Petr Kamberský: Rozkoš bez rizika?
HN, názory

Investoři, bankovní analytici i hráči dnes přemýšlejí nad "podřadnými hypotékami", "obchody s deriváty" a "sekuritizací". Jenže dnešní americká krize se netýká jen investorů. Jedeme v ní všichni.

Všichni jsme závislí na bankách, jejich operacích a produktech. Kdo z čtenářů tohoto textu žije bez účtu, hypotéky, leasingu, stavebního spoření, životního pojištění nebo penzijního plánu? Věříme, že finanční bezpečí nám zajišťují bankéři, chráněné účty, rozložené investice. Ne; navzdory sofistikovaným dohledům je podstata dnešního bohatství nejistá, protože stojí na naprosto nehmotných "hodnotách", půjčce a úvěru.

Jsme bohatší než předci - díky obchodu s časem a obchodu s důvěrou. Hypotéky, které lapálii v Americe spustily, jsou jednou z nejlepších metafor současného kapitalismu. Hypotéka je ve své podstatě "třicetiletá operace předčasné spotřeby". Západ díky finančnictví neuvěřitelně vzkvétá; ale také je připojen k bankovnictví více hadičkami než pacient na jipce.

Žijeme blahobytně díky moderním financím a občasné krachy či otřesy bereme jako nutnou daň za desetiletí komfortu. (Fond pojištění vkladů, který Američané založili po Velké krizi 30. let, dnes eviduje 8451 bank. Je vlastně zázrak, že padají tak málo.) Máme ale tendenci zapomínat, jak moc jsou - navzdory pevným zdem a ocelovým trezorům - banky křehké.

Ještě za první republiky platilo zlaté pravidlo: třetinu jmění v cenných papírech, třetinu v nemovitostech, třetinu "ve zlatě". Tato obezřetnost pomáhala nejen proti totalitám (továrnu a akcie komunisté zabavili, šperky pod podlahou často nenašli), ale i proti finančním krizím.