Deset rad, jak si udržet lidi
Některé odchody z firmy jsou zbytečné. Jde o krize, kterým může prozíravý šéf předejít. Stačí lépe komunikovat, ocenit práci druhého nebo mu konečně dopřát odpočinek.

HN KARIÉRA, kariéra

Situace na trhu pracovních sil se za poslední tři roky radikálně změnila. Je problém najít kvalifikované odborníky, ale i běžné zaměstnance. Toto období nahrává spíše jim. Je logické, že si vybírají firmy, které je lépe finančně zajistí a kde se budou cítit dobře.

1. Nastavte dobře plat

Šéf nesmí být "šetřílek", který chce ždímat lidi. Orientovat se v platové nabídce na trhu je základ, jinak lidé utečou jinam. Trendem doby je transparentnější odměňování, kdy se potlačuje subjektivní názor přímého nadřízeného a pracovníka hodnotí více členů týmu podle stanovených pravidel.

2. Nepodceňte benefity

Mnohé benefity, jako jsou stravenky, užívání firemního telefonu či příspěvky na volnočasové aktivity, dnes považují zaměstnanci za standard. Firma získá výhodu, když přijde s něčím originálním. V době, kdy Česko zažívá baby boom, to může být firemní školka nebo třeba kočárek. Ten dostávají v softwarové společnosti Unicorn "novopečení" rodiče. Její ředitel Vladimír Kovář má čtyři děti a o tomto benefitu mluví s nadšením: "Kočárek je super, multifukční, kombinovaný s autosedačkou, taškou, prostě se všemi vychytávkami."

3. V krizi komunikujte

Firma se může dostat do situace, kdy se jí ekonomicky nedaří. Pokud se opožďují mzdy a chybějí zakázky, vyplatí se otevřenost. Pokud už lidé houfně neodešli, je dobré hrát s otevřenými kartami. Když se podnik dosud choval korektně, nemusejí jej zaměstnanci nechat na holičkách. Podřízení sledují, jak firma zachází se svými lidmi. Třeba ve společnosti 3M umožňují pracovníkovi, který nepodává na své pozici očekávaný výkon přechod na pro něj vhodnější místo v rámci firmy. Pokud už musí z podniku odejít, dostává finanční vyrovnání, aby překlenul čas, než si najde nové místo. S hledáním mu pomáhá personální agentura. Takový přístup má dopad na ostatní v týmu, protože vytváří atmosféru důvěry.

4. Reagujte na změny

Často je důvodem odchodu pracovníka významná rodinná událost. Třeba když se stěhuje, šéf se ho může zeptat, zda by nepřistoupil na kombinaci dojíždění a práce z domova. Při narození dítěte se zase zaměstnancům většinou významně zvýší životní náklady. Proto by měli mít možnost kariérního růstu. Pokud firma tento plán nepředkládá, mohou nabýt falešného dojmu, že podnik příležitosti nemá.

5. "Haste" konflikty včas

Když jsou na pracovišti konflikty na denním pořádku, prchne normální člověk jinam. Je třeba řešit spory v zárodku, dokud nepřerostou ve velké vášně. Někdy také pomůže přechod člověka do jiného týmu v rámci firmy, pokud je to možné. Nebo je napětí v týmu možné pojmout jako příležitost, kdy se všichni učí lépe komunikovat, klidně s pomocí zkušeného kouče.

6. Nabízejte rotační program

V řadě větších firem je možné, aby pracovník přešel na jinou pozici v rámci podniku. Nemusí hned dávat výpověď, pokud potřebuje změnu. Oblíbené jsou takzvané rotační programy. Některé společnosti záměrně pohyb pracovníků plánují, aby zjistily, která pozice jim nejvíce sedí. Pro ambicióznější lidi představuje výzvu například práce v zahraničí a s ní spojené výhody.

7. Vnímejte podněty zdola

Zkuste pravidla nenařizovat, ale vtáhnout lidi do hledání modelu, ve kterém chtějí pracovat. Je větší šance, že se s nimi ztotožní a nebudou si připadat jako poslušní školáci. Firemní kultura by měla fungovat jako "lepidlo", které lidi snáze udržuje pohromadě, ne jako soubor pravidel, která odrazují.

8. Kompenzujte přesčasy

Finanční kompenzace za přesčasy jsou příjemné. Pokud ale lidé nepřetržitě pracují pod tlakem, nemoci "přecházejí" a dovolenou si vybírají po dnech, může šéf mluvit o štěstí, když před ním zatím sedí jen vyhaslá sopka. Až se "upracovaný" člověk oklepe z nejhoršího, možná ho napadne dát výpověď. Přitom by stačilo dopřát mu dovolenou.

9. Chvalte svoje lidi

Dejte lidem na vědomí, že jsou pro firmu důležití. Pochvala nic nestojí a s motivací dělá divy. Ptejte se zaměstnanců na jejich názory i při neformálním kontaktu. Pokud je zač chválit, dělejte to nahlas.

10. Dbejte na svou image

Starejte se o to, aby už samotná značka mluvila za vás. Při jejím vyslovení musí lidem automaticky "naskočit" pozitivní zkušenosti. Každý zaměstnanec se pak rád ztotožní s úspěšnou firmou a ne outsiderem na trhu.



*******************************************************************************************************

Proč ropa stojí tolik?


PODNIKY A TRHY, drahá ropa
PRAHA, 2. 6. 2008

U benzinových pump se točí počítadla čerpadel a protáčejí panenky řidičů.

Benzin a nafta trhají rekordy stejně jako cena ropy na burzách. Hranice dvou set dolarů za barel už není utopií, ale možná realitou příštích měsíců.

