Co sám nerad, neprezentuj jinému

Vypátrali jsme příčinu hospodářské krize, pane prezidente, říká vážným hlasem ředitel FBI v Oválné pracovně. "Rusové již před lety rozšířili v celém svobodném světě zákeřný počítačový program, který postupně ochromil naši ekonomiku. Je to rozlezlé úplně všude, pane." Barack Obama se odhodlaně vztyčí: "Má to nějaké jméno?" Ředitel se musí nadechnout, než špatnou zprávu vysloví. "Ano, pane. PowerPoint."

Je to stará anekdota, byť v moderní úpravě. A vystihuje pocity mnoha lidí. Prezentace vytváříme, předvádíme a účastníme se jich. Trávíme tak spoustu času, o němž si velice často myslíme, že by šel využít líp. Prezentační programy jako PowerPoint od Microsoftu - anebo Lotus Freelance nebo Keynote na počítačích Macintosh nebo freewarový Impress ze sady Open Office - za to samy o sobě nemohou. Hlavní problém s nimi je paradoxně ten, že umožňují tvořit doprovod k přednáškám a schůzím až příliš snadno. Nenutí ke stručnosti a jasnosti, právě naopak: přímo navádějí k užvaněnosti.

Existují knihy o tom, jak vytvořit a přednést prezentaci. Některé z nich dokonce stojí za přečtení. V podstatě však jde o trochu empatie a zdravého rozumu. Co sám nerad, nečiň jinému; když chystáte prezentaci, myslete na to, zda byste ji chtěli sami vyslechnout. Nudila by vás? Pak bude vaše posluchače zaručeně nudit taky.

Hlavním příkazem je stručnost. Většina podstatných věcí na tomto světě se dá sdělit a popsat během pěti minut. To však dovedou jen opravdoví mistři. My ostatní bychom se mohli spokojit s tím, že nepřekročíme čtvrthodinu. Přednáška téměř vždy zabere delší dobu, než na jakou ji odhadujeme. Většina lidí potřebuje ke své řeči dvojnásobek původního odhadu. Nevěříte? Zkuste si to doma nanečisto.

Délce projevu musí odpovídat počet obrázků, zpravidla označovaných příšerným slovem "slajdy". Na čtvrthodinu jich úplně stačí pět, deset je horní mez. Že jich máte čtyřicet? Tak si rovnou vezměte místo počítače starou filmovou promítačku s klikou.

Používejte málo textu a hodně obrázků. Ještě lépe - jen obrázky bez textu. Prezentací sdělujete nejen informace, ale také emoce: chcete někoho o něčem přesvědčit. Buďte tvořiví, nekonvenční. Namísto čísel odhadujících počet zákazníků pro nový výrobek si sežeňte záběr do hlediště fotbalového stadionu. Věřte, že tak si to všichni zapamatují. Nepoužívejte přednastavené šablony PowerPointu - titulek, text v bodech zapsaný do odrážek. Zkušený návštěvník prezentací při pohledu na takové uspořádání okamžitě usíná. Když je čas a prezentace je důležitá, vyhrajte si s ní. Co třeba namalovat a napsat všechno od ruky na několik čtvrtek a pak je jen naskenovat?

Že se nekonvenčním přístupem můžete zesměšnit, zatímco konvenční je sázka na jistotu? Ano, to nelze popřít. Ale chcete pořád jen šířit nudu a šeď, kterou sami nesnášíte? Ostatně, dřív než začnete chystat sebetvořivější prezentaci, je na místě otázka, zda má vůbec smysl - tato přednáška, tato schůze, tento zaběhnutý způsob, jak dělat věci. To však už od použití PowerPointu a jemu podobných nástrojů přecházíme dál a výš. K tématu tak náročnému, že by to chtělo nějakou dobrou prezentaci...


Petr Koubský
IT analytik




***************************************

Ono je to take o tom, ze hodit plastovou lahev do kontejneru muzete u baraku. Ale jet pres pul mesta na specializovane sberne misto je taky neco jineho. Protoze kontejner s opatrnym vkladanim (aby se "usporka" nerozbila) se zamezenym pristupem (aby to vandalove a neprizpusobivi nerozmlatili zatim neexistuje.

