12/02/2009
USA zavedly svět do globální hospodářské krize a zatížily sebe i svět 2 válkama pod rouškou(i když Irák s tím prokazatelně až do jejich vpádu nic neměl) boje s terorizmem.

Dnes USA (nikoliv pouze Rusko) vězí po krk v krizi a USA navíc i v dluzích. Ta krize není nějaká povrchová ale hluboká systémová. A světlo na konci tunelu není ani zdaleka vidět.

Krom toho vězí ve dvou válkách, ze kterých taky světla na konci tunelu není vidět.

USA si chtě nechtě musejí stanovit střízlivé úzce vymezené priority a všechen balast, který s nima nesouvisí musí stranou - včetně PRO s neprokazatelnou operační způsobilostí.

Nejdřív musejí vyřešit krizi a ty dvě prokleté války do kterých je natáhl Bush. Až pak můžou pomýšlet na další geopolitické hrátky. Až se vyhrabou z nejhoršího.

Proto navrhly Rusům snížení jaderných arzenálů, kterých údržba a provoz stojí velké peníze a které jsou stejně na, anebo za hranicí životnosti. Je to v podstatě relikt studené války. Stejně je to nic nestojí, protože mezičasem šel vývoj dál a obě velmoci zůstanou v této oblasti nedostižné.

Při vyhodnocování priorit jistě Američané polehku došly k tomu, že ani pokud jde o Afghánistán, ani pokud jde o Írán, který je jako antiamerický balvan mezi Irákem a Blízkým východem, se bez pomoci Rusů neobejdou. Proto pragmaticky dočasně zakopaly válečnou sekyru a snaží se svět opít rohlíkem, že došlo k zásadní změně.

V momentě, kdy vyřeší své hlavní problémy a vybřednou z krize a válek budou se snažit vrátit na svoji tradiční stezku a obnovit svůj předešlý -mezičasem opadlý - mezinárodní vliv.

Je velice pravděpodobné - a daly to najevo jak Rusko, tak Německo i Francie, že se jim to už nikdy nepovede. Unipolární svět je minulostí. Sami spojenci jej nechtějí a už se jim zajídá. Zřejmě proto odmítají radikální zvýšení své angažovanosti ve válce v Afghánistánu. Nehledě na to, že za bukem pomalu a jistě, zcela nepozorovaně bytní Čína a rozvojový svět.

Karty se pomalu začínají rozdávat jinak. Je jenom otázkou času, kdy narazí kosa na kámen anebo dojde k dobrovolnému přeuspořádání pozic - v OSN i ve světě. Že se tomu budou USA snažit zoufale zabránit, je zcela jisté. Je pouze otázkou, kde v tom budeme stát my spolu s Evropou a kde Rusko.

Anebo budeme takovým izolovaným ostrůvkem mimo Evropu?

Podle výhledů amerických výzkumných a zpravodajských agentur, někdy kolem r. 2030 USA definitivně přestanou být Number One - ekonomicky, technologicky i vojensky.