Thomas L. Friedman: Koho mají USA volit? Přece...
HN, názory

Víte, co mě v předvečer letošních amerických voleb nejvíc bije do očí? Nedokážu si vzpomenout na prezidentskou kampaň, která by byla tolik odtržená od skutečných problémů vládnutí, jež na vítěze hned druhý den ráno čekají.

Když tato volební kampaň předloni započala, bylo velkým tématem, jak (a jak dlouho) budeme pokračovat v budování státu v Iráku. V době, kdy se kampaň chýlí ke konci, je velkým tématem, jak a za jakých obětí uskutečníme budování státu v Americe.

Na prezidentských debatách se to bohužel téměř neodráží. Vypadaly jako televizní soutěž, v níž jsou oba soutěžící drženi ve zvukotěsné kabině a střídavě vyváděni na pódium, aby zde bez znalosti kontextu oslovovali publikum.

Dluhy bushovské generace

Od poslední debaty zveřejnili John McCain i Barack Obama své představy, jak obnovit finanční zdraví země. Oba naznačují, že to bude skoro bezbolestné. McCain tvrdí, že situaci zachrání daňový škrt pro každého, zatímco Obama sděluje, že jsou to jen bohatí, kdo bude muset platit, abychom se dostali z díry. Ani jedno není pravda.

Zaplatit budeme muset všichni, protože tato krize přichází v kontextu "možná největšího přesunu bohatství od bolševické revoluce v Rusku v roce 1917", jak tvrdí Michael Mandelbaum, autor knihy Democracy's Good Name (Dobré jméno demokracie). "Není to však přesun bohatství od bohatých k chudým, kvůli kterému se bude na Bushovu administrativu vzpomínat. Je to přesun bohatství z budoucnosti do současnosti."

Ještě nikdy nespotřebovala jedna generace tak velkou část bohatství svých dětí za tak krátkou dobu a s tak malými výsledky jako nyní. Za vlády George W. Bushe zanechala Amerika budoucím generacím obrovskou finanční zátěž, aby mohla financovat současné daňové škrty, války a nyní i sanace. Jen splátky těchto dluhů vyžadují značné oběti. Nikoli bezbolestně.

Bushův tým nám zanechává ještě jeden dluh - vůči matce přírodě. V uplynulých osmi letech jsme vypustili do atmosféry další tuny CO2, aniž jsme se pokusili zmírnit jejich dopad. V důsledku toho bude zpomalení klimatických změn v příštích osmi letech vyžadovat ještě větší změny a investice do našeho způsobu využívání energie.

Jakého prezidenta chceme

Vzhledem k tomu, že sloupkaři New York Times nesmějí "formálně" podporovat jednotlivé kandidáty, mohu voličům pouze poradit, aby hlasovali pro kandidáta s těmito charakterovými rysy:

Za prvé potřebujeme prezidenta, který umí mluvit anglicky, rozebírat složité otázky a orientovat se v nich, aby mohli Američané činit informovaná rozhodnutí. Zaplatili jsme obrovskou cenu za to, že máme prezidenta, který nám během této finanční krize nedokázal nic vysvětlit a vrátit nám jistotu. Potřebujeme prezidenta, jenž dokáže vysvětlit, že jsme všichni na jedné lodi a že regulovat sice musíme, ale zároveň si nepřejeme udusit riskování a s ním spojené odměny.

Za druhé potřebujeme prezidenta, který dokáže vlévat do žil energii, inspirovat a udržet zemi semknutou během fáze zotavení, jež bude velmi stresující. Z této krize se musíme dostat právě v době, kdy se silná generace poválečných ročníků chystá odejít do penze a bude potřebovat sociální a posléze i zdravotní pojištění. Dokud ze současné šlamastyky nevybředneme, budeme všichni platit vládě více a dostávat od ní méně.

Za třetí potřebujeme prezidenta, který dokáže postavit svět na naši stranu. Z této krize se nedostaneme, pokud Čína nezvýší spotřebu a Evropa nebude pokračovat ve snižování úrokových sazeb. Všichni jsou vzájemně provázaní a všichni se stále dívají na Ameriku jako na zemi, která se má postavit do čela.

Jdete do banky, ne na pivo

Sečteno a podtrženo: Nevolte, prosím, kandidáta, se kterým byste šli raději na pivo (ledaže byste se chtěli zpít do němoty, abyste nemuseli myslet na průšvih, v němž vězíme). Volte člověka, kterého byste více chtěli mít po boku, až budete žádat svého bankéře o prodloužení doby splatnosti vaší hypotéky.

Volte kandidáta, jenž má podle vás dostatek bystrosti, temperamentu a inspirativnosti, aby dokázal sjednotit zemi a provést naši bárku tím, z čeho se nakonec může vyklubat nejskalnatější mělčina, jakou kdy naše generace poznala. Vaše děti vám za to poděkují.

Autor je komentátorem deníku New York Times (c) The New York Times Syndicate 2008