Děti v džungli počítačů a internetu
reklama


Dnešní patnáctiletí a mladší tvoří digitální generaci: život bez počítačů a internetu nepoznali. Pro ně je to většinou výhoda, pro nás starší někdy problém. Vítejte na okraji nové generační propasti.

Děti nečtou návody. Učí se intuitivně, metodou pokusu a omylu - a rychle. Ruce jim na klávesnici jen tančí, kvůli psaní SMS se prý rok od roku mění rozsah hybnosti prstů. Svými počítačovými dovednostmi často předčí dospělé, dobře to vědí a odvozují od toho dílčí pocit převahy.

Jenže vedle toho děti zůstávají dětmi. Nemají dostatek životní zkušenosti, což je handicapuje i v počítačovém světě. Je úkolem dospělých usměrňovat je. Dobrá zpráva: nemusíte se kvůli tomu učit JavaScript a ovládání laserové pušky ve střílečkách. Špatná zpráva: i tak vás čeká pěkná dřina.

Hlavním problémem k vyřešení je bezpečnost, a to v mnoha smyslech slova. Viry rozhodně nepředstavují hlavní riziko. Děti musí umět chránit hlavně sebe, ne svůj počítač. To znamená dávat dobrý pozor na osobní údaje. Vaše dítě pravděpodobně má svou stránku na Facebooku, MySpace nebo v jiné sociální síti. To je v pořádku, ale musí vědět, co tam zveřejnit a co ne.

Adresa a telefonní číslo se dává jen dobrým kamarádům, ne celému světu. Hlavní pravidlo zní: koho neznáš osobně, tedy v reálném světě, k tomu je třeba přistupovat opatrně a s jistou nedůvěrou. Může to být někdo jiný, než za koho se vydává. Totéž platí v diskusních fórech, v komunikaci přes Skype, ICQ, či v on-line hrách typu Metin či World of Warcraft. Děti si mají pamatovat: Neříkej neznámým, kde bydlíš, kam chodíš do školy, nedomlouvej si schůzky.

Další kapitolou jsou fotky. Vyměňovat si obrázky s kamarády je fajn, horší je, když jsou veřejně přístupné komukoli a je u nich adresa či telefon, případně se dá dohledat (zadejte si někdy jméno dítěte do googlu, možná se budete hodně divit). Zločinců je na webu právě tolik, co ve skutečném světě, tedy málo, ale zároveň dost na to, aby představovali riziko. Ale nemusí jít hned o život, může jít jen o peníze. Internet je totiž plný pastiček na důvěřivé. V on-line hrách lze utratit spoustu peněz. Mladiství nemají kreditní karty - neznají ale náhodou číslo té vaší? A platit mohou mobilním telefonem. Stačí zavolat na správné číslo a hned má bojovník ve hře lepší meč a vy o pár peněz méně.

Je také dobré ověřit, jaký datový tarif má vaše připojení k internetu. Může totiž obsahovat měsíční limit na data. Když jej dítě překročí, udělá vám pořádnou díru do peněženky. Nejčastěji k tomu dojde při stahování filmů a písniček, což je téma samo pro sebe. Tyto činnosti jsou často nezákonné a postihy mohou být přísné, protože nejde o přestupek, ale o trestný čin. Zjednodušeně a velmi neeticky lze říci, že stahovat není nebezpečné, poskytovat ke stažení je. Pozor však na tzv. P2P sítě ("torrenty"), kde je stahování podmíněno poskytnutím něčeho jiného.

Ach ano, a pak jsou tu ještě ty viry...Na ty ale stačí dobrý antivirový program.


Petr Koubský
IT analytik