04/06/2009
Ondřej Schneider: General "M" po bitvě

Největší americká automobilka General Motors byla založena před sto a jedním rokem. Za století své existence změnila tvář Ameriky. Byla její nejmocnější firmou a mohla si dovolit tvrdit, že "co je dobré pro GM, je dobré i pro Spojené státy". General Motors zároveň dobře ukazuje, jak těžké je držet se sto let na špičce v tak dynamickém a globálním odvětví, jako je výroba automobilů. Posledních čtyřicet let historie firmy vypadá spíše jako trpělivé prohledávání slepých uliček (decentralizace, diverzifikace, mezinárodní expanze, elektromobil, centralizace, protekcionismus...), ale představuje také varování pro dnešní velké a úspěšné firmy.

Kořeny dnešní krize General Motors jsou v její "americkosti". Je to totiž bytostně americká firma. Její historie i její vnitřní kultura jsou neoddělitelně spjaty se Spojenými státy - zahraniční expanze byly vždycky spíš rozptýlením než její integrální součástí.

GM se brzy stala největší automobilkou světa a po druhé světové válce vyráběla polovinu všech aut prodaných ve Spojených státech USA, dominovala vývoji aut a byla natolik mocná, že se jí podařilo oslabit systém americké veřejné dopravy.

Moc GM však nakonec vedla k vyšetřování firmy pro monopolistické chování. Managament na to reagoval "institucionalizací" - pokusil se o zvýšení svých pravomocí a změnil automobilku v byrokratickou firmu. Zaměstnanci byli odměňováni podle své loajality, nositelé špatných zpráv byli trestáni a ti, kteří je zametali pod koberec, stoupali nahoru.

Napřed to vypadalo skvěle - v roce 1972 obsadila GM téměř 60 % amerického trhu, všichni zaměstnanci měli od firmy kryté veškeré zdravotní náklady a firma nabízela odchod do (velmi štědrého) důchodu již po odpracování 30 let. Už o rok později ale přišel první šok.

Technologické a jiné katastrofy

Cena ropy se tehdy ztrojnásobila, na což příliš velká a neekonomická auta GM nebyla připravena. Ještě horší byla ovšem jejich reakce - automobilky věřily, že jde o krátkodobý výkyv a že nejpozději za rok se Američané zase vrátí k jejich korábům silnic se spotřebou 30 litrů na 100 kilometrů. Pokud vám to připomíná dnešní odhady, že prodeje džípů a velkých SUV se rychle vzpamatují, jde o podobnost jistě čistě náhodnou...

General Motors byl ve svém odporu k úsporným autům zřejmě nejdůslednější - firma až do 90. let neměla v nabídce spolehlivé a úsporné auto - Chevrolet Vega se přestal vyrábět v roce 1977, když ho odmítaly i bazary. Chevrolet Chevette se sice slušně prodával, ale byl tak poruchový, že definitivně zničil pověst značky, která kdysi vyráběla závodní auta. A od roku 1987 používala GM raději auta Suzuki, jen přejmenovaná na Geo, protože žádné vlastní úsporné auto prostě neměla a neuměla vyrobit.

Během 80. let přitom GM rozhodně nešetřila - více než 50 miliard vydala na nové technologie, nakupovala firmy, které ji měly zmodernizovat, vyvíjela elektromobil a decentralizovala řízení. Výsledek byl ale katastrofální - náklady na vývoj se zvýšily, protože si jednotlivé značky uvnitř koncernu konkurovaly. Zároveň se prodlužil cyklus uvádění nových modelů, klesla kvalita nových aut a firma téměř zlikvidovala prestiž svých "prémiových" značek Cadillac a Buick. Auto na elektrický pohon - EV1 - GM představila až v roce 1990, o šest let později ho začala nabízet na leasing (nikdy k prodeji). V roce 2003 nakonec všechny modely stáhla a zlikvidovala.

Neúspěchy při vývoji moderní a konkurenceschopné řady vozů měly ale hlubší než jen technické příčiny. Byrokratický systém řízení, zavedený v 60. letech, se v dalších dekádách pevně zakořenil. Veškerá moc byla soustředěná v rukou generálního ředitele a představenstvo bylo spíše sdružením jeho přátel než zástupcem akcionářů. Odbory byly spolehlivě pacifikovány štědrými důchody a zdravotní péčí. Proto mohl šéf GM Roger Smith kralovat ve firmě celá 80. léta, i když jeho výsledky byly katastrofální.

