Po uši v Bruselu

HN, česko

Ukrajincům a Rusům máme být za co vděční.

Jejich spor o dodávky plynu totiž ukázal, že slečna Unie, která tak ráda dělá chytrou, zkušenou a moudrou a aspiruje na roli globálního policisty, nemá ve skutečnosti ani slušné spodní prádlo. A také to, že si ta slečna celou dobu jenom naivně myslela, že silnou vrstvou make-upu zamaskuje příliš velký nos a to, že jí ujíždí jedno oko.

Vybavte si, kolik článků denně čtete (nebo spíš v novinách přeskakujete) o tom, jaké má Evropa nové nařízení, jaký má nový předpis, novou směrnici, plán, projekt, odvážnou myšlenku, překvapivý nápad. Zabývá se tím, jak zabránit americkým veverkám, aby se množily v Evropě, značnou spoustu energie věnuje na zřízení telefonní linky, kde by fotbaloví fanoušci mohli hlásit, že se jim cestou na zápas ztratily kufry, a sepisuje a odepisuje nařízení o tom, jak velká má být okurka a jak moc smí být zakřivený banán.

Prostě se chová jako někdo, už si svoje hlavní existenciální starosti vyřešil a teď svůj perfektní život jenom dolaďuje. Vana už stojí, teď jenom vybrat ten správný barevný odstín koupelnového koberečku.

A pak se pohádají nějací Rusové a Ukrajinci. A najednou to vypadá na úplně jiný příběh. Na příběh o slečně, která si neví rady se základními životními rozhodnutími, ba má přímo paranoidní hrůzu z toho, zda se pohnout z místa. Radši místo toho dělá spoustu rámusu kolem výběru kosmetiky a správného odstínu punčocháčů, aby si její bezradnosti nikdo nevšiml.

Energetická bezpečnost je téma, kterým Evropská unie zdánlivě už několik let intenzivně žije. Nadělala se kolem něj spousta řečí, sepsala spousta papíru, najmenovala spousta speciálních koordinátorů, podnikla spousta zahraničních cest, uskutečnily se stovky mnohahodinových jednání.

A pak se pohádají nějací Rusové a Ukrajinci.

Autor/ři: Lucie Tvarůžková


------------------

Juno

Kvalitní učitel? Nežádoucí!

Učila jsem na jedné nejmenované střední škole. Dovolila jsem mít stejné požadavky jako v deváté třídě základní školy a co se stalo? Studenti si na mě šli stěžovat ředitelce, že jsem strašně náročná, chci po nich, aby se UČILI !!!, dokonce jsem psali "strašně obtížné" písemné práce (nedovolila jsem jim opisovat), nesměli používat mobily ve vyučování, jíst, mít na hlavě čepice, pokřikovat na mě, že jsem píča, žvýkat a zkoušela jsem u tabule. Zpočátku se ředitelka snažila ztěžující se uklidnit, ale když jsem na pololetí hodnotila pět studentů nedostatečnou (neuměli v chemii značky) a hrozilo, že by museli opustit školu, ředitelka mi naznačila, že bych měla odejít, neboť studenty potřebují (dostávají na ně peníze), mohlo by se rozkřinout, že je škola příliš náročná (doposud byla pokládána za velmi snadnou, což se rozkřiklo po okolí a tupci lační maturity se na ni hrnuli) a mladí by se zdráhali se na ni hlásit. S paní ředitelkou jsme se dohodly, že bude lepší, když odejdu, neboť učit studenty, kteří tvrdí, že se nemusí učit, neboť je demokracie, biflovat nebudou, protože si vše najdou na internetu (značky, vzorce?)...no tak chce hodně sebevražednou náturu. Většina profesorů to vyřešila jednoduše: nic po studentech nepožadovali, v hodinách s nimi "debatovali" a kouřili před školou, společně. A byli úspěšní, dostávali osobní ohodnocení a byli chváleni. Z hlediska ředitelky byli dobří učitelé. Rodičům to bylo fuk, jen aby potomci dostudovali, měli MATURITU, byli v teple, pohlídáni, a mohli se v klidu najíst. Takových škol je více, tahle nebyla výjimkou. Ředitelé buď nejsou schopni posoudit, zda je učitel dobrý nebo špatný (tělocvikář bude hodnoti matematikáře či chemika?, na hospitaci udělá divadýlko a ředitel houby pozná, kontrolní testy nastaví tak,aby výsledky byly co nejlepší, budou lézt studentům do....a oni ho budou hodnotit veskrze kladně.......)nebo to vědí, ale preferují ty, kteří jsou nekonfliktní, patolízalové, superkorektní, kamarádíčci. Málokdo bude poctivě posuzovat schopnosti svých podřízených. Kromě toho, jak vždycky tvrdil jeden můj komunistický ředitel, "já mám pouze výborné učitele", i on byl přece hodnocen a nepřiznal by, že je špatný vedoucí. To je logické.


