Důvěra bez zlata

Jan Macháček se dobře ptá, nakolik je současný vývoj i s historickou paralelou věcí krize důvěry. O příčinách Velké krize není mnoho pochybností (10%ní margins, změna úrokové sazby Bank of England, fascinace finančních primitivů statistickými úkazy považovanými bůhvíproč za trvalé...) snad jen to, zda první prodávající byli aliancí či nikoli (já tvrdím, že to byl záměr). Důvěra je to jediné, co dnes stabilizuje peníze v jejich funkcích, věříme, že je za nimi reálný produkt. Troufám si tvrdit, že v USA jde více o víru než o důvěru, a proto se ceny mohou jevit jako přiměřené i v situaci, kdy je pod nimi pramálo hodnotný produkt. US produkt je právě konfrontován s produkty odjinud a začíná být patrné, že jeho složky byly dlouhodobě nadhodnocené. Veřejný dluh USA je ve stádiu dluhové pasti a dolar současně doplácí na to, že byl součástí plánů na globální hru. Jediné, co nyní pomůže situaci, je okamžitá koncentrace na domácí ekonomiku (a v případě USA i na politiku odstřižení se od globálních hráčů). US ekonomika je právě v roli rizikového investora, který si na spekulaci na růst ceny půjčil a nyní nevěřícně civí na cenový pokles a zdrcující perspektivu ztrát... Tohle ale opravdu není žádná ekonomika, ta se rodí jinde...