naivita

Kolaboranti přijmou i nefunkční a bezúčelný systém.

O to, že systém je nedotažený, nespolehlivý, superdrahý, nemá plnou podporu ani v amerických řadách a nedokáže si poradit ani s jednou simulovanou raketou, natož potom s několika hypotetickými skutečnými raketami vystřelenými naráz z neznámých pozic a neznámým směrem...o to evidentně stejně vůbec nejde.
Co na tom, že darebácké státy vlastně žádné neexistují. Co na tom, že Severní Korea už žádný jaderný raketový program nemá. Co na tom, že Írán taky ne, a že ani CIA netuší, jestli s ním náhodou neskončil už v roce 2002. Co na tom, že Írán opakovaně prohlásil, že na nikoho sám útočit nehodlá, a že na válce se Západem nemá zájem.

Pro lampasáka Oberinga, Pentagon a pár dalších zbrojních firem jako Halliburton nebo Raytheon je to obrovský kšeft za vládní peníze. A tak udělají cokoli, třeba se i postaví na hlavu a medu kolem huby českým kolaborantům budou mazat tuny, hlavně když ten kšeft získají a protlačí.

Jestliže Kongres podmínil souhlas s projektem jen tehdy, pokud bude už existovat předběžný souhlas zemí jako Česko, snaží se jak mohou aby si ten souhlas uplácením a podkuřováním takovým tupcům jako je Parkanová nebo Topolánek či Vondra získali.

A v Česku se bohužel najde tolik servilních idiotů, kteří tohle nevidí...anebo vidět nechtějí, protože si od lízání prdele ať už Bushově juntě nebo ODS a její vládní mafii slibují nějaký ten upuštěný zlaťák nebo "dobré oko". Nechápou, že zadarmo ani kuře nehrabe...ani vládní, natož americké. Naivky.


Víte o co amíkům jde?

Amíkům jde především
1. umístit svá vojska do ČR, po celé tzv. Západní Evropě je již mají. (např. BRD, It, Šp, GB)
2. Radar má být primárně zaměřen proti Rusku.
3. Pokud by USA bojovaly skutečně proti terorismu (ve skutečnosti proti islámu), nepovolily by Kosovo (totální import islámu do Evropy v zájmu zachování lidských práv, ale pouze teroristů).
4. Výstavba radaru je jen jakousi zástěrkou pro umistění US army v ČR, která fungovat nemusí (viz problémy v článku), protože Evropa není ohrožena terorem ve formě raket, ale terorem "naturalizovaných" fanatiků. No a proti snajprům je špatná obrana obecně. Radar je proti nim zcela bezúčinný.


Parkanová viděla zkoušku americké protiraketové obrany

Takže jestli jsem to dobře pochopil, tak test se tak úplně nezdařil, protože raketa letěla nečekaně nízko... Budeme tedy žádat "teroristy" předem o doplňující informace o dráze letu jejich střel? Jo a ještě tam figuroval ten mrak: To asi budeme ony "teroristy" žádat o odložení odpalů z důvodu špatného počasí?
Mno a sestřelení rakety? Prý ještě není připraveno na test, ale my už podepisujeme. Důležité je, že p. ministryně viděla počítačovou ukázku. Když protiraketová obrana nebude fungovat ve skutečnosti, zapneme pécéčka a budeme sledovat animace...
Bravo, doufám, že odměnou za radar a kus území, které si tu, v našem státě, necháme vzít cizinci, nám bude alespoň dvouleté zrušení víz. Srdce mi plesá nad onou myšlenkou.
Jen více takových obchodů!!


Zkuste to tedy bez demagogie

Pane Tausigu, zjevně chcete něco sdělit, ale nedostal jste se k tomu pro všechno osočování vašeho oponenta.

Váš předřečník reagoval na článek, který skutečně vyznívá tak, že sice nic nefungovalo tak, jak mělo, ale nakonec prohlásíme, že vše dopadlo přesně podle plánu. Přirovnal bych to k tomu, když policie uspořádá ukázkový den, a během předvádění, jak pomocí policejních psů zadržet útočníka, předstoupí nějaký generál a řekne "Protože jsou naši psi unavení, představte si, že Azor teď jakože vyskakuje a zakusuje se do zápěstí toho šmejda. Děkuji, můžete tleskat." Takhle se přece demonstrovat funkčnost nedá.

Využijte, prosím, místa, které vám IHNED nabízí, a napište nám, jak tedy máme chápat to, co se v USA odehrálo.