V teplomeru te rtuti je take celkem malo, nenechte se mast "dlouhym sloupcem", jeho objem je celkem maly, i objem v nadrzce neni tak velky, trosku to zkresluje lomem svetla pres sklo. Ale "usporek" budou silena kvanta. A to se nezabyvam technologickou narocnosti vyroby elektroniky, ktera mozna klidne anuluje uspory pri pouzivani.

Cena "usporky" je vysoka, nemuze to znamenat, ze na jeji vyrobu se spotrebovava mnohem vic zdroju (surovin, energie) nez na zarovku? A nemuze to znamenat, ze celkova bilance uspor je spis negativni, coz nam "nahodou" nereknou?

Usporky jsou "ohromne vyhodne", ale nekdi je nechce, neni vam to podezrele? Tak se to naridi, ze to proste "je vyhodne" a vy si je MUSITE poridit? Proc lide od louci ochotne presli ke svickam, od svicek k zarovkam a od zarovek se jim moc nechce k "usporkam"? Zkuste se spis zamyslet nez se snazit z teto debaty vyjit vitezne :-D


Ale primarne mi na tom vadi spis ten eurofasismus - nekdo bez voleneho mandatu (nikym nevoleny urednik), bez odborne kvalifikace rozhodne, co ostatni MUSI delat. Tim se vyznacuji fasiste, komuniste a podobni. Prestoze se spotreba elektriny na sviceni pohybuje v radu JEDNOTEK PROCENT. Takze usetrime radove zlomky procent. Na opatreni s vetsim dosahem se vykasleme, protoze tam lobbisti tlaci v opacnem smeru. Napr. produkce exhalaci SUV a dalsich aut s vyssi spotrebou bohate prevalcuje "zle zarovky". ANO, vadi mi i postoje nasich "politiku" a "uredniku", kteri jen aby vcas zlibali eurozadnice, rezignovali na zdravy rozum. A vadi mi, ze z puvodni koncepce spolecenstvi evropskych statu na bazi svobody, vzajemne spoluprace a tolerance se stava totalitni byrokraticky nefunkcni kolos, zabyvajici se okrajovymi pseudoproblemy a "utahujici sroubky" obcanum co to jde.


**********************************************

Máme dnes svobodu?

Vzpomínáme na 41. výročí potlačení svobody. Ale co dnes? Máme svobodu?

21. srpna se v rádiu mluvilo většinou jen o tom, jak před 41 lety vnikla spojenecká vojska do ČSR (a/nebo už jsme byli tehdy ČSSR?) a jak u nás potlačila rodící se svobodu. Uvažuji ale při tom, zda před dvaceti lety (to to utíká, že?) nesvobodu konečně vystřídala svoboda?

Co to vlastně je, ta svoboda? Soudruzi ji učili jako pochopenou nutnost. (Možná že to nebyla jejich originální definice). Upřímně řečeno, ať už byla, čí byla, ta definice nebyla tak špatná. Protože i v demokracii musí každý z nás ctít společenská pravidla – zákony.

A svoboda pak znamená i to, že nesmím jít rozbít hlavu sousedovi, když mě štve. A já musím pochopit, že ten zákon chrání i mě, takže je to tak správně. Jenže aby ta svoboda byla, tak všechna ta společenská pravidla, zákony, musí platit bez rozdílu pro všechny.

Ale jsme si všichni rovni? Před zákonem? Ve společnosti? A/nebo jsou stále někteří rovnější? Vezměme si postupně na paškál alespoň některé základní aspekty naší společnosti:

1) vláda
Za „komunismu“ vládl proletariát. Zkraje hloupě a surově, po té trochu méně surově, ale dál hloupě. A od začátku až do konce vládlo prospěchářství. Jak je tomu dnes? Proletariát vystřídaly peníze. Jejich moc prorůstá čím výše, tím více. Jejich vláda je možná méně surová, ale o to bezohlednější – a prospěchářství se rozrostlo do nebývalých rozměrů.

