Má to cenu komentovat. Jak to , že jedinec může prosadit takovou zlodějinu proti zájmů státu? Hrnčíř by měl ušlý zisk zaplatit ze své provize od sazkových kanceláří a svého majetku a být okamžitě zbaven všech funkcí poněvadž neslouží státu ale naopak vymýšlí jak stát okrást. Darebák to je.


dolce

Prohlášení, fúzování, půjčky. Takhle se zachraňuje svět před krizí? Pracovat, neplýtvat, dobře každou investici zvážit a nedovolit parazitovat na systému dormošlapům a dormojedům a jiným chytrolínům. Tak tohle by řekl můj děda, pracant, koumák a čestný soudruh.


penízky

Naprosto souhlasím s Jirkou. Naši nejbáječnější manažeří dohnali do nenávratných propastí tolik institucí a firem, že se to nedá ani spočítat. Poněvadž se nestarali o chod firem ale o sebe a svůj prospěch. A když to všechno nakonec nevyjde, s čímž se počítá tak má vinu vše okolo. Dyť co, tisíce na chodníku, tisíce bez koruny ale poslední odměnu si zaslouží.


Jak já to vidím...

...tak opět eventuelní úspěch by byl zásluhou přezdatných manažerů, zatímco neúspěch způsobilo tržní hospodářství (a jeho kriminální potence, s níž čeští budulínkové jaksi nepočítali)... Doufám, že na ně čekají alespoň zlaté padáky?


Zlodejina za bílého dne

A poslanci nic nevěděli? Jistě. Nechodí do práce a když tam přijdou, tak nedávají pozor. A tak poslanec Hrnčíř a jemu podobní zcela nezištně samozřejmě, dohazují miliony do soukromých kapes.Proč to dělají? Podívejte se na domy které si tito " křišťálově čistí" staví. Zde bude pořádek, až se všechno rozkrade a bude to soukromé. Pak se bude zabíjet. Protože na soukromý majetek mafiánů se s nesahá!


ZLÁMALOVOU ZKRATKY A SPOJKY PŘÍČIN A DŮSLEDKŮ americké finanční krize odvádějí od jádra věci a nebo jsou k tomu chudomyslnou berličkou. Finanční krizi 21.století způsobila chromá ruka trhu na trhu bankovních vkladů a úvěrů. Chromá ruka, která neudržela trestuhodné půjčování peněz střadatelů bank na osobní spotřebu reklamou dopitomělých marnotratníků! Půjčování v trestuhodných podmínkách, za účelem dosažení zisků správců vkladů střadatelů. Náprava těchto finančních zločinů, jak jinak než jako při krizích doposud vždycky, ne na účet zločinných finančních investorů, ale na účet střadatelů a daňových poplatníků! Zlámalová a podobní!


*************************

Thomas Friedman: Hazard si nechte do Las Vegas

HN, názory

K dyž vidím, jak některé akcie dostávají v posledních měsících na frak, ozývá se mi v hlavě hlas dealerů z Las Vegas. Ti po vaší prohře v blackjacku shrábnou žetony a chladným hlasem řeknou: "Děkujeme za hru, dámy a pánové."

Tak to bývá, když praskají bubliny. Člověku je zle a chlad, s jakým dealeři - případě trhy - shrabují jeho žetony, je znervózňující. Člověk nemá daleko k neuvážené reakci a je důležité, aby se nenechal unést. Nyní přišel čas s chladnou hlavou posoudit, co nejlépe udělají trhy. A co by měly raději udělat vlády.

Děkujeme za hru

Zkusme pochopit, co se stalo. Wall Street se v posledních letech proměnil v bublinu, a to díky nadbytku likvidity a nejstaršímu "nafukovači bublin" na světě: chamtivosti. I někteří z nejchytřejších lidí zapomněli na jedno z nejstarších pravidel investování: neexistuje výnos bez rizika. A když zajdete příliš daleko, dříve či později se spálíte.

V 90. letech měly vysoký výnos beze ztrát a bez rizika přinést akcie technologických firem. V tomto desetiletí jsou to podřadné hypotéky a akcie finančních institucí. Stejně jako "dot-com" společnosti v 90. letech se i finanční akcie nafoukly na absurdní úroveň. A mzdy wallstreetských finančníků dosáhly absurdních výšin. Proto sledujeme prasknutí této bubliny: "Děkujeme za hru, Lehman Brothers." U společnosti staré 158 let je to opravdu smutné.

