Carl Bildt: Švédská cesta na dno. A zpět

HN, názory

Jako premiér jsem vedl Švédsko na počátku 90. let. Tedy v době, kdy procházelo obdobnou krizí, s níž se dnes potýkají Spojené státy. Dokážu si tedy snadno představit, jakým tlakům je vystaven každý, kdo se podílí na koncipování záchranného plánu.

Moje zkušenost s řešením ještě horší krize - i když se týkala mnohem menší ekonomiky - nicméně říká: chcete-li stabilizovat situaci a obnovit důvěru v trhy, jsou k dispozici zdravé a adekvátní nástroje.

Poplatníci nakonec vydělali

V letech 1990 - 1993 kleslo HDP Švédska o šest procent, nezaměstnanost vzrostla ze tří na 12 procent a veřejný dluh explodoval až na 12 procent HDP. Pokles vedl k masovým bankrotům a k pádu cen aktiv. Úvěrové ztráty se značně prohloubily a banky musely vytvořit rezervy na ztráty ve výši odpovídající 12 procentům HDP.

Na podzim roku 1992 se situace téměř vymkla kontrole. Pět ze sedmi největších švédských bank, které pokrývaly 90 procent trhu, se stalo de facto insolventními. Nezbývalo než se vyrovnat s faktem, že veškerá předchozí opatření byla nedostatečná. Objem pochybných půjček silně převyšoval vlastní kapitál bankovního sektoru.

Bylo zjevné, že je nezbytné přistoupit k ještě ráznějším krokům. Aby vláda vytvořila pevnou základnu pro další opatření, vydala s podporou opozice bankovní záruku, která poskytla všem věřitelům s výjimkou akcionářů ochranu před ztrátami. V zákonné úpravě přitom nebyla uvedena žádná konkrétní částka a také v dalších ohledech získala vláda široký mandát.

Byla zřízena speciální instituce, která měla operovat se zmíněnou zárukou a spravovat insolventní banky. Centrální banka poskytla likviditu, ale nepodílela se přímo na řízení bank nebo správě pochybných půjček. Špatné úvěry byly realisticky oceněny a vloženy do zvláštní společnosti - Securum -, jejímž posláním bylo získat zpět co nejvíce veřejných peněz, jakmile se trh nemovitostí stabilizuje.

Přímé výdaje se rovnaly čtyřem procentům HDP a většina se jich dala později získat zpět. A když se k tomu přičetly výnosy z privatizace bank, které se načas ocitly ve veřejných rukou, daňoví poplatníci nakonec mírně vydělali. Paralelně s přímými opatřeními proti dopadům úvěrového zadrhnutí se podnikaly rázné kroky ke stabilizaci makroekonomické situace.

Trojí poučení Tří korunek

Ze švédského finančního cunami si lze odnést řadu ponaučení. Prvním je poznatek, že špatné makroekonomické řízení je nákladné.

Moje vláda byla připravena na tvrdý úder kvůli dvaceti letům špatného řízení veřejných výdajů a cenové stability. Když jsme byli na podzim roku 1991 zvoleni, nacházela se švédská ekonomika ve velmi špatném stavu. A když se poměry staly neudržitelnými, museli jsme přikročit k sanaci.

Druhým ponaučením byla důležitost udržení likvidity v bankovním systému. Ta je nezbytná, máme-li předejít kolapsu finanční soustavy a omezit dopady na reálnou ekonomiku.

Ponaučení číslo tři: nezbytností je rychlý a průhledný postup při řešení problémů bankovního sektoru. Sanace s sebou vždy nese riziko morálního hazardu. Nejlepším způsobem, jak se mu vyhnout, je samozřejmě nastavit podmínky rekapitalizace tak, aby za své chyby museli platit akcionáři, mezi něž často patří i management.

Možnosti tu jsou

Zdráhám se srovnávat situaci ve Švédsku před téměř dvaceti lety s dnešní situací v Americe. Ekonomické základy Spojených států jsou stále velmi silné, zatímco Švédsko bylo tehdy pomalu rostoucí ekonomikou s těžkými strukturálními problémy.

V obou případech je ale zřejmé, že záchranný plán není možný bez dosažení konsensu všech stran. Ve Švédsku se jej podařilo dosáhnout. Nikdy jsme se nesetkali s požadavkem, abychom se vrátili k silně regulovaným trhům nebo trvalé účasti státu na řízení finančního sektoru. Právě naopak: díky organizované a dobře vedené restrukturalizaci bylo možné zachovat výhody deregulace z 80. let. A privatizovat banky i úvěrové fondy, jakmile to tržní podmínky umožnily.

Je pochopitelné, že razantní americká opatření vyvolají řadu otázek. Moje zkušenost ale říká, že je-li administrativa schopna jednat rychle a průhledně, šance na záchranu je velká.



Autor je ministrem zahraničí Švédska.