2) vojenství
Právě jsme vzpomínali výročí 41 let nechtěného vpádu bratrských vojsk, která tehdy pozvala hrstka „zrádců“ národa proti vůli a odporu velké většiny ostatních. Nedávno jsme byli svědky toho, jak vláda, která se k moci dostala jedině za pomoci přeběhlíků (protože jinak by nezískala dostatečný počet mandátů) k nám proti vůli národa pozvala vojsko USA spolu s jejich radarem.

A s tím, že občané do vojenských záležitostí nemají co kecat. Tato vláda přitom nikdy nic podobného neměla ve svém předvolebním programu! Vystřídala pro bezmocného řadového občana komunistickou nesvobodu skutečně demokratická svoboda?

3) soudnictví
Kauza Čunek bohužel ukázala, jak je to s naším soudnictvím. Jsou totiž jen dvě řešení této kauzy: a) Čunek je nevinný, b) Čunek je vinen (uznáte, že třetí alternativa není).

Co ale znamená bod "a": nevinného občana chtěly očernit soudy a teprve Paní Vesecká s panem Salichovem nebohému politikovi pomohli. V tom případě se ale začínám našich soudů bát, protože mně, řadovému bezvýznamnému občanu, by těžko nějaká paní Vesecká pomohla, kdybych se, nedej Bože, dostal do soukolí soudní mašinérie... Tedy z toho vyplývá, že soudy jsou ovlivnitelné a nesoudí spravedlivě.

Takže zbývá bod "b": je-li ale Čunek vinen, jak to, že mohla paní Vesecká a pan Salichov zasáhnout a zastavit trestní stíhání??? Jsme si pak před zákonem všichni rovni? Je vidět, že nejsme.

Drahý občane-voliči, vyber si. A nebo B. Co je lepší alternativa?

A/nebo další příklad – exekuce. I při jinak dobré vůli zapomenete zaplatit splátku. Řekněme tisíc korun. Drahý občane, POZOR! Tuto chybu v naší svobodné společnosti můžete odskákat i ztrátou střechy nad hlavou, v tom lepším případě pak zaplacením několika desítek tisíc korun (protože chudák exekutor také musí z něčeho žít, že?)

4) média
Za komunismu je měla „v ruce“ všemocná strana. Dnes? Dnes jistě ne. Dnes je mají v ruce všemocní páni majitelé – a ti vždy k někomu inklinují. Tu k pravici, tu k levici. A ti soukromí, ti navíc hodně koukají na zvyšování nákladu – a tak máme vedle „svobodných“ novin (kde páni novináři musí ovšem ctít politickou orientaci pana majitele) možnost kupovat i spoustu hnoje a braku – tzv. bulvár.

A jak to je s nezávislostí veřejnoprávních sdělovacích prostředků, máme možnost vidět třeba v kauze pana premiéra na dovolené s přáteli v Toskánsku: 90 % zmínek ve zprávách se zabývá (zajisté k obrovské radosti aktérů kauzy) pouze tím, KDO si mohl objednat ty fotografie. A už ne tím, CO tam páni politici, lobbisté a milionáři spolu dělali a hlavně domlouvali... Náhoda?

5) Ke kapitalistické společnosti patří podmínka volného trhu – rovných šancí pro všechny. To se to třeba podniká ČEZu, monopolu s akcionářem-státem na našem „volném“ domácím trhu za světové ceny! Mají ale naši občané světové platy? Dává ČEZ svým zaměstnancům světové mzdy? (tedy kromě top manažerů). Platí ČEZ svým dodavatelským firmám světové ceny za suroviny, servis, opravy? Jó, to se to podniká...!

Nedávno vypukl poprask kvůli tomu, že proplácení julínkovného v krajských nemocnicích zpět pacientům prý poškozuje volný trh a zejména soukromé lékárníky. Náhodou jsem si při tom vzpomněl, jak kdysi jedné nejmenované soukromé škole, kterou docela náhodou vede nejmenovaný syn našeho nejmenovaného státníka, daroval „ze svého“ sponzorský dar 200 milionů korun nejmenovaný vedoucí manažer společnosti ČEZ.

