O nenasytnosti médií


Někdy napíše sloupek, i když pekelně smutný, sám život. Pamatujete si ještě jméno Miroslav Szamszeli? Ne? A co případ bezdomovce, který před rokem vytáhl z popelnice nemluvně a půl hodiny přesvědčoval lhostejné kolemjdoucí, aby zavolali sanitku? Ano. Možná mlhavě, ale ano. Příběh ,,hrdinného bezdomovce" měl ošklivé pokračování. I když se Szamszeli, jako by už tehdy něco tušil, hbitě schoval, média i pražští zastupitelé si jej zase hezky rychle našli a udělali z něj proti jeho vůli celebritu. Muž s dvanáctiletou tuláckou kariérou mediální tlak nesnesl, zhroutil se a po neúspěšném pokusu o sebevraždu skončil v bohnické psychiatrické léčebně. Včera server Týden.cz jako první přinesl informaci, že tamtéž také zemřel. Před dvěma měsíci, všemi zapomenut. Udusil se při jídle, protože léky narušily jeho polykací reflex. Pointa absurdního příběhu o nenasytnosti a bezohlednosti médií je tragická. Szamszeliho osud je mimořádně děsivý už proto, že kdyby byl před rokem nechal dítě ležet v popelnici, mohl dnes žít.