Trh dnes tento sektor konsoliduje - silní pohlcují slabé - což povede k upevnění fiskální disciplíny. To je dobře. Snad se pak více matematických géniů budoucí generace rozhodne zabývat spíše dalším velkým globálním sektorem - řekněme energetických technologií - než vymýšlením derivátů.

Kvádr v pyramidě se pohnul

Zároveň však musíme pochopit jedinečnost této bubliny, abychom mohli stanovit, kde by měly zasáhnout chytré vlády.

O jednom důvodu, proč se tolik nafoukla, se zatím příliš neví: vy a váš soused jste šli a dostali špatnou hypotéku, díky čemuž se mnohem více lidí stalo vlastníky nemovitosti - a to je dar z nebes.

Vaše banka, která tyto hypotéky poskytla, je později prodala shromažďovateli, který z nich vytvořil balíky. Ty se pak "rozkrájely" a rozprodaly po malých kouscích jako korporátní dluhopisy všem možným institucím, které usilovaly o nadstandardní výnos. Z vašich hypotečních splátek se pak vyplácel majitelům dluhopisů úrok.

Když se však trh nemovitostí zhroutil a lidé nedokázali financovat svou hypotéku ani prodat svůj dům, ztratily dluhopisy hodnotu. Banky přišly v důsledku toho o kapitál a celá pyramida se začala hroutit. To nakazilo celý trh nemovitostí, takže banky přestaly znát hodnotu svých aktiv zajištěných hypotékami. Výsledek? Přestaly půjčovat a nastalo zadrhnutí. Právě kvůli němu je tato krize tak smrtelná. Nemůžeme dlouho tolerovat stav, kdy banky nepůjčují ani kvalitním společnostem.

Proto musí Kongres vytvořit další "Resolution Trust Corporation", jaká vznikla po krizi spořitelních družstev v 80. letech. Stejně jako tehdy potřebujeme vládní agenturu, která by vykoupila jedovaté hypotéky, držela je a později řádně odprodala. Tím by se předešlo překotnému rozprodeji domů a obnovila se důvěra v banky, které by tak znovu mohly začít půjčovat.

V dlouhodobém výhledu však musí regulační orgány nalézt metody, jak omezit podnikání investičních bank nebo pojišťoven s vypůjčenými penězi, protože vzhledem k tomu, jak vzájemně propletené tyto instituce jsou, může krach jedné strhnout řadu dalších.

Investice, ne sázky

Stojíme na konci jedné éry - na konci éry nechte to na trzích" a slavné výmluvy, že čím méně vlády, tím lépe," tvrdí David Rothkopf, který působil na ministerstvu obchodu v Clintonově administrativě a je autorem knihy o finančních lídrech, kteří tuto krizi zavinili. "Je ale důležité zdůraznit rozdíl mezi vládou, která je chytrá, a vládou, které je pouze více."

Na Wall Streetu nepotřebujeme regulační zemětřesení, dodává Rothkopf. "Potřebujeme přehodnocení otázky, jak zprůhlednit globální finanční trhy a zajistit, aby rizika uvnitř těchto trhů byla správně řízena a monitorována."

Stručně řečeno je úkolem vlády dohlížet na onu tenkou hranici mezi nezbytným riskováním a šíleným hazardem s úsporami lidí. Musíme zajistit, aby to, co se děje ve Vegas, zůstalo ve Vegas a nerozšířilo se i na Main Street. Musíme se vrátit k investicím do budoucnosti, nikoliv k sázkám na ni.

Autor je sloupkař The New York Times (c) The New York Timse Syndicate 2008

**********************************

Luboš Smrčka: Burzy? O ty jde až v poslední řadě
HN, názory

Pád světových burz zaclonil v posledních dnech a hodinách všechny ostatní ekonomické události. Alespoň mediálně. Vždyť zoufalým obličejům makléřů mohou fotografové a kameramani jen těžko odolat...

Faktem ovšem je, že prudké poklesy akcií (třeba i dvacetiprocentní), stejně jako sestup cen ropy (třebas i o dvacet dolarů) - to jsou všechno celkem málo významné události. Nejhezčí poučka říká, že o cenách akcií lze s určitostí tvrdit jediné: budou kolísat. A to se také děje, jenom poněkud dramaticky a pro někoho možná hulvátsky.