Safra, já bych chtěl mít také soukromou školu! Třeba by mi tam také přisypal. A/nebo že by ne? Kde je ale potom ta deklarovaná podmínka rovného a volného podnikání (kterou v tomto případě naši modří soudruzi tehdy před krokem šéfa ČEZu nikterak neobhajovali)?

6) zdravotnictví
Vypadá to, že „nadstandard“, který jsme si mohli dosud platit jen za doprovodné služby, bude brzy rozšířen i na vlastní lékařské úkony. Jinými slovy: milý občane, ten, kdo bude mít víc peněz, si bude moci zaplatit lepší zdraví! Tak toto snad ani není třeba dále komentovat.

7) kultura
Ano, tehdy byla „komunistickᓠa postavy v televizi se oslovovali „soudruzi“. To je fakt. Jen … tehdy na mě ze tří rozhlasových stanic neřvala z 80 % ruská hudba tak, jako dnes řve americká, a dalo by se s jistotou říci, že naše, česká hodně a hodně převažovala. A nemylte se, nešlo vždy jen o angažovanou tvorbu – měli jsme i Semafor, Plavce či Greenhorny, Banjo Band Ivana Mládka a řadu dalších, kteří se DALI poslouchat.

Stejně tak ze dvou televizních stanic tehdy netekly hektolitry krve, nevybuchovaly desítky bomb denně a nezněly zcela plytké konverzace naprosto hloupých „sitcomů“. A ta krev netekla ani z pohádek pro děti. Ano, hovořím o americké kultuře, která v naší dnešní demokracii zcela bezohledně vytlačila tvorbu naši, ČESKOU (pozor, opět nikoliv v minulých dobách ruskou – ta opět rozhodně nepřevažovala a byla k vidění jen občas).

A nezlobte se, pan rada Vacátko je pro mě daleko hodnotnější zábavou než zcela bezduchá a ubohá Policejní akademie.

8) propaganda
Jo, tehdy... To byli všelijací ideologové, ústavy marxismu-leninismu... To dnes máme ústav pro studium totalitních režimů! A nedávno na mě dýchla stará zatuchlá doba z pořadu na Čro1 „Děti vám to řeknou“. Moderátorka si povídala s nějakým capartem a říkala mu: „To víš, co se stane, když Severní Korea bude mít raketu? Bude válka!“

Přeběhl mi mráz po zádech. Takhle se přeci odmalička zpracovávaly dětičky ve školkách a školách ZA KOMUNISMU. Stejně tak jako nedávno, když začaly být cítit snahy kriminalizovat hnutí, odmítající radar USA u nás uveřejňováním domněnek, že jsou placeny z peněz z Ruska a kdoví, zda nejsou napojeny na ruskou rozvědku... Antipropaganda jako hrom, za kterou by se nemusel stydět vrchní ideolog.

Tak kde je tedy vlastně ta naše svoboda? Spočívá v tom, že lidé mohou svobodně jezdit za hranice? ANO. Tady je to pravda. (Tedy pokud na to mají.) Že mohou říkat, co chtějí? Že se smí psát a hlásat svobodně? Nooo... jak co. V Americe nesmíte konstatovat skutečnost, že ten Afroameričan je ČERNÝ.

U nás se nesmíte otřít o romskou otázku, abyste nebyl označen za xenofobního a za rasistu. Takže se dnes smí psát o politicích? A k čemupak vám to je? Zažili jste snad, že by jakýkoliv čelný politik odstoupil poté, co na něj něco prasklo? Kdepak! Vše utichne – a jede se dál...

Tak tedy aspoň, že máme svobodné volby! Ale milý občane, není to celé (třeba i včetně veřejnoprávních sdělovacích prostředků, které si zásadně nevšímají alternativ k dnešním parlamentním stranám) nastaveno tak, aby vždy vyhrála buď ODS nebo ČSSD?

Uvidíme, jak třeba dopadne tzv. toskánská aféra. I to nám odpoví na otázku, zda u nás vládne demokracie a svoboda. Protože bez ROVNÉHO PRÁVA (i toho morálního) PRO VŠECHNY nemůže o demokracii a svobodě být ani řeči.