naprostá pravda

Neučím,ale to co vidím na školách je pro mne dost šokující. Děti se nemusí učit. Rodič pak přijede na třídní schůzky a řeší známky buď domluvou učiteli nebo stížností či úplatkem. Je to pohodlné. Mluvím o středoškolské výuce. Nevím co stát zkoumá, ale dokud nebude škola mít možnost nechat žáka propadnout nic se nezmění. Myslím, že naší společnosti se hodí mít stádo tupých hlav, lépe se ovládá. Rodiče tomu ze všech sil pomáhají. Vedu své děti k úctě ke vzdělání, svůj volný čas si organizují podle svého a mají ho dost. Dcera je nejlepším žákem v ročníku, přesto mám nálepku u učitelů: tvoje matka je ras. Máme prostě pravidlo: nemáš známky-nemáš výhody. Co tedy se zkoumá?? Jsem přesvědčená, že rodiče!! by měli změnit svůj přístup k dětem. Na školách se běžně prodává marjánka-vyhodit dítě?-nestuduje polovina studentů, přes 50%žáků nemá výsledky-oznámkovat je správně, můžeme školy zavřít, protože tam nebudou studenti. Učitel chce po žákovi, aby se učil, od toho tam je. Žák se má učit, od toho tam je. Kde je rozpor? Žák se neučí, tak ať do té školy nechodí!! Ale po učitelích se chce, aby i přes to měl známky. Trochu nevyvážené.


Juno

Dříve a dnes...

Když jsem začínala, šedesátá léta, měla jsem ve třídě. 45 žáků - na základce. Dva tři grázly ředitel ráno zpacifikoval v ředitelně, ostatní makali jak šrouby. Uměli perfektně vzorce, výroby, vlastnosti látek, uměli sestavit a UPRAVIT rovnici!!! Nesměli zlobit, neboť kdybych si stěžovala rodičům, otec by vzal pásek a "domluvil" by jim. Když jsem zadala samostanou práci, nemusela jsem chodit kontrolovat, zda pracovali, pokládalo se to za samozřejmé. Domácí úkoly zapomněl jeden, dva. Kontrolovat, zda mají pomůcky na hodinu nebylo nutné, nějaké omluvy na začátku hodiny trvaly minutku, víc ne. Během hodiny se napomínal tak jeden dva žáci a většina času se věnovala výkladu, procvičování, úkolům. Zkoušelo se zásadně u tabule a celá třída byla v klidu. Už jsem sice v penzi, ale než jsem odešla, tak u tabule bylo zkoušení naprosto beznadějné, nikdo se neuměl vyjadřovat, ani nejlepší žáci nebyli schopni odpovídat souvisle nebo nedej bože bez pomocných otázek. Za to se dřív dávala snížená známka. Byl jsi zkoušen a odpovídal jsi souvisle? 1. Byly ti kladeny otázky, na které jsi odpovídal správně? 2. Odpovídal jsi na otázky s drobnými nedostky? 3. S většími chybami? 4. S velkými nedostatky? 5. Tak se hodnotilo ústní zkoušení v prohnilých bolševických dobách šedesátých let. Těch 45 dětí jsme naučili i když byly méně nadané vše, co jsme považovali za nutné. Ony se totiž doma učily. O přestávkách nelítaly po škole, ale sešit v ruce se snažily honem ještě něco načerpat. Jejich rodiče totiž chtěli, aby byly vzdělané, jinak "půjdeš utírat kravám ocasy." Děcka doma pracovala a věděla, co to obnáší. A kdo to nevěděl, jezdili jsme na brigády: chmel, brambory, len, stromy... a tam každý pochopil, co je to nekvalifikovaná práce. Dnes nikdo ani netuší, jak třeba vypadá práce na pásu, co to dřít od slunka do slunka. Práci na ně! Vojnu pro mladé chalany! Jsou zhejčkaní! A místo aby se zvyšovaly nároky na děcka a dospívající, šlape se po kantorech. Je to jednodušší!!

Motivace

V napisu máte správně " Prostě stará dobrá kázeň a motivace ", zapomněl jste však zařadit ji na 1. místo: žáci ani jejich rodiče nemají motivaci. Ať již se učí, či ne, propadnout mohou pouze 1 krát a hlavně: NA KAŽDOU ŠKOLU SE DOSTANOU bez námahy a učitelé si je tam budou hýčkat, poněvadž dostanou na ně finanční příspěvek.
Pravda je ta, že vědomosti žáků nejsou závislé na platech učitelů, ale na absenci motivace, která vede děti k pasivitě a zahálka je jak víme matkou neřesti /nekázni/ a z toho plynoucí nepozornosti a neznalostí. neznalostí.