Politikon Jindřicha Šídla

Já vím, že odpuštění je krásná věc (Morrissey v jednom songu odpustil i Ježíšovi), ale nic se teda nemá přehánět.

Když čtu všechny ty zprávy o tom, jak Miroslav Šlouf s vážnou tváří tvrdí, že "v klubu ČSSD je až patnáct nepokojených poslanců", nebo pyšně oznamuje, že Sdružení přátel Miloše Zemana má už pět set členů a "jsou mezi nimi i známá jména", kroutí se mi střeva.

Je to pořád ten samý Šlouf, jo? Já teda znal chlápka, který se tak jmenoval a za tím chodil na Úřad vlády na kus řeči o privatizaci bank Franta Mrázek. Pak byl taky jeden Šlouf, co měl v Americe kamarády, kvůli nimž chtěl Washington utnout přísun tajných dat do Česka.

Tohle ale nejspíš bude někdo jiný: prý je to lobbista, někdy sice "kontroverzní", ale asi docela sympatický chlápek, co uděluje rozhovory sobotním přílohám a když si vzpomene, přikvačí za ním do Savoye prezidentův kancléř.

Taky se říká, že dělá pro Topolánkovu vládu. No tak to už vůbec nemůže být ten první Šlouf. Pamatuju časy, kdy třeba Petr Nečas používal tohle jméno v projevech na kongresu ODS jako synonymum čisté korupce. Ale už je to dost dávno.

Podobných typů se kolem českých politiků pohybuje spousta, najdete je všude a spousta lidí vám řekne, že se to bez nich prostě nedá dělat. Česko závislé na Šloufovi. Zastavte, chci vystoupit.

Autor je vedoucím redaktorem domácího oddělení HN