Politikon Jindřicha Šídla
HN, česko

Svět od dob JFK miluje mladistvé politiky: Gordon Brown nemá proti Davidu Cameronovi šanci už jen proto, že nejezdí na kole, nikdo ho nenavleče do džínů a ve filmu ho nemůže hrát Hugh Grant.

Být mladý a štíhlý není žádná zvláštní kvalita ani zásluha, stejně by mě ale zajímalo, proč má česká politika tak drtivou schopnost udělat z kohokoliv během pár let obtloustlého strejdu, mluvícího tím příšerným jazykem "v-tuto-chvíli-nechci-spekulovat".

Uvědomil jsem si to zase při čtení dvou sobotních rozhovorů s předsedou poslanců ČSSD Michalem Haškem v Právu a MF Dnes.

Haškovi je dvaatřicet a úplně vážně říká takovéhle věty: "Respektuji, že ve straně mají primární odpovědnost okresní a krajské organizace." Nebo: "Dokázal bych si představit, že by výnos (z privatizace) byl použit pro vytvoření polštáře pro realizaci důchodové reformy." Uff. Řečeno se Shermanem McCoyem z Ohňostroje marnosti, ten chlapík byl už porozen jako padesátiletý předseda klubu ČSSD a až do smrti jím bude.

Hašek v tom samozřejmě není sám. Slyšeli jste někdy mluvit Petra Tluchoře z ODS? Nebo Marka Bendu, co mu bude letos už popatnácté čtyřicet?

Jasně, i v Česku už máme produkty kultury bobos ve stylu "iPod - laptop - batoh", problém je, že to je taky to jediné, co už Martinu Bursíkovi z jeho někdejší čerstvosti zbylo.

Stalo se to i Tony Blairovi, klasikovi tohohle politického stylu, ale trvalo to aspoň deset let. A když si na YouTube pustíte volební klipy labouristů z roku 1997, jde z toho dodneška síla, že si sednete na zadek. Celé to provází píseň "Things can only get better". Tak snad jo.

Autor je vedoucím redaktorem domácího oddělení HN