo v rodine pracuje). Jenze koncept rodiny je v dnesni dobe nemoderni a mnoha skupinam nevyhovujici. Silna rodina byla vzdy obtizne manipulovatelna, protoze stari lide se zkusenostmi z minulych valek v ni meli obvykle silne slovo.



daně

Já myslím, že by jsme je měli všechny zrušit, zrušili by jsme i veškeré služby a instituce, co dělají stát státem, policii, armádu, přestali by jsme opravovat silnice, dávat peníze na vědu, důchody, lékařskou péči, školy, soudy a mohli by jsme se vrátit na strom. Pak by chamtivý češi měli konečně pocit, že nemusejí na nikoho a na nic doplácet. Ale ani tak by nebyli spokojeni, protože dobrý pocit pro čecha nastane, až když s něčím vyjebe a je to jedno, jestli je to odvod daně, předražená státní zakázka, nebo nějaká čorka na ulici či pobírat sociální dávky a současně makat na černo. Jste všichni stejní sráči a jediné co vás od sebe odlišuje je způsob jakým kradete, že jedni chodí pro sociální dávky na které nemají nárok a druzí okrádají stát na daních či předraženou zakázkou, či žerou zvýhodněné žrádlo v parlamentním bufetu a posílají své spratky do Špindlu lyžovat za prachy ze státní pokladny.

PS: až to všechno dopadne, tak pak se nejspíš zapíšeme do světových dějin jako národ idiotů, který nemá nárok v moderním světě na přežití.



**********************************************

Jiří Leschtina: Pokoj obecním zlatokopům?
HN, názory

Skupina senátorů požaduje imunitu pro komunální zastupitele. Nejde o recesi. Ale o vážný návrh na novelu ústavy, která má obecním i krajským politikům zajistit nedotknutelnost za jejich projevy a hlasování v zastupitelstvu. Pokud by něco takového prošlo, znamenalo by to jen další zahušťování tmy panující pod svícnem.

Nikde totiž neprobíhá propojování politiků s podnikatelskou sférou tak hladce, bez zákonných omezení a kontroly, jako v komunální politice.

Fata Morgana

Zatímco ministrům i členům vedení vládních úřadů zakazuje zákon o střetu zájmů podnikat, jakož i zasedat v představenstvech a dozorčích radách firem, pro zastupitele to neplatí. Co je tedy střetem zájmu u ministra, nevadí u radních velkého města nebo kraje, kteří rozhodují o zakázkách v hodnotě desítek milionů.

Ministerstva a veškeré státní úřady kontroluje Nejvyšší kontrolní úřad. Ale návrh rozšířit jeho působnost na hospodaření krajů a radnic, který připravil první prezident NKÚ Lubomír Voleník, poslanci úspěšně blokují od jeho smrti.

S bukolickou bezstarostností pak skupinky politiků v zastupitelstvech běžně zvedají ruce pro zakázky zcela nevýhodné pro město. Jako třeba při stavbě pražského skleníku Fata Morgana: zastupitelé postupně odsouhlasili zvýšení nákladů z dvaceti na dvě stě milionů korun. Když se ukázalo, že jde o nejzfušovanější zakázku magistrátu, bylo propuštěno několik úředníků...

V Dobříši zase vyšlo najevo, že někteří zastupitelé nebo radní jsou menšinovými majiteli městem vlastněných společností na zásobování vodou, teplem a odklízení odpadů. Nerušeně tak zadávají práci vlastním firmám a hlasují o tom, kolik radnice vydá za tyto služby.

Pražští radní i řadoví zastupitelé, včetně těch opozičních, zase houfně zasedají (často rovnou jako předsedové) v představenstvech a dozorčích radách městských kolosů, jako jsou Dopravní podnik, Pražská energetika, Pražská teplárenská nebo Kongresové centrum. Čí zájmy potom hájí? Města, nebo podniku, který fakticky ovládají?

Těžko byly ku prospěchu Prahy například miliardové dotace, které putovaly do beznadějně zadluženého Kongresového centra, v jehož představenstvu i dozorčí radě se vystřídaly desítky pražských zastupitelů.

Zkorumpovaná města

V knize Zkorumpovaná města popisuje Američan Lindsey Parris korupci jako součet monopolu moci a neprůhlednosti rozhodování. Jestliže v Praze i jinde politici řídí město i jeho firmy, pak jde o moc takřka absolutní. A ta vždycky a všude byla nejvýživnějším podhoubím pro nejrůznější úplatkářské pletky.

Nic na tom nemění fakt, že poslanci nedávno zakázali radním, starostům a hejtmanům pobírat za členství v dozorčích radách a představenstvech peníze. Existují přece i "hmotné" odměny: nejrůznější výhody či přísliby do budoucna. U řadových zastupitelů například zákon dodnes toleruje vyplácení odměn z firemních účtů. Což v podstatě není nic jiného než legalizovaná korupce.

Za palisádou imunity

Stát dnes nemá žádnou účinnou zbraň, jak postihnout zastupitele, když odhlasují ekonomicky neobhajitelnou částku pro firmu, v jejímž statutárním orgánu působí. O to nesmyslněji působí myšlenka obehnat místní politiky navrch ještě palisádou imunity. Neměli by spíš zákonodárci zapovědět zastupitelům angažmá v městských podnicích a do jejich orgánů vysílat odborníky, placené výhradně radnicemi?

Potíž je ovšem v tom, že shovívavým přístupem ke střetu zájmů si špičky parlamentních stran udržují loajalitu místních organizací. Ty pak na kandidátky do republikových voleb rády vyzdvihnou nevýbojné, tvárné členy, kteří dobře vědí, komu vděčí za "zlatý důl komunálu."

Pak ovšem do říše chimér patří představy o komunální sféře jako o jakémsi rezervoáru nadějných osobností, neřku-li vůdců, kteří mohou obrodit vrcholnou politiku. Spíš je třeba mít se na pozoru před nevyzpytatelnými postavami, vynořujícími se z místních úplatkářských sítí.

Koneckonců jedna taková zářivá politická kometa nám už dlouho a vytrvale kmitá před očima... Přilétla ze Vsetína.