Po uši v Bruselu
HN, česko

Černé kruhy pod očima, nepřirozené úsměvy a nucené vtipy, kterým se nikdo nesměje. Na evropských politicích jsou vidět bezesné noci. "Tak nervózní jsem je ještě neviděl," řekl mi v pondělí po jednání ekonomických ministrů v Lucemburku zpravodaj švýcarských Neue Zürcher Zeitung, který z pravidelných srazů šéfů státních kas reportuje už devět let. I lucemburský premiér a ministr financí v jednom Jean-Claude Juncker, který obvykle srší humorem, seděl za stolem sklesle a unaveně si podpíral hlavu.

Voliči teď od evropských politiků očekávají zázrak, čekají, že ze sebe najednou strhnou šedivé obleky, pod košilí probleskne znak supermana a oni vyletí oknem zvrátit chod dějin, zastavit finanční epidemii a vymazat ze slovníků slovo recese.

Jenže současní evropští politici jsou bohužel přesně takoví, jací vypadají na první pohled: šediví, unavení dlouholetým šplháním na vrchol pyramidy moci a vyčerpaní bojem o udržení se na špičce. A tváří v tvář finančnímu kolapsu zatím téměř bezmocní. Finanční krize ukázala, že Evropě chybějí, i přes urputnou snahu Nicholase Sarkozyho, charizmatické politické osobnosti. Lidé, kteří v kritických okamžicích umějí přesvědčivě předstírat, že si se vším vědí rady, že mají všechno pod kontrolou a že všechno dobře dopadne. Současní politici jsou typickým produktem "zlatých časů", kdy se k žárovce moci stahují spíš průměrní jedinci, kteří excelují jen v ničení vnitrostranických oponentů. A tak zatím poplašeně poletují jako vyděšené můry.

Autorka je zpravodajkou Hospodářských novin v Bruselu
Autor/ři: Lucie Tvarůžková