Po uši v Bruselu

HN, česko

Léta jsem si svoje zklamání z politiky konejšila představou, že politici si svoje silné stránky šetří na časy velkých krizí. Pak odhodí průzkumy popularity, přestanou myslet jenom na sebe a začnou myslet i za horizont nejbližších voleb. Nějak to nefunguje.

Vezměte si portugalského prezidenta Evropské komise Josého Barrosa. Místo aby vyrazil do Ruska řešit plynovou krizi, odjel do Německa na sjezd CDU/CSU řešit vlastní šance na znovuzvolení do čela komise. A kdy jindy než teď by měla komise dokázat svoje opodstatnění jako nesmiřitelný a nezkorumpovatelný strážce unijních pravidel než v čase ekonomické krize? Místo toho komise pod vedením Barrosa opatrně přešlapuje z místa na místo, aby náhodou nenaštvala nějakou zemi, o jejíž politickou podporu Barroso bojuje.

Vysoké mínění nemám ani o květnovém summitu premiérů, kde se mají řešit problémy s nezaměstnaností a k jehož uspořádání přemluvil Čechy právě Barroso. Bude to takový pěkný marketingový nástroj, jak nám chtějí naši lídři krátce před volbami do Evropského parlamentu říct: Myslíme jenom na vás. Do stejné škatulky patří i mimořádný summit, který Češi svolali na tento týden. Francouzský prezident Sarkozy, který na jeho svolání tlačil úplně nejvíc, se ostatně vůbec netajil tím, že je to hlavně záležitost pro "televizní kamery".

Komu ještě zbyly nějaké ideály, tomu doporučuji dát si navrch "ukrajinskou lekci". V souvislosti s Ukrajinou se stále častěji mluví o státním bankrotu, který by kvůli dominovému efektu mohl vážně poškodit v podstatě všechny země na východ od Německa. A místní politici? Premiérka Tymošenková odmítá přiškrtit státní výdaje, čímž si další vlnu pomoci podmiňuje Mezinárodní měnový fond. Musela by totiž seškrtat nejrůznější sociální úplatky, od nichž si slibuje, že jí pomohou vyhrát v dalším prezidentském klání nad Juščenkem. Možná je tohle skutečně nejvážnější ekonomická krize za posledních sto let, ale kdo by odolal kouzlu předvolebních průzkumů?

Autorka je zpravodajkou Hospodářských novin v Bruselu