Proč je ropa najednou tak drahá? Co se stalo, ptají se protestující francouzští rybáři, britští řidiči kamionů, pasažéři leteckých společností platící za příplatky za zavazadla nebo malajští řidiči, kteří od víkendu budou dostávat palivo na příděl?

Proč čeští řidiči najednou zaplatí za cestu na chorvatské pobřeží o pětistovku víc než loni? Proč německý antimonopolní úřad prošetřuje stovky stížností spotřebitelů na podezření z kartelové dohody prodejců benzinu, neboť se Němcům zdá cena paliva prostě neuvěřitelná?

Kdo za to může?

Experti odmítají vysvětlení, že na světových finančních trzích vznikla spekulační vlna kolem cen ropy.

Problémy má spíš sám těžební průmysl a roste spotřeba. Stručně řečeno, ropy ubývá, nemá ji kdo hledat a stejně ji není čím těžit. A ti, kdo ropu mají, odmítají zvýšit těžbu, protože málo investovali do infrastruktury, nebo se jim to politicky hodí.

Osmdesát procent světových zásob ropy ovládají státní firmy - největší z nich je Saudi Aramco. A ruské či venezuelské společnosti jsou dokladem, že stát peníze z ropy ukládá jinam a neinvestuje do dalšího průzkumu a do ropné infrastruktury.

A spotřeba roste. Čím dál víc Číňanů, Indů, Brazilců nebo Jihoafričanů jezdí auty, svět bohatne.

Doprava je ve většině světa postavená na autech, nikoli na železnici nebo řekách.

Kombinaci malých investic do vlastní těžby a rostoucí domácí spotřeby pocítila Indonésie, která se z vývozce stala dovozcem a minulý týden opustila ropný kartel OPEC.

Alternativa není na dohled, hybridní pohon je spíš módou než dlouhodobým řešením.

Až v poslední době se politici, soukromé firmy a vědci začali opravdu vážně zabývat tím, čím ropu jako palivo v budoucnu nahradit.

Samozřejmě, předchozí odstavce jsou jednoduchým shrnutím složitého problému. Příčin je několik a sešly se najednou.

Ropy ubývá, kdysi bohatá naleziště vysychají (Mexiko, Severní moře).

Protože byla ropa dlouho poměrně laciná, těžařské firmy příliš neinvestovaly do nového průzkumu, do infrastruktury a do výchovy specialistů.

A když už ropa je, chybějí rafinerie. Velcí vývozci ropy jako Ekvádor nebo Írán musejí proto dovážet benzin.

Průzkum v nových nalezištích se dříve nevyplatil, protože byl příliš nákladný - ropa leží hluboko v moři (Brazílie), pod věčně zmrzlým ledem (Rusko) či v politicky nestabilních oblastech (Nigérie).

S rostoucí cenou se tyto zdroje stanou využitelné - v Arktidě nebo v Atlantiku.

Američané, pro něž je drahý benzin větším šokem než pro Evropany, se chystají porušit tabu a ropné firmy chtějí dotlačit Kongres, aby povolil těžbu v dosud chráněných oblastech.

Ale těžaři narážejí na další problém: nejsou lidé a technika. Chybí celá jedna generace specialistů na průzkum a těžbu ropy.

Podle Daniela Yergina, předsedy energetického analytického institutu CERA má nyní absolvent oboru ropné inženýrství z některé prestižní americké univerzity vyšší nástupní plat než jeho kolega nastupující do finanční firmy na Wall Streetu.

Denní pronájem lodi s průzkumnou vrtnou soupravou pro hlubokomořský průzkum stojí nyní pětkrát více než před čtyřmi roky.

První náhražka - biopaliva - už narazila na svůj strop v podobě dramaticky rostoucích cen potravin. Příčinná souvislost na lince ropa - etanol - drahé potraviny způsobuje, že bioenergetický průmysl musí a bude hledat nové cesty (tzv. biopaliva druhé generace).

Tady nejspíš leží blízká budoucnost paliv a dopravy, protože je jednoduché technologii biopaliv skloubit s tou ropnou.

Ale masové rozšíření nějakého alternativního pohonu zatím nehrozí. Spíš se zvyšuje tlak na efektivitu vyráběných motorů.

Co na to politici?

Po vysoké ceně je třeba se ptát nejen těžařských firem a vědců, ale i politiků.

V Česku tvoří polovinu ceny benzinu daně, podobně jsou na tom třeba Poláci. Francouzský prezident Nicholas Sarkozy navrhl dočasně snížit DPH z benzinu, britská vláda je pod tlakem, aby zrušila plánované zvýšení cla na dovoz paliv.

Vysoká cena ropy a hledání jejich příčin je prostě nádhernou ukázkou toho, jak v moderním světě všechno souvisí se vším. Nic to ovšem nemění na tom, že cena ropy jen tak neklesne.


135,1 dolaru za barel - zatím rekordní cena z 22. května 2008
24 měsíců - do té doby bude podle analytiků banky Goldman Sachs stát barel 200 dolarů
5 let - cena stoupne podle odborníka Matthew Simmonse na 300 dolarů za barel
40 let - na tak dlouho podle koncernu BP vydrží světu
87 milionů barelů - dnešní denní spotřeba ve světě
116 milionů barelů - odhad denní spotřeby v roce 2030 podle IATA
1,4 bilionu barelů - ověřené zásoby světa podle ministerstva energetiky USA
6 bilionů dolarů - utrží země Perského zálivu za ropu do roku 2020 (podle DIHK)