Domnívám se, že pan analytik Luboš Veselý vidí problematiku dost jednostranně. Faktem zůstává, že se rozšiřuje NATO, u nás bude umístěn radar, který sice dohlédne na iránské rakety, ale rozhodně prý neuvidí na území Ruska, které leží blíž. Gruzie vyzbrojená zejména americkými zbraněmi začala své vojenské dobrodružství v Jižní Osetii. Netvrdím, že v Rusku je nějak výrazný demokratický systém. Ale pořádná demokracie není ani v řadě asijských zemí (Egypt, Libye, Saudská Arábie, Pákistán), přestože tyto státy jsou přáteli USA. USA buduje vojenské základny ve Střední Asii a nejraději by vybudovalo základny také v Zakavkazsku. Vždy tyto základny obhajuje americkými zájmy v oblasti. USA se považují za supervelmoc s tím, že by chtěli být jedinou vojenskou silou, která ovlivňuje svět. I když uznávám, že USA jsou demokratičtější než Rusko, neznamená to na druhé straně, že se nemá brát ohled na ruské zájmy. Problémem USA je to, že nepřistoupila na mnohopolární svět, který se opírá nejenom o USA, ale také o Evropskou Unii, Rusko, Čínu, Indii nebo Brazílii. Rusko-gruzínský konflikt vyprovokovala Gruzie přepadením Jižní Osetie v noci, přičemž Gruzie zaútočila především na civilní cíle. Domnívám se, že Gruzie sloužila jako lakmusový papírek, jak Rusko na tento útok zareaguje. Domnívám se, že představitelé Gruzie předpokládali, že Jižní Osetii dobudou stejně rychle jako kdysi Adžárii a že Rusko na toto obsazení nezareaguje. Rusko ale odpovědělo mohutnou ofenzívou. Je jasné, že Rusko nedovolí, aby Jižní Osetie a Abcházie byly připojeny silou ke Gruzii. To je fakt, s nímž se musí Západ, a to zejména USA smířit. USA se pomalu začínají probouzet z představ, že budou moci ovlivnit život všech lidí na této planetě. Prostě svět není jedna vesnice pod vlivem USA. A čím dříve to americká administrativa pochopí, tím lépe pro celý svět.