Zdravá ekonomika potřebuje dlužníky!

Víte proč? Protože veškeré peníze, které jsou v oběhu jsou vlastně jen poukázky na dluhy. Peníze nejsou kryté ničím. Každé koruna (dolar, euro), která je v oběhu, musela být bankou někomu půjčena. To je jedna strana mince. Dalším faktem je, že zadlužený člověk je výkonnější. Prostě musí. Jako kůň popoháněný ostruhami. A kdo z toho profituje? Úzká skupina lidí. Bankéři, realitní makléři, pojišťováci a tak. Dejmu tomu absolvent techniky s nástupním platem 30tis hrubého, bez bytu, zatím bez závazků. Tak to je pro výšejmenované ta pravá dojná kráva, kterou třeba dojit dalších 40 let až ji bude z vemena téct krev! Než si vezmete hypotéku uvažte, zda i se ženou na mateřské, se 2 dětmi a úroky navýšenými o 100%, budete stále v pohodě. Pokud ne, na hypotéku zapomeňte! Daleko lepší je po škole vyjet do zahraničí, 4-5 let tvrdě makat (odbornou práci, ne poskok!!!), vrátit se se zkušenostmi i penězi. Pak nepotřebujete žádnou půjčku, máte odborné i jazykové vybavení a ve 30 jste dost vysmátí. Hypotéka je řešení pro zoufalce, např. po rozvodu nebo podobně. Není na tom nic hezkého ani normálního (jak nám reklamy tvrdí) zadlužit se na celičký aktivní život.

************************************************

Petr Kratochvíl: Nestydím se za to, že umím vydělávat peníze
Z herce se stal principálem a producentem, ale zpátky na jeviště už ho prý nikdo nedostane. Provokuje a je mu jedno, co si o něm kdo myslí. Má americký pas, velkou rodinu a zažaloval český stát.
VÍKEND, rozhovor

Před Vánoci se vám narodila dcerka Julie. I s vyženěným synem Honzíkem je to vaše sedmé dítě. Rozumíte lidem, kteří se vzdávají rodičovství a tvrdí, že "do tohoto světa ne"?
S takovým myšlením se přece nedá žít, je strašně negativní a hloupé. Vztah mezi mužem, ženou a potomky považuju za nejzákladnější hodnotu. Čím dřív na to člověk přijde, tím to má v životě jednodušší.

Poslední dobou vaše jméno plnilo noviny, protože jste zažaloval český stát u Evropského soudu za poškozování amerických investic. Žalobou jste napadl přidělování grantů na divadelní podnikání. Vadilo vám, že některá soukromá divadla, například Fidlovačka, dostala od pražského magistrátu vyšší granty než povolují evropské zákony. A že jiná, včetně vašeho divadla Ta Fantastika, nedostala nic. V jakém stádiu je teď tahle vaše kauza?
Je to skoro vyřešeno. Chybí jen text a vyhodnocení Evropské komise a vyšetřovatelů, kteří celou tu kauzu šetří. Ale vypadá to tři nula pro mě, protože mi dává za pravdu Úřad pro hospodářskou soutěž i Ministerstvo financí a s největší pravděpodobností mi dá za pravdu i Evropský soudní dvůr a Evropská komise.

Proč jste se do toho pustil?
Je to pro mě zásadní záležitost. Opakuji, že mi nejde o to, vysoudit peníze na této zubožené zemi. Pokud ve všech třech institucích zvítězím, budu chtít, aby se veřejně omluvili ti, kteří toho byli součástí a byli nesmírně arogantní, ať je to úředník, nebo kolega, provozovatel soukromého Divadla Na Fidlovačce Tomáš Töpfer. A měli by odstoupit od svých veřejných funkcí, protože už pro nikoho nebudou věrohodní.

Proděkan DAMU Zdeněk Tichý označil v tisku za největší zklamání roku 2007 to, že "Petr Kratochvíl žaloval v Bruselu".
Nevím, jak jinak by se chtěl pan Tichý domoci svého práva než soudní cestou. Pokud ví jak, ať mi, prosím, poradí, protože já jsem předtím vyčerpal všechny ostatní možnosti.

Chtěl jste rovné prostředí pro komerční divadla. Magistrát ale pro jistotu zastavil udělování grantů pro všechny a vyprodukoval novou koncepci pražské kulturní politiky. Podle ní se budou divadla dotovat podle prodaných vstupenek, a to je pro vás výhodné. Čekalo se, že když úředníci zašli dál, než jste žádal, tak vy své žaloby stáhnete. Proč jste to neudělal?
Nemám ve zvyku věci zabalit. Jsem zvyklý dotáhnout je až k tečce. Až ta tečka bude, všichni se to dozvědí.