Dále vás chci upozornit, že nemáme jinou možnost, než si z toho dělat legraci, protože
a) Ačkoliv jsme členy NATO, budujeme tady nikoliv obranu NATO, nýbrž obranu USA (!!!)
b) Kšeft "zrušení víz" je pro nás extrémně nevýhodný, protože místo víz budeme muset američanům zřejmě odevzdávat vzorky genetického materiálu a otisky prstů každého, kdo tam bude chtít jet, což smrdí možností zneužití těchto dat (i čeští policisté občas podvrhnou důkazy, aby měli lehčí práci... kdo nám zaručí, že to neudělají ti američtí?)
c) Čeští novináři necítí potřebu nabídnout nám možnost ověřit si jimi servírované informace z dalších zdrojů, takže kdykoliv nějaký novinářský jouda udělá v článku chybu, máme smůlu
d) občanů se nikdo neptá na jejich názor
e) Američané mají v současnosti ve vedení muže, o jehož příčetnosti panují značné pochyby a který, promiňte mi ten výraz, zkouší rozjebat celý svět


Dokáže někdo z propagátorů radaru ...

Dokáže někdo z propagátorů radaru vysvětlit, proč je pro obranu Evropy a Česka před útokem z Íránu vhodný americký národní protiraketový systém použitelný pro likvidaci mezikontinentálních raket a ne například systémy jako jsou americký THAAD nebo nebo ruský S-400 určené proti balistickým raketám středního doletu (uvádí se s doletem 3000 km, Scud má 2000 km)?
Nebo budete argumentovat podlým úmyslem íránských ajatoláhů posunout Írán tak, aby mohli Evropu ostřelovat mezikontinentálními raketami?


Vše proběhlo perfektně - test se zdařil

Raketa sice letěla po mírně upravené dráze, mrak naštěstí zmizel a tak radar dalekého dosahu mohl sledovat její trajektorii a udávat souřadnice a antiraketa, která měla cíl sestřelit kvůli drobným technickým nedostatkům nemohla být odpálena.

Závěr: Ukázalo se, že systém funguje bezvadně a je na něj plné spolehnutí.


Takže shrnutí

Írán zkusil odpálit 4 rakety; vzlétly 3, jednu počítačově domalovali (= simulovali). Úspěšnost: 75%

USA testovali protiraketový deštník. Ze dvou raket, které měly vzlétnout (útočná plus obranná) vzlétla jen ta útočná, tu obrannou simulovali (= domalovali). Úspěšnost: 50%.

Armáda USA byla zaskočena tím, že se nad útočnou raketou vyskytoval mrak (meteorologové by měli jít do vězení! Mrak?? Jak si to dovolují!?). Raketa si navíc dovolila letět níže, než si přáli (ta svině!) svině!)

Ale vše je zachráněno, protože Vlastička cítila trému.

Novináři, jděte do háje.



K čemu bude dobrý radar.

Z článku jsem pochopil, že Američané nemají v současné době technologii umožňující spolehlivé sestřelení případné nepřátelské rakety - mají s tím dost velký problém i když předem ví, kdy a kudy testovací raketa poletí.
Takže radar v ČR nebude primárně k nějakému navádění nespolehlivých antiraket, ale především k detailnímu sledování vzdušného a kosmického prostoru určeným směrem - hádejte kterým.


Žádné obavy

V případě nutnosti sestřelení skutečné nepřátelské rakety bude postup následující:
1.Raketu zaměříme
2.Raketu počítačovou simulací sestřelíme
3.Tuto skutečnost oznámíme vůdci příslušného nepřátelského státu s požadavkem, ať ji tedy deaktivuje, že jsme ji sundali
4.Příslušný vůdce se podělá smíchy a když se bude chtít utřít, nedopatřením zavadí o tlačítko deaktivace rakety.

Tento postup půjde bohužel použít pouze když nebude zataženo, ale usilovně se pracuje na jeho zdokonalení.


********************************************************************************************************
Jack a Suzy Welchovi radí, jak zvládat emoce
Upřímné hodnocení od manažera umožní lidem poznat, jak na tom jsou.

Jack Welch, bývalý šéf průmyslového a finančního obra General Electric, se svou ženou Suzy, ekonomickou publicistkou, poskytují rady manažerům. HN je exkluzivně přinášejí každé pondělí.

Co si má manažer počít s emocemi v podniku? (Aurelio Collado Torres, Monterrey, Mexiko)

Má je samozřejmě zvládat. Ani v nejmenším nechceme vaši otázku brát na lehkou váhu, naopak ji považujeme za smrtelně vážnou. Emoce na pracovišti a jejich zvládání management často přehlíží, ačkoli podrývají produktivitu, kreativitu a obecně i hladké fungování podniku.

Příliš mnoho manažerů raději nechá lidi jednat, jak se jim zachce, místo aby je řídili.