Nenechme se zneklidňovat událostmi, které vystrkují zuby, ale zas tak moc nekoušou. Ceny akcií budou za několik měsícůzase tam, kde je všichni chtějí mít. Tedy zpátky na své staré úrovni. To je opravdu jediná jistota, kterou máme. Strach nechť se nešíří kvůli burzám. Tam se odehrává jenom to, co se jednou stát muselo.

Děs by mělo vzbuzovat něco jiného. Podívejme se na Ameriku těchto dní, na to, jak ctnostné a důvěryhodné instituce musejí přiznávat, že dlouhodobě a systematicky podceňovaly rizika.

Mnohaletý vzestup životní úrovně, platů špičkových manažerů, mezinárodního obchodu, cen akcií, hodnoty nemovitostí a konec konců i cen komodit - tento dlouhodobý růst, jehož intenzita zastínila všechno okolo - měl zase ty stejné důsledky, jaké známe z historie.

V jeho stínu se šířila neopatrnost, pocit nezranitelnosti, pýcha, arogance... Vystřízlivění muselo přijít zákonitě.

Slavný investor Warren Buffett již před časem prohlásil, že je zneklidněn tím, co se okolo děje a že odmítá obchodovat s produkty a deriváty, v nichž ani nedohlédne podkladových aktiv. Ostatní však nelenili a v pocitu nezranitelnosti a růžových zítřků radostně nakupovali finanční zboží, kde nejen nikdo neviděl záruční lhůty, ale kde dokonce řada pěkných obalů skrývala odpad. Třeba i opatřený kvalitním ratingem, ale odpad.

Jestli by nás mělo na této krizi něco děsit, pak právě fakt, že se vlastně cyklicky opakuje, jenom s jinými nálepkami. Ano, mezi pádem společnosti Enron a tím, co se stalo tento týden v Lehman Brothers, není zase tak dramatický rozdíl. Tyto dvě firemní katastrofy jsou rodnými sourozenci.

Pokud bychom to vztáhli na české prostředí: páté deriváty derivátů naštěstí české trhy nezaplňují, ale máme jiný problém. Šest set miliard v hypotečních úvěrech a podobná zainteresovanost bank v úvěrech podnikům. Tyto půjčky budou poprvé prověřeny hospodářským cyklem a teprve pak se ukáže, jestli čeští bankéři byli opravdu opatrní a konzervativní (jak o sobě teď tvrdí), nebo zda se i u nás začnou objevovat informace o přiznaných ztrátách a potížích s věřiteli, které přesahují standard.

Jelikož se nyní hypoteční banky předhánějí v prohlášeních o zpřísnění pravidel pro poskytování úvěrů, můžeme soudit, že předchozí postup byl benevolentní. Jinými slovy - otázka zní pouze, kolik budou muset banky napříště uvolnit na krytí ztrát ze špatných úvěrů. Že se to stane, o tom nepochybujme.

***************************************

Velmi, velmi trefné!

A je hrůza, jak jsou lidé nepoučitelní. Po prasknutí akciové bubliny se mohli snad aspoň trochum poučit, aspoň teď, pár let po jejím prasknutí. Ale ono houby!

Krásný obal, zakrývající odpad? Ano, ale zdaleka ne jen u derivátů, zdaleka nejen u globalizačního zboží (tzv. stejný produkt, který před pár lety vyráběli evropští producenti, je něco dost odlišného od tzv. stejného produktu, který dnes dovážíme např. z Asie), ale také třeba u vzdělání. Inženýr, magistr, doktor dnes je něco dost jiného, než inženýr, magistr, doktor před pár lety. Když jsou dnes školy motivovány k tomu, aby měly hodně studentů a permanentně se píše o nižším procentu VŠ vzdělání oproti Západu, nelze se divit, že se na university hlásí lidé, které by to dřív nenapadlo. A že jsou nakonec přijati. Je logické, že je to inflace kvality studentů. Je jich hodně, je jich snad větší procento z populace, ale vzrostlo v populaci i procento lidí s odpovídající úrovní IQ? Tipuji, že

Kvantita na úkor kvality. To by si měla dát do erbu dnešní doba.
Reagovat


Podobnost?

Co presne mely spolecneho firmy Enron a Lehman Brothers s vyjimkou toho, ze obe byly velke a obe zkrachovaly? To vypada na nejakou logickou zkratku...


Naprostou neopatrnost vedení firem, jejichž šéfové si mysleli, že jejich zisky porostou do nebe.