Není zvláštní, že můžete žádat Evropský soud o ochranu amerických investic, ale o ochranu českých investic ne?
To souhlasí, ochrany investic jsem se mohl domáhat jen proto, že jsem americkým občanem. Je absurdní a pro Čechy diskriminující, že jako Čech bych na to právo neměl. V kauze grantů mi jde navíc o narovnání tržního prostředí ve věci přímo protizákonných dotací. Občanské obchodní společnosti, eseróčka, by neměly od státu dostávat žádné dotace. Pokud je výjimečně dostanou, pak jen do zákonem stanovené výše. To je podle Komise Evropského společenství 200 tisíc eur za tři roky, a ještě to musí být zdůvodněno.

Váš přístup lidé pociťují jako hodně kontroverzní. Ptají se, co pořád máte s těmi soudy a peticemi. Žil jste deset let ve Spojených státech. Okoukal jste to tam, nebo už to ve vás bylo?
Americká zkušenost určitě posílila moji vrozenou potřebu nemlčet. Občanskou společnost si představuji tak, že se lidé nenechají umlčet, a když si myslí, že mají pravdu, snaží se ji prosadit. Tak se vytváří světonázor. Ten tady spousta lidí, bohužel, nemá, nebo se za něj stydí.

Hlavně se tu málo snažíme znát vlastní práva.
Člověk musí znát také sám sebe a nebát se. Jsme velmi pokrytecká postkomunistická společnost. Vládne tu závist, konformismus, zbabělost, podlézavost a pasivita. I když u piva jsou lidé aktivní až dost.

Čekal jste, že magistrátní úředníci ustoupí dál, než jste žádal?
Čekal jsem, že budou muset otočit, protože zjistí, že se děje něco protizákonného, a to se nemůže dít donekonečna. Ale daleko víc cítím, že členové grantové komise, kteří to spoluzpůsobili, se dodnes chovají jako inkvizitoři. Vždyť ten Kratochvíl má dost, tak co ještě chce? ptají se.

Co tedy ještě chcete?
Rovný přístup ke všem. Nepotřebuji, aby mě někdo trestal za úspěch. Nestydím se za to, že umím vydělávat peníze.

Kolegové z jiných divadel na vás mohou mít zlost, že se rozdělování grantů kvůli vaší kauze zpozdilo, takže jste vlastně ohrozil financování jejich projektů. Vyčetl vám to někdo?
Osobně ne, protože tahle společnost je zbabělá. Oni to neřeknou mně, ale v hospodě nebo v divadelním klubu. Jako první by se měl zamyslet Tomáš Töpfer, kterého si beru jako příklad, protože je senátorem za ODS. On jako první začal vehementně obhajovat, proč jako soukromý divadelní podnikatel dostává vysoký grant a druzí nic.

Budete své děti učit občanským postojům?
Osobní příklad stačí. Moje děti mají ze zákona americké občanství. Pokud budou žít jako světoobčani, myslím, že na to přijdou samy.

V divadle Ta Fantastika se často snažíte občansky a politicky vystupovat. Patří umělci a politika k sobě?
Samozřejmě. Nikde na světě se herec ani krejčí za svůj politický názor nestydí. U nás se ho takzvaní umělci většinou dodnes bojí projevit. Tahle česká předposranost mě strašně pohoršuje. Naučili se prostituovat za bolševika a nejraději by v tom pokračovali, protože se tak cítí nejlépe. Moc se k ničemu nevyjadřovat, a když už, tak jít s davem.

Není to tím, že herec je vlastně námezdní síla?
Ne, tak oni to nevidí, stavějí se naopak do role elitářů.

Když v divadle Ta Fantastika chystáte některé z vašich prohlášení, připouštíte diskusi?
Jak bych se na někoho mohl zlobit za jiný názor? Naopak, na rozdíl od některých, kteří otevírají diskusi, ale nejradši by zavřeli každého, kdo promluví - což je většina lidí ze skupiny pravdy a lásky - prosazuji, aby v mém divadle každý mohl říct názor, jaký chce. Třeba Ondřej Soukup v době takzvané televizní krize prohlašoval na Václavském náměstí, že s Tou Fantastikou nemá nic společného. Přesto zůstal mým kamarádem.
My nepřicházíme s peticemi, jen odpovídáme na petice druhých. Například za televizní krize jsme chtěli jen otevřít dveře protinázoru. A když všichni řeknou, že mistr Kaplický je světový architekt, my jen pootevřeme dveře názoru, že ne všichni chtějí mít jeho knihovnu na Letné, ale někde jinde by jim nevadila.