Aby bylo jasno, nejsme kvalifikováni na to, abychom tu rozebírali lidskou povahu - ale nemusíte se třeba ani dívat na televizní reality show, abyste si uvědomili, že pokud jsou lidé ponecháni bez dozoru, mohou upadnout do pěkně dysfunkčního chování. Snad je tomu tak proto, že pomluvy, podezíravost, paranoia a podobné vlastnosti jsou hluboce vryty do lidského mozku, a jak se domnívají někteří vědci, souvisejí s instinkty na přežití druhu.

Není koneckonců ani třeba hledat příčiny, proč skupiny lidí tak snadno podléhají negativním pocitům. Z manažerského úhlu pohledu je třeba vědět jediné: nezdravé emoce obvykle plodí ještě více nezdravých emocí.

Aktivita je základem

Proto je musíte zvládnout, což naštěstí nevyžaduje ani diplom z psychologie, ani vám to nesebere více času než dosud. Vyžaduje to pouze aktivní přístup k tomu, abyste z vaší organizace odstranil pocity nejistoty a vštípil jí smysluplné podmínky k inspiraci.

Nejprve se zastavme u pocitů nejistoty. Žádný manažer neví úplně všechno o kariérní trajektorii každého jednotlivce nebo o budoucích plánech podniku. Ale většina manažerů toho ví mnohem více, než co říkají.

Když jsme začali po roce 2002 cestovat po světě, žádali jsme účastníky různých shromáždění, aby zdvižením ruky odpověděli na otázku: "Dostalo se vám v minulém roce poctivého zhodnocení vaší práce tak, abyste věděli, jak si v podniku stojíte?" Obvykle jen deset procent odpovědělo "ano". A někdy to bylo i méně.

To je nepřijatelné. To je strašné. Můžete sice řídit miliardový podnik, alokovat zdroje po celé zeměkouli a vrcholovému managementu ukazovat spousty skvělých diapozitivů o úspěších podniku, avšak nemáte právo nazývat se manažerem, pokud pravidelně neříkáte svým lidem - ať už přímo řídíte tři nebo třináct -, co dělají dobře a v čem ještě musí své výkony zlepšit. Měl byste být ve svém hodnocení lidí tak jasný, aby, pokud se vaše cesty rozejdou, se žádný zaměstnanec nemusel ptát na důvody svého propuštění, ale pouze by si vyjasnil podmínky svého odchodu a jeho hladký průběh.

Tento druh upřímnosti nepřipadá mnoha manažerům samozřejmý.

Někteří lidé vám dokonce řeknou, že takové otevřené hodnocení je kruté. My však tvrdíme opak - nedostatek upřímnosti při hodnocení práce poškozuje kariéru lidí, protože je pak pro ně už příliš pozdě, když se jim jednoho dne řekne, že jsou propuštěni.

Nejlepší metodou, jak v podniku odstranit pocit nejistoty, je sdělovat lidem co možná nejvíce dat.

Informovat a inspirovat

Žádný manažer by se obzvláště při oznamování některých výpovědí neměl dopouštět příliš rozšířeného hříchu - obvykle k uklidnění investorů po zveřejnění špatných výsledků -, totiž nepodávat podrobné informace o tom, kdy a kde k tomu dojde a koho se to bude týkat. I když lidem podáváte špatné zprávy, učiňte to tak, aby ze strachu neztráceli svou energii. Raději jejich pozornost upřete na konstruktivní řešení, ať už jde o cesty k návratu dobrých výsledků či při hledání nového místa.

A nyní k inspiraci - či jinak řečeno k tomu, co proměňuje vztah k práci v opravdový zápal pro naplňování cílů podniku. Každý přitom ví, že nic velkého nikdy nevznikne bez zápalu a vášně.

Přesto až příliš mnoho manažerů vystupuje před svými lidmi neúčinně, totiž s přehnaným a patetickým kázáním o "novém obrovském projektu".

Vyvolat nadšení není těžké, ale autentický zápal se vykřeše jen tím, že lidé vědí, proč organizace zvolila určitou cestu a co to bude znamenat pro jejich pracovní místa a životy. Většina lidí nepřichází do práce jen proto, aby vložili svou kartu do píchačky. Přicházejí dělat to, co naplňuje jejich životy smyslem a pocitem důstojnosti.

Můžete tomu napomoci tím, když jim ukážete, co jejich práce znamená pro organizaci, komunitu a dokonce i pro svět. A toho nelze dosáhnout, když jednou za rok na podnikové party pronesete řeč, ale tím, že využijete každého setkání s lidmi ke komunikaci. Vždyť jsou to přece právě lidé, s nimiž musí manažer pracovat. Nedopusťte, aby se vám svými pocity a emocemi vzdalovali.