Vladimír Dlouhý: Kapitalismus vstává z mrtvých
reklama


Po dvě dekády zažíval svět období stabilního růstu, nízké inflace i úrokových měr. Rozvojové země, především v Asii, učinily mimořádný pokrok ve zmírnění chudoby.

To období teď skončilo. Miliony lidí jsou postiženy a nikdo neví, kudy přesně dál. Přirozenou reakcí je odsouzení minulosti (včetně staronového hlásání konce kapitalismu) a horečnatá hospodářská politika.

Vlak plný absurdit

Pokles inflace i dlouhodobého úroku vedl v rozvinutých zemích k růstu zadluženosti. Zpočátku (zhruba do roku 2003) to nevadilo: vyšší cena aktiv zvyšovala společné bohatství a nižší náklady kapitálu činily investice efektivnějšími. Dluh financoval rychlejší růst, a dnes tak zdiskreditované dluhové instrumenty skutečně umožňují rozložit riziko a rozšířit financování (a obecně bychom je neměli zatracovat).

V posledních letech se ale vývoj vymkl kontrole. Úspory ve Spojených státech klesly na nulu, nárůst spotřeby byl postaven na zadluženosti domácností a trh s bydlením na cenové bublině.

Svět se vezl ve vlaku plném absurdit. Domy si mohli koupit i lidé, kteří neměli ani kapitál, ani pořádné zaměstnání a dluhy z kreditních karet bylo lehké splatit pomocí dluhu z karet dalších. Banky se víc věnovaly podnikání s deriváty než zákazníkům. Těžili z toho superbohatí (nesmyslně astronomické odměny), lidé s nízkým příjmem (bydlení, které si nemohli dovolit) a nakonec i lidé z rozvojových ekonomik (miliony Číňanů a Indů vyšly z chudoby).

Jak k tomu mohlo dojít? Globální makroekonomická nerovnováha a "recyklace" přebytků z rozvojových zemí do amerických obligací stlačovaly americké úroky dolů a financovaly růst na dluh. Kouzlu zadluženosti navíc podlehli i politici: podpora levných hypoték je toho dostatečným důkazem. A bez viny není ani regulace, která nepokryla rychlý rozvoj nových finančních nástrojů.

Kdo je vinen? Všichni

Koho vinit? Všechny. Domácnosti, že se příliš zadlužily. Komerční banky, že přijaly příliš vysokou míru rizika. Centrální banky, že laxní peněžní politikou připustily vznik bublin a nerovnováh. Regulátory, že nebyli připraveni na nové finanční nástroje. Investiční banky, že se chopily toxických aktiv a vytvořily zdání jejich kvality. Ratingové agentury, že takové hodnocení potvrdily. Konečně finální investory do těchto aktiv, protože si neudělali dostatečnou analýzu.

Je-li však v tomto řetězci jedno místo, které je třeba explicitně pojmenovat, pak je to politika některých centrálních bank (především té americké).

Je obtížné vinit investiční či komerční bankéře z touhy po zisku, když v každém oboru je inovace a hledání nových produktů zákonitou podmínkou úspěchu. Odsouzeníhodný je ale samozřejmě špatný management, laxní výkon vlastnických práv akcionáři a nezasloužené odměny. Byla to ovšem měnová politika, která mohla zkázonosný řetězec narušit.

Všimněme si, že přes veškeré řeči o konci kapitalismu, jeho přizpůsobovací mechanismy již začaly fungovat.

Na globální úrovni dojde ke zmírnění nerovnováhy mezi Čínou a Spojenými státy. Konkrétně se zvýší míra amerických úspor (přestane se utrácet) a zvýší se čínská domácí spotřeba (finanční přebytky se budou spotřebovávat "doma"). V rozvinutých zemích se zase sníží zadluženost. Ve finančním sektoru se zredukují bilance, sníží se zranitelnost vůči riziku. Toto přirozené přizpůsobení bude bolestivé a dotkne se blahobytu širokých vrstev po celém světě. Musí však k němu dojít.

Hospodářská politika může napomoci přizpůsobení a zmírnit sociální dopady. Národní vlády ale musí odolat pokušení protekcionismu. Fiskální stimulace má smysl tam, kde byla vyšší míra úspor, ale například ve Spojených státech by pokračující vysoká spotřeba jen prodloužila nerovnováhu.

Fata Morgana

Není lehké říkat to právě nyní, ale věřme systémovému přizpůsobení kapitalismu - je to cesta z krize s nejnižšími náklady.

Není to sice populární, protože lidé si asi budou muset na několik let přitáhnout výrazněji opasky. Ale je to bezpečnější než rychlá fiskální opatření, která by mohl vyvolat fatálně mylný dojem, že krize je překonána.

Autor, poradce investiční banky Goldman Sachs, byl ekonomickým ministrem dvou českých vlád. Je členem NERV.