Takže vás nepopudí, když někdo prohlásí, že jste "nenapravitelný petičník ve prospěch menšinových názorů Václava Klause"?
Podporuji Václava Klause. Ne za každou cenu, ale myslím si, že je v české politice výjimkou jako jeden z mála nezkorumpovatelných lidí. A že vyslovuje menšinové názory, to oceňuji. Pohodlnější by pro něj bylo jít s davem.

Rozcházíte se v něčem?
Samozřejmě. Například v kauze registrovaného partnerství, ale to jsou jen nuance. Máme hodně podobný světonázor.Vždycky budu preferovat Margaret Thatcherovou před Madeleine Albrightovou.

V ekologických postojích se s prezidentem také shodujete?
Podle mě je důležité, že zpochybňuje zelenou ideologii, za niž se dá schovat spousta levicových názorů a zákonů, jež nedovedli prosadit ani komunisté. Stává se z toho jakési náboženství a veliký byznys, a to by mohlo být pro svět nebezpečné.

Planeta se ale opravdu otepluje.
Ano, není ale jasné, že za to může člověk. V tom může mít Václav Klaus se svým postojem velikou pravdu. Je v totální menšině, ale já oceňuji jeho odvahu prezentovat svůj postoj celosvětově.

Co to s vámi dělá, když teď slyšíte z různých stran "Švejnar for president"?
Švejnar je, zaplaťpánbůh, legitimním kandidátem, není to žádný bývalý komunista nebo estébák. Přesto ale doufám, že vyhraje Václav Klaus, protože pro naši zemi je lepší.

V čem je lepší?
Narozdíl od Jana Švejnara má kontinuitu a ví spoustu detailů, které mu mohou pomáhat vést tuto zemi lépe než americký státní občan.

V minulosti, kolem takzvaného "sarajevského atentátu", jste proslul polemikou s písničkářem Jaroslavem Hutkou v Lidových novinách. Jak dnes hodnotíte jeho novou písničku "Udavač z Těšína", v níž napadl Jaromíra Nohavicu za spolupráci s StB?
Má na to právo, protože sám se nenamočil.

To někteří zpochybňují. Říkají, že žil v Nizozemsku, takže neví, jak by on sám obstál.
To je hloupý argument. Chybí už jen, aby se říkalo, že jako emigrant je vlastně on ten zbabělec, a ne my, co jsme tady takzvaně trpěli. Když nám to bylo milé, poslouchali jsme ho. A teď nám to moc milé není, protože napadl našeho Jarka. Omlouváme i sami sebe, protože jsme tak trochu stejní jako ten náš Jarek.

Vy si tedy nemyslíte, že to Hutka udělal pro vlastní popularitu?
V žádném případě. Zpívá o tom, co ho tlačí, a to je správné. Tahle země se s komunistickou minulostí nesrovnala, nemá jasno, co se tady přihodilo. Podle mě to bylo předání moci za určitých podmínek. Myslím, že hodně zavinil Václav Havel. Jako disidenta ho vnímám velice pozitivně. Negativně ho začínám vnímat až s jeho prezidentstvím. Myslím, že se do spousty věcí nechal vmanipulovat svými politickými kamarády Čalfou, Pithartem, Jičínským, Dienstbierem a dalšími bývalými komunisty. Že se stal posléze loutkou, což asi dějiny ukáží. Díky tomu předání moci jsou komunisté dnes silní a smějí se. Oni nakonec rozhodnou, kdo tady bude prezidentem.

Co jste si představoval, když jste se sem vracel z Ameriky?
Na všechno zlé jsem zapomněl, strašně jsem se těšil domů. Nemám moc rád zdejší mentalitu, ale tuhle zemi miluju. Chci žít v Čechách. Zklamání je jen v tom, že jsem si musel uvědomit danost téhle společnosti, přijmout, že Čech a Moravák se bude jen těžko měnit.

Stal se z vás snad v Americe někdo jiný než Čech a Moravák?
Na Moravě jsem se narodil, ale mám možnost srovnání, tak srovnávám. A ničí mi to psychiku, protože mě tady spousta věcí mrzí a nedovedu je lidem vysvětlit.

Co třeba?
Například že je normální platit u lékaře, pokud chcete mít lepší péči. Že by člověk měl trochu platit za vzdělání, aby si ho vážil. A že asi není možné, aby byla některá divadla stoprocentně dotována, ať tam někdo chodí nebo ne.

Pokud vás občas napadne, že byste odsud nejradši vypadl, proč to neuděláte?
Mám tady pohřbenou maminku, celou rodinu, mám rád tuto krajinu, řeku, která tady protéká, jsem Čech, a ne Američan. Ale Američanům závidím jejich optimismus, pracovitost a zodpovědnost.

Amerika ve vašem podání vypadá až moc ideálně. To jste tam nikdy nenarazil na grázla?
Většina, která na vás působí, je tam v zásadě nesrovnatelně lepší než tady. Nemusíte mi to věřit, ale za deset let jsem tam nebyl okraden, přepaden ani nepřišel o auto. Nejen já, ale ani nikdo v mém nejširším okolí. A tady v Čechách mi auto ukradli sedmkrát, byt vykradli dvakrát, chalupu jednou a všem lidem z mého okolí zloději a lupiči něco vzali. Takže když srovnám deset svých let v Americe a deset let tady, jsou ty počty jednoznačné.

Zopakujme si, jak jste se do té Ameriky vlastně dostal.
Emigroval jsem v roce 1980 v situaci, kdy mi nic jiného nezbývalo. V hospodě ve Vídni mě viděli estébáci Černého divadla Jiřího Srnce s chartisty Pavlem Landovským, Pavlem Kohoutem a Jaroslavem Šabatou, a tak mi bylo jasné, že už se nemohu vrátit. V Americe jsem začal od nuly, bez znalosti jazyka. Vypracoval jsem se tam z bodyguarda, číšníka a umývače oken, bylo to těžké, ale měl jsem jasný cíl: založit a hrát vizuelní divadlo.

Měl jste se tam o koho opřít?
Jenom sám o sebe a o pár kamarádů, které jsem tam časem získal. Byli to kupodivu většinou Rusové. Po roce se mi podařilo v New Yorku založit divadlo Ta Fantastika. Jezdil jsem s ním po světě, v podstatě, aby to neznělo nabubřele, s velkým úspěchem.

Kolik svým divadelním podnikáním dnes vyděláte?
To pro mě není předmětem tajemství. Ve Spojených státech jsem se naučil větu: Jsem úspěšný a platím obrovské daně.

Můžete být konkrétnější?
Obraty jsou kolem osmdesáti milionů, daně platím kolem pěti milionů ročně. A zisk kolem dvaceti milionů z větší části obratem investuji do divadla. Jsem na to hrdý.

Souhlasíte, že muzikál začíná být v krizi?
Muzikál ne, v krizi jsou různé produkce. Divadla musí pozměňovat věci a překvapovat něčím novým. O klasický muzikál už není takový zájem jako před šesti sedmi lety, ale to je přirozené.

Kudy tedy chcete jít dál?
Snažím se dělat trošku alternativní věci tím, že je už nedělám jenom pro peníze, ale hodně jako koníčka. Tak se pokouším vyčlenit z broadwayského vnímání muzikálů do off-off-broadwayského. Je to vidět třeba v muzikálu Obraz Doriana Graye.

Vidíte pro sebe jedinou cestu ve vyvažování mezi komercí a nekomercí?
O tom bych radši moc nemluvil, to už je tak trošku obchodní tajemství a strategie.

Jak vnímáte současnou stávku amerických scenáristů?
Je legitimní, jako každá jiná stávka v Americe. Je dlouhá, asi vědí, co chtějí. Ale varoval bych před silnými odbory. Ty totiž většinou stávky iniciují, ale docílí jen toho, že spousta lidí potom nemá práci, protože jsou přehodnoceni. Sám jsem si v Americe nemohl dovolit zaplatit odborově organizované herce. Proto jsem pracoval jenom s herci, kteří v odborech nebyli. To ať si každý přebere, jak chce.

Mrzí vás, že tady nemůžete chodit k volbám?
V Americe jsem republikánem, a proto bych za prezidenta chtěl Václava Klause, a ne třeba Jiřího Dienstbiera. Ale prezident se tu stejně přímo nevolí. Jako Američan tady volit nemohu, to je pravda, ale vůbec mě to nemrzí.

Neříkají vám lidé, že byste neměl soudit zdejší realitu, když jste tu deset let nežil?
Oni mi to říkají jinak: Když se ti tu nelíbí, tak táhni zpátky. Jenže mně se tu líbí, a moc.
-
Petr Kratochvíl (*1951)
Majitel, producent a umělecký ředitel pražského divadla Ta Fantastika. Brněnský rodák, vyučil se cizelérem, později hrál v Divadle Ypsilon a v Černém divadle Jiřího Srnce. Roku 1980 emigroval nejprve do Vídně, poté se usadil v USA, kde se z nekvalifikovaných profesí poměrně rychle vypracoval na ředitele divadla Caldwell. V roce 1981 založil na Floridě vlastní divadlo Ta Fantastika. Získal americké občanství, do Československa se vrátil v roce 1990. V roce 1993 založil spolu s Lucií Bílou divadlo Ta Fantastika Praha s muzikálovým, černodivadelním a činoherním souborem. V poslední době vyvolal rozruch svým rozhodnutím zažalovat český stát u Evropského soudu za to, že při udělování grantů poškodil jeho americké investice.