Od roku 1990 byla firma ve ztrátě, která o dva roky později dosáhla na svou dobu rekordních 23 miliard dolarů. Až pak musel Roger Smith odejít a šéfem se stal jeho jmenovec Jack. Představenstvu tedy trvalo neuvěřitelných 11 let, než ukončilo kralování zřejmě nejhoršího šéfa americké průmyslové firmy v historii.

Otesánkova dieta

Ani výměna šéfa nakonec nepomohla. Od roku 1992 je firma vlastně v jedné dlouhé krizi. Zavírá továrny, propouští zaměstnance, prodělává miliardy... Výjimkou byla jen léta 2002 - 2005, kdy se i GM svezla na rychle rostoucí popularitě velkých džípů.

Ziskovost firmy ovšem postupně, ale nezadržitelně klesala již celá desetiletí. Zatímco v 60. letech dosahovala zisku 9 % z objemu prodejů, v 70. letech to bylo 5 %, o dekádu později již jen 3 % a v 90. letech už pouhé procento. V novém století už GM vlastně jen prodělávala - od roku 2005 celkem 88 miliard dolarů.

Postupně také vyklízela americký trh - její podíl klesl z téměř 60 % v roce 1972 na nějakých 20 % v současnosti. Navíc jsou některé značky z portfolia GM příliš slabé a jejich udržování při životě příliš nákladné. Například Buick má dnes podíl na americkém trhu okolo procenta, Saturn 1,5 % a Pontiac 2 %. Chce-li firma přežít, bude se jich muset všech zbavit.

Dnes má GM dluhy ve výši 173 miliard dolarů a aktiva sama firma odhaduje o dost níže - na 82 miliard. Před vyřazením z obchodování na burze činila její celková kapitalizace méně než půl miliardy. Pro srovnání - Apple má kapitalizaci 135, Google 140 a Wal-Mart 220 miliard dolarů. Rychle klesá i počet zaměstnanců GM: z 800 tisíc v roce 1985 na zhruba 300 tisíc letos. A to má ještě do konce roku odejít dalších 20 tisíc.

Vládní motory

Dlouhá historie General Motors ukazuje, že i v rámci tržní ekonomiky mohou dlouho přežívat neefektivní firmy. Automobilový průmysl je kapitálově hodně náročný a vstup nových konkurentů je možný prakticky jen ze zahraničí. To umožňovalo americkým automobilkám dlouho přežívat a prodávat americkým zákazníkům horší auta, než jaká nabízeli jejich konkurenti. Je paradoxní, že v době, kdy GM konečně má kompletní paletu přiměřeně spolehlivých automobilů, došla firma k bankrotu.

Dlouhé roky netransparentního vedení, kdy se management obrnil proti svým akcionářům, a dlouhé roky, kdy firmu bezohledně oslabovaly odbory, General Motors vyčerpaly. Jedinou šancí je dnes pro firmu drastické snížení nákladů na všech stupních od vedení až po zdravotní zabezpečení. Dále další ořezání nadbytečné produkce a racionalizace značek, marketingu i vývoje.

General Motors zkrátka už nemohou být tak "General", jako v minulosti. Vstupem do bankrotu se z nich staly spíše "Government Motors", protože nyní o všem důležitém bude rozhodovat vláda. Je otázka, zda právě ona najde sílu udělat změny, které firma v soukromém vlastnictví odkládala celá desetiletí.



***************
Dvacetiletý mladík dostal podmínku, srazil sedmiletou dívku. Soudci: Na lyžích se má jezdit opatrně a je třeba předvídat nebezpečí. Zranění, které tehdy Závora dívce způsobil, bylo hodně ošklivé: přejel jí lyže a pěstí, v níž svíral hůlku, ji udeřil do břicha. Ránou dívce natrhl slezinu, kterou jí později lékaři museli vzít. Kvůli tomu má dodnes narušenou imunitu a je často nemocná.


Pokud to byl instruktor a bylo to na dojezdu k vleku, tak bych ho zavřel na doživotí za pokus o úmyslnou vraždu a zmrzačení.

A toho soudce bych nechal narazit na kůl. Tohle je prostě celosvětová degenerace - bezohlednost a idiocie vítězí nad jakoukoli formou lidskosti. Ale dobře nám tak ... tak dlouho si budeme chránit své pohodlí a uhýbat před arogancí darebáků, až se objeví nějaký nový Hitler nebo podobný populista a ten nám to